Článek
Na počátku všeho stojí cirkusový podvodník, který je v horkovzdušném balónu vtažen do tornáda, aby přistál v kouzelné zemi Oz a zachránil Smaragdové město. „Jde o člověka, který nemá skutečnou kouzelnou moc jako zdejší čarodějnice, přesto od něj všichni očekávají velké věci, i když ještě žádné nedokázal. A to se mi líbilo,“ vysvětluje James.
„Oz je zčásti popleta, zčásti podvodník, trochu svůdník, do jisté míry herec… a to všechno mě oslovilo. Je spojením Charlieho Chaplina a Clarka Gablea – nešika i okouzlující člověk, ale současně ne člověk, který by mohl být klasickým hrdinou. Přistupuje k problémům originálním způsobem a potácí se v nich. Kvůli tomu všemu mám tu postavu moc rád,“ svěřuje se čtyřiatřicetiletý Američan z Kalifornie.
James Franco, který v dubnu oslaví 35. narozeniny, obdržel svou hvězdu na slavném hollywoodském chodníku.
Originální je ve svém životě i sám James. Je mužem mnoha talentů. Kromě toho, že hrál v řadě velice úspěšných filmů, má několik oscarových nominací a v roce 2011 uváděl s Anne Hathawayovou slavnostní udělování cen, je známým autorem, režisérem, producentem, vydavatelem, vysokoškolským učitelem a v neposlední řadě i uznávaným umělcem.
„Je bezesporu jedním z nezajímavějších současných herců. To se vědělo už od chvíle, kdy jako neznámý dvaadvacetiletý mladík vytvořil přesnou kopii legendárního Jamese Deana. Mohl by být jen jedním z dalších úspěšných hollywoodských herců, to mu ale nestačí. Hodně riskuje, a když někdo riskuje, může i neuspět. On ale bere prohru a risk se stejnou intenzitou. Pro něho je tvůrčí proces důležitější než výsledek,“ tvrdí světoznámá performerka a multimediální umělkyně Marina Abramovičová, která se s Frankem už několik let přátelí a začíná o něm točit film.
Za ztvárnění amerického idolu Jamese Deana dostal v roce 2001 první Zlatý glóbus.
Svoje obrazy – olejomalby a akryly – představil James teprve v roce 2006 v Glu Galery v Los Angeles, která slouží mladým umělcům k tomu, aby svůj talent ukázali na veřejnosti. A jak k malování přišel? Umělecké vlohy má totiž v genech.
Jeho dědeček byl známý karikaturista, babička měla Japonskou galerii umění v Clevelandu. Právě ta měla na malého Jamese velký vliv. Vzala ho i do země vycházející slunce, aby poznal místní umělce. „Jeden mě na rok pozval do Japonska, ale tehdy jsem to odmítl. Teď toho lituji. Maluji totiž daleko déle, než hraji. Jde o úplně jinou profesi. Film je společná práce, kde vám lidi mohou poradit, v malování jste na to sám,“ odtuší dnes už i v Evropě známý umělec.
V roce 2009 byl pohledný James prohlášen za nejvíce sexy muže, ale stále častější jsou i diskuse o jeho sexualitě. I když pět let chodil s kolegyní Marlou Sokoloffovou, se kterou se v roce 2000 poznal při natáčení romantické komedie Ať to stojí, co to stojí, a do loňska pak s půvabnou herečkou Ahnou O'Reillyovou, kolují o něm zvěsti, že je gay.
Vliv na to má i skutečnost, že gaye hrál už třikrát ve filmu. V dramatu Milk (2008) homosexuálního aktivistu Scotta Smitha, dva roky nato v životopisném dramatu Kvílení Allena Ginsberga a do třetice homosexuálního básníka Harta Cranea v The Broken Tower (Rozpadlá věž, 2011). Letos tuto image opět podpořil. Poté, co na Berlinale představil nový snímek Lovelace, zahájil zde svou další výstavu s názvem Gay Town.
V životopisném dramatu Milk si zahrál homosexuálního přítele Seana Penna.
„Je mnoho dalších důvodů, proč chci hrát homosexuály, než to, abych měl sex s muži. Je to jistě i proto, že to byli většinou velice inteligentní, umělecky založení a tudíž mně blízcí lidé. Hrál jsem tyto postavy v různých časových etapách a vždy bylo zajímavé sledovat, jak se tito muži, kteří žili proti proudu, potýkali se svými protivníky. Anebo víte co? Možná že jsem jen gay,“ konstatuje.
Přátelé o Jamesovi tvrdí, že je klasický workoholik a že pro svoje mnohé aktivity snad ani nespí. „Je toho tolik, co bych měl ještě stihnout, takže spaní je opravdu ztráta času,“ říká. Na otázku, jestli je nějaká oblast, na kterou nemá, odpovídá: „Nebyl jsem schopný pořádně se naučit cizí jazyky. Abych dokončil na Univerzitě v Yale PhD v angličtině, musím udělat několik zkoušek v cizích jazycích. Ty se rýsují na mém horizontu jako hory. Těch se fakt bojím,“ dodává se smíchem.
A jaký je jeho pracovní den? „Neděle a pondělky celé dny učím drama na univerzitě v New Yorku, ostatní mi pak zbývají na jiné projekty. Na to mám ale čas obvykle až po dvanácti hodinách natáčení. Teď jsem byl zaneprázdněn přípravou výstavy v Berlíně, ještě jsem dokončoval některé obrazy, na mé studium se váže také hodně čtení. Dostat PhD není žádná procházka růžovým sadem, čas mi bere i psaní a režírování.“ Se svým naplněným životem je zjevně spokojený.
Víte, že…
Na výstavě Gay Town v Berlíně představil své obrazy z dospívání, portréty známých osobností, kresby, sochy, fotografie a videa. Většinu pozdějších prací vytvořil v hotelových pokojích, ve filmových studiích a dalších místech, kde zároveň natáčel nebo režíroval.
„Myslím, že mám ohromné štěstí. Musím tvrdě pracovat, ale mám příležitosti dělat všechno, co chci. A to je také jeden z důvodů, proč přednáším. Chci to vše, co mám, vrátit druhým,“ končí James Franco.
