Jak se vyznat v dámských hodinkách

Existuje několik základních parametrů, které není radno při výběru dámských hodinek opomenout. Základem je položit si následujících pět otázek.

Uvnitř pouzdra hodinek je ukryt strojek, který má nejčastěji dvojí podobu. Ten nejzákladnější a zároveň nejméně náročný na údržbu je quartzový - tedy na baterku.

U levnějších modelů je potřeba měnit baterii zhruba každé dva roky, některé luxusní značky jako Breitling či Cartier své quartzové strojky ale vylepšují a baterie v nich vydrží pět, šest let.

Quartzovými strojky se osazují hodinky levnějších módních značek, najdeme je však i u prémiových brandů. Jsou sice v mnoha ohledech bezproblémové, ale rozhodně neuchovávají takovou hodnotu hodinek jako druhé nejpoužívanější strojky - mechanické.

Mechanické strojky dělíme na ty s automatickým nátahem a s ručním nátahem. Hodinky s automatickým nátahem se nazývají automaty, jejich nedílnou součástí je rotor. Automatické hodinky se rozejdou tak, že je vezmete do rukou, lehce s nimi zatřepete, ideálně si je nasadíte na zápěstí, nastavíte si na nich čas a nosíte je.

Hodinky se právě pohybem vašeho zápěstí natáhnou, rotor se točí, energie se kumuluje, hodinky se rozejdou.

Většina výrobců udává délku chodu v hodinách, obvykle se tento údaj pohybuje okolo čtyřiceti hodin. To znamená, že hodinky půjdou den a půl právě díky tomu, že pohybujete rukou, na níž hodinky nosíte.

Pokud je nasazujete denně, není třeba se bát, že by se zastavily. Některé automatické strojky jdou i déle než tři dny, některé pět dní a více. Při výběru hodinek jde o docela zásadní údaj. Pokud víte, že budete hodinky pravidelně střídat s jinými, delší doba nátahu je žádoucí, protože hodinky půjdou déle a vy nebudete muset nastavovat (točit ručkami) opakovaně čas a třeba i datum.

Lidé, kteří nosí více hodinek, střídají je nepravidelně, si často pořizují natahovače. Hodinky do nich umístí a tento pohyblivý stojan na hodinky s nimi otáčí. Rotor tak zůstává stále neklidný, pero se kontinuálně natahuje a hodinky se nikdy nezastaví.

Druhým typem mechanických hodinek jsou ty s ručním nátahem. Dříve narození si jistě vzpomenou na své první hodinky od české značky Prim. Než si je těsně před školou nasadili, museli zatočit několikrát korunkou, což je ona kulatá věc na pozici třetí hodiny. Když hodinky do plna natáhli, šly většinou krásně celý den a dokonce i následující ráno. Mechanismus s ručním nátahem může vydržet ale mnohem déle než pár desítek hodin.

Existují náramkové hodinky od německé značky A.Lange & Söhne, které vydrží v chodu až 31 dní. Hodinky s ručním nátahem dnes válcují ty automatické, nicméně na pravidelném pohybu korunkou je něco nostalgického, je připomínkou doby, kdy lidé měli čas natahovat své časomíry, třeba i ty kapesní uložené ve vestičce na řetízku neboli šatlenu.

Před deseti lety jsme zaznamenali boom velkých hodinek a často se tak stávalo, že ženy nosily dokonce větší hodinky než jejich muži. Pouzdra o průměru 40 mm a více zdobila zápěstí jinak drobných dam a vévodila tak celému outfitu.

Tento trend můžeme dnes zaznamenat ještě u některých módních brandů u hodinek s quartzovými strojky. Prémiové a luxusní značky robustnost a velká pouzdra opustily už dávno.

Dnes je nejvyhledávanější velikost pouzdra od 33 do 36 mm, do takto velkých hodinek se totiž vejde i mechanický strojek. Stále častěji se setkáváme také s menšími typy, jejichž pouzdra neměří ani 30 mm. Působí velmi elegantně, a pokud je jejich pouzdro zdobeno například diamanty, dají se vzít i k dlouhé večerní róbě. Mnoho značek se inspirovalo u modelů z let dávno minulých a právě retro vzhled těchto časomír je dnes v kurzu.

Hodinky mohou být vyrobeny z ušlechtilých kovů, jako je ocel, některé bývají navíc potaženy vrstvou PVD nebo DLC. Tyto vrstvy umožní změnit barevnost z jinak stříbrného kovu a hodinky tak můžou získat zlatavé odstíny, karbonovou strukturu či matnou barvu. Pozor však na jejich menší odolnost proti poškrábání, potažmo ošoupání.

Samotná ocel je praktičtější, protože ji lze několikrát za sebou přeleštit. V pánském segmentu jsou populární materiály, jako je karbon a titan, mezi ženami se oblibě naopak těší keramické hodinky. Především ty z high-tech keramiky jsou pak vhodné pro všechny, kdo trpí alergiemi na kov. Nejmodernější keramické materiály jsou také minimálně poškrabatelné a jejich vzhled je stálý.

Velmi populární jsou stále také hodinky, které mixují dva typy kovů - většinou ocel a zlato, říkáme jim bicolour. Jsou univerzální, při jejich nošení nemusíte řešit, jestli se hodí k vašim šperkům z bílého či žlutého zlata. Zlaté hodinky, případně ty z platiny, jsou samozřejmě nejdražší na trhu. Nicméně ani jeden z těchto kovů nemění s věkem svou „tvář“ a hodinky se stávají skutečným rodinným pokladem.

Sportovní hodinky bývají mnohdy doplněny kaučukovým pryžovým řemínkem, hodně žen preferuje kožené pásky, ideálně jsou-li snadno měnitelné. Dámy, které nechtějí na svých časomírách měnit vůbec nic, preferují většinou tah z kovu, případně z keramiky. Hodinky pak působí víc jako náramek.

Rozmyslete se, zda budete nosit hodinky primárně do práce, zda mají být spíš elegantní a nenápadné, nebo naopak sportovní a odolné. Záleží samozřejmě na tom, kde pracujete.

Také je otázkou, zda je budete chtít nosit i o víkendu při svých volnočasových aktivitách, měly by působit přirozeně jako součást společenského kostýmku, tak i k tričku a džínám.

Hodinky dělíme na sportovní, elegantní a šperkové (ty nosíme k šatům, a to na významné akce, jako jsou gala večeře, plesy apod.)

Když přemýšlíte o tom, že si pořídíte nové hodinky, myšlenka na to, kolik by měly stát, se dere na povrch víc než bychom chtěli. Každý má jiné možnosti a představu. Momentálně se trh pohybuje mezi těmito cenovými mantinely.