Článek
Žloutenek známe sedm typů. U nás jsou obvyklé první tři: A, B a C. Ty zbývající si lidé vozí většinou z ciziny. Ve všech případech jde o virové onemocnění, které napadá játra, a jeho závažnost stoupá od typu A směrem k typu C.
- Áčko se šíří buďto stykem s nakaženým, nebo prostřednictvím infikovaných předmětů. Tedy kvůli špatné hygieně, obvykle kvůli neumytým rukám, zejména při návratu z toalety. Nakažené může být i jídlo a pití.
- Viry béčka se šíří prostřednictvím tělních tekutin: slin, spermatu, poševního sekretu a krve.
- Céčko se šíří hlavně krví. Prakticky to znamená, že rizikové je u něj hlavně společné užívání injekčních stříkaček, které praktikují někteří narkomani. Podobně jako tetování, piercing a akupunktura v těch zařízeních, kde špatně sterilizují používané pomůcky. Ale také nechráněný pohlavní styk, zejména v homosexuální populaci, kde snáz dojde k poranění sliznic.
Jak ji poznat
Žloutenka se obvykle hlásí několika typickými příznaky:
- únavou, která neustupuje;
- bolestmi svalů a kloubů;
- nevolností a ztrátou chuti k jídlu;
- zvýšenou teplotou;
- tmavou močí a světlou stolicí;
- zežloutnutím očního bělma, kůže, jazyka a některých dalších sliznic, které způsobuje vysoká koncentrace látky zvané bilirubin v krvi.
V některých případech se infekce žádnými výraznými příznaky neprojevuje a postižený člověk pak logicky neví, že se nakazil. Chorobu mu obvykle zjistí náhodou, v rámci jiných vyšetření. Stává se to například u některých pacientů se žloutenkou typu C.
Pokud se pacient neléčí, nemoc snadno přejde do chronického stadia. To hrozí u typu B (v 5 % případů) a u typu C (v 70 až 80 % případů). U něj bývá časté to, že se u pacientů objeví v játrech cirhóza, tedy tvrdnutí tkáně nebo zhoubný nádor.
Kdo se nejvíc potřebuje chránit pomocí vakcíny
Žloutenka typu A je vysoce nakažlivé onemocnění. Pacienta proto musí hospitalizovat na infekčním oddělení a měl by dodržovat určitá dietní omezení. Stejně jako na typ B na ni zatím neexistuje lék. Proti oběma však existuje očkování.
To lékaři doporučují lidem, kteří cestují do rozvojových zemí. V ČR pak zaměstnancům v profesích, které často přicházejí do styku se spoustou jiných lidí, zejména pak s těmi, u nichž bývá nízká úroveň hygieny. Jsou to hlavně policisté, záchranáři, členové vězeňské služby nebo vychovatelé v nápravných zařízeních.
K dalším rizikovým skupinám patří popeláři, ale také řidiči dálkové dopravy, letecký personál, celníci, učitelé, zdravotníci apod. (Víc se o různých typech žloutenek dozvíte na www. ockovacicentrum.cz nebo na www.virovahepatitida.cz, kde jsou také kontakty na odborníky.)
Revoluce v léčbě céčka
Proti žloutence typu C zatím neexistuje preventivní očkování, zato se objevilo hned několik antivirotik, která znamenají kvalitativní zvrat v léčbě této choroby. Dá se říct, že jde o revoluci. Dlouhé roky se používaly jenom dva léky: interferon a ribavirin. Jejich efektivita se nedala srovnat s efektivitou současných antivirotik. Navíc měly nepříjemné vedlejší účinky.
Například interferon vyvolával příznaky podobné chřipce, horší obranyschopnost, nevolnost, ztrátu chuti k jídlu, krevní poruchy, vyrážky, dočasnou ztrátu vlasů, bolesti hlavy, svalů i kloubů, ale také poruchy funkce štítné žlázy atd. Ribavirin zase často způsobil únavu, dušnost a závratě, navíc zvyšoval náchylnost k infekcím, přispíval k psychickým potížím, průjmům, hubnutí, bolestem svalů a kloubů atd.
Nová antivirotika mají výrazně menší vedlejší účinky. A efektivita této léčby se pohybuje nad devadesáti procenty úspěšnosti. Ve většině případů dokážou nemoc dokonce úplně vyléčit. Vzhledem k tomu, čím hrozila chronická stadia této infekce, je to pro pacienty skvělá zpráva.