Jak se věnovat předškolákům? Vezměte je ven, zapojte je do úklidu a mluvte s nimi

„Nejdůležitější je povídat si s nimi, číst jim pohádky a příběhy, trávit společně volný čas, stolovat s nimi, sportovat a chodit do přírody,“ říká Vladimíra Ottomanská, ředitelka Mateřské školy Ottománek a autorka knih se sportovně-pedagogickou tematikou. Součástí programu školky, kterou vede, jsou i pravidelné lekce plavání. Podle ní je totiž pro správný vývoj dětí naprosto nezbytné, aby měly dostatek všestranného pohybu.

„Z praxe vím, že tělo je s psychikou a učením geniálně propojené. Když dáme dítěti možnost, aby se hýbalo, může poznávat, nastartují se procesy, jako je myšlení, řeč, paměť a pozornost.“

Přirozený pohyb v dětském věku zcela zásadně ovlivňuje rozvoj mozku, hrubou a jemnou motoriku, grafomotoriku a motoriku mluvidel, tedy vše, co bude potřebovat i později ve škole!

Dítě se učí vlastní zkušeností, aktivitou a prožitkem. Ani když mu pustíme na tabletu pohádku plnou zajímavých barevných věcí nebo zvířat, nebude to pro jeho vývoj znamenat tolik, jako když k něčemu samo přijde, sáhne na to a použije to nebo když pohladí skutečnou kočku a uslyší ji mňoukat. Tím vším získává informace. Svět není plochý, ale 3D, je to prostor.

Právě dětský věk do šesti až sedmi let je zásadní pro vývoj lidského mozku a poznání. Anglický neurolog Peter Hannon uvádí, že intelektuální schopnost každého jedince závisí na počtu nervových buněk v mozku, ale také na počtu jejich vzájemných propojení, tzv. synapsí. A až 70 % všech synapsí se vyvíjí v předškolním období.

Pokaždé když dítě vykonává novou činnost, pohybovou aktivitu, dochází v mozku k novým spojením. Naopak nečinnost vede k řidším spojením mezi neurony a ve struktuře mozku se tvoří mezery, cituje profesora Milana Čoha z Univerzity v Lublani web triminute.cz. U takových dětí mohou nastat poruchy řeči, učení, dyslexie, a dokonce i motorická nedostatečnost.

Problém některých rodičů tkví v tom, že se o své děti velmi bojí a chtějí je chránit. Například batolata nenechávají ani lézt po zemi, pořád je chovají a ona pak nemají dostatek pohybu.

Větší děti jsou převáženy z místa na místo v autech a celkově tráví hodně času v interiérech, sezením či ležením u počítačů, televize, mobilů a tabletů.

Tento způsob života je podle ředitelky Ottomanské na vývoji dnešních dětí nesmírně znát. „Málo chodí pěšky, jsou méně obratné, hned se unaví a chybí jim vytrvalost. Jsou i děti, které ve školce učíme pořádně chodit, zdolat malou překážku, přejít obrubník. Některé jsou překvapené, že se jim nožky zrychlí, když běží z kopce a spadnou,“ popisuje situaci odbornice.

„Přitom stačí dát dětem příležitost a ony se pohyb intuitivně učí. Ale určitě se nenaučí lézt na strom nebo jezdit na kole, když se na to budou dívat v televizi.“

Pedagožka radí, aby rodiče místo dalšího kroužku brali děti co nejčastěji do přírody a nechali je lézt po kládách, skákat přes pařezy, dotýkat se mechu, chodit po nerovném terénu. Je důležité, aby si mohly spontánně hrát a prozkoumávat, co je zajímá. Při sportu a pohybu se dítě také učí vnímat svoje tělo - že ho bolí nohy, když dlouho jde, paže, když chytá míč, a že se při běhu zadýchá.

Už nejmladší předškoláky je dobré podporovat ve vytrvalosti, síle a obratnosti. K tomu přispívá pravidelný pohyb a sport. Zásadní pro vývoj mozku je například i trénink rovnováhy. Aby dítě udrželo balanc, je nutná hluboká koncentrace. Doporučují se různá rotační nebo balanční cvičení. Nechte je, ať poskakují po jedné noze, točí se dokola.

V programu mateřských škol jsou každý den zařazeny přibližně dvě hodiny venku. Rodiče by ale i ve volných dnech měli vyrazit s dětmi ven, úplné minimum je hodina denně.

I když mohou mít rodiče pocit, že při domácích pracích se jejich dítě nic nenaučí a nerozvíjí se tolik jako při videu v angličtině nebo přírodopisném filmu, je to přesně naopak. Děti by se měly podle odbornice začlenit do každodenních činností. Získají vědomí, že se práce sama neudělá, tráví čas s rodičem a „nasávají jako houba“, a to včetně slovní zásoby.

„Nejlepší je, když rodiče dítěti komentují, co dělají. Při pečení bábovky maminka řekne: Nasypeme mouku do misky. Dítě vidí, co je mouka, že je bílá a co znamená sypat a co je to miska. Když samo míchá těsto, cítí, že musí zapojit sílu, nebo vidí, jak se mění hustota. Když olízne vařečku, učí se hygienické návyky, že se to nedělá, protože jídlo je i pro ostatní,“ popisuje možnosti komunikace pedagožka Ottomanská.

Zároveň se dají při společné práci trénovat slova, při manipulaci s předměty se procvičuje jemná motorika a ještě se vytváří sociální vazba s rodičem nebo prarodičem. Dítě mimo jiné potřebuje zjistit, že ho nikdo nebude obsluhovat a že např. sklidit ze stolu po večeři trvá nejméně 15 minut.

Klidně mu popište, co je potřeba ještě udělat, než mu přečtete pohádku, a vyzvěte ho, ať vám pomůže. Ke čtení se pak dostanete rychleji. Děti pochopí, že něco se občas „musí“ a všechno tu není jen proto, aby si to užívaly.

Další skvělá průprava je čtení a povídání o knížkách. Učitelky v mateřských školách většinou okamžitě rozpoznají, že se dítěti doma „čte“, protože umí vnímat text, kterému se jiné děti teprve učí porozumět.

Odborníci také upozorňují, že dnešní děti mají stále chudší slovní zásobu a výrazně kulhá i správná výslovnost. „Před dvaceti lety bývalo normální, že dítě šlo do první třídy a neumělo ještě R nebo Ř,“ vzpomíná ředitelka mateřské školy Vladimíra Ottomanská. V současnosti podle ní běžně děti nezvládají ani výslovnost hlásky L nebo sykavek.

Velký problém je pak celková jazyková neobratnost. V posledním ročníku školky by mělo dítě umět jednoduše vyprávět příběh nebo pohádku, naučit se básničku, vytleskat slabiky. „Dnes mají děti někdy potíže vystavět celou větu, slovem vyjádřit svoji myšlenku. Domnívám se, že rodiče s dětmi stále méně mluví. Z hlediska vývoje řeči ale tahle cesta není správná.“

I když někdy potřebujeme, aby se dítě zabavilo u televize, doporučuje pedagožka pohádku spíše sledovat společně a pak si o ní vyprávět. Pobízet dítě k mluvení, ptát se, co ho bavilo nebo kterou postavu má rádo.

Pokud však patříte mezi rodiče, kteří děti často stimulují, aby „něco dělaly“ a rozvíjely se, tak trochu uberte. Není vždy nutné jim neustále předkládat další aktivity. Důležitá je volná hra s hračkami, sourozencem nebo třeba domácím mazlíčkem. Můžete dítě klidně i chvíli nechat, ať se nudí.

Když čekáte u lékaře nebo jedete autobusem, nemusíte ho hned zabavovat třeba hrou v mobilu. Nechte ho rozhlížet se kolem, případně ať zapojí vlastní hlavu a vymyslí si činnost samo.

Platí ovšem, že bychom neměli dítě ani brzdit. Když pro nějakou aktivitu „zahoří“, ať je to sport, hra na hudební nástroj, nebo kreslení, určitě ho v tom podpořte. Skvělé je také plavání, protože nejen zvyšuje fyzickou zdatnost a imunitu, ale před nástupem do školy by měly mít děti alespoň odbouraný strach z vody.

Zásadně by však rodiče neměli děti různými aktivitami přetěžovat. „Pokud dítě ve třech letech nastoupí do mateřské školy, žádný kroužek bych mu již nepřidávala. Bude mít dost práce se socializovat a aklimatizovat v kolektivu,“ radí pedagožka. Dětem od čtyř let stačí při celodenní docházce do školky jeden, maximálně dva kroužky. Další čas by měl zůstat volný, případně vyplněný společnou aktivitou s rodiči.