Jak naučit děti uklízet

Nepořádek kolem sebe dělají děti rády a úplně přirozeně. Stejně tak přirozeně ale ocení pěkně srovnané věci a čisté, úhledné prostředí. Stojí to však námahu a čas, které chtějí věnovat něčemu pro ně zajímavějšímu.

Naučit je, že uklizený pokoj má svou hodnotu, bývá těžké. Pokud si s tím ale dáme práci, pomůžeme svým potomkům i v jiných pro život důležitých věcech, alespoň podle studie Minnesotské univerzity.

Děti, kterým byly přidělovány drobné domácí práce už od útlého věku, mají dle vědců lepší pocit samy ze sebe při zvládání běžných životních situací.

Studie sledovala osmdesát dětí až do dospělosti. Ty, které začaly pomáhat s úklidem ve věku tří až čtyř let, měly větší tendence k dobrým vztahům s přáteli a rodinou. A byly i úspěšnější ve škole a v akademickém studiu. Také úspěch v pozdější kariéře byl větší než u těch, kteří v dětství nebyli k pořádkumilovnosti vedeni.

Tříleté a čtyřleté děti jsou samozřejmě příliš malé na to, aby gruntovaly. „Na druhou stranu je to věk, kdy se velmi chtějí zapojovat do všech možných aktivit, úklid je prostě jen jedna z nich,“ poukazuje Sonja Meehanová, která se profesionálně zabývá organizováním domácností.

„V tomto věkovém období jsou ještě velmi entuziastickými pomocníky.“ Sbírání jejich vlastních hraček, třídění ponožek, utírání prachu na nízkých površích nebo i mačkání knoflíků na pračce je správný začátek a alespoň chvíli je baví.

„Samozřejmě že byste to sami měli hotové tisíckrát rychleji, ale když je budete odhánět, je velmi pravděpodobné, že už nebudou mít zájem, až je to budete chtít naučit později,“ myslí si učitelka ze školky a blogerka o výchově Jana Pernicová.

„Nechte dítě chvíli si zajezdit s mopem, přestože mu jsou dva roky.“ Za pár let každá máma ocení, že její potomek nekouká na vytírání podlahy s odporem.

Nevyvolat u dětí nechuť k domácím pracím je prostě oříšek. „Zlobíš, běž si uklidit pokoj!“ Tuto větu někdy použila alespoň občas většina rodičů. „Myslí to samozřejmě dobře a také je díky tomu práce nakonec hotová, ale vašim ratolestem to uklízení spíš znechutí,“ myslí si psycholožka Tamar Chanskyová.

„Lepší je dát jim na srozuměnou, že nejde o trest nebo povinnost, ale o činnost, po jejímž ukončení se budeme moci pohnout k dalším věcem.“ Dítě navíc ovlivní, s jakou náladou k úklidu sami přistupujete. „Pokud budete negativní a nevrlí při úklidu i zadávání úkolů, děti váš postoj rychle převezmou.“

V dnešní situaci je nejspíš ideální vysvětlit dětem význam čistoty. Srozumitelně s nimi probrat, že všechna ta práce není jen nesmysl, na kterém máma trvá. Věta: „Budeš to mít v pokojíčku hezké,“ sama o sobě vždycky neobstojí.

„Vysvětlila jsem svému synovi, jak se přenášejí bakterie, kteří škůdci se usazují ve špíně a starém jídle, zbytcích a podobné věci o hygieně,“ říká expertka na komunikaci Britta Gidicanová.

„Zabralo to, hned jak pochopil, ‚proč‘ se uklízí. Navíc když teď někdo nechá špinavé oblečení na podlaze nebo neumyje nádobí, vysvětluje jim, proč to tak nemůže zůstat.“

„Zamyslete se nad tím, proč od domácích povinností utíkají i dospělí,“ nabádá Tamar Chanskyová. „Často nás zahlcují.“ Sami nikde nevidíme konec nekonečného kruhu špinavého nádobí, sedajícího prachu a prádla na praní.

Málokterá hospodyně má pocit, že teď už je opravdu všechno hotovo. Pro děti i dospělé je pocit, že nestačí na to, co je potřeba udělat, velmi frustrující. „Mějte na ně realistická očekávání. Dejte jim pár malých, od sebe dobře oddělených úkolů. Po splnění každého z nich budou mít pocit, že ho zvládly. Tenhle přístup může pomoci i dospělým.“

Na rodičích je, aby vytvořili strukturu a řád. „Pomáhat dětem s jejich úklidem nemusí nutně znamenat, že za nimi běháte a sbíráte jejich rozházené hračky,“ radí Jana Pernicová. Vše jim ohromně zjednodušíte, když jim pomůžete s jejich umístěním. Neboli když každá bude mít svoje místo nebo alespoň budou patřit do konkrétního šuplíku.

„Zkuste se inspirovat montessori pedagogikou. V těchto školkách jsou otevřené police v úrovni očí dítěte jednoduše proto, aby dítě hned vidělo, co kde má, a samo na to dosáhlo.“

Jasný a tvrdý příkaz může sám o sobě působit jako trest. Ani děti nemají rády pocit, že nemají absolutně žádný vliv na to, co budou dělat.

„Mohou se samy rozhodnout v mezích, které jim vytyčíte,“ radí psycholožka Tamar Chanskyová a doporučuje všimnout si, které práce děti dělají rády, a těmi je úkolovat. Dáme jim tím najevo, že opravdový úklid nejsou jen činnosti, ke kterým mají odpor, ale i ty, které je alespoň trochu baví.

„Vyberte otevírání pošty, zalévání kytek nebo prostírání stolu. Děti jsou pak hrdé na svoji ‚specialitu‘, kterou zvládají bravurně.“

Úklid nemusí být jen osamělá nepříjemnost, ale klidně i svižná rodinná záležitost, při které je čas si popovídat nebo zpívat.

„Je to dobrý způsob, jak ve vašich malých potomcích vzbudit pocit sounáležitosti,“ doporučuje Chanskyová. „Navíc jim můžete dát na srozuměnou, že čím dřív společně uklidíte, tím více času budete mít na společné hraní a jiné zábavné aktivity.“

A na závěr snad ta nejpodstatnější rada – hlídejte se, aby se z vás nestali drábové, kteří zkritizují a ztrestají každou nedokonalost v uklízecím procesu vašich dětí. Naopak, chvalte je za každou drobnost, kterou dokážou. A mějte z toho sami radost. Nevadí, že se pak sami musíte sehnout a vytřít pořádně kouty pod skříní, které váš potomek vynechal.

Řekněte mu prostě: „Podívej, tady to musíme udělat taky, příště to zkusíš, ano?“ a usmějte se. Máte velkou šanci, že si to pozitivně zapamatuje.

Navíc je to i rychlejší a příjemnější, vyhnete se tak hádkám, rozčilení a často i zdlouhavému nucení dítěte, aby svou chybu samo napravilo...