Jak na záludné pigmentové skvrny

V pokožce, vlasových folikulech, v okolí mazových žláz nebo v okolí prsních bradavek se nacházejí tzv. melanocyty – buňky tvořící barevné kožní barvivo (pigment), které jsou spolu s buňkami pokožky odpovědné za zbarvení příslušné části kůže.

Aktivitu i počet melanocytů zvyšuje oslunění, čímž dochází ke zvýšené produkci kožního barviva, a to je ve zvýšené míře předáváno i okolním buňkám pokožky, tím kůže tmavne. Vznik kožního pigmentu je však složitý chemický proces, při kterém hrají významnou roli hormony, bílkoviny a enzymy.

Poruchy pigmentace kůže, které se projevují zvýšenou tvorbou kožního barviva v určitém místě na těle, se označují jako hyperpigmentace. Mohou provázet některá kožní onemocnění nebo vznikat jako následek kožních zánětlivých změn. Typickým příkladem ložiskových hyperpigmentací jsou také pihy, drobné hnědé plošky vznikající na místech prudkého oslunění kůže, nejčastěji na obličeji a zádech.

Kosmeticky nejméně přijatelné jsou hyperpigmentace označované jako melasma nebo také chloasma uterinum. Objevují se zejména na obličeji a krku. Místa nepravidelné pigmentace jsou většinou symetrická, mohou se objevovat na spáncích, čele, na tvářích a okolo úst. Postiženy mohou být i postranní partie krku nebo hřbety rukou a předloktí.

Mají převážně hnědé až šedohnědé zbarvení, odstín pigmentace je ovlivněn hloubkou uložení kožního barviva. Může postihovat obě pohlaví a všechny rasy, ale až v 90 % všech případů bývá častější u žen a jedinců s tmavší pletí.

Vznik těchto skvrn ovlivňuje UV záření, hormonální vlivy i genetická dispozice. Melasma je vyvoláváno jak UVA, tak i UVB zářením a stejně působí i umělé zářiče v soláriích. Na místech, která jsou vystavena slunečnímu záření (zejména hřbety rukou, předloktí, obličej a dekolt), se objevují také tzv. stařecké skvrny. Vyskytují se už po 40. roku věku a jejich počet se postupně zvyšuje.

Vznik hyperpigmentací dále podporují zvýšené hladiny ženských pohlavních hormonů estrogenu i progesteronu. První příznaky jsou proto často pozorovány v průběhu těhotenství, uvádí se, že postihuje 50–70 % těhotných žen, dále při užívání hormonální antikoncepce nebo v menopauze při užívání hormonální substituce.

U mužů se na vzniku hyperpigmentací kromě UV záření podílí zejména genetické faktory. U obou pohlaví mohou při vzniku hyperpigmentací hrát významnou roli také zevně či vnitřně aplikované látky s fotosenzibilizačním účinkem.

Pigmentové skvrny mohou spontánně vymizet. Pokud vznikají v přímé souvislosti s těhotenstvím, je vysoká pravděpodobnost, že po porodu postupně odezní. Často však přetrvávají mnoho měsíců i let a v některých případech jsou velmi obtížně léčitelné.

Základem léčby je vyloučení příčiny, která pigmentace vyvolává. Pokud je například patrná časová souvislost vzniku onemocnění se zahájením užívání hormonální léčby, je vhodné ji ukončit nebo alespoň změnit preparát.

Cílem zevní léčby je pak omezení tvorby pigmentu a jeho ukládání v kůži. Znamená to, že léčebné přípravky mají zejména potlačovat růst buněk, které tvoří kožní pigment, snižovat syntézu melaninu a umožňovat rovnoměrné ukládání pigmentu v pokožce.

Hlavní podmínkou úspěšné léčby je však výrazné omezení expozice kůže slunečnímu záření. Samozřejmostí by proto měla být celoroční ochrana obličeje před UV zářením, a to pravidelným používáním denních krémů s vysokými ochrannými faktory nebo každodenní aplikace opalovacích přípravků s UVA i UVB filtry.

„Pokud tedy víme, že máme k tvorbě skvrn genetickou dispozici, nebo vidíme, že se nám začínají na kůži vytvářet, natřeme si pleť okamžitě opalovacím krémem s vysokým ochranným faktorem 30 až 50,“ zdůrazňuje Andrea Kubátová z Kliniky laserové a estetické medicíny Esthe a dodává:

"Nevystavujeme se také silnému slunci ani nechodíme do solárií. To lze považovat i za rozumnou prevenci proti vzniku tohoto kožního defektu."