Článek
Kdykoliv se s ní o jídle bavíte, máte hlad, chuť na všechno, co popisuje, a nejraději byste byli, aby se rovnou postavila do kuchyně a začala vařit. Věříte jí, že nemohla jinak a kuchařku ze Sardinie napsat musela.
Přesto se objevuje otázka, zda není risk zkusit prorazit s něčím novým. Vždyť na prodejních pultech je pestrá nabídka všech možných publikací týkajících se vaření a pořady o vaření, kulinářské kurzy i kuchařské knihy jsou ve stále větší oblibě.
Karolina Konečná je ale přesvědčená, že si její kniha své příznivce najde. „Dala jsem do ní minimálně půlku svého srdce, obrovskou energii a čas. Vlastně my všichni z týmu, fotograf, dekorstylistka, grafička, můj muž i moje děti. Já kuchařce absolutně věřím. A věřím taky, že když svůj projekt děláte s láskou, není možné, aby nevyšel,“ říká zapáleně Karolina Konečná.
Láska na první pohled
Její recepty jsou ze všech koutů prosluněného italského ostrova Sardinie. A proč právě odtud? „Byla to láska na první pohled. Sardinie vás lapí a už nepustí. Její kuchyně je prostě neodolatelná a není možné, abych všechny recepty neposlala dál,“ říká Karolina, která na ostrov jezdí už několik let s celou rodinou.
„Užíváme si moře, slunce a jídlo. A tak pořád dokola, dokud to jde. Jíme v restauracích, nejobyčejnějších bistrech, děláme si sendviče na cestu, chodíme na trh, já vařím „doma“ nebo zajedeme do hor na farmu, kde vaří z toho, co se urodí,“ říká autorka kuchařky.
Asi každý, kdo je doma nucen pravidelně vařit, si ve svém volnu od plotny rád odpočine. Tak to měla i Karolina, než se podívala na Sardinii. Tam jí najednou vaření na dovolené nevadilo, naopak.
„Je tam tak úžasná atmosféra. Tak třeba když chcete získat typický sardský recept, není žádný problém zeptat se kohokoli ve frontě nebo třeba rybáře na lodi. Místní jsou hrdí, když se mohou podělit o sardskou specialitu. Svůj ostrov zbožňují a vůbec nemají pocit, že jim chcete recepty ukrást. Naopak jsou poctěni, že se zajímáte a že vám je mohou dát,“ vysvětluje Karolina. Asi po třech letech se rozhodla dát recepty na jídla, která na Sardinii jedla, postupy, které na ostrově posbírala nebo vyčetla ze starých sardských kuchařek, dohromady a vytvořit z nich knihu.
Zelenina, těstoviny, ryby a mořské plody, ale i maso, zvěřina a sladkosti. To všechno Kuchařka z ostrova nabízí. Podle Karoliny jsou všechna jídla z kuchařky dobrá, ale i krásná. „Nejsou dobrá, jsou úžasná, návyková, skvělá. No a krásná jsou v kuchařce hlavně proto, že jsem je krásně uvařila,“ směje se autorka a naráží na fakt, že se ujala i role foodstylistky. „Vařit umím, ale foodstyling, to byla vážně výzva. Občas jsem měla i pekelný strach,“ říká.
Upozorňuje i na fakt, že některá sardská jídla jsou hodně podobná těm našim – českým. Na Sardinii také vaří slepičí vývar, kančí guláš, peče se kachna se zelím, smaží koblihy a dělají řízky. Podobností je, i když s malými úpravami, hodně.
Zajímavé beze sporu je, že lidé na Sardinii věří, že všechno zlé přišlo z moře. Každý, kdo si chtěl ostrov podmanit, totiž v historii přijel po moři, ať už to byli Kartaginci, Římané, Byzantinci, nebo Arabové. I to je důvod, proč se Sardové vždy lépe cítili na pevnině, například jako pastevci v horách či zemědělci. Zřejmě i proto podstatu jejich kuchyně tvoří vepřové a kančí maso.
„Sardové jedí osly, koně, ovce, ale i vepřové, selata a kančí maso jsou jedničkou na jejich jídelníčku,“ říká Karolina Konečná. Neznamená to ale, že si nepochutnají na rybách. „Naopak, rybolov je dennodenní součástí života na ostrově,“ dodává autorka kuchařky.
Mare nebo terra
Přesto se ten, kdo vstoupí na Sardinii do restaurace, může setkat se zvláštností. Obsluha se vás krátce po usazení zeptá, zda si budete vybírat z jídelního lístku mare nebo terra (v překladu moře nebo země).
„Vy byste si měli vybrat, v jaké lince budete jíst, zda zvolíte jídla ze surovin, které vydala země (terra), nebo naopak moře (mare). Tyto dvě linky by se neměly kombinovat. Ale samozřejmě, když si chcete dát uzeného mečouna jako předkrm, poté těstoviny s jehněčím ragú a nakonec grilované krevety, není to problém, ale bude to znamenat, že nectíte letité sardské pravidlo nekombinovat maso a ryby,“ s úsměvem vysvětluje Konečná.
V kuchařce je 101 ryze sardských receptů. Část z nich také místní z rukou české kuchařky ochutnali. A nikdo z nich neměl žádné námitky. „Absolutně nekritizovali – naopak, byli šťastní a snažili se mi pomoci,“ vzpomíná Konečná. Není problém sehnat na ně u nás všechny suroviny. Jediný menší by mohl být se sirupem sapa neboli saba neboli vin cotto, který se používá do ořechového chleba. Má výraznou chuť a bez něj není možné chleba připravit. „Přes internet jej ale seženete určitě,“ míní kuchařka.
Kuchařku si vydává sama. „Chtěla jsem si kuchařku od začátku do konce ohlídat. Být pánem celé situace. Chtěla jsem, aby každý recept provázela celostránková fotka, což je nejdražší, a nechtěla jsem v knize reklamy. Věděla jsem, co očekávám od grafiky a jakým směrem se má kniha ubírat, jak má vyznít. Je to takové moje třetí dítě,“ vysvětluje.
Nabízí se tedy otázka, zda nepocítila žárlivost manžela a svých dvou dětí na nového potomka. „Musím říct, že jsem na sebe strhla velkou pozornost, všechno se točilo kolem mě. Ale děti byly v pohodě a můj muž to ustál dobře, a ještě zastával funkci produkčního. Nakupoval a byl také prvním kritikem. Ale protože jí rád a všechno, co jsem uvařila, snědl, tak nebyl úplně objektivní. Dokonce byla jídla, o která se nechtěl s nikým dělit,“ říká Karolina.