Jackie Kennedyová promluvila ze záhrobí

Jen několik měsíců poté, co 22. listopadu 1963 výstřely v Dallasu ukončily život jejího muže, amerického prezidenta J. F. Kennedyho, pozvala 34letá vdova do svého domu ve Washingtonu historika Arthura Schlesingera. Nastěhovala se sem z Bílého domu a žila jako v obléhané pevnosti. Venku zastavovaly vyhlídkové autobusy s turisty. Ti mačkali spouště fotoaparátů jako zběsilí, pokřikovali na obě její děti a hrabali se v jejich pytlích s odpadky.

Se Schlesingerem se znala dlouho, působil jako poradce jejího muže, přátelili se. Připravoval projekt vzpomínek na zavražděného prezidenta. Dala si jedinou podmínku: rozhovory budou zveřejněny dlouho po její smrti. Tak se i stalo – v září, 17 let po jejím skonu, vyšly v knize Jacqueline Kennedy: Historic Conversations on Life with John Kennedy (J. K.: Historický rozhovor o životě s Kennedym).

Ještě dnes, 48 let po smrti Johna Kennedyho, jemuž osm sourozenců a po nich celá Amerika neřekli jinak než Jack, fascinuje svět legenda o Jackovi a Jackie. Žádný prezidentský pár nevyvolával u Američanů tolik zvědavosti a obdivu. Kennedyovi ztělesňovali průnik Ameriky do nových, zlatých časů. Spojovali moc a slávu, oduševnělost až aristokratičnost se schopností rozněcovat sny. Mladí, nápadně hezcí, společenští. Zdálo se, že se jim všechno musí podařit.

A pak výstřely z Dallasu. Seděla vedle Johna v otevřené limuzíně, jeho krev ji potřísnila. Organizaci státního pohřbu, nejpůsobivějšího v dějinách, vzala pevně do svých rukou. Nařídila, aby rakev vezli bělouši stejně jako kdysi zavražděného Abrahama Lincolna. Prosadila věčný oheň jako pro mučedníka. Dohlížela na každou podrobnost.

To jí šlo dokonale. Vynikala v PR, čili ovlivňování veřejnosti. V jejím případě šlo o stvoření a udržování mýtu, glorifikaci jejího muže i vlastního kultu. „Život pojímala jako divadelní představení. Rozhodoval dojem – to bylo to jediné, co se počítalo,“ podotkl publicista Michael Doherty.

Její posedlost vedla až k absurdním závěrům. „Proč zrovna takový malý, hloupý chlapík,“ řekla jen několik hodin po atentátu své matce o atentátníku Lee Harveyovi Oswaldovi. Zřejmě si přála, aby v Dallasu zabíjel někdo „na úrovni“.

Kdo čekal, že Schlesingerovi prozradí něco nečekaného, až kontroverzního z manželství, musí být zklamán. Jackie pokračovala v úporné snaze posílit legendu. „Roky v Bílém domě byly nejkrásnější léta mého života. Nikdy jsme si nebyli blíže,“ vracela se vzpomínkami.

Schlesingerovi vylíčila Jacka i ve slabých chvílích. V dubnu 1961 posvětil invazi na Kubu do Zátoky sviní. Žoldnéři vycvičení CIA a exiloví Kubánci chtěli svrhnout Fidela Castra. Kennedy zakázal letecký útok, obával se eskalace. Operace se zvrhla v debakl. „Přišel do ložnice a začal plakat,“ líčila.

Současně obdivovala jeho touhu po moci, chladnokrevnost až cynismus: „Choval se k lidem jako k figurkám na své šachovnici.“

Zatímco o Johnovi a rodině hovoří záměrně jen v dobrém, na politicích, s nimiž se setkala, nenechala niť suchou. Nejhůř však dopadl slavný černošský vůdce Martin Luther King, o kterém Jackie tvrdila, že byl na pohřbu jejího muže v listopadu 1963 úplně namol a dělal nejapné žerty.

„Nemohu se podívat ani na obrázek Martina Luthera Kinga, aniž bych si řekla, jak odpudivý ten člověk je,“ líčí Kennedyová. Od švagra Roberta Kennedyho, jemuž jako ministru spravedlnosti podléhala FBI, se třeba dozvěděla, že v předvečer Kingova proslulého projevu ve Washingtonu, který zahájil známou větou I have a dream (Mám sen), Luther King sháněl na pokoj ženy. „Svolával na pokoj dívky i muže, aby uspořádal nějaké orgie,“ řekla Jackie odvolávajíc se na tajné nahrávky FBI z té noci s tím, že to byl „sexuální dotěra“.

Mlčí ale o Johnových nemocech, o svém osamocení a depresích. O jeho sukničkářství. O tom, jak rutinně dobýval a opouštěl ženy včetně Marilyn Monroeové, Lee Bouvierové, sestry Jackie či Judith Campbellové, o niž se dělil s mafiánským kmotrem Samem Giancanou.

Christopher Andersen, autor knihy Jack a Jackie – portrét amerického manželství, tvrdí, že už v roce 1955, dva roky po svatbě, uvažovala o rozvodu. „Vzbuzovala dojem, jako kdyby přežila letecké neštěstí,“ vybavuje si jeden její přítel.

Když Jackie téhož roku poprvé přišla o dítě, její matka nemohla sehnat Johna po celých Státech, aby mu to oznámila – se suitou mladých dívek a kamarádů z mokré čtvrti se plavil na své jachtě po Středozemním moři.

Jackie pak řekla jeho rodině, že končí. Zasáhl však patriarcha Joseph „Joe“ Patrick Kennedy – pašerák alkoholu, burzián, milionář, velvyslanec a Johnův otec. Nasadil zbraň, jež ho nikdy nezklamala – peníze. Věnoval jí milión dolarů v hotovosti a otevřel neomezené účty v obchodních domech, aby se mohla věnovat tomu, co ji bavilo nejvíc – nakupování oděvů, šperků a kosmetiky po tuctech.

Edward Klein napsal kritickou knihu Všechno tak lidské – Příběh lásky Jacka a Jackie Kennedyových. I on zdůraznil, že manželství se nescvrklo jen na stinné stránky: po majetku nenasytná, chladnokrevná Jackie a těkavý, života plnými doušky užívající Jack se pokaždé dokázali vzchopit – kvůli manželství, kvůli dětem, kvůli společné odpovědnosti v Bílém domě.

„Když vyrazili do Dallasu, byli skutečně šťastni,“ míní Klein.