Článek
Po porodu jste se na delší dobu stáhla do ústraní. Proč?
Běžně to tak dělám. Objevím se, jen když mám co sdělit. Vždycky když natočím singl nebo album, tak jsem chvíli vidět, ale potom se zase stáhnu. Jsem introvert, potřebuji to. Ale nezmizela jsem hned po porodu, tehdy jsem i pracovala, moderovala jsem televizní pořad. Jenže potom jsem zažila silnou panickou ataku a až donedávna jsem se léčila. Doufám, že už je to za mnou.
Co se stalo?
Jela jsem v autě se synem, tehdy mu bylo osm měsíců, po dálnici, za tátou do Litvínova. Cestou se mi udělalo zle, myslela jsem, že mám infarkt.
Souviselo to nějak s tím, že se to stalo právě při jízdě, v dopravě?
Možná. Protože první známky silnější úzkosti se u mě objevily už dávno předtím, ještě když jsem žila ve Francii a pracovala jako modelka. Najednou jsem se začala bát v metru, ve výtahu, létat letadlem, což byl samozřejmě problém, protože jsem kvůli práci musela hodně cestovat. Ale nic jsem s tím nedělala, snažila jsem se to zvládnout sama. Myslela jsem si, že je to obyčejný strach, a nenapadlo mě, že by se z toho mohlo rozvinout něco horšího.
Péče o duševní zdraví aneb Pozor na rané známky deprese či úzkosti
I proto jsem se nakonec rozhodla o svých úzkostných stavech promluvit, třeba tím někomu pomůžu a možná někdo i podchytí podobné první signály včas. Myslím si taky, že psychické problémy lidi ke své škodě pořád spíš tají a nevyhledají pomoc, dokud je okolnosti nedonutí, i když dnes už to nepředstavuje takové společenské stigma jako dřív a jít k psychologovi není žádná ostuda.
I já jsem se ale ze začátku cítila až provinile, že se mi něco takového vůbec stalo, a skrývala jsem se s tím.
Tušíte, proč přišla panická ataka právě v té době?
Zřejmě mě dohnal stres, protože jsem si toho na sebe naložila moc. Rekonstruovali jsme s manželem byt, pracovala jsem, syn byl ještě malý a dost mě potřeboval, takže jsem si delší dobu moc neodpočinula.
Mateřství je velká změna. Někdy je těžké srovnat se s tím, že se člověku úplně změní denní rytmus a že se všechno točí kolem miminka.
Tohle pro mě až tak těžké nebylo, to jsem, myslím, zvládala zpočátku dobře. Spíš se to nabalilo časem s tím, co jsem si na sebe naložila. Pokud jde o mateřství, vyloženě špatně jsem snášela až chvíle, kdy se naplno projevila moje panická porucha.
Už jsem nezvládala všechno tak jako dřív, tedy ani péči o syna, a připadala jsem si kvůli tomu provinile. Jako špatná máma. Měla jsem z toho deprese.
Co vám pomohlo vyrovnat se s pocity, že jste špatná máma?
Myslím, že hlavně terapie panické poruchy. Protože při ní se naučíte zvládat nejen tu úzkost, ale i další emoce, které ji provázejí.
Druhou knihu Ivy Frühlingové Příběhy ze showbyznysu pokřtili francouzský herec Pierre Richard a zpěvák Karel Gott.
Věřím, že už je to všechno za mnou, ale vím, že by se to navzdory úspěšné léčbě přece jen mohlo někdy vrátit. Varovali mě. Díky terapiím tomu ale už umím předcházet a vím, jak se dá nastupující ataka zvládnout.
Během loňského roku jste najednou začala znovu natáčet písničky. Přišla náhlá inspirace? Nahromadil se tvůrčí tlak?
Ono to dost souvisí s tou terapií, kterou jsem podstupovala. Jednak jsem se konečně dala do pořádku, což člověku přinese i příliv energie, jednak jsem se právě díky léčbě seznámila s DJ Roxtarem, tedy Dominikem Turzou.
Loni jsem už chtěla vysadit léky, ale bála jsem se na to zůstat sama, a tak jsem nastoupila na měsíc do soukromého Neo centra, abych je vysazovala pod kontrolou. Dominik tam byl také. Porozuměli jsme si a pustili se spolu do muziky.
On zrovna hledal nové bydlení, já měla volný byt, a tak se nastěhoval tam. Nahráli jsme už několik singlů, první byl Tik ťak, ve kterém jsem se upřímně vyznala ze všeho, co jsem právě měla za sebou, potom přišli Moralisté a společně se synem Adamem jsme udělali i takovou blbinku, Jenom mezi máma. A jak už to u takových věcí bývá, hned se chytla.
Dokonce jste začala mluvit o desce. Znamená to, že jako zpěvačka chystáte něco jako velký návrat?
Vůbec ne. Jednak já to takhle v životě nemám, vždycky něco udělám a pak se zase stáhnu, takže když se znovu objevím, zákonitě zase zmizím. Je to normální věc, patří to ke mně. Navíc taková bombastická slova jako velký návrat nemám ani v lásce. Je mi to cizí.
Marta Jandová: Jsem držák. Jen tak se nevzdávám
Pokud jde o album, nemám to tak, že bych sedla a pracovala na něm od rána do večera, spíš děláme písničky postupně, přirozeně… Uvidíme, jakým tempem to půjde.
Donedávna jste se vyhýbala sociálním sítím, ale už máte Instagram a natáčíte i se synem vtipná videa pro TikTok. To mi připadá na introverta jako docela velká změna. Nebo ne?
Nebyla jsem striktním odpůrcem sítí, občas jsem se podívala, co se tam děje, ale moc mě nezajímaly a spíš jsem se jim vyhýbala. Zato manžel k těm odpůrcům patří, on nevyužívá ani Facebook. Ale moc nesleduje ani internet obecně, nezajímají ho televize, natož komerční stanice. Poslouchá jen BBC. V tomhle je, myslím, výjimečný, svérázný.
Do moderování jsem se vrhla naplno, každý den, i když mě varovali, že to bude zápřah
Pokud jde o můj vztah k sociálním sítím, nemám moc ráda jednu z jejich stránek: tu dokonalost, kterou se mnozí lidé snaží kolem sebe vytvářet. Pro mě – čím normálnější, tím lepší.
A z perfekcionismu si i ráda dělám legraci, což se asi lidem líbí. Videa na TikTok jsem začala točit jen pro zábavu a ono se to překvapivě chytlo, už mám přes sto tisíc sledujících. Mám i Instagram a kanál na YouTubu.
Do legrácek na sociálních sítích se rád zapojí i malý Adam.
Nově moderujete vlastní pořad v rádiu Expres FM. Každý všední den dopoledne. Nespolknou vám teď sociální sítě až moc času?
Momentálně na ně kvůli rádiu moc času nemám, takže je spíš jen udržuju. Do moderování jsem se vrhla naplno, každý den, i když mě varovali, že to bude zápřah. Ale já jsem teď nabitá energií. Moc mě to baví, ale je pravda, že mě to stojí víc času a sil, než jsem si zpočátku představovala. Jednak se to pořád ještě učím, jednak se na to pečlivě připravuju, takže mi to hodinové vysílání i s přípravami vlastně zabere skoro celý den.
A vzhledem k tomu, že tentokrát s manželem zase řešíme bydlení – dostavujeme dům za Prahou –, začíná mi to podezřele připomínat situaci těsně před panickou atakou. Kdoví, jestli se zase do něčeho neřítím.
Máte obavy?
Spíš se snažím být opatrná, připustit si tu možnost, ale věřím si, že bych to zvládla.
Všimla jsem si ve vysílání, že vás asi dost zajímají témata z oblasti psychologie. Dá se říct, že k tomuto oboru tíhnete? A proč?
Určitě je za tím ten můj osobní příběh, ale o psychologii jsem se zajímala už dřív. Pořád jsem něco četla, zaujal mě Jung, Yalom, Scott Peck, prostě psychoanalýza a podobně.
Co ještě z vašich zájmů se už promítlo do témat, která jste v pořadu probírala?
Například vesmír, ten mě fascinoval odjakživa, takže jsem se do toho ponořila a pozvala jsem si do vysílání například pilota Petra Galoviče, který za sebou má kosmonautický výcvik. Rozhovor s ním pro mě byl úžasný zážitek, byla jsem z toho setkání nadšená a i docela dojatá.
Po nějaké době jsem začala cítit, že svět modelingu s tím jeho povrchním pozlátkem není nic pro mě
Vybíráte si jako zpěvačka do svého pořadu hudbu sama?
Ne, sestavovat playlist nemůžu, na to jsou tady jiní.
Při dopoledním vysílání je díky Ivě někdy dost živo.
Jako modelka jste začínala ve Francii už ve čtrnácti letech a po nějaké době jste začala zpívat, vydala jste několik úspěšných alb… Už tehdy jste vnímala, že jste spíš introvert?
Tehdy jsem o tom vůbec nepřemýšlela a myslím, že v tom věku nad tím nepřemýšlí většina lidí, to přichází až později.
Do Francie jsem se toužila dostat kvůli tomu, že děda byl Francouz a hodně nám o zemi, odkud pocházel, vyprávěl
Za jakých okolností jste si uvědomila, že vás pobyt mezi mnoha lidmi a skutečnost, že jste veřejně známá, psychicky vyčerpávají?
Nedá se říct, že přímo uvědomila, ale po nějaké době jsem začala cítit, že svět modelingu s tím jeho povrchním pozlátkem není nic pro mě. A když jsem pak začala zpívat, najednou to bylo ono, mohla jsem být sama za sebe, vyjádřit svoje pocity…
Do Francie jsem se tehdy toužila dostat hlavně kvůli tomu, že můj děda byl Francouz a hodně nám o zemi, odkud pocházel, vyprávěl. Takže když jsem ve čtrnácti uspěla v modelingové agentuře, byla to konečně příležitost Francii blíž poznat. Studovala jsem tam gymnázium, naučila jsem se francouzsky a anglicky, začala dělat muziku, a úspěšně… To všechno pro mě znamenalo mnohem víc než modeling.
Potom jste se ale najednou – vlastně v nejlepším – přestěhovala zpátky do Česka. Vím, že za tím byla láska, příběh vašeho manželství s Richardem Krajčem je známá věc, ale zajímalo by mě, jestli jste tehdy přemýšlela o tom, že opouštíte vyhlídky, o kterých řada holek v Česku jen sní.
Ne, vůbec. Já jsem člověk okamžiku, hodně emotivní a žiju tím, co je teď. A jsem taková pořád, i po dvaceti letech. Někdy si i říkám, jestli jsem v těch svých čtrnácti nějak nezamrzla.
Pokud by váš syn chtěl jednou studovat v zahraničí, pustila byste ho v tak nízkém věku, nebo byste mu to rozmluvila, ať si raději pár let navíc počká?
Adamovi je teprve sedm, takže mě tohle ještě nenapadlo. Jak už jsem říkala, žiju hlavně přítomností a o tom, co bude, předem moc nepřemýšlím.
Lenka Dusilová: Hudbou se vracím ke kořenům
Ale dnes je jiná doba, takže si myslím, že by Adam klidně mohl studovat v zahraničí i v těch čtrnácti letech, a bylo by to pro něj jiné než tenkrát pro mě, snazší…
Moji rodiče za mnou přijet nemohli a domů jsem mohla volat leda tak z telefonní budky. Dnes máme k dispozici smartphony a videohovory, možnost kontaktu s dítětem je tedy mnohem větší, a mohli bychom tam za synem nejen přijet, ale třeba se i přestěhovat společně s ním.
Před časem jste způsobila trošku rozruch, když jste se přihlásila k polyamorii. Jak jste to myslela? Vy byste opravdu dovedla žít ve stálém vztahu s několika partnery i s manželovými partnerkami?
To byla taková zvláštní příhoda, profesní chyba. Nějaké se občas dopustí nejspíš každý, takže to je snad pochopitelné.
Tehdy jsem zrovna vydala píseň Moralisté, dávala jsem rozhovory a v jedné odpovědi pro bulvár jsem řekla, že jsem spíš pro otevřený vztah, když už tedy dojde na nevěru.
Nevím, jestli tehdy byla polyamorie zrovna v módě a debatovalo se o ní, ale někdo přišel s tím, že to, co říkám, je polyamorie, a spustil se kolem toho rozruch. Ale nic takového se u nás doma opravdu neděje.
Může se vám hodit na Zboží.cz: