Inna Puhajková: Ve společnosti vystupuji jako Jardova přítelkyně

S rodiči v Turecku. Původně měli jet sami, plánovali to dlouho dopředu. Já se k nim přidala na poslední chvíli. Rozhodla jsem se zůstat ještě pár týdnů v Čechách, dokud nezačne hlavní hokejová sezóna.

Dlouho jsme to spolu rozebírali a musím přiznat, že jsem ani nepočítala s tím, že bych jela rovnou. Říkala jsem si, že bude mít všeho plnou hlavu a já bych mu jenom překážela. Až na poslední chvíli mi řekl, že by byl radši, kdybychom jeli spolu. Jenže už bylo pozdě. Teď je nám oběma jasné, že to takhle bylo lepší. Denně si voláme, takže vím, že je Jarda od rána do večera v tréninkové hale, domů se jde jenom vyspat.

Postesknout si je podle mě zdravé, o to víc se na sebe můžeme těšit.

Bylo to těsně po mé maturitě, v jednom pražském baru. Jarda tam zašel jen někoho vyzvednout. Moje kamarádka ho shodou okolností znala, dali se do řeči, představila nás a takhle to dopadlo. Měla jsem tenkrát spoustu plánů na léta dopředu, a všechno se to zamotalo. Brzy jsme spolu začali i bydlet. Vlastně nás k tomu donutil bulvár, když vyšlo najevo, že byl u mě v Broumově. Rychle jsme řešili, kde bychom mohli být spolu. Odjela jsem za ním do Kladna a už jsem tam v podstatě zůstala.

Chtěla jsem odjet alespoň na rok do zahraničí za modelingem. Po návratu jsem plánovala studium cizích jazyků a vysokou školu, což se mi vlastně postupně plní i s Jardou. Na svou angličtinu jsem po dvou letech v New Yorku pyšná a už teď se těším do Omsku na ruštinu.

:.Křehká blondýnka sice o sobě mluví nerada, přesto nakonec souhlasila s rozhovorem.

Zhruba měsíc. Mamka z toho měla obavy, je hodně starostlivá. Přesto jsem byla odmalička dost samostatná. Zhruba od dvanácti jsem cestovala bez rodičů po republice a v osmnácti jsem odjela na tři měsíce jako modelka do Koreje, to mi pomohlo. Uměla jsem se o sebe postarat a nebála jsem se velkého města. Moji rodiče se báli hlavně velkého věkového rozdílu mezi námi. Ale to bylo v době, kdy bych to vztahem asi ještě ani nenazvala. Je pro ně důležité, abych byla šťastná, ostatní už není podstatné. Z mamky se dokonce stal hokejový fanda.

Možná věkově, protože je mezi námi čtrnáctiletý rozdíl. Ale to jsou jen čísla, my věkový rozdíl vůbec necítíme. Kdyby mi někdo před pár lety řekl, že budu žít s partnerem, který je o tolik let starší, asi bych se mu vysmála. Jarda je ale pořád mentálně hodně mladý, je s ním legrace a nebere každou maličkost smrtelně vážně. Na druhou stranu, když dojde na důležité věci, je velmi rozumný a uvážlivý. Neblbne jako mladí kluci a to mi vyhovuje.

To určitě ne. Začátek byl samozřejmě těžký. Ale začala jsem chodit do kurzů angličtiny, na hodiny tance, také jsem se účastnila charitativních akcí nadace Garden of Dreams, pod záštitou Jardova týmu Rangers.

Měla jsem vlastní program, který mě naprosto naplňoval. Hodně mi pomáhala i přívětivost, obětavost a podpora manželek Martina Straky, Michala Rozsívala a Marka Malíka. Když jsem zpočátku potřebovala s něčím pomoct nebo poradit, vždycky pro mě byly na telefonu a snažily se mi vyjít vstříc. Dodnes máme moc hezký vztah.

Mamka je Volyňská Češka, tatínek Ukrajinec. Do Čech jsme přišli ze západní Ukrajiny, když mi bylo pět a půl. Byla jsem v ideálním věku pro učení cizího jazyka, česky jsem se díky učitelkám ve školce naučila velmi rychle a bez odkladu jsem mohla nastoupit do první třídy.

Já si toho moc nepamatuji, ale pro rodiče určitě. Myslím, že k lepšímu. Situace na Ukrajině tenkrát nebyla vůbec lehká a není ani teď, existují tam obrovské sociální rozdíly.

:.Když si ji internetoví fanoušci zvolili před čtyřmi lety za svou Miss, měla Inna ještě dětské tvářičky.foto: Právo/Archiv Miss

Oba vystudovali vysokou školu, mamka pedagogickou a taťka sportovní. Ani jeden ale nedělá práci, na kterou má vzdělání. Broumov je malý a je těžké sehnat tam zaměstnání.

Nejspíš kvůli mně. Po výbuchu černobylské jaderné elektrárny jsem měla problémy s uzlinami a lékaři mi doporučili změnu životního prostředí.

Zpočátku jsem vždycky nejistá. Během týdne je to ale zpátky a mluvím srozumitelně.

Když spolu mluvíme, většinou probíráme hokej. Jarda ještě ani neměl čas projít se po městě. Vím jen, že tam má byt 2+1, a jsem ráda. V New Yorku jsme měli čtyři ložnice a využili je jednou do roka. Menší byt nám bohatě stačí. Jarda je skromný a ani já nejsem náročná.

Svůj zatím jenom jeden a nějaké věci pro Jardu. Další várku povezu až příště.

V Rusku jsem nikdy nebyla. Omsk je ale velké město a žije v něm spousta bohatých lidí, takže předpokládám, že tam většina věcí k dostání bude.

Zatím jsme narazili jen na maličkosti, které jsme byli schopni vyřešit.

Tohle téma neřešíme, nemáme důvod. Párkrát ho vyprovokoval bulvár a vždycky jsme se tomu spíš zasmáli. Neradi plánujeme, žijeme ze dne na den.

Nevím, dítě je celoživotní záležitost a určitě bych ho chtěla v budoucnu vychovávat v plnohodnotné rodině. Představa svobodné matky mě rozhodně nenaplňuje, vždy jsou však velmi důležité okolnosti.

:.Vysoké podpatky k Inně neodmyslitelně patří, sama má občas pocit, že se na podpatcích snad už narodila.

Když jsme se seznámili, moc jsem toho o jeho soukromém životě nevěděla. Dá se říct, že skoro nic. Začalo se to ke mně dostávat až během našeho vztahu. Přesto jsem nikdy neměla potřebu se s nimi srovnávat. Jarda mi dával dostatečně najevo, že mě má rád právě proto, jaká jsem. Svá a nikomu podobná.

Když máte kolem sebe lidi, kteří vás neustále pozorují a číhají na každý detail, ztrácíte přirozenost. I kdybych sebevíc chtěla, nepřestanu se hlídat. Nedokážu ze sebe všechno shodit a být úplně v pohodě. Nechci dávat novinářům záminky ke spekulacím. Nestojím o medializaci a ani si ji nezasloužím. Nepohybuji se v showbyznysu, nejsem zpěvačka, herečka, momentálně ani modelka. Ty média k životu potřebují, živí je. Mně většinou jen přidělávají starosti. Navíc ve společnosti nevystupuji sama za sebe, ale většinou jako Jardova přítelkyně. O takovou pozornost nestojím. Až budu schopna prezentovat sama sebe, možná to bude jiné.

To je úplně o něčem jiném. Vizážisté a stylisté vás tak promění, že na molu v záři reflektorů jde úplně někdo jiný. To mě na modelingu bavilo. Hlavně nemá nic společného se soukromím, jen předvádíte práci někoho jiného.

Začínala jsem ve třinácti letech, ale jen na okresní úrovni. V šestnácti jsem už měla svůj book a pracovala pro zahraniční i tuzemské klienty. Jednalo se především o komerční styl. V osmnácti jsem odjela do Asie, tam to byla pro změnu hodně móda.

Dá se to tak říct, v roce 2004 jsem vyhrála i titul Miss. Tenkrát se přihlásilo kolem 1500 dívek.

:.Zleva: Inna Puhajková se svým kamarádem vizážistou Kájou Pavlíčkem a s modelkou Martinou Dvořákovoufoto: NOVINKY/Jakub Kynčl

Jím všechno, ale nepřejídám se a většinou dávám přednost lehce stravitelným jídlům. Klidně si dám i knedlíky, ale jen občas, a nesním jich deset. Důležitý je určitě i pohyb.

Ve škole jsme měli všechno možné, od atletiky přes sebeobranu a míčové hry až po gymnastiku. Můj taťka je bývalý profesionální sportovec, vztah ke sportu mám zřejmě po něm. Život bez aktivního pohybu si vůbec nedokážu představit. Je to relaxace, vyčistím si hlavu a nabiji se pozitivní energií.

Občas ano, ale na podpatcích jsem se snad už narodila a k ženské patří. K elegantnímu oblékání mě vedla maminka. Taky si tím trochu přidávám centimetry.

Měřím 171 centimetrů, ale když se zuji, Jarda se mi směje, že jsem malinká.

Pro Zlatou hokejku si nechávám šít šaty od módní návrhářky Marie Copps a využívám služeb vizážisty a zároveň mého kamaráda Káji Pavlíčka. Jinak sázím na svůj vkus, nosím své oblečení, vybírám podle toho, o jakou příležitost jde. Sama se i češu a líčím...

V létě ano. V New Yorku jsem ale neřídila vůbec, bydleli jsme na Manhattanu. Tam je auto na obtíž, všude se jezdí taxíkem nebo metrem.

Ze školy. Při konverzaci jsem ale nerozuměla tak, jak bych si představovala. Chtěla jsem se bavit s lidmi na stejné úrovni jako česky. Stálo mě to hodně energie a úsilí, ale dnes jsem se svou angličtinou spokojená a za tu zkušenost velice vděčná.

Představu mám, bude však záležet na možnostech. Začnu jazykovým kurzem, nějakým tím pohybem ve fitness centru a poznáváním okolí. Až si najdu nějaké přátele, na samotu mi nezbude čas. Možná zkusím i modeling, občas mi chybí. Uvidíme, jak se bude vše vyvíjet.

:.Šťastný pár po slavnostním předávání Zlaté hokejky v Karlových Varech

Ani ne. Jsem přizpůsobivá, takže mi to nevadí. Naopak se těším, že poznám něco nového. Možná mi za pár let začne cestování vadit, zatím ho beru jako plus.

Bohužel nemohu posoudit. Američané jsou za každou cenu profesionální, ochotní a usměvaví, nesetkáte se s křivým pohledem, ale ne vždy je to od srdce. Má to své výhody i nevýhody.

Těžko říct, zatím to vypadá na dva tři roky. Poté bychom se měli vrátit do Čech. Jardův otec by si to přál, a hlavně by už měla stát nová hokejová hala na Kladně.