Ilona Csáková: Když mám proč, klidně k muži vzhlížet budu

Bylo to úžasné. Přála jsem si otěhotnět, takže jsem se pravidelně kontrolovala. Přišla jsem na to začátkem února, můj přítel byl zrovna v Austrálii. Byl podvečer a já jsem jela někam něco fotit. Posílala jsem mu esemesku z taxíku. Časový posun způsobil, že nereagoval hned, ale pak to bylo bezvadné. Když se mi na testu objevily dvě čárečky, ani jsem tomu zprvu nevěřila. Tak vroucně jsem si to přála, že jsem nevěřila svým očím a zkoušela testů víc. Byl to příjemný šok.

Povídala jsem si o tom s holkama, co se jim taky nějaký čas nedařilo otěhotnět. Dlouho si to ani nepřipouštíte, nevěříte tomu. První tři měsíce jsou velmi delikátní, nervy jsou na pochodu, jestli vše dobře dopadne. Zatím je všechno v pořádku, a co je těhotenská nevolnost, nevím.

Jeden deník o mně před rokem lživě napsal, že jsem těhotná s ženatým milencem. Tehdy jsem poprvé zažalovala bulvár. To už byl velký útok na city. A hlavně to nebyla pravda. Nevím, kde tu informaci vzali. I co se týkalo partnera, vše bylo vymyšleno. Řekla jsem si, že se už musím ohradit, že si nemůžu nechat všechno líbit. Soud jsem vyhrála.

To právě stále vysvětluju svému příteli, který už nad tím trochu skřípe zuby. Nemá s tím zatím zkušenost, bulvár nečte. Tak jsem mu vyložila, že až otěhotní někdo jiný, nebo se, nedejbože, stane velké neštěstí, už nebudeme tak na paškálu.

Mám, ale nijak drastické. Na internetu jsem četla, že některé ženy měly bizarní chuť na omítku či na uhlí. To nemám, já mám chuť na samé dobré věci. Na ovoce, na které jsem si nikdy moc nepotrpěla. Teď ano. Těším se na ovoce, které teprve přijde - na třešně, jahody, angrešt, rybíz. Nedávno jsem dostala úplně šílenou chuť na blumy. Hroznou!

Na ústupu je tvaroho-mrkvové období. Něco jím víc, něco jsem omezila. Naposledy mě dostaly bavorské vdolečky. Ty jsem jedla naposledy jako malá holka. Normálně na sladké nejsem, ale teď neodolám. Ale teď to neřeším, chci, aby miminko dostalo všechno, co potřebuje. A mně taky něco zůstalo. Třeba zuby. (smích)

Třískají se mnou nahoru dolů jako tobogán, i několikrát za den. A já nevím, proč se to děje. Nechápu, proč mám zrovna posmutnělou náladu, když je všechno bezvadné a sluníčko svítí, jsem šťastná, zdravá, mimi taky, takže není důvod ke smutku. A pak se to zvrtne v euforii. Je to blázinec!

Dámy, které to prožily, vědí, o čem mluvím. Pro ostatní je to možná nudné čtení. Nenechává mě to chladnou, pátrám na téma těhotenství na internetu. Četla jsem něco o těhotenských depresích. Doufám, že se mě týkat nebudou!

Přestala jsem skoro všechno. Kouřila jsem ne moc, ale dlouho. Možná jsem měla závislost na nikotinu. Ale skončila jsem ze dne na den. I proto, aby bylo vše v pořádku, ale nedělalo mi to žádný problém, prostě jsem neměla chuť. Ani na kávu jsem moc nebyla, proto se nemusím přemáhat si ji nedat. Stejně tak s vínem.

Ano. Ještě kdybych věděla, že zelenina nemá moc dusičnanů, bylo by to ideální.

Dostojím povinnostem, které mám. Ty ze srpna a září už ale taky škrtám. Budu se plně oddávat těhotenství.

Nejspíš to budou Váhy, jako jsem já. Jestli budu dlouho přenášet, bude to Štír.

Ještě ne.

Určitě ano.

Ne taková ta klasická, ale jakoby podvědomá. Myslím, že jsme se dlouho hledali. A dál ten příběh znáte.

Řekla jsem si, že partnerství nebudu řešit tímto způsobem, ale spíš podle citu a intuice. Když se upřímně sama sebe zeptám a chci znát pravdu, tak si upřímně odpovím. Nebudu si lhát do kapsy! V horoskopu si stejně hledáte jen ty pozitivní věci a ty méně pozitivní opomíjíte. A nedejbože, když se pak vyklubou. Já se ptám raději svého srdce.

Radek má velmi rád kulturu, to mě velmi těší. Má strašně rád balet, já mám zase ráda operu. (smích). Tanci totiž moc nerozumím, možná proto, že jsem nedostala tento talent do vínku.

Nevíme, ještě to řešíme. Ještě je čas.

Ne, ještě ne. To asi chvíli potrvá.

Ve snu by mě nenapadlo, že s ním budu zpívat na vánočních koncertech. Nebo že mu zazpívám na jeho šedesátinách píseň Oči má sněhem zaváté a u toho mu budu sedět na klíně! Teď už mu asi na klíně sedět nebudu, to by ho bolely nožičky. V Lauře jsme se považovali za underground, takže jsme Karla neřešili. Jako dítě jsem ho měla hrozně ráda, moje maminka je gottofilka.

Přesně tak. Vyrůstala jsem v tom, že vždycky, když byl Karel v televizi, šlo všechno stranou. Když jsem ho potkala poprvé naživo, byla jsem spíš vykulená. Měla jsem k němu respekt.

Ivanka je hodně zaneprázdněná svými holčičkami, takže moc času nemáme. Ale když si zavoláme, vždycky mi něco poradí. Jinak si informace skutečně obstarávám spíš na internetu. Tam surfuju po stránkách o těhotenství.

Dodnes nemám ráda, když na sebe lidé křičí. A naši na sebe křičeli často. Což mi utkvělo v paměti a je mi to doteď nepříjemné.

Občas na některé věci potřebuju víc času, aby se mi rozležely. To se pak uzavírám do sebe. Někdy umím být neústupná, třeba v práci a v akci. Paní za přepážkou na poště nebo u kasy, to řešit umím. Doma, v soukromí, je to něco jiného. S těmi nejbližšími musíte vyjít. Soukromí je delikátnější.

Každá je máme k dispozici. Otázka je, kdy je použijeme a jestli si vůbec uvědomíme, že je máme. Lidé jsou různí, svět není na oko spravedlivý, občas je třeba využít munici. Ale nezneužít. Občas se mi také nepovede a chybuji.

Taky. Nejsem moc vznětlivá, ani rozbuškový typ, ani časovaná bomba. Ale když cítím nespravedlnost, když se mi něco slíbí a nestane se to, to rozbuška jsem. Ale musím mít před kým vybuchnout. Nejhorší je, když se člověk užírá. Vybuchnutí je pro uvolnění napětí zdravější.

Pokud se mi dějí psychická příkoří a nemůžu je ventilovat, protože není před kým nebo se to nehodí, je to špatné. Třeba pokud jde o nějakou mystifikaci v novinách, to bych ráda občas vybuchla - a to co nejblíž u toho, kdo to napsal.

Tatínek byl autoritativnější, to je pravda. Ale dával mi hodně lásky, dost se mi věnoval. Ovšem byl Maďar vychovaný tvrdší rukou a tu uplatňoval i dál. Na mně i na ségře. Nemám mu to za zlé, měl jiné priority. Choval se k nám, jako bychom byly kluci. Musely jsme sekat latinu a dobře se učit. Chtěl vidět hlavně výsledky.

Ale ta práce za tím, ta byla naší mamky. Byla velice multifunkční, ale taková byla doba. Ženy byly manželky, uklizečky, vydělávačky peněz, vychovatelky. Muži jen vstali, odešli do práce a vydělali o pár stovek víc než ženy. Nic jiného neměli na starost. Jít na pivko, zahrát si fotbal, ale tím nemyslím otce, mluvím obecně. Co si pamatuju na máminy kamarádky, měly to tak skoro všechny. Jejich muži šli na pivo, udělali si pár melouchů a nic dalšího nedělali. Na druhou stranu - když už otec za něco vzal, bylo to důkladné. Třeba skvěle vařil.

Nejen. Prostě umí skvěle vařit všechno. On nebyl nějak jiný než ostatní muži, to bylo tou dobou. Byl to obecný model. On se se mnou neučil, ale když jsem chytla pětku, byla to chyba matky.

Jak kde. Je spousta emancipovaných žen i mužů, kteří mají srovnanou cestu životem. Mají za sebou čas nějakého sebeutváření a vytváření kariéry v oboru. Muži jsou už víc nakloněni jinému mechanismu rodiny, což je obohacující i pro ně. Tehdejší model je snad už na ústupu.

Musím to tak cítit. Když mám proč, klidně k muži vzhlížet budu. Neumím být herečka a dělat to, co necítím. Asi bych nebyla s někým, ke komu bych to necítila. Společenské i profesionální role člověk hrát musí. Ale k tomu ještě doma divadlo? To už je fakt moc. Nejjednodušší je, když to tak je a není co řešit.

Ten samý druh - muže, to jo. Ale typ ne. Nechce se mi vracet do minulosti a spekulovat, co by kdyby, ale nehledám ideál. Moji partneři neměli skoro nic společného, kromě toho, že byli stejný živočišný druh. (smích)

Určitě bude, ale kdy, to nevím. Psalo se, že to musíme stihnout ještě předtím, než se narodí miminko, aby přišlo do úplné rodiny. Nevím, kdo to kde vzal. Když už se mám vdát, chtěla bych si tu svatbu užít. A když budu kojit, tak si ji moc neužiju. Takže se odsouvá na dobu neurčitou.

Dřív, před lety, jsem ji brala v podstatě jako cár papíru. Nebazírovala jsem na tom. Přišlo mi, že svatba není to nejdůležitější, pokud se lidé mají rádi. Život jde dál, postoje a názory se mění. A i já ho změnila. Kdysi jsem mamince, která se mě často ptala, kdy budu mít miminko, když sestra už má dvě holky, říkala, že až přijde ten pravý, se kterým budu mít dítě z lásky, vdám se. Že ten vztah potom zpečetím tímto rituálem. Pak pro mě svatba bude i sňatek a bude naplněný významem. Myslím, že tak to bere i můj přítel.

Klidně. Jakýkoli rituál. Lejstro na úřadě je málo akční. Ale jak to bude konkrétně, to zatím netušíme.