Hynek Čermák: Chlap by měl vědět o své síle

„Pro mnoho lidí vypadám jako člověk, který je schopný čehokoliv. Takových zkušeností mám desítky. Možná je to kvůli tomu, že mám holou hlavu a vážím devadesát kilo,“ přemítá osmatřicetiletý herec. Razí však teorii, že pokud je člověk slušný, problémy by neměly nastat.

Patří k jeho povaze, že se nechce nikde vázat. Hraje tedy v pěti divadlech, ale nikde nastálo. „Mám rád, když si udělám svou práci a mizím,“ přiznává. „Je to pro mě jednodušší, než se každý den dočíst na nástěnce, jak bude vypadat můj život, aniž by to se mnou někdo konzultoval.“

Vybavuje si, že když stálé angažmá opustil poprvé, šel do nejistoty. Dnes ji vnímá jako svobodu. Poznal práci už v patnácti divadelních souborech včetně Národního divadla, kromě hraní se věnuje i natáčení filmů, moderování, režii.

„Jsem spokojený. Nesmyslná pravidla mě spoutávají. Má to však i svá negativa. Nejsem schopen si hlídat, jestli mi lidi platí za moji práci, a nevím, zda jsem včas zaplatil složenky já. Hlásit se na úřadu kvůli kdejaké hovadině je pro mě utrpení. Dost často se mnou už dopředu jednají, jako bych něco provedl.“

Než se stal profesionálním hercem, vyzkoušel toho dost. Možná kvůli své neklidné povaze, možná proto, že se dlouho do herectví nijak nehrnul. Oba rodiče však k divadlu tíhli a i jeho starší sestra Viktorie se mu upsala. Otec vystudoval divadelní režii, ale nikdy se jí nevěnoval a nyní už víc než dvacet let pracuje jako terapeut.

Maminka je zase vystudovaná herečka, která podle jeho slov píše velice zajímavou poezii. Vztah mezi jeho rodiči nebyl jednoduchý. Hynek vyrůstal s matkou a toužil se stát pilotem. Ve čtrnácti začal dělat bojové sporty a tehdy si poprvé oholil své kadeřavé vlasy. Získal image bojovníka a ta se s ním táhne dodnes.

„Snil jsem ale o létání. Na vysokou leteckou mě však nevzali a já zamířil na DAMU. Až do čtvrťáku jsem tu školu nebral moc vážně. Pak mě to ale chytlo a já se herectvím začal opravdu zabývat.“ Dlouho se ovšem věnoval hlavně létání. Z jeho kamarádů na Točné jsou dnes profesionální piloti. Dodnes si rád sedne do kabinky větroně. „Je to však drahé hobby, kam se na něj hrabe golf!“

Léta, kdy se věnoval bojovým sportům, zúročil v profesích vyhazovače či bodyguarda. A možná v rolích, které se mu díky tomu nabízejí. Soukromého detektiva hraje například po boku Ivany Jirešové a Lukáše Vaculíka ve hře Veřejné oko. Právě na základě monologu z této hry si jej Hřebejk vybral pro svůj nejnovější film.

„Role policajta Ládi, který vyšetřuje manžela své bývalé ženy, byla už obsazená. Jedna známá, castingová režisérka, však Hřebejkovi pustila můj monolog detektiva Christoforu, který jsem přednesl na castingu do nějaké telenovely. Chtěli mě tam zase jako osobního strážce, tak jsem schválně spustil toto, protože to je role detektiva s něžnou duší. Hřebejkovi se to líbilo a oslovil mě.“ Režisér se netajil, že ho Čermákovo úsporné herectví zaujalo.

Natáčení Nevinnosti pro něj bylo zajímavé ze dvou důvodů. Setkal se se zbrusu jiným stylem práce, než na jaký byl doposud zvyklý. „Jakákoli domácí příprava byla k ničemu, protože scénář se dotvářel přímo na place. Po třech dnech jsem pochopil, že se musím pekelně soustředit, být zcela otevřený a plně důvěřovat Honzovi Hřebejkovi.“

Tím druhým důvodem pro něj bylo profesní setkání s Luďkem Munzarem, který v nevelké, avšak výrazné roli hrál jeho bývalého tchána.

„S panem Munzarem jsem se seznámil díky Báře, jeho dceři, se kterou jsem chodil do stejného ročníku na DAMU. Vyrůstal jsem bez otce a k Munzarům jsem chodil rád. Pan Munzar mi ukázal, jak může fungovat rodina a chlap v ní. Navíc stejně jako já miluje auta, letadla a zbraně,“ netají se Hynek Čermák tím, kdo je jeho vzor. „Když jsem k nim chodil, nenapadlo mě, že se za patnáct let sejdeme při jednom natáčení.“

Projevila se jeho nechuť podřizovat se řádu, s nímž nesouhlasí, i v tom, že se svou partnerkou Danielou není ženatý?

„Možná,“ krčí rameny, „ale spíš na to ještě nepřišla řeč. S Danielou spolu žijeme už deset let a já se svatbě nebráním. Jen bych raději řekl ano Bohu v kostele než úředníkovi na radnici.“

Seznámili se ještě jako studenti. On tehdy hrál v Rokoku v povedené adaptaci hry Tennessee Williamse Tramvaj do stanice touha a končil DAMU, ona studovala v Brně JAMU. Na oslavě derniéry hry se sblížili a dnes mají sedmiletého Bořivoje a šestiletou Hedviku. Po vzoru tatínka začal nedávno malý Bořek s judem.

„Chlap by měl mít vědomí vlastní síly, protože pak je menší riziko, že ji zneužije. Pokud se svou sílou neumí zacházet, může mít blízko ke komplexům,“ vysvětluje. Malá Hedvika se zase věnuje sportovní gymnastice a i k tomuto sportu má Hynek Čermák vztah. „Moje první láska byla trenérkou takových malých gymnastek a já je kdysi chytával pod kladinou a u bradel.“

S oběma dětmi jezdí od malička pod stan. „Mám rád terénní auto a často s ním vyrážím do přírody. Mohu tam pracovat. Protože herectví, to není jen jeviště, postava taky musí někde vzniknout. A k tomu je výborná příroda.

Anebo hospoda,“ směje se. Na čundry jezdí s partou přátel už dlouhé roky. „Když nám asi před osmi lety byla republika malá, vyrazili jsme do rumunských hor. Narazili jsme tam na krásnou přírodu, ale taky na podmínky, které v Česku vládly v 18. století. Místní pan učitel nás přivítal tím, že porazil tele. Druhý den v pět ráno vstal a s kůží z telete šel pěšky na trh dvanáct kilometrů, aby ji prodal v přepočtu za padesát korun.“

Obyvatelé českého Banátu v Rumunsku se jinak než česky nedomluví a žijí velmi chudě. Pro Hynka a partu přátel to znamená, že tam každoročně vozí materiální pomoc. „Kamarád, který vlastní jazykovou školu, tam vozí každoročně učitelku angličtiny. Naše parta koupila i statek, kde přebýváme, když se tam vypravíme.“

Hynek Čermák o sobě tvrdí, že je spokojený člověk. „Moc přání v životě nemám, všechno mi totiž vychází. Mám dvě krásné a zdravé děti a hodnou ženu. Co bych měl chtít víc?“

Radost má i ze spolupráce se sestrou Viktorií, pod jejímž režijním vedením vznikla pozoruhodná inscenace Africká královna. Spolu s Lindou Rybovou v ní hraje jednoho z nesourodé dvojice, která je nucena spolu absolvovat podivnou plavbu.

On, ostřílený lodník, který už prožil na své lodi Africká královna kdeco a touží po klidu. Postava Lindy Rybové je pro změnu spořádanou dcerou ze slušné farářské rodiny, která celý svůj dosavadní život prožila v klidu a bezpečí. O konflikty a křik tedy mezi nimi není - alespoň zpočátku - nouze. Jejich herecký duel kritici chválí.

„Nestejné byly i moje a Viktorčiny představy o divadle,“ svěřuje se herec. „Já jsem zastánce psychologického realismu a baví mě tvořit úplně jinou postavu, než jsem já. Viktorka má ženský přístup, je obrazovější.“ O tom, že se jejich dva pohledy podařilo dobře skloubit, svědčí i to, že je představení Africká královna o dvou hercích v Divadle Palace stále vyprodané.