Hvězdu zrodila ledová voda. Letos ji prověří La Manche, hned dvakrát

„Je neuvěřitelná. Vzácná kombinace talentu, poctivosti a důslednosti,“ charakterizuje odchovankyni třebíčského Klubu ledních medvědů jeho předseda a zakladatel Zdeněk Mikoláš. Naprosto se s tím ztotožňuje i místopředseda sekce zimního plavání při Českém svazu plaveckého sportu Tomáš Prokop.

„Když se loni uvolnil termín pro možnost přeplavby severního kanálu mezi Irskem a Skotskem, kde jsou nejtvrdší podmínky, věděl jsem, že jediný, kdo by byl schopen se na to připravit, je právě ona,“ potvrzuje.

Nyní dvacetiletou studentku sportovní fakulty Masarykovy univerzity v Brně přitom vyučil teplý zastřešený bazén. Pohyb ve vodě jí učaroval na základní škole v rodné Třebíči, techniku pak pilovala podle čar na vykachlíkovaném dně i na škole střední. Když ale covidová opatření bazén zavřela, nebylo kam jít. Lano k třebíčským otužilcům jí tehdy hodila třídní učitelka.

Pomyslnou rukavici Andrea zvedla. Už o tři roky poté vylovila z mrazivé Odry na mistrovství světa v zimním plavání v polském Głogówě dvě stříbra a bronz v klasických disciplínách.

„Byl to tehdy šok, vůbec jet na mistrovství světa, a pak ještě medaile,“ usmívá se drobná dívka, kterou prý plavání „jen baví“.

Loni si účast na mistrovství světa zopakovala v Samoëns ve Francii, kde sbírku medailí rozšířila; vedle toho se stala mistryní republiky. Nástup na vysokou školu ji nasměroval do plaveckého klubu Krokodýl Brno, kde se začala závodně věnovat také dálkovému plavání.

„Ještě mi chybí to synchronizované,“ směje se poznámce o zrození vodní obdoby Ester Ledecké. Nijak zvlášť přehnané to rozhodně není. Čerstvá „dálkařka“ se totiž už stihla zapsat v rámci Českého svazu plaveckých sportů jako první člověk, který v souladu s oficiálními pravidly překonal podélně Dalešickou přehradu. Loni v říjnu ve vodě o teplotě od 13 do 18 °C zvládla bezmála patnáctikilometrovou trasu za zhruba čtyři hodiny. S úsměvem, který k ní neodmyslitelně patří.

„Andrein růst sleduji už dva roky. Má na to; pokud bude trénovat, neměl by pro ni být problém zvládnout La Manche rychle,“ míní Jakub Valníček, sám pokořitel kanálu a lovec tuzemských talentů, jehož touhou je zvýšit prestiž plavců ze země bez moře v mezinárodním srovnání.

„Dálkové plavání oslovuje spíše střední ročníky, ale na rekord je větší šance s těmi mladšími,“ vidí v plavkyni želízko v ohni.

Dotazům na La Manche čelila Andrea už loni na Dalešické přehradě. „Když to přijde, bránit se nebudu, ale lepší je neplánovat,“ smála se. Netušila, že pozvánky přijdou záhy hned dvě: na červenec do štafety, o měsíc později na plavbu sólo. Kývla na obě.

„Doma jsem zprvu neměla odvahu to říct,“ přiznává Andrea, kterou v únoru čeká mistrovství Evropy v Rumunsku a v březnu mistrovství světa v Estonsku. Sponzoři se totiž u dveří plavců do fronty nestaví a vysokoškolačka, každý víkend cestující po závodech v tuzemsku, je pro kasu rodiny oříšek, což vytíženou slečnu trápí. Se zkombinováním učení a tréninku se totiž poprat dokáže sama a na dotaz, zda nemá z mořské premiéry obavy, se opět jen mile usmívá. „Jsem na sebe zvědavá,“ říká.