Článek
V roce 1990 založili firmu Kama manželé Pertlovi. Jiří Pertl byl muzikant. Psal hudbu, nahrával, koncertoval s různými českými zpěváky a byl kapelníkem skupiny Karla Černocha. Jeho žena Mahulena zase pracovala jako logopedka. Když se jim narodily děti, zůstala s nimi kvůli jejich imunitě na mateřské dlouhých deset let. A tak začala plést.
Z ložnice do firmy
Nejprve vytvářela na pletacím stroji v ložnici čepice pro své děti. Pak i pro příbuzné, pro sousedy, kamarády. Nakonec byl zájem takový, že si musela začít najímat další ženy, které jí podomácku pomáhaly. Jiří v té době ještě stále koncertoval, ale po letech hraní a koncertních turné měl už nepravidelného života dost.
Když navíc začal Karel Černoch vystupovat stále víc v muzikálech, začal muzikantský život jeho kapelníka jít úplně do ztracena. Jiří se tak chytil práce kolem podnikání, které rozjela jeho žena: „Odložil jsem kytaru a začal vozit špulky s přízemi,“ vzpomíná s úsměvem na své začátky v budoucí rodinné firmě.
Rodina Pertlova - Kama
První výrobky manželé Pertlovi prodávali po různých buticích, pak začali jezdit na veletrhy. Na jednom z nich se potkali se zahraničním obchodníkem, kterému se jejich výtvory moc líbily. Oceňoval nápaditost, pestrost i vkusnost. Vadilo mu jedině to, jak je na nich vidět, že jsou podomácku vyrobené. „Zamysleli jsme se nad tím a rozhodli jsme se změnit technologii. Vzali jsme si leasing a koupili svou první průmyslovou pletací mašinu,“ říká Jiří Pertl.
Vytrvalost přinesla ovoce
Dnes má firma pětadvacet zaměstnanců a je to rodinná firma se vším všudy. Kromě majitelů manželů Pertlových v ní pracují také jejich děti. Mahulena vytváří každý rok novou kolekci a řídí výrobu. Jiří se stará o marketing. Dcera Klára má na starosti finance a export a syn Adam zase internet a grafiku.
Jejich rukopis je nezaměnitelný. Od začátku jsou pro ně charakteristické norské vzory. „To trvá,“ říká k tomu Mahulena Pertlová. „Máme sice i jednobarevné věci, ale zákazníci vždycky říkají: ,Když mám mít Kamu, chci tam mít hvězdičky a jeleny.‘ Tím jsme prostě u lidí známí.“
Kateřina Neumannová
Své zboží vyvážejí do dvaceti zemí, což je podle Mahuleny Pertlové zásluha jejího manžela. „To on hledal kontakty. Od začátku jsme totiž tušili, že nám Česká republika nebude stačit. Dnes vyvážíme asi 60 procent produkce, zbylých 40 procent se prodá tady,“ vysvětluje.
Jiří Pertl k tomu říká, že to byl postupný a přirozený vývoj: „Jak firma roste, buduje si povědomí. My jsme se rozhodli, že budeme razit vlastní značku, což byla velmi odvážná myšlenka a řada zkušených nás od toho zrazovala. Ale nám se to povedlo.”
„Byli jsme vytrvalí a jsou za tím léta neutuchající, systematické práce. Takže když jsme potom přišli na nějaký trh v zahraničí a představili jsme historii a profil firmy, zkušení obchodníci seznali, že to má hlavu a patu. Že máme svůj design a značku, kterou podporujeme reklamou, inzercí i sponzoringem. Že každý rok přicházíme s novými věcmi a držíme se módních trendů. Jedině takhle se člověk dostane na zahraniční trh.“
Díky tomu získali exkluzivní licenci na zpracování membránových materiálů Windstopper a Gore-Tex. Zástupce firmy Gore, který objíždí svět, dorazil v roce 1996 také na veletrh do Prahy a vybral si firmu, která podle něj byla perspektivní. Firmu Kama. „Taková věc vám pomůže otevřít dveře do světa, protože zkušení obchodníci si řeknou: ,Ha, tahle firma má licenci na Gore-Tex a my víme, že firma Gore ji nepropůjčí jen tak někomu.‘ Vědí, že velmi pečlivě sleduje kvalitu našich výrobků a že občas si něco vezme i na prozkoušení. To je pro ně záruka, že jsme kvalitní a důvěryhodní partneři,“ vysvětluje Jiří Pertl.
Zimní olympiády jsou jejich
O velkých úspěších české firmy svědčí také to, že její oblečení nechybělo od roku 2006 na žádné zimní olympiádě. Nejprve firma spolupracovala s Českým olympijským výborem a oblékala naši olympijskou výpravu při hrách v Turíně. „Když byla Kateřina Neumannová v naší čepici na stupni vítězů, tak nám druhý den volali lidé, že tu čepici chtějí,“ vzpomíná Mahulena Pertlová.
Andorská výprava
O čtyři roky později už firma Kama oblékala výpravu Andorry. „Měli jsme ve Španělsku zástupce, který byl lyžařským trenérem a trénoval i v Andoře. Znal se s nimi a oni věděli, že do Španělska dodáváme svetry. Proto ho požádali, abychom andorskou výpravu oblékli na olympiádu ve Vancouveru v roce 2010.”
„Když tam potom náš zástupce skončil, sami Andořané se ozvali, jestli bychom nepokračovali i v roce 2014 při olympiádě v Soči,“ říká Mahulena Pertlová. Samozřejmě rádi vyhověli. Nejen z obchodních důvodů, ale i proto, že ke sportu má celá rodina velmi blízko.
I přes všechny tyto viditelné úspěchy je ale těžké obstát v konkurenci velkých firem, které své výrobky nechávají šít levně v Asii. Tomuto tlaku už podlehla řada českých textilek. Jak to tedy dělá Kama? Jiří Pertl říká, že je to jen a jen o tvrdé práci, kvalitě a nápadech, a shrnuje, co mu dělá největší radost: „Stojíme pevně na nohou a máme mladý tým lidí. Jsme jedni z mála, jsme česká firma, zaměstnáváme Čechy a odvádíme daně v Čechách. Jsme rodinná firma a jsme na to hrdí.“
Může se Vám hodit na službě Zboží.cz:
