Hudebníci Xindl X a Olga Lounová: Jsme oba hráblí

Ondřej: Ani já to nevěděl dopředu.

Ondřej: Měl jsem připravený celý alternativní text. Byl o talentové soutěži očima soutěžícího. Psal jsem ho ale večer před tím a nebyl jsem schopen si ho zapamatovat. Celou noc jsem se ho učil, nemohl jsem kvůli tomu spát. Jenže když člověk nespí celou noc, není úplně v pohodě. Pochopil jsem, že to nedám a že na to kašlu. Že to zazpívám normálně. A jak jsem potom zpíval, vytanul mi v hlavě nápad a tak jsem ho tam dal.

Ondřej: Měl jsem připravený celý alternativní text. Byl o talentové soutěži očima soutěžícího. Psal jsem ho ale večer před tím a nebyl jsem schopen si ho zapamatovat. Celou noc jsem se ho učil, nemohl jsem kvůli tomu spát. Jenže když člověk nespí celou noc, není úplně v pohodě. Pochopil jsem, že to nedám a že na to kašlu. Že to zazpívám normálně. A jak jsem potom zpíval, vytanul mi v hlavě nápad a tak jsem ho tam dal.

Olga: Ale tys tu větu o rychlokvaškách řekl vlastně už v autě, když jsme jeli na vystoupení. Věděla jsem, že to uděláš. Stoprocentně.

Úplně poprvé to bylo přes rádio. Jela jsem v autě a měla ho puštěné. A tam hrála písnička Anděl. Zděsila jsem se! Slyšela jsem jenom kousíček. Říkala jsem si, kam až jsme se to dostali, že se zpívá: „…řeknu ti, s kým chrápat…“?

Šokovalo mě to. Ale na druhý poslech už jsem si našla to, co Ondřej má v písničkách schováno. Tedy nadsázku a kritiku. Ale první setkání bylo zděšení. Anděl s lubrikačním gelem, to mě dostalo. Pak moje vydavatelství projevilo zájem, abych nazpívala s Xindlem X duet. Psali jsme si přes facebook a nakonec se sešli.

Nebyla to ještě blondýnka, byla to jemná černovláska a byla to láska na první pohled. Předtím jsem ji neznal. Nevěděl jsem, co si o ní myslet. Co jsem si našel na netu, ukazovalo na muzikály a reklamy, ale i vlastní písničky. To mě trochu mátlo. Nevěděl jsem, jestli je Olinka svébytná osobnost nebo jen nějaká mediální figurka. Na to setkání jsem šel s tím, že ji slušně odmítnu. Ale chtěl jsem nejdřív zjistit, co je vlastně zač. Zjištění bylo nad očekávání. A zbytek nechám zahalený tajemstvím.

Olga: Vycházíme si vstříc. Ke třecím plochám dojde maximálně tehdy, když má někdo ztřeštěnější nápad než ten druhý.

Olga: To ne, jsme oba hodně tvůrčí. Já jsem třeba vymyslela, že jsme na jedné akci vystoupili v převlecích za tlusťochy a rozdávali jsme fast food. To se Ondrovi líbilo. Jsme partneři i v práci. Myslím, že třecí plocha by se dostavila, kdybych chtěla zasáhnout do Ondrovy tvorby.

Ondřej: Moc ne. Jsme oba dost hráblí.

Olga: Stoprocentně. Jsem jeden z mála lidí, kteří se snaží o změny ve společnosti. Záleží mi na tom. Začínám u sebe. Potom se snažím změnit společnost nebo na problém poukázat skrze písničku. A záleží mi na tom, jak to v Česku a v Evropě vypadá. Mám pocit, že morálního bahna už je hodně. Je hluboké a je třeba s ním trochu něco dělat.

Když člověk zpívá o něčem, o čem je přesvědčený, tak chce, aby to lidi pochopili. Aby si tím nechali ovlivnit život. Zatím vím jen o tom, že si jimi ovlivňuju život sám. Zpívám třeba písničky proti chlastu, takže jsem řekl dobře teda, nebudu pít. Jsem rád, že texty fungují nejen jako autocenzura, ale i na posluchače. Měl jsem obavu, že to někteří pochopí tak, že to, co naoko chválím, chválím doopravdy. Zjišťuju ale, že lidi jsou inteligentnější, než by se dalo předpokládat podle toho, co hrají některá rádia.

Ondřej: Občas, z donucení. Na cestách není moc jiná příležitost - fast foody a benzínky. Nebo si udělat jídlo s sebou. Vždycky si říkám, že příště si ho už fakt udělám, nikdy k tomu ale nedojde.

Ondřej: Občas, z donucení. Na cestách není moc jiná příležitost - fast foody a benzínky. Nebo si udělat jídlo s sebou. Vždycky si říkám, že příště si ho už fakt udělám, nikdy k tomu ale nedojde.

Olga: Pro mě je to záchrana. I když mi trochu vadí globalizace, líbí se mi, že fast foody jsou nonstop. A na cestách je to často jediné dostupné teplé jídlo.

Myslím, že jsem po něm tehdy sáhl dobře. Stává se mi ale, že při koncertech občas vypadávám z role. A jsem spíš civilním, než tím Xindlem. Uvidíme, jak se bude tvorba vyvíjet a jestli bude ještě pro to, co dělám, příznačné jméno Xindl X. Zatím nemám důvod ho měnit.

Bylo by snadné psát dál tytéž písničky, ale nechci si vytvořit jednu škatulku a pak ji naplňovat. Za tři roky bych z toho zešílel. Nemohl bych vydělávat prachy na tom, že kopíruju sám sebe. I proto byla Láska v housce trochu jiná tím, že byla trochu arabská, a i Chemie je zase jiná než ty předchozí věci. Chci zkoušet i jiné cesty.

Byl. Předtím jsem měl hodně kapel, ale se všemi jsme hráli málo. Spíš jen pro kamarády. Když jsem se na kapely vykašlal začal jezdit sám s kytarou, začalo to fungovat víc. Odstartoval jsem na folkových soutěžích. Pak se mi podařilo přesvědčit jedno nakladatelství, abychom spolu vydali desku. Byla pro undergroundovější kruhy a rozhodně jsem nepočítal s tím, že se to dostane do rádií.

Jenže v té době se rozjížděl i Comeback a já se musel rozhodnout. Muzika je víc moje, sitcom bude fungovat i beze mě, řekl jsem si. Chtěl jsem dát muzice rok dva, než utratím peníze ušetřené z Comebacku. Že pak začnu dělat zase něco pořádného. Ale jedna televize začala hrát klip k Andělovi, který jsme natočili ještě s pár lidmi z Comebacku, písnička vyhrála hitparádu… No, a odstartoval se kolotoč.

Vznikla na silvestrovském večírku, kde jsme s kamarádem kytaristou zbyli poslední a hráli dokola pořád dva akordy. A do toho jsme pro zábavu rapovali. Normálně mi to nejde, ale ten večer jsem měl svůj den. A kamarád prohodil, že je dysgrafik a dyslektik, tak jsem to dorapoval. A pak už jsem jel v kuse. Cestou domů jsem zbytek dopsal do mobilu. Byla to moje nejrychleji složená písnička.

Ne úplně sám. Byli jsme na to čtyři. Televize Nova tehdy hledala nové formáty a měli zájem o sitcom. Šéfa našeho týmu napadlo, že by Sagvan Tofi mohl mít dceru. Zárodek Comebacku byl na světě. Za chvilku jsme přimysleli i Marcelku a trhlá dvojčata. A neměl by on mít pošahanýho metaláckýho kamaráda? ptali jsme se. Pak nám došlo, že takový člověk by se s metalákem nikdy nekamarádil. Takže se z něj stal bratr. No a já si vzpomněl na příhodu, díky které vznikl Ozzák.

Bubeník z kapely, kde jsem hrával, má kamaráda, kterému všichni říkají Kissák. Všude má nášivky Kiss. Když mi ho představili, tak před tím, než mi cokoli řekl, povídá: Nazdar, musím ti něco ukázat. A sundal si kalhoty. Šmarjá, co mi ukáže, děsil jsem se. Na spodkách měl nášivku Kiss. No a já mám rád Ozzyho. Co kdyby to byl Ozzák? navrhl jsem.

Ano. Dokonce se setkal se skutečným Ozzym. To udělal za mě.

Olga: Jasně. Ráda. Díky Ondřejovi jsem objevila sitcom Teorie velkého třesku, který mě baví. Ráda bych v nějakém hrála. A tak si ho asi napíšu.

Olga: Jasně. Ráda. Díky Ondřejovi jsem objevila sitcom Teorie velkého třesku, který mě baví. Ráda bych v nějakém hrála. A tak si ho asi napíšu.

Olga: Jasně. Ráda. Díky Ondřejovi jsem objevila sitcom Teorie velkého třesku, který mě baví. Ráda bych v nějakém hrála. A tak si ho asi napíšu. Ondřej: Přicházíme na to, že co si člověk neudělá sám, to nemá.

Olga: Jasně. Ráda. Díky Ondřejovi jsem objevila sitcom Teorie velkého třesku, který mě baví. Ráda bych v nějakém hrála. A tak si ho asi napíšu. Ondřej: Přicházíme na to, že co si člověk neudělá sám, to nemá.

Olga: Jasně. Ráda. Díky Ondřejovi jsem objevila sitcom Teorie velkého třesku, který mě baví. Ráda bych v nějakém hrála. A tak si ho asi napíšu. Ondřej: Přicházíme na to, že co si člověk neudělá sám, to nemá. Olga: To je fakt. A já bych ráda udělala zpívaný sitcom.

Olga: Jasně. Ráda. Díky Ondřejovi jsem objevila sitcom Teorie velkého třesku, který mě baví. Ráda bych v nějakém hrála. A tak si ho asi napíšu. Ondřej: Přicházíme na to, že co si člověk neudělá sám, to nemá. Olga: To je fakt. A já bych ráda udělala zpívaný sitcom.

Olga: Jasně. Ráda. Díky Ondřejovi jsem objevila sitcom Teorie velkého třesku, který mě baví. Ráda bych v nějakém hrála. A tak si ho asi napíšu. Ondřej: Přicházíme na to, že co si člověk neudělá sám, to nemá. Olga: To je fakt. A já bych ráda udělala zpívaný sitcom. Ondřej: To nesmíš takhle říkat, nebo si to někdo přečte a udělá to za tebe! Do týdne.

Olga: Jasně. Ráda. Díky Ondřejovi jsem objevila sitcom Teorie velkého třesku, který mě baví. Ráda bych v nějakém hrála. A tak si ho asi napíšu. Ondřej: Přicházíme na to, že co si člověk neudělá sám, to nemá. Olga: To je fakt. A já bych ráda udělala zpívaný sitcom. Ondřej: To nesmíš takhle říkat, nebo si to někdo přečte a udělá to za tebe! Do týdne.

Olga: Jasně. Ráda. Díky Ondřejovi jsem objevila sitcom Teorie velkého třesku, který mě baví. Ráda bych v nějakém hrála. A tak si ho asi napíšu. Ondřej: Přicházíme na to, že co si člověk neudělá sám, to nemá. Olga: To je fakt. A já bych ráda udělala zpívaný sitcom. Ondřej: To nesmíš takhle říkat, nebo si to někdo přečte a udělá to za tebe! Do týdne. Olga: Tak nic, nic jsem neřekla. Ale ještě chceme udělat taky pohádku.

Olga: Jasně. Ráda. Díky Ondřejovi jsem objevila sitcom Teorie velkého třesku, který mě baví. Ráda bych v nějakém hrála. A tak si ho asi napíšu. Ondřej: Přicházíme na to, že co si člověk neudělá sám, to nemá. Olga: To je fakt. A já bych ráda udělala zpívaný sitcom. Ondřej: To nesmíš takhle říkat, nebo si to někdo přečte a udělá to za tebe! Do týdne. Olga: Tak nic, nic jsem neřekla. Ale ještě chceme udělat taky pohádku.

Olga: Jasně. Ráda. Díky Ondřejovi jsem objevila sitcom Teorie velkého třesku, který mě baví. Ráda bych v nějakém hrála. A tak si ho asi napíšu. Ondřej: Přicházíme na to, že co si člověk neudělá sám, to nemá. Olga: To je fakt. A já bych ráda udělala zpívaný sitcom. Ondřej: To nesmíš takhle říkat, nebo si to někdo přečte a udělá to za tebe! Do týdne. Olga: Tak nic, nic jsem neřekla. Ale ještě chceme udělat taky pohádku. Ondřej: Proboha, to taky neříkej! Aspoň námět neříkej!

Olga: Jasně. Ráda. Díky Ondřejovi jsem objevila sitcom Teorie velkého třesku, který mě baví. Ráda bych v nějakém hrála. A tak si ho asi napíšu. Ondřej: Přicházíme na to, že co si člověk neudělá sám, to nemá. Olga: To je fakt. A já bych ráda udělala zpívaný sitcom. Ondřej: To nesmíš takhle říkat, nebo si to někdo přečte a udělá to za tebe! Do týdne. Olga: Tak nic, nic jsem neřekla. Ale ještě chceme udělat taky pohádku. Ondřej: Proboha, to taky neříkej! Aspoň námět neříkej!

Olga: Dobře, už mlčím.

Olga: S Pink jsme se seznámili oba. Ondra říká, že jsme ukecané ženské, takže jsme ho skoro nepustily ke slovu. Ze tří minut, co jsme měli povolené, jsme tam skončili na celých patnáct. Zapovídaly jsme se.

O extrémech, protože Pink dělá na koncertech akrobatické prvky. I já dělám závěsnou akrobacii a zároveň jsem natočila film o rallye. Její manžel závodí na motorkách. Bavili jsme se i o adrenalinu. Projevila zájem svézt se s manželem v rallye autě. Slíbila jsem jí, že až příště přijede, zařídím jí to.

Nejdřív ne. Až když jsem seděla v autě a řítili jsme se strašnou rychlostí do zatáčky, trochu jsem strach dostala. Netušila jsem, že to bude až takový zážitek. První jízda byl velký šok. Na druhou stranu je to takový adrenalin, že na endorfinech, co se vyplaví, se člověk stane skoro závislý.

Ondřej nemá řidičák, takže nenutím. Já sama řídím od 18 let, vozím kapelu. Byla jsem nerada, pokud mě někdo vezl. Ale po zážitku s Danem Landou se už tolik nebojím. Ani špatný řidič mě už nerozhodí.

Zažívám si adrenalinu dost všude možně a nemusím kvůli tomu lézt do auta. Já naopak hledám únik od adrenalinu.

To se zeptejte Olinky.

Klidný není. Má v sobě energii, kterou zadržuje a ona občas vybuchne. Ale je fakt, že adrenalin nevyhledává. Je rozvážnější než já.

Olga: Ondra má strašně suchý humor. Takže se směju jen občas. A on se nesměje vůbec.

Ondřej: Jsem hrozně vážný a tak taky myslím většinu věcí. Smysl pro humor nemám.

Ondřej: Jsem hrozně vážný a tak taky myslím většinu věcí. Smysl pro humor nemám.

Olga: Já taky ne. Opravdu myslím vše vážně. Ondra ale někdy něco vezme jako vtip a tím mě naštve. Jsem seriózní člověk a možná vážnější, než vypadám.

Ondřej: To vám přece neřekneme. Olga: Nemáme na sebe moc času, a tak nezbývá ani na to se pohádat. A když se to stane, je to rychlé. Jako všechno, co děláme. Ondřej: Proto zpíváme o fast foodech.

Ondřej: Určitě ano.

Ondřej: Určitě ano.

Ondřej: Určitě ano. Olga: To mám. Záleží na tom, kdy nám na to vybyde čas. Ale chtěli bychom domeček a velkou rodinu. Chtěl bys psa?

Ondřej: Určitě ano. Olga: To mám. Záleží na tom, kdy nám na to vybyde čas. Ale chtěli bychom domeček a velkou rodinu. Chtěl bys psa?

Ondřej: Určitě ano. Olga: To mám. Záleží na tom, kdy nám na to vybyde čas. Ale chtěli bychom domeček a velkou rodinu. Chtěl bys psa? Ondřej: Psa? Podle toho, kde budeme bydlet.

Ondřej: Určitě ano. Olga: To mám. Záleží na tom, kdy nám na to vybyde čas. Ale chtěli bychom domeček a velkou rodinu. Chtěl bys psa? Ondřej: Psa? Podle toho, kde budeme bydlet.

Ondřej: Určitě ano. Olga: To mám. Záleží na tom, kdy nám na to vybyde čas. Ale chtěli bychom domeček a velkou rodinu. Chtěl bys psa? Ondřej: Psa? Podle toho, kde budeme bydlet. Olga: Vždycky se přece říká dům, pes a děti.

Ondřej: Určitě ano. Olga: To mám. Záleží na tom, kdy nám na to vybyde čas. Ale chtěli bychom domeček a velkou rodinu. Chtěl bys psa? Ondřej: Psa? Podle toho, kde budeme bydlet. Olga: Vždycky se přece říká dům, pes a děti.

Ondřej: Tak nejdřív ty děti.