Honosné róby od Diora či Chanela, papírové šaty od Warhola. Výstava na Kampě ukazuje módní paradoxy

„Výstava spojuje dvě sbírky, jednou je litevská módní sbírka Alexandra Vassiljeva, ze které nám půjčili zhruba sto exponátů. A pak je tady ze sbírky Medy Mládkové, skoro šedesát uměleckých děl – některá veliká, některá drobná. Sledujeme tu jakési vyšší souznění mezi uměním a módou 60. až 80. let,“ přibližuje kurátorka Martina Vítková záměr výstavy.

Umělecká díla oděvy doplňují, jindy zase stojí v jejich protikladu a návštěvník může sledovat, jakým způsobem se navzájem v průběhu dekád ovlivňovaly. Známá jména módy jako Christian Dior, Coco Chanel či Paco Rabanne se tu potkávají s těmi z výtvarného světa – s Theodorem Pištěkem, Karlem Malichem či Vladimírem Škodou.

Výstava, která podle kurátorky láká především módní nadšence, je složená z 12 oddílů. Návštěvníci si v nich prohlédnou modely od klasických, honosnějších rób až po modernistickou „kosmickou“ módu plnou plastu.

Na cestě k ní potkají třeba šaty inspirované vojenskými uniformami či uniformami hradní stráže. Vystavené jsou tu i dámské oděvy zahrávající si s geometrií nebo připomínající stavebnici. „Jsou to šaty, které se daly různě skládat. Přišly ženě v krabičce a ta si je sestavila podle sebe,“ ukazuje kurátorka na odvážné blyštivé kousky.

„Určitě je velkým protikladem dílo 50. let, které je celé takové rozdrásané, je o duši, a ty šaty vedle toho jsou velké, společenské, lesklé, plné korzetů a výztuží. Působily famózně, ale špatně se nosily a určitě bylo proč dělat v 60. letech revoluci. Najednou tu byly šaty, které byly výrazně kratší, pohodlnější a optimističtější,“ zdůrazňuje Vítková důležité období v historii módy. I minišaty se však podle ní nosily v té době decentně, s neprůhlednými punčoškami.

Lákat návštěvníky budou jistě také ty kusy, jež spadají spíše do kategorie anti-módy. „To byla právě ta revoluce, která ukazovala, že návrháři vůbec nemusí být slavní a jejich díla může přesto nosit spousta žen. Velkým trendem byly šaty papírové. Vypadalo to, že budeme každodenně nosit jiné a jiné šaty, ale naštěstí to dopadlo jinak,“ směje se Vítková.

Jednorázové papírové šaty, jež dáma ráno obleče a večer vyhodí, se staly fenoménem, který zpracoval i Andy Warhol, třeba jako reklamu na slavné Campbellovy polévky v konzervách.

Reklamu si na nich dělali i politici. „Máme tu volební šaty pro Richarda Nixona, když se stával americkým prezidentem. A jsou tady také šaty bramborové, ty jsou specifické, protože jsou z juty, z bramborového pytle,“ ukazuje nám.

Souzní s myšlenkou, že důležitá je žena samotná a její osobnost, ne oblečení na povrchu. „Píše se na nich: Vložte 50 kilo nebo více šarmu a nebudete potřebovat žádnou francouzskou módu,“ čte kurátorka text natištěný na modelu.

„Móda obaluje povrch lidského těla, takže by měla být celkem nepodstatná. Ten oděv, který zrovna na sobě máme, ale zároveň ovlivňuje naši duši a určitě má vliv i na naše ego – buď nám ho podpoří, nebo naopak poníží,“ zmiňuje jeden z paradoxů módy.

Jakousi zdejší pikanterií jsou šaty, které nosila Eva Braunová, milenka a pozdější manželka Adolfa Hitlera. „Je pozoruhodné, že nebyly zničeny na konci 40. a 50. let a zůstaly pořád ve skříni. Je to fetiš, který mluví o tom, že krása může zahalit i docela velké zlo,“ říká k nim Vítková.

Závěr nové expozice na Kampě je pak věnovaný přímo Medě Mládkové, zakladatelce muzea. Její šperky na figurínách jsou doplněné oděvy, které by si podle kurátorky Mládková jistě oblíbila a ráda nosila. Prohlédnout si je tu návštěvníci můžou až do 5. listopadu.