Článek
„Prvního psa jsem si pořídila před osmi lety, byla to Jenny,“ říká sedmadvacetiletá kráska. Pak to šlo rychle. Hledala dalšího čtyřnohého miláčka, který by byl „velký a dokázal žít v bytě“, a zamilovala se do elegantních chrtů saluki.
Starobylé plemeno pomáhalo před tisíci lety už egyptským faraónům, perským vladařům při honech gazel a zajíců. Zvíře váží v průměru 22 kilo, měří zhruba 70 centimetrů.
Porodu se nebojí
Pudová říká, že salukám zcela propadla. Jsou velmi inteligentní, vše si promýšlejí, hodiny odpočívají, vyhovuje jim život ve společenství a neperou se. I proto její smečka nyní čítá šest fen a dva psy. A jsou krásní nejen z pohledu laika, sbírají totiž jednu odbornou cenu za druhou. Poličky v domě na vyhrané poháry už téměř nestačí.
Herečka jinak zná své svěřence dokonale. Ani se neotočí a přesně označí skučícího psa. „Rodinné příslušníky také po hlase poznáte. Mně stačí zavrčení, zaškrábání, abych věděla, kdo zlobí,“ popisuje. Na otázku, kdo v domě velí, odpoví rozhodně: „Já, to jinak nejde!“
Kdo by si chtěl pořídit štěně saluki, musí mít zhruba 30 000 korun. „Je to kus od kusu. Záleží na rodičích,“ říká Petra, jejíž fena Zara měla letos osm mláďat. Nechala si dvě. Všem přitom pomáhala na svět. „Tahala jsem je ven, myla, přikládala k ceckům,“ popisuje.
S mopem v ruce
Hereččina záliba má i své stinné stránky. I když psi obývají vlastní pokoj s výlezem do zahrady a pravidelně se češou, v domě nechávají řadu stop i chlupů. „Vytírám denně,“ říká věcně s tím, že si zvykla.
Chov také něco stojí. Psi snědí najednou čtyři kilogramy masa. To jim až ke dveřím vozí firma. K vepřovému, hovězímu nebo kuřecímu pak stačí přidat rýži, zeleninu a jde se baštit. Vše voní jako rizoto. Petra dodává, že smečku krmí jednou za den. Následně vaří pro sebe.
Devítihlavé společenství bedlivě pohyby v kuchyni hlídá. Na okamžik vyndávání hrnců se těší. Jakmile nastane, vypukne mela. Když je hotovo, každý dostane plnou misku. V konzumaci volí dvě strategie: jedni hltají, aby se pokusili sežrat i něco vedle, druzí krmi vychutnávají.
Připravuje cédéčko
Křehká herečka kvůli chrtům hodně cestuje. Na soutěže, za vhodnými geny pro svěřence. Autem projela velkou část Evropy. Naštěstí velké a vybrané výstavní kusy se do zavazadlového prostoru vždy nějak poskládají.
„Upřímně? Na běžné výlety moc nevyrážím. Psi mají lovecké instinkty, běží rychle a po polích už jsem je naháněla. Doma mají klid, vlastní pokoj se sedačkou, zahradu, a když dostanou vodu a jídlo, den beze mě zvládnou. Já je ale opouštím nerada,“ konstatuje.
Když je nejhůř, zastoupí ji maminka. U ní také čas od času pobývá pánská část smečky, a to v době hárání fen. „Nejdříve se je snažím oddělit, později jedou raději pryč,“ dodává.
Hledá nový dům
Práci - především pěvecká vystoupení na nejrůznějších akcích - jí smečka nekomplikuje. Plánuje cédéčko, ráda by si opět zahrála ve filmu. Kamera ji prostě baví. Asi nejznámější roli dostala zatím ve známém seriálu Ordinace v růžové zahradě. Zahrála si barmanku.
Pudová opatrně ale přiznává, že saluki ji přeci jen o něco, respektive o někoho připravili. O přítele. Byla s ním skoro tři roky, když jí řekl: Buď já, nebo psi! Vybrala si miláčky čtyřnohé. Teď pro ně a sebe hledá domov. „Je to těžké. Neznáte někoho, kdo by chtěl pronajmout poblíž Prahy dům herečce s devíti psy?“