Herečka Gemma Artertonová: Z ošklivky bondgirl a princeznou

Abych si obojí osobně ověřil, stačila první otázka. Ani jsem se čtyřiadvacetileté britské herečky nestihl zeptat, jak se jí natáčel aktuální hit Princ z Persie v té mase písku, a už spustila: „Furt se někdo bál písečných bouří, ale mně to bylo jedno. No tak se schováme, říkala jsem jim. A že nám to sebere čas? Lepší být v teple v Maroku než v londýnské zimě, kde je většinou takové počasí, až mi mrzne prdel. Pardon - zadek.“

Bezprostřední, milá a usměvavá, taková je Gemma. A taky přes své mládí výborná herečka. Časopis Empire ji označil za jednu ze šesti vycházejících hvězd roku 2010, spolu s u nás známými Channingem Tatumem, Marion Cotillardovou nebo Samem Worthingtonem. Stojí za tím její role v poslední bondovce Quantum of Solace, v Pirátech na vlnách i dvě dlouho očekávané premiéry letošního jara: Souboj titánů a především Princ z Persie: Písky času, kde ztvárnila princeznu, hlavní ženskou postavu.

Kolega z tohoto snímku Ben Kingsley, a to je nějaký pan herec s velkými divadelními i filmovými zkušenostmi, o ní dokonce prohlásil, že je v ní až cosi mystického - v jejím soustředění na práci.

„To mi samozřejmě lichotí,“ reagovala Gemma, když jsem jí Kingsleyho chválu připomněl.

„Rozhodně ta mystika nemá nic společného s bohem, to není moje parketa, jen se prostě snažím ponořit do postavy co nejhlouběji, sem tam to možná vypadá skoro jako trans. Ale s Benem to bylo obtížné už na začátku. Jak ho mám oslovit, říkala jsem si. Sir Ben? Mr. Kingsley? Byla jsem fakt nervózní! Naštěstí hned řekl, že se jmenuje Ben a že mu tak můžu říkat. Uf, to byla úleva, hrozně se bála, že řeknu nějakou blbost.“

Ostych měla ze začátku i z faktu, že není zrovna klasický princeznovský typ. Taky si při našem rozhovoru nešikovně rozmázla řasenku pod oko. Ostatně - kdyby někdo po jejím narození řekl, že bude jednou hrát podobnou roli, nikdo by nevěřil. Narodila se totiž se šesti prsty na obou rukou a znetvořeným uchem.

„A i teď jsem spíš klučičí typ. Hrozně mě rozčilovalo, jak musím jako princezna furt působit elegantně a vznešeně. Vůbec mi to nešlo! Pořád jsem do něčeho vrážela, nejspíš to dají do takových těch srandovních záběrů na DVD,“ směje se.

„Když mě vybrali, dělaly se kolem filmu hrozné tajnosti. Nikdo nesměl o tom velkém hollywoodském bijáku nic povědět. A řeknu vám, to si teda vybrali špatně, protože já jsem hrozná drbna, hned jsem se chlubila, že budu hrát s Jakem Gyllenhaalem ve filmu Walta Disneyho. A že budu princezna. Všichni okolo si samozřejmě ťukali na čelo.“

Byť sama přiznává, že nechce hrát jen v podobných velkofilmech, nabídku slavného studia přijala ráda. „Jako malá jsem Disneyho pohádky milovala. Především Malou mořskou vílu. Hlavně proto, že měla velký zadek.“

Do filmu se nicméně dostala zvláštním způsobem. Když přišla na konkurz, nenechali ji promluvit ani slovo - hned řekli, že ji berou. Byla zmatená. Když nemůže ani přečíst text, třeba si pak vše rozmyslí, až ji uslyší na place. Skoro nechtěla od šéfa castingu odejít, jak ji to rozčilovalo. Ale ten ji s výrazem flegmatika vyprovodil.

„Později se ukázalo, že mě doporučil slavný Richard Attenborough (režisér velkofilmů Gándhí nebo Chaplin, pozn. red.), vůbec jsem ho tehdy neznala, viděl mě na ně jakém školním představení. Náhoda, že?“

Velkou výzvou pro ni jistě byl i její slavnější sparring partner Jake Gyllenhaal, který si zahrál prince.

„S Jakem jsme před natáčením pár týdnů zkoušeli - což dnes není už tak obvyklé - a vypěstovali si dost zvláštní vztah. V jednom kuse jsme se špičkovali, já na něho pořád, ať nechodí v těch směšných slunečních brýlích. A on mi to hned vracel. Tu pohodu jsme si pak přenesli i na natáčení. On bere hraní hrozně vážně, ale naštěstí nebere takhle vážně sám sebe. Víte, většinou do těchhle blockbusterů obsazují fakt mizerné herce, nebudu jmenovat, ale zapojte fantazii a určitě na někoho přijdete. Ale Jake, to je jiná liga!“

Ve čtyřiadvaceti je hrozně jednoduché dopustit, aby vám sláva stoupla do hlavy. Když jsem tak pozoroval Gemminu vyřídilku, byl jsem si skoro jistý, že to nebude její případ. V genech má britský nadhled.

Snad k tomu dopomáhá i její skromný původ. Ani dnes nebydlí někde u pláže v Los Angeles, ale stále na malém městě u Londýna. Skandály se kolem ní taky žádné nerojí. Neměla nic ani s Robbiem Williamsem, ani s jiným britským playboyem. Naopak, brzy se bude vdávat za člověka, který je podle jejích slov zcela mimo branži. Abych si svůj dojem potvrdil, raději se ještě ptám.

„Já nechci být žádná celebrita. Mým vzorem je Cate Blanchettová, hraje ve skvělých filmech, ale nechová se jako hvězda. Chci žít tam, kde žiju, a bavit se taky s lidmi, kteří s filmovým průmyslem nemají nic společného.“

Takových kamarádů má naštěstí spoustu, takže je pro ni snazší chovat se jako normální holka. Chodí třeba na fotbal - je aktivní fanynkou anglického klubu Charlton. A zatím to vypadá, že lidé okolo ní ji zpychnout prostě nenechají.

„Vždycky mě nějaký kamarád usadí. Vidí mě někde na plakátě a nebojí se mi říct, že už mu můj obličej fakt jde na nervy. Učím se být k sobě kritičtější, čím jsem zkušenější, tím lépe mi to jde."

"Třeba ta moje role v Bondovi - v Quantum of Solace - už mi leze krkem. Vidíte se na premiéře, potom při dalších povinných příležitostech, to pak těm svým kamarádům rozumím.“ (Mimochodem - na programu jejího úplně prvního natáčecího dne bondovky nebylo nic menšího než erotická scéna s Danielem Craigem…)

A kdyby náhodou přátelé selhali, vždycky je tu ještě rodina. Vyrůstala bez otce sama s maminkou, ale ta má dle dceřina vyprávění k rozmazlování daleko. Je na Gemmu aspoň pyšná, ptám se.

„Popravdě ji mé filmy dost nudí. Tuhle jsem se ptala, jestli viděla fotky ze světové premiéry Prince z Persie. A ona, že ne, že se podívá později, že jde žehlit. Po čase mi poslala esemesku, že tam vypadám štíhle skoro jako ona,“ směje se Gemma. „Podobně můj bratranec, poslal mi e-mail: Film nic moc, ty seš v tom oukej, efekty dobrý. To se vám pak těžko lítá hlavou v oblacích, no ne?“