Článek
Zpátky už je přes šest měsíců a zdá se, že se tu herečce Evě Jeníčkové (44) opět zalíbilo. Proslýchá se totiž, že její několikaleté manželství s Markem Mikitou, který je po matce Ir a Skot, z otcovy strany pak Čech a indián, je v troskách a že se při natáčení filmu Sněženky a machři po 25 letech, který do kin vstoupí koncem letošního října, zakoukala do režiséra snímku Viktora Tauše.
Při natáčení filmu Sněženky a machři po 25 letech jste se opět - po čtvrtstoletí - setkala se svými někdejšími kolegy. Jaké to bylo shledání?
Vtipné. Já třeba zažila trapas s Vaškem Koptou (ve filmu představitel Radka Převrátila). Na začátku natáčení v Peci pod Sněžkou seděl naproti mně u stolu a já si říkala, co to je za kluka. Načež on asi po deseti minutách vstal a říká mi: Evo, ty si mě nepamatuješ? Strašně jsem zrudla.
Poznala jsem ho, až když se ke mně otočil z profilu a já uviděla ten jeho nádherný nosánek… Jinak jsme se pak všichni shodli, že si z toho předchozího natáčení nepamatujeme skoro nic.
Co si myslíte o navazování na kdysi úspěšný film? Přece se říká: Dvakrát nevstoupíš do téže řeky.
Ano, to si říká každý. Ale několik věcí je na tom pořekadle špatně. Viděla jste třeba posledního Rockyho? Fantastický. Myslím, že když lidi mají ty postavy rádi, není důvod, proč by se jim navázání na pětadvacet let starý příběh nemělo líbit. Ale česká povaha je taková skepticky cynická.
Ke konci natáčení v Peci pod Sněžkou jsem si šla zalyžovat a na vleku na sedačce jel se mnou jeden pán. Když zjistil, kdo jsem, tak jeho první slova byla: Pokračování Sněženek? To bude hrozný. To nikdy nefunguje!
Podivila jsem se, jaké má předsudky, když film ještě není ani natočený. Nějak ho to zarazilo a hned otočil. Ve výsledku prohodil, že se na náš film těší.
Za ten půlrok, co tu teď jsem, jsem zjistila, jak je tenhle snímek známý napříč generacemi. A navíc, my se nesnažíme dělat pokračování. Je nový režisér a příběh je napsaný velmi volně.
Co podle vás bude největším tahákem tohoto nového snímku?
Určitě samotné postavy. Lidi se asi budou chtít podívat, co se s námi ve filmu stalo.
:. Eva Jeníčková v dobách, kdy hrála ještě s tmavými vlasy.
Diskutovala jste s režisérem o svojí postavě Mariky Kardové?
Hodně. Po přečtení scénáře mi přišla Marika nedostatečně vybudovaná. Naštěstí současný režisér Viktor Tauš byl od samého začátku otevřený diskusi. Což je to nejlepší.
Režiséři jsou totiž buď tovární, to jsou tací, kteří filmy švihají jak na běžícím pásu, pak jsou ti, co všechno vidí jen ze svého hlediska, a nakonec režiséři, kteří s herci diskutují. S takovými se mi dělá nejlépe. Takže když jsme zpočátku s Viktorem o mojí postavě diskutovali přes e-mail, napsal mi, jaká změna je pro něj přijatelná, jaká ne, protože by to pak byl jiný film. Ale fungovalo to. A já na nabídku kývla.
Snímek vstoupí do kin se sloganem: Co uděláte, když se vaše 25 let stará platonická láska stane skutečnou? Takže co vy a vaše někdejší platonické lásky?
Myslíte někoho, kdo se nenaplnil? (smích)… O nikom takovém nevím…
Tak trochu jinak. Je něco, po čem toužíte, co byste si ráda splnila?
Já mám velké štěstí, že jsem se nalezla v tom, co dělám. Že stojím před kamerou, mě opravdu naplňuje, mám co říct a baví mě to. Pak dělám ještě další věci, jako třeba potápění, bojové umění, jezdím na koni.
A co bych ještě ráda uskutečnila? Chtěla bych se podívat do vesmíru. To by mě bralo. Láká mě zjistit, co je dál mimo zemi. A hlavně mě baví létat. Měla jsem s kamarády, piloty Tomcat F14 stíhačky, domluveno, že mě svezou, ale Air Force je dva týdny předtím dala do výslužby. Takže proletět se ve stíhačce je jeden z mých dalších snů, které bych si chtěla splnit
:. V pokračování úspěšné komedie se znovu objeví i Michal Suchánek.foto: Právo/Vladislav Prouza
Jste velký živel. Kde v sobě berete tolik energie?
Mám pocit, že čím víc člověk dává, tím víc se mu dostává (smích). Ale já měla vždycky hodně energie. Někdy až moc. Myslím, že to lidem občas leze na nervy.
Od posledního natáčení v Česku - to byl pátý díl Básníků - jste změnila image. Nechala jste se obarvit na blond. Co stojí za touhle proměnou?
Hostovala jsem v Reality TV na závodech aut, a když jsem se pak podívala na natočené materiály, říkala jsem si, že se tam nějak vizuálně ztrácím.
Pomyslela jsem si: Co kdybych šla na blond? A hned jsem si vybavila, jak jsem v roce osmdesát devět přijela do New Yorku a zapřísahala se, že nikdy nebudu točit reklamy a že si v životě neobarvím vlasy. A vidíte, reklam jsem už natočila spoustu a vlasy mám teď blonďaté. Prostě nikdy neříkej nikdy.
Reklamu jste natočila i v Česku. Lákáte v ní k vyzkoušení diety „hollywoodských hvězd“…
Tady to je moje první reklama. Volali mi do Los Angeles, že by mě na tuhle reklamu chtěli a jestli nebudu náhodou někdy v Praze. Tehdy jsem řekla, že už příští úterý, kvůli natáčení Sněženek. No a nějak se to sešlo dohromady a já zvládla i tuhle reklamu. Navíc přípravek, který v ní propaguji, není špatný. Sama ho znám, tak proč to nepustit do světa? Je to v podstatě nutriční věc, ne žádné prášky.
:. Člověk musí být krásný hlavně uvnitř.foto: Ava Jansen
Myslím si, že by se měl každý věnovat svému tělu. Čím víc totiž o něj pečujete, tím lépe ho pak můžete používat. Rudolf Hrušínský nejstarší říkával, že tělo má jít do hrobu pořádně zhuntované. S tím já vůbec nesouhlasím, protože jednak takhle půjde do hrobu dřív a taky si pak nemůžete život pořádně užít. To pak jste třeba závislá na přístrojích, berete prášky a podobně…
Co je pravdy na tom, že jste se kdysi potýkala s anorexií?
Vím, že se teď z toho dělá šílená událost… Anorexie je nemoc mladých dívek, které, když vyrůstají, mají problémy s okolním světem. Najednou zjistí, že nic není pod jejich kontrolou a jediná věc, kterou můžou ovládat, je, jak vypadají.
A já to měla tak, že jsem jedla, ale měla jsem pocit, že když se nasytím, tak to musím vyběhat. Takže jsem hodně sportovala, jezdila na koni, běhala a podobně. A najednou jsem měla devětatřicet kilo, což bylo při mé výšce opravdu málo.
Kolik vám tehdy bylo?
To bylo mezi mým patnáctým a devatenáctým rokem. Tehdy jsem si trochu rozhasila imunitu a pak jsem musela brát nějaké švýcarské vakcíny. A to jsem naopak přibrala, což je vidět v prvních dílech Básníků. Pak jsem zase přirozeně zhubla. Ale vždycky jsem jedla normálně.
Co byste vzkázala těm dívkám, které si myslí, že padesát kilo už je moc?
Nejdůležitější je, aby byl člověk fyzicky silný. Když třeba sednu na koně, tak nechci, aby se mnou ujel, chci mít dostatek energie, abych s ním mohla fyzicky komunikovat. Ne být jako větévka bez síly. A pokud jde o stravu, hlavní je, aby člověk jedl nutričně dobrá jídla. Aby metabolismus fungoval tak, jak má, aby tělo mělo dostatek živin.
Jaký je váš další recept na krásu?
Člověk musí být krásný hlavně uvnitř. Když budu s mužem, který bude hezký vizuálně, ale když otevře pusu a bude jasné, že to je nějaký zabedněnec, tak pro mě okamžitě ztrácí na atraktivitě. A potom musí v člověku být optimismus a pozitivní energie.
Co plánujete po dokončení filmu Sněženky a machři po 25 letech?
Teď si potřebuji v Americe zařídit nějaké věci, nicméně brzy se sem zase vracím. Mám nějaké nabídky, uvidíme, jak se dohodneme. Díky tomu, že jsem tu uvízla skoro na půl roku, tak jsem nějak zase k Česku přičichla a zabydlela se tu. Ale i přesto mi Amerika hrozně chybí, protože je mojí velkou součástí. Chybějí mi tamější kultura, známí, moře…
:. Radek John, Ivo Pelant: Sněženky a machři po čtvrt století
Jak moc to pro vás zpočátku bylo v Americe těžké?
Hodně. Angličtinu jsem sice uměla, protože jsem se ji učila od druhé třídy. Když jsem tam přišla na studia, začínala jsem s tancem, protože se při něm nemusí mluvit, tudíž přízvuk, který máte, nevadí.
A navíc jsem si ještě platila za hodiny herectví a zpěvu. Tím pádem mi docházely peníze, protože stipendium tehdy bylo tisíc dolarů a já dala šest set za bydlení a dvě stě za metro. Tak jsem si ještě přivydělávala jako model. Stála jsem fotografům a malířům. Bylo to těžké. Zpočátku jsem se chtěla vrátit do Česka, všechno na mě padalo. Ale chtěla jsem to zvládnout. A teď bych se už bez Ameriky neobešla.
Cítíte se teď víc jako Američanka, nebo Češka?
Cítím se být sama sebou.
Prý se rozcházíte se svým manželem…
Na tohle téma jsem už byla dostatečně vyslýchána… Je těžké takové věci vyřizovat na dálku. Není to příjemné.
A taky se říká, že jste tu navázala vztah s režisérem Viktorem Taušem. Je pravda, že to je on, co vás tu teď drží?
(smích) Držely mě tu hlavně Sněženky…
Takže to jsou klepy?
Nekomentuju.
Dovedla byste si představit vrátit se do Česka natrvalo?
Napořád asi ne. Ale na určitou dobu ano. Už proto, že člověk potřebuje různé stimuly. Praha je nádherná a mám ji moc ráda, ale taky miluju vesnice a další místa, která mi přirostla k srdci.
