Hana Zagorová: Nemyslela jsem si, že budu i teď prožívat život tak intenzivně

A víte, že vznikla dodatečně? Ta píseň tam původně nebyla. Řekla jsem si o ni.

Ne, spíš umím reprodukovat báječný text, který napsal Eda Krečmar.

Na tuhle mě ředitel divadla Michal Kocourek chytil, ta je úžasná. A pak teprve mi Vašo Patejdl dopsal - Já ty oči znám. V muzikálu pro ni byl prostor.

Už v šedesátých letech jsem zpívala v ostravském rozhlase šansony a všichni se divili, jak je můžu tak prociťovat, když jsem něco podobného ani nemohla zažít. Třeba píseň Mrtvá láska. Jenže o tom to není. Buď se ztotožníte s příběhem, nebo nemá smysl se do toho pouštět.

Jejich reakce mě těšila. Teď je takové období, kdy lidé chodí hodně na koncerty. Máme vyprodáno a posluchači na konci tleskají vestoje. Je to nádhera. Jinak jsem moc ráda, že Kapka naděje zase zabodovala a vybrala spoustu peněz pro nemocné děti. Přístroje na léčbu rakoviny jsou tak drahé, že si je soukromník těžko může dovolit.

I kdybych nebyla nemocná, pomohla bych stejně.

Jsem rozený optimista a to mi v životě hodně pomáhá. Někdo se hroutí, jiný hledá přátele, někdo chce být sám. Já se soustředím na sebe a zmobilizuji síly.

Štefan je zná na tři roky dopředu, a tím je mám i já, protože ho doprovázím. Vím, kdy bude premiéra a ve které zemi, a podle toho se řídím. Intenzivně pracuji v době, kdy jsem v Česku. Koncertuji s Boom Bandem, spolupracuji s Petrem Rezkem. Přijedu třeba na čtrnáct dnů a jsou pokaždé hodně perné. Se Štefanem bývám polovinu roku v cizině.

Muzikály má rád, a mě ještě víc. Vždycky ho těší, když vidí, jak mě práce naplňuje. Nikdy nechybí například na vánoční Lucerně v Praze.

Předevčírem přijel z mnichovské opery, kde zpívá roli Logeho ve Wagnerově opeře Zlato Rýna. Přivezl fascikl kritik. Jedna lepší než druhá. Strašně mu to přeju. Bude týden doma a pak spolu odjíždíme do Emirátů na dovolenou.

Brali jsme se 6. června, a to budeme v Košicích. Ten den se žení náš synovec. Oslavíme to společně.

Pracuji a velice si toho vážím.

Čtu. Teď jsem pro sebe objevila Japonce Haruki Murakamiho. A mám ráda také severskou dvojici autorů, která píše pod jedním jménem Lars Kepler. Napsali třeba Hypnotizéra. Snažím se sledovat, co nového vychází.

Tím, že jsme spolu.

Ano, obrovský a těch dvacet let manželství se směju rozhodně víc, než jsem se smála předtím.

My dva s režisérem Ivanem Rösslerem jsme je vymýšleli přímo na pozvaného hosta, ale tak, aby se z toho nehroutil. Pamatuji se, že u pana Šípa už to bylo opravdu na hraně. Tehdy jsem si řekla, že dál už jít nelze.

Podívejte se na DVD, které vyšlo. Tam jsou naše nejlepší scénky.

Ano, nedávno v televizním pořadu Zrcadlo, který se teprve začne vysílat. Ale přiznám se, že překvapení nemám ráda.

Znáte to, kovářova kobyla…

Se všemi. Byla to radost.

My spolu nezpíváme. A naše duety na desce? To byly jen výlety.

Ne, vůbec! Jen když se něco učíme nebo se před koncertem rozcvičujeme, ale že bych si zpívala u krájení cibule, to ne!

Třeba o tom, že jdu v přírodě po prohřáté zemi, vidím několik sluncí. Sny mám hezké a barevné.

Nabídku jsem dostala, ale mě by to časově hrozně svazovalo. Nemohla bych žít současným stylem, který mi vyhovuje. Ale abych vás uklidnila, sny mám hezké, jenže také spím špatně.

Ať ulehnu v kteroukoli hodinu, probudím se ve tři čtvrtě na osm. Takže spíš skřivan.

Nevadila mi. Nejsem závislá na počasí oproti mému muži. Štefan ráno vstane, a jakmile je ošklivo, nadává. Tohle já nemám.

Děkuji za optání, dobře.

Fakt? No, nemyslela jsem si, že v pětašedesáti letech budu prožívat život tak intenzivně. Dokonce jsem se domnívala, že se takového věku ani nedožiju, takže se velmi těším z přízně lidí a z toho, že mě chtějí poslouchat.

Ano, ale posluchači se nedají a chtějí slyšet i staré písničky. Proto nabízím mix, který je poživatelný pro obě strany.

Neumím psát do šuplíku. To, co jsem chtěla, už vyšlo a teď nemám potřebnou motivaci. Většina básní vznikla v Itálii a ve Španělsku. Bylo to požehnané období, šlo to. Texty píšu celou svou kariéru, dva nejnovější zazněly na vánočním koncertu. Podle jednoho se jmenuje i poslední DVD - Zítra se zvedne vítr.

Koncerty, televize, mám toho spoustu a moc se těším.

(dívá se do diáře) Až se vrátím z Emirátů, budu v Liberci, Tachově, v Divadle Kalich v Praze, potom v Klášterci nad Ohří, v Táboře, v Kladně, Hradci Králové, v Říčanech. Pak má narozeniny Karel Vágner a den poté odlétám za Štefanem do New Yorku.

Ano, jenže se tam dostaneme nejdřív v květnu. Andalusie je krásná. A to moře! Pobýváme tam každé prázdniny. Jsme na jednom místě, protože přes rok žijeme v kufrech.

Přeju si, abych tenhle krásný pohled z Matyldy viděla co nejdéle.