Hana a Karel Heřmánkovi: Dobré divadlo přidá diváky všem

Karel: Důvod je jednoduchý, nemůžeme si to dovolit. Soukromé divadlo musí i o prázdninách platit nájem, mzdy atd. A když nevydělává, je to problém. Zavřít divadlo na tři měsíce u nás nepřichází v úvahu.

Hana: Vždy máme volný červenec, i když i tehdy se v kanceláři střídáme. Od srpna už máme normální provoz, ale na programu jsou kromě divadla i koncerty. Letos u nás v první půlce srpna hráli bratři Nedvědovi, Petr Bende a Čechomor. A teď už začínáme hrát naše osvědčené komedie.

Karel: Jediný volný čas mezi natáčením seriálu Gympl jsem měl pouze na začátku prázdnin. Byli jsme u moře v Itálii s našimi kluky a také s přítelkyní nejstaršího dvaadvacetiletého Káji. Užili jsme si to, jak doufám, všichni.

Hana: Vlastně jsme se rozhodli až na poslední chvíli, ale dopadlo to dobře.

Hana: Doufám, že trojnásobná. (smích) Přišlo mi, že se s Kájovou přítelkyní můžu bavit úplně o všem, tedy kromě Facebooku. To mě neoslovuje a už se to asi nezmění. Musím říct, že to byla jedna z našich nejhezčích dovolených.

Hana: Babička Heřmánková už nežije, ale byla to velmi noblesní dáma a oba - i s tatínkem - se v Karlovi viděli. Do rodiny jsem přišla jako mladá holka a mezi mnou a jeho rodiči byl věkový rozdíl téměř dvou generací, takže to bylo něco úplně jiného než teď s Kájovou přítelkyní. Asi jako když máte dítě ve dvaceti a pak v pětatřiceti.

Karel: Frantík je náš mazlík a užíváme si ho naplno.

Hana: Než se narodil, moc jsem se na něj těšila. Přáli jsme si ho a musím říct, že nám to vrací. Když se narodil, bylo mi třicet sedm let a už jsem si na něj uměla udělat čas. Věděla jsem, že v mém životě bude na prvním místě, a všechno ostatní bude až za ním - tím myslím hlavně práci. Od září začne studovat osmileté gymnázium, takže teď máme, co se týče školy, na osm let, doufám, klid.

Karel: Divadlo provozujeme už přes dvacet let, byli jsme jedno z prvních soukromých divadel u nás. Oba synové v tomto prostředí vyrůstali, a tak není divu, že je to poznamenalo. Nejstarší Kája studuje herectví, Pepa se věnuje filmové režii, umělecké ambice mají i Kristýna a Karolína (dcery z prvního manželství -pozn. red.), které mají svou hudební skupinu Bellamy Moon a několikrát s námi spolupracovaly na našich inscenacích.

Hana: Pepu vzali na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, protože chce studovat dál a rozšířit si vzdělání, i když už má bakaláře v oboru filmové režie. Pokud vím, chce se filmu věnovat i dál. Kája bude příští rok končit na DAMU, kde je spokojený a šťastný. Už má za sebou i první úspěšné absolventské představení v Disku.

Hana: Když bude nějaká herecká příležitost, jako třeba role v Indické bance, určitě na něj pamatovat budeme, ale přál by si, a my bychom mu to přáli také, aby získal normální angažmá v některém jiném divadle a nabral tak větší zkušenosti.

Karel: Musím Káju pochválit, pomáhal mi také jako asistent a na zkoušky chodil vždy velmi připravený. Naučil se i nelehký text v bengálštině a přinesl spoustu dobrých nápadů pro závěrečné bollywoodské číslo, ve kterém zpívá i tančí.

Karel: Původně jsem předpokládal, že budu studovat architekturu. Ale políbily mě jiné múzy a já jsem se přihlásil na FAMU na režii. Nebyl jsem přijat a hrozila mi vojna. Na studijním oddělení mi tenkrát poradili, abych zkusil ještě herectví na DAMU. Tam jsem sice uspěl, ale pro velký počet uchazečů mi bylo nabídnuto studium v Brně na JAMU. Byla to pro mě šťastná volba.

Hana: Neuměla jsem si představit, že bych ve čtrnácti letech doma sdělila, že jdu na konzervatoř. Vždycky jsem byla ta první a byla jsem vedena k tomu, abych studovala „normální“ školu.

Za studií jsem si na natáčeních přivydělávala, ale jinak jsem chodila na normální studentské brigády, jako byla práce ve skladě, a také jsem prodávala v Dětském domě na Příkopech a v obchodním domě Máj. Prodávání se mi líbilo. V Máji mě dali do pánského oddělení a tam jsem měla takový úspěch, že jsem vyprodala téměř celý sklad.

Hana: Dokonce jsem tam měla i několik nabídek k sňatku. Jeden Gruzínec mě stopoval, a tak přišel až k nám domů a mamince řekl, že nás obě odveze do Gruzie. Další z Alma-Aty mi zase nosil květiny. Tehdy k nám jiní turisté moc nejezdili.

Karel: Škoda, že jsem tam tenkrát nenakupoval, mohli jsme se poznat dřív.

Karel: Máme připravené dva tituly, které bychom rádi v nastávající sezóně uvedli, ale vše záleží na tom, jak uspějeme s naší žádostí v grantovém řízení. Už šest let se marně snažíme získat čtyřletý grant, bez nějž je provoz divadla a plánování velice obtížné, takřka nemožné.

Hana: Zvou nás na premiéry a chodíme rádi. Když to někomu vyjde a něco se povede, máme radost. Myslíme si, že dobré divadlo přidá diváky všem, proto ať je podpořeno, ale měly by být stejné podmínky pro všechny. Naposledy jsme viděli na Nové scéně Národního divadla Ionescova Nosorožce a představení se nám moc líbilo.

Hana: Přátelství mezi herci vzniká hlavně tehdy, když zkoušejí něco nového. Když tým funguje, mají lidé přirozenou touhu vidět se i potom kdykoliv jindy. V našem divadle se lidé znají dlouhá léta a vznikla tu i dlouhodobá přátelství. To, že u nás chtějí zkoušet i dál, jistě o něčem svědčí. Období, kdy se připravuje nová inscenace, mám nejraději. Žije tím nejen celé divadlo, ale i naše rodina. Je to doba, kdy z naší domácnosti mizí různé věci, a pak je najednou vidím na jevišti.

I mě baví shánět všechno, co je potřeba, včetně hudby atd. V jedné inscenaci od Woodyho Allena si Karel například přál, aby tam byli slyšet rackové a divoké husy. Když jsem po tom pátrala, zjistila jsem, kolik jich je druhů, a našla pána, který se tím zabývá a má celou banku nahrávek. Člověk se stále učí.

Karel: Ale stejně tak máme rádi i naše starší kusy. Tím myslím představení, která hrajeme už mnoho let a mají rekordní počet repríz. Jako jsou Jakub a jeho pán, Tři muži na špatné adrese, Láska, Sunny Boys, Každý rok ve stejnou dobu…

Karel: Nejdříve mi bylo nabídnuto natočit pilotní díl a z toho ještě nebylo jasné, zda se seriál bude realizovat v plné šíři. Produkce mě získala tím, že mi sdělila, že Libuška Šafránková to beze mě dělat nebude. Tím zaútočila na mou mužskou ješitnost. Příjemně mě překvapil profesionální přístup celého týmu, zalíbil se mi scénář i moje postava ředitele gymnázia. Při natáčení je výborná atmosféra, takže si ho užívám.

Karel: To je spíš otázka pro Hanku.

Hana: Takže vidíte, že diplomat je. (směje se) Ten diplomatický gen funguje vzácně. Možná to je tím, že je narozený až ke konci tohoto znamení. Ale jestli se říká, že Váhy se neumějí rychle rozhodnout, a když už se rozhodnou, stejně se ohlížejí zpátky, jestli udělaly dobře, tak to u něj platí.

Hana: Já už dárek mám, ale samozřejmě to nemůžu říct. Je to taková legrace a vzpomínka a těším se, co na to řekne. Většinou se s dárky strefím, tak uvidíme.

Hana: Chce to talent a vnitřní charisma nebo jakési záření, protože vyjít na jeviště a zjednat si před publikem respekt není jen tak. Karel kdysi dělal představení, které se jmenovalo Kontrabas. Moc bych si přála, aby se k nám do divadla ještě vrátilo. Režíroval ho a sám v tom také hrál - dvě hodiny byl na jevišti jen s basou. Byl to tzv. majstrštyk, kdy i v recenzích psali Bravo, pane.

Důkazem úspěchu bylo i to, že se stal čestným členem České filharmonie, protože muzikanti se v tom poznávali a byli tím nadšeni. Hru jsme měli na repertoáru, když jsme začínali v Gongu, a pak se na chvíli vrátila, když dorostli Kája s Pepou. Teď by byl čas vrátit ji na scénu, protože dorůstá František, ale musí na to být prostor a klid.

Karel: V současné době máme na repertoáru tři inscenace, které vznikly v mé režii: Terasa J. C. Carriéra, 2x Woody Allen a francouzská absurdní groteska Indická banka. Oslovily mne svým obsahem, humorem a také tím, že jsem již při jejich prvním čtení věděl, jak je obsadit. Je pro mne důležité pracovat s lidmi, které znám a mám je rád, protože jim důvěřuji a oni důvěřují mně. Jsem rád, že herci tato představení hrají s chutí. A hlavně to baví i diváky.

Hana: Musím říct, že Karel není moc zvyklý odpočívat. Ráno nevydrží dlouho v posteli a pořád musí něco dělat. Já bych v ní i chvíli zůstala, ale už mi to nejde (směje se), a tak vstávám hned po něm. Když je chvilka volna, přijde většinou s tím, abychom se jeli projet na kole, na vodu, nebo mne vytáhne na dlouhou procházku se psem.

Hana: Příroda je tu krásná, to je pravda, ale cyklistice jsem přišla na chuť až dnes díky tomu, že mám kolo s motorkem. A Karel ho teď má už také, aby mi stačil. I na elektrokole musím šlapat, ale jen díky tomu jedu tak rychle jako ti, co šlapou na normálním kole. A do kopce nemusím kolo potupně tlačit. Díky klukům jsem začala i lyžovat a hrát golf.

Hana: Klavír, jazyky, knížky, výstavy, koncerty. A také vaření. Říkala jsem si, že když se naučí základy, může se jim to jednou hodit. Vždycky už budou soběstační. Karel se ale kupodivu nepřidal.

Karel: Protože mám Hanku.