Gamblerství aneb Hrát a hrát si je rozdíl

Závislost na drogách, nikotinu nebo alkoholu není ničím neznámým. Co ale takzvané nelátkové neboli procesuální závislosti? Nový, čím dál častější fenomén je nenápadný, ale o to zhoubnější. Patří sem závislost na sociálních sítích, komunikačních technologiích a v neposlední řadě patologické hraní a sázení.

Počet lidí postižených nelátkovou závislostí každoročně vzrůstá a podle statistik postihuje zejména mladší generaci lidí do 35 let. To ale neznamená, že závislý senior je něčím výjimečným. Naopak. Vždyť i o jednodenních výletech spojených s předraženými nákupy se dá bez nadsázky hovořit jako o jistém druhu závislosti.

Možná by otázka spíš měla znít, jak poznám, že JÁ jsem patologický hráč. Jednodušší bude mluvit v obecné rovině a na nikoho (ani sebe) neukazovat. Představa, že gambler je primitiv sedící před blikající bednou, kývající hlavou v rytmu bzučivých tónů a házející svou neumytou rukou tuny drobných do automatu, je sice vžitá, leč naprosto mylná.

Opak bývá častou pravdou. Patologický hráč je mnohdy člověk vzdělaný a sofistikovaný. Večer si uleví od tíživého stresu tak, že u svého drahého počítače uzavře pár internetových sázek, třeba na dostihy, sport nebo výsledky voleb. Zažije chvíli napětí, vzrušení a kýžený únik od šedé a trudné reality.

Mechanismus je stejný jako u požívání alkoholu nebo drog (v trochu lepším případě čokolády nebo nikotinu). Úleva je tak slastná, že po pár dnech či týdnech se už hráč netěší na nic jiného než na okamžik hraní. Kolo se roztáčí a cesta k bahnitému dnu je otevřená.

K celkem překvapivému závěru dospěla dotazníková akce provedená mezi nezletilými matkami v německém Bonnu. Měly vyplnit jednoduchý dotazník týkající se jejich volného času. Cílem bylo zjistit, kolik procent z času věnují dítěti, příležitostným brigádám, domácnosti atd. Ukázalo se, že nejvíc času tráví u počítače, kde navštěvují nejen sociální sítě, ale také sázejí on-line. U téměř 15 procent se dala s jistotou diagnostikovat závislost. Důvodem byla snaha získat bezpracně peníze, nuda a rovněž snaha o únik z reality. Smutné.

Může rodičovské nabádání k hraní v dětském věku vést ke vniku závislosti v dospělosti? Dle lékařských výzkumů zcela jednoznačně ano. Předvojem hazardního hráčství může být už hraní dětských her na tabletu. Pasivní zábava umožňuje bez velké snahy dosáhnout libých pocitů z vítězství. Tam, kde se sportovec nadře, hráč v pohodlné sesli nikoli. Navíc, rodiče mají klid. Proč by v této činnosti potomka nepodpořili… Pokud se k tomu přičte ne plně funkční rodina bez komunikace a potřebného zázemí, další závislák se zrodí cobydup.

Ale abychom nepranýřovali jen počítače, tablety a další technické vymoženosti. Špinavou práci může zastat i hraní oblíbených karetních her, rulety i obyčejného člověče, nezlob se. Vidina rychlého zbohatnutí, i když zatím jen v korunkách, se může lehce zvrtnout v patologickou touhu po miliónech.

Výzkum psychiatrické kliniky v Barceloně zkoumal historii závislosti u pacientů léčících se z chorobného hráčství. U téměř 55 procent se dal vystopovat začátek jejich vášně už v dětství. Ne že by od rána do večera sjížděli karty a pexeso, ale k nejhezčím zážitkům dětství řadili např. návštěvy dostihů spojené se sázkami, výhry nad příbuznými v kartách s peněžní odměnou a další aktivity spojené s financemi. Není lepší odevzdat potomkům kapesné dobrovolně a bez hraní?

Tak jako u každé závislosti i u gamblerství jsou následky děsivé. Na rozdíl od užívání návykových látek nebo alkoholismu není až tak poškozeno zdraví jako sociální vazby. Rozpad rodiny, ztráta přátel, zaměstnání. Závislý člověk neváhá okrást svoje nejbližší o peníze, protože zcela iracionálně předpokládá, že tentokrát vyhraje a vše splatí. Dluhy narůstají, půjčky přibývají, zoufalství vede k depresi. Z kdysi zajištěného a úspěšného člověka se může lehce stát opuštěný bezdomovec. Útěchou a jediným kamarádem se stává alkohol nebo droga.

Pokud se domníváte, že vše je líčeno v záměrně černých barvách, opak je pravdou. Dokladem může být malý výzkum jedné neziskové společnosti z Bonnu. Ta si dala velkou práci a vyrazila mezi bezdomovce, aby zjistila, čím byli, kde bydleli a jaké mají vzdělání. Předpoklad, že staří dobří „bezďáci“ jsou lidé téměř negramotní, se na míle vzdaloval pravdě. Lidé s vysokoškolským titulem byli v této komunitě zastoupeni téměř polovinou!

Převažovali sice alkoholici a drogově závislí, ale pár notorických hráčů se také našlo. Zajímavé bylo, že hráči se rekrutovali zejména z lidí, kteří ještě před pěti a více lety patřili ke střednímu a vyššímu managementu, kdežto alkoholici pocházeli spíš z dělnických pozic. Tady se určitě nabízí otázka, nakolik je ke gamblerství přivedl každodenní stres a v jeho důsledku touha po rychlém uvolnění a pocitech štěstí, a nakolik jde o vrozené sklony k hazardu a riskování, které mnohdy špičkové manažery charakterizují.

Je jen jeden způsob, jak porazit ruletu. A to krást žetony ze stolu, když se krupiér nedívá. Albert Einstein

Je jen jeden způsob, jak porazit ruletu. A to krást žetony ze stolu, když se krupiér nedívá. Albert Einstein Gambler nikdy neudělá tu samou chybu dvakrát. On ji udělá třikrát nebo vícekrát. Murphy

Je jen jeden způsob, jak porazit ruletu. A to krást žetony ze stolu, když se krupiér nedívá. Albert Einstein Gambler nikdy neudělá tu samou chybu dvakrát. On ji udělá třikrát nebo vícekrát. Murphy Odejděte, dokud vyhráváte, všichni nejlepší gambleři to tak dělají! Baltasar Morales

Kasino neporáží hráče. Jen mu dává příležitost, aby porazil sám sebe. Nikos Dandolos