Gabriela Kratochvílová: Na reportérku si zatím netroufám

Poslední dobou se už cítím na moderátorské židli relativně dobře. I když se musím přiznat, že se ještě pořád při některých přenosech celá klepu a říkám si, že to nezvládnu. Je to ale mnohem lepší, než když jsme začínali. To jsem se strašně bála, že jdu do úplně neznámého oboru. Nakonec mě vlastně uklidnilo, že budu „jen“ moderovat zprávy a nechtějí po mně připravovat jejich obsah.

Reportérům trochu závidím možnost zpracovávat informace a přinášet je lidem. To je na celém procesu zpravodajství ta záslužná práce. Na nás je to hezky předat.

Nevím, jestli bych měla odvahu posunout se tímhle směrem. Zatím jsem opatrná. Chtěla bych, aby mi moje práce nějakou dobu vydržela, abych si mohla za nějaký čas říct, že jsem paní moderátorka.

Strašně se těším, až budu příběh, který žiju poslední tři roky, vyprávět svým dětem. Ani jsem neplánovala soutěžit o miss, a nakonec jsem vyhrála. Za nějakou dobu mi zavolali z Primy. Uvažovali o mně jako o moderátorce VIP zpráv, rychle se ale ukázalo, že jsem pro ně atraktivnější do hlavního zpravodajství. Udělala jsem jedny kamerové zkoušky a už za tři dny mi oznámili, že je místo moje.

Jsem k sobě velmi kritická. Když se dneska podívám na své první vysílání, přijde mi můj výkon strašný. Myslím si, že jsem měla a mám pro moderování jistý talent, o kterém jsem nevěděla a který ve mně objevili jiní.

Uvědomte si, jak rychlý jsme měli start. Náš první přímý přenos proběhl už po měsíci příprav a vysílání tzv. do zdi. Nejvíc jsme se naučili až při živých přenosech. Naštěstí nás připravovala skvělá Eva Jurinová. Učí nás doteď.

Nejspíš vděčím tomu, jaká opravdu jsem a jaké mám kolem sebe lidi. Celé tři roky v šoubyznysu jsem s jedním milujícím partnerem. Pocházíme ze stejného prostředí a oba jsme měli dobrou vůli se na novou situaci adaptovat. Od začátku mi bylo jasné, že chci zaujmout hlavně prací. To ostatní, co je spojováno se šoubyznysem, nemá podle mě člověk zapotřebí. Celou dobu jsem se držela při zemi a slušně řečeno jsme si z toho s přítelem nesedli na zadek.

Ano a pravda je, že jsme se chtěli brát už letos, ale nevyšlo to. Vzpomněli jsme si trochu pozdě a bylo nám jasné, že nemáme šanci zorganizovat celou událost tak, jak bychom si představovali. Už ji ale organizuji.

Stres mám akorát z toho, že si všichni myslí, že asi budu mít svatbu roku, a já nic takového neplánuju. Chceme malou hezkou svatbu venku, aby byla jen s rodinou a s přáteli.

Ani jsem netušila, jak moc. Miluji svoji domácnost a ráda o ni pečuji. Kuchyň si vyloženě hýčkám, a i když je malinká, trávím v ní většinu času. A když tam něco tvořím, tak si připadám strašně důležitě. (smích) I přítel musel pochopit, že kuchyň bude zařízená podle mě.

V tom se střídáme, ale pravda je, že já jídlo připravuji mnohem častěji. On vaří vyloženě tehdy, když přijdu hodně pozdě z práce a už prostě nezvládám a nestíhám, když mi docházejí síly, anebo když mi chce udělat radost. Prostě to převezme. Baví ho to a taky mi chce často dokázat, že umí lepší guláš než já. A má samozřejmě pravdu.

Z respektu k té profesi o sobě neříkám, že jsem modelka. Mám spousty kamarádek, opravdových modelek, často pracují v zahraničí a dřou od rána do večera. Není to takový ten český modeling. Dneska dívky musí být hodně štíhlé a já k takové štíhlosti nemám sklony. Řekla jsem si, že tu hranici nepřekročím.

Když mi bylo patnáct, odjela jsem na dva měsíce a byla to zkušenost jako blázen. Naučila jsem se anglicky, pracovala jsem od rána do večera. Strašně mě to posunulo. Pak jsem se k tomu trochu vrátila až po soutěži miss. Přehlídky sice někdy chodím, ale modeling je pro mě už jenom koníček.