Článek
Sice ne padoucha, ale původně trochu rozmazleného a bezohledného kluka, kterého život už poučil, hraje v Ordinaci v růžové zahradě. Poprvé se v ní mihl před třemi lety, nyní jej scenáristé znovu oslovili a on se do projektu vrátil.
„Nepočítal jsem s tím, ale jsem rád,“ říká. „Nabídka mě mile překvapila. Chvíli jsme se domlouvali, jak často se budu v seriálu objevovat a jestli natáčení půjde skloubit i s mými dalšími aktivitami. Když jsme se domluvili, nebyl důvod odmítat, na Ordinaci mi zůstaly docela hezké vzpomínky, takže jsem se i těšil.“
Školku si nakonec neotevřel
Jeho role se nyní rozrostla a dostala více prostoru. Jako seriálový sanitář Filip Vajnar prožívá velkou lásku a živí svou matku, z níž se stala alkoholička.
„O své rodině mám tedy jiné představy,“ směje se. Například je rád, že jeho přítelkyně Zuzana, se kterou se poznal na pražské konzervatoři, se společnému povolání nevěnuje, ale pracuje v advokacii. „Dva herci v rodině by bylo příliš. Herectví je specifická profese a děti by trpěly,“ má jasno Filip.
On sám vyrůstal v klasické rodině a tento model považuje za správný. Se svou přítelkyní Zuzanou si ještě donedávna chtěl otevřít školku pro předškolní děti.
„Zuzana v jedné takové učila a děti miluje. Já jsem s nimi také rád,“ vysvětluje svou motivaci. Školku chtěli mít zaměřenou umělecky, mrňouse by učili taneční průpravu, dramatiku. „Jenže to všechno ztroskotalo na nedostatku financí a vstupního kapitálu,“ lituje Filip. „Tak jsme bohužel museli od našeho záměru ustoupit. A děti holt budeme mít až vlastní,“ směje se.
Rodinná historie ožívá v seriálu
Momentálně ho zaměstnává také natáčení filmu Listopad a další série seriálu Zdivočelá země. Snímek Listopad vypráví o partě mladých lidí, jejichž osudy se odvíjejí na pozadí sametové revoluce.
„Já sám jsem ji nezažil. V roce 1989 jsem chodil do školky. Ze dne na den jsme místo soudružko měli říkat paní učitelko. To je moje jediná vzpomínka na komunismus. Se spoustou těch, kteří v té době žili a byli vlastně předobrazem našich postav, jsem se však o té době bavil, takže jsem si obrázek udělal. Tahle doba také není ideální, ale jsem rád, že nežiju v té předlistopadové.“
Do lesa chodím rád a baví mě se o něj starat. Miluju hrubou práci se dřevem. Pokácet stromy, rozřezat, nasekat, dopravit domů, to je pro mě příjemný druh odpočinku.
Velice na něj zapůsobilo natáčení scény studentské demonstrace na Národní třídě, které probíhalo přesně v den 20. výročí listopadu. „Atmosféra byla velmi autentická a už jen komparz policistů a obrněné transportéry v zorných úhlech kamer mi naháněly husí kůži. A to bylo jenom natáčení!“ vzpomíná Filip.
Role Jíry, syna hlavního hrdiny Antonína Maděry v seriálu Zdivočelá země, jej zase zavádí do období 70. let, tedy tzv. normalizace. Tenhle seriál má obzvlášť rád, popisované příběhy se totiž dotýkají i jeho vlastní rodiny.
„Můj dědeček býval sedlákem u Turnova,“ vypráví, „a v 50. letech mu jeho statek sebrali. Poslali ho pracovat do uranových dolů a babičku s dětmi vystěhovali kamsi na Moravu, kde jí přidělili plesnivý byt. Nebýt nějakých soucitných lidí, kteří ji i s malými dětmi vzali k sobě, kdo ví, jak by dopadla.
Po mnoha letech jim byl statek vrácen, ale v dezolátním stavu. Tam, kde měli ložnici, pobíhaly slepice. Děda tím byl tak poznamenaný, že dokonce radil tátovi, ať vstoupí do KSČ, ať má klid. No, táta to tehdy skutečně udělal. Ostatně jako hodně lidí,“ míní mladý herec.
Chtěl být pilotem
Když jeho rodině po listopadu 1989 vrátili i kus lesa, který kdysi ke statku patřil, Filip zajásal. „Do toho lesa chodím rád a baví mě se o něj starat. Miluju hrubou práci se dřevem,“ svěřuje se. „Pokácet stromy, rozřezat, nasekat, dopravit domů, to je pro mě příjemný druh odpočinku.“
Fyzická aktivita je pro něj opravdu důležitá. Skáče padákem, prohání se na motorce, leze po skalách, potápí se, jezdí na koni a střílí. V roce 2001 se dokonce stal dorosteneckým mistrem republiky v libovolné pistoli na šedesát ran.
Naposledy jsem skákal padákem, když jsem tátovi jako dárek k narozeninám koupil poukaz na tandemový seskok a on ho málem nechal propadnout.
„Zastřílet si chodím už jen občas, na střelnici,“ krčí rameny. „A padák? Naposledy jsem skákal, když jsem tátovi jako dárek k narozeninám koupil poukaz na tandemový seskok. Ten poukaz u táty ležel tak dlouho, že už hrozil propadnutím. Táta se netvářil, že by ho využil, tak jsem si ho jednoho dne, kdy byla jasná obloha, vzal a jel si skočit.“
Své milované horolezectví, které jednu dobu zanedbával, už zase provozuje a nejčastěji s bratrancem. „Ten mě vždycky vytáhne do skal. Jinak bych asi nešel. Začal jsem totiž hrát taky golf a dost mě to chytlo. I golf je adrenalinový sport, každá rána je přece důležitá a jde o to se trefit.“ Volný čas však nejraději tráví ve vzduchu. Plní si tak dávný sen -v dětství totiž chtěl být pilotem.
„Baví mě létat, a tak jsem si udělal pilotní průkaz na ultralehké letadlo. Chodil jsem čtyřikrát až pětkrát týdně na letiště, kochal se letadly, cvičil a večer jsem si jen odehrál představení v divadle. Prostě paráda! Jenže tenhle koníček je dost finančně náročný. Rád bych si udělal zkoušky i na těžší letadla, ale to stojí dost peněz. Kdybych je měl, teoreticky můžu skončit v boeingu.“
Ve vězení si neposeděl
Rodáka z Mladé Boleslavi můžeme vidět v pražském vinohradském divadle. Hostuje také v divadelním spolku Háta, o kterém mluví s nadšením. Hraje tu ve dvou komediích - To byl teda Silvestr a Dnes hrajeme Cyrana, kde se podle svých slov vyřádí.
Před kamerou stál poprvé v roce 2001, v inscenaci Adam a Eva. O filmové práci hovoří s respektem, ač několik rolí už na kontě má. Nejvíce asi vynikl v hudebním filmu Kvaska, který točila manželka Daniela Landy Mirjam. Hrál tam vězně Mickiho, který kvůli svému idolu, muzikálové hvězdě Karin, uteče z vězení a zúčastní se konkurzu na muzikál.
Úspěšně…
„Nejsem nijak zvlášť nadaný pro tanec a ani zpěv není můj šálek kávy. Na ten film vzpomínám rád, ale muzikálový herec nejsem.“ Na roli v Kvasce se připravoval poctivě. Před začátkem natáčení navštívil dokonce ruzyňskou věznici.
„Původně jsem se snažil o to, abych mohl ve vězení strávit pár dnů. Chtěl jsem nasát správnou atmosféru a trochu pochopit tu určitou beznaděj a omezenost, kterou tam člověk asi musí cítit. Ale bohužel se to nepovedlo. Z bezpečnostních důvodů vedení věznice pobyt nepovolilo.“
Do Lucie Vondráčkové se zamiloval coby hlavní hrdina filmu Kvaska.
V herecké branži se pohybuje už skoro deset let. Ale na svou vysněnou roli ještě čeká. Ačkoli ví, jak je jeho profese proměnlivá a nestálá, doufá, že přijde.
„Často přemýšlím, jestli bych se třeba v nějaké profesi neuplatnil líp a stabilněji. U herectví jsem někdy za relativně kratší dobu schopen vydělat slušné peníze, ale pak musím počítat i s opakem. Není to úplně příjemné, jenže každé zaměstnání má svá úskalí,“ uzavírá mladý herec.
