Eva Herzigová: Nejsem žádná modla, jen modelka

„Nejsem přece žádná modla, jen modelka!“ odpověděla mi Eva Herzigová na otázku, zda bylo těžké získat do snímku, který natočil podle knihy Barbary Nesvadbové a scénáře Marka Epsteina režisér Vladimír Michálek, tak vytíženou a slavnou osobnost, jakou nepochybně je.

„Když někdo nabídne dobrý projekt, je to snadné. Pana režiséra Michálka si vážím za jeho předchozí filmy, je vidět, že výběru herců rozumí, v jeho případě nebylo rozhodování těžké.“

Pohádkář je přitom pro Evu Herzigovou tak trochu symbolický název - také její životní příběh v lecčem připomíná pohádku o tom, jak „švadlenka“ ke štěstí přišla.

Narodila se 10. března 1973 v Litvínově, vyrůstala jako všechny ostatní děti, hodně sportovala, hrála košíkovou, lyžovala, dělala gymnastiku. A samozřejmě byla jako tehdy snad každá holka z Litvínova skalní hokejovou fanynkou, a když se později její teta vdala za legendárního hokejistu a trenéra Ivana Hlinku, už dávno se s ním dobře znala.

V roce 1989 se šestnáctiletá dcera sekretářky a elektrikáře vypravila na výlet do Prahy. Navštívila tam svou kamarádku a ta ji přemluvila, ať se s ní přihlásí do jedné z prvních soutěží pro mladé krásky, kterou pořádala francouzská modelingová agentura. Eva vyhrála a za půl roku se stěhovala do Mekky módy, Paříže.

Z rodného města do velkého světa odcházela jako nezkušená dívka, která neuměla pořádně cizí jazyky, a o tom, co ji čeká, nevěděla prakticky nic.

„Oslepily mě reflektory, díval se na mě fotograf, stylista, fotografův asistent, stylistův asistent, klient, kadeřnice, umělecký maskér,“ vzpomíná dnes se smíchem a vypráví, že nejvíc jí pomohl právě fotograf, když jí řekl: „My se nedíváme na tebe, ale na tvoje vlasy a šaty, a hlavně kontrolujeme světla.“

Milada Karasová, nejznámější český modelingový skaut neboli vyhledávač zajímavých tváří a talentů, ji objevila a dodnes je její manažerkou. Tvrdí, že její úspěch měl základ v tom, že byla pořád usměvavá, příjemná, uměla na sebe upozornit, zaujmout.

„Všechnu tu dřinu brala jako zábavu, což jí nesmírně pomáhalo. A vždycky dokázala přemýšlet dopředu, nespokojovala se s tím, co je teď, uvažovala, co bude dál.“

Mladičká modelka se musela naučit úplně všechno - oblékání, jazyky, líčení, vystupování, pohyb před objektivem, pózování. A také musela přesvědčit rodiče, že neudělali chybu, když ji nechali tak brzy vyletět z hnízda.

„Nejvíc se o mě bála maminka,“ přiznala mi Eva Herzigová, když si udělala chvilku času na rozhovor. „Tatínek se asi bál také, ale je to velký sportovec, v plavání to dotáhl až na mistrovský titul a díky tomu se sám dostal i v dobách, kdy to nebylo vůbec snadné, na západ.”

„Takže to vnímal především jako moji životní šanci. Řekl mi: ,Evičko, tahle nabídka je tvůj bílý kůň. Můžeš na něj nasednout a něco dokázat. Jestli jsme tě vychovali dobře, některé věci nikdy neuděláš! Jestli špatně, stejně už je pozdě. Nemůžeš mít rodiče věčně za zadkem!‘ A nejlepší rčení na to měla babička: Charakter je osud!“

Dnes se Eva vrací domů dvakrát třikrát do roka a většinou ji sem přivede práce, k níž přidá den dva volna.

„Kromě rodiny a kamarádů mě sem pořád táhne i několik věcí, které nikde jinde na světě nedostanu: pochoutkový salát s rohlíkem, maminčina kachna s knedlíkem a se zelím a bramborák,“ přiznala mi žena s ideálními mírami.

„Jím od všeho trošku, a většinou zdravě. Pochoutkový salát nebo kachnu mám právě jen dvakrát do roka doma. Jinak dávám přednost jídlům bez omastku, nic smaženého. Naštěstí mám štíhlost v genech a nemusím se nijak týrat,“ přiznala.

Začínala drobnými pracemi, obcházela castingy jako všechny začínající modelky, ale postupně se vypracovala natolik, že začala fotografovat pro přední světové módní časopisy jako Vogue, Elle, Harper’s Bazaar, Top Model.

Po pěti letech nafotila reklamu na podprsenky Wonderbra a přišel zásadní zlom - neuvěřitelný úspěch kampaně, kdy z billboardů shlížela svůdná kráska v krajkovém prádle a slogan vyzýval Look me in the eyes (Dívej se mi do očí), jí otevřel cestu do nejvyšších pater modelingu. Nabídky se pak už jen hrnuly: reklamy pro značky Calvin Klein (pro ni se změnila z blondýny na tmavovlásku a z krásky plnějších tvarů na hubenou ženu vamp), Hugo Boss, Versace, Givenchy, Louis Vuitton...

„Já myslím, že nejsem krásná. Spíše mám nějaký vnitřní půvab a snažím se ho ze sebe dostat ven,“ tvrdí o sobě, a kdyby neměla tak milý úsměv, člověk by ji podezíral, že si z něj dělá legraci. O tom, že i po čtyřicítce a po třech dětech krásná je, svědčí nejen každá fotografie, ale i to, že se na tom vrcholu, kam vystoupala, ještě pořád drží.

Zatímco na molech a před fotoaparáty šlo vše jako na zlatém drátku, v soukromém životě toho pravého muže hledala dlouho.

V roce 1996 se vdala za bubeníka skupiny Bon Jovi Tico Torrese, ale po dvou letech se manželství rozpadlo a založení rodiny se zdálo v nedohlednu. Bulváry se pídily, psalo se o jejím vztahu s Leonardem DiCapriem, další vážný vztah měla s modelem Kellym Rittym, kterého už dokonce přivedla ukázat rodičům.

Až turínský rodák, o tři roky mladší Gregorio Marsiaj ze zámožné italské rodiny, která vlastní největší firmu na výrobu bezpečnostních pásů a bot pro piloty formule 1, si ji získal natrvalo.

„Naše seznámení bylo jako z filmu,“ vzpomíná Eva. „Opalovala jsem se na pláži na mém oblíbeném místě v Itálii a on tam byl s přáteli. Když jsem ho uviděla, rozbušilo se mi srdce.“

Dnes mají tři děti, sedmiletého George, tříletého Philipa a Edwarda Jamese. Ten se narodil 20. dubna 2013. Jako čtyřměsíční byl s maminkou na natáčení Pohádkáře.

Holčičku, po které vždycky toužila, však zlomyslný osud jedné z nejkrásnějších žen světa nedopřál - snad aby té nádhery nebylo najednou příliš.

Navzdory špičkové práci a skvělým výdělkům se Eva Herzigová nechtěla spokojit jen s kariérou modelky. Jednak připravovala vlastní kolekce, ale hlavně si vzala za cíl herectví.

„Vím, že k modelkám, které touží po filmu, jsou lidé nedůvěřiví, ale já jsem nikdy nechtěla, aby mě obsazovali jen díky tomu, jak vypadám, to by mi nestačilo. Chtěla jsem zkusit něco nového, protože málo platné, každá práce, tedy i modeling, se časem stane rutinou,“ řekla mi při natáčení Pohádkáře.

„Modeling je přitom pro herectví docela dobrou průpravou: člověk nemá před lidmi a kamerami trému. Respekt samozřejmě zůstává, ale tréma ne. A nebojíte se zeptat, když něco nevíte. A to hlavní, co může modeling naučit, pokud o to tedy člověk stojí a snaží se, je umění pozorovat druhé a učit se od nich.“

První roli dostala v britské televizní komedii Inferno a v roce 1995 se prosadila po boku Gérarda Depardieua v další, tentokrát francouzské komedii Strážní andělé. Pak ztvárnila postavu Olgy Khokholové, jedné z manželek Pabla Picassa, ve francouzském filmu Modigliani a loni hlavní ženskou roli v italském kriminálním dramatu Cha cha.

Ale umí také odmítat: když jí sám velký Stanley Kubrick nabídl roli ve filmu Spalující touha, nepřijala ji navzdory jemu, Tomu Cruisovi a Nicole Kidmanové, protože se měla především svlékat, a to ji nezajímalo.

Pak se z pracovního spojení spisovatelky Barbary Nesvadbové, scenáristy Marka Epsteina a režiséra Vladimíra Michálka před časem začal rodit Pohádkář, příběh muže, který žije dva životy se dvěma ženami, obě miluje, ale také neustále podvádí. A lže, vlastně vypráví pohádky - o sobě, svých úspěších a své lásce… Epstein vzal z knihy hlavní postavy a k příběhu plnému emocí přidal detektivní zápletku.

„Film se začal rýsovat, nabídku přijali Jirka Macháček i Aňa Geislerová, která jen podotkla, že je těhotná, ale v létě už bude její třetí dítě na světě,“ objasňuje Šárka Cimbalová, producentka filmu, který 6. listopadu distribuční společnost Falcon uvede do kin. Chyběla ještě druhá herečka a byla to Bára Nesvadbová, která jako první vyslovila jméno Herzigová. S tím, že Eva má i herecké zkušenosti ze zahraničí.

„Tak jsme jí napsaly a nic nečekaly. Dva měsíce se také nic nedělo a pak najednou Eva zavolala a řekla: ,Já bych to ráda točila, jestli mě ještě chcete.‘ A podotkla, že je těhotná, ale v létě už bude její třetí dítě na světě.“

Stalo se tedy, a do Prahy přijela Eva s malým Edwardem.

„George už chodí do školy, Philip do školky. Nedá se nic dělat, jsou doma s tátou a s chůvou, poprvé na tak dlouho,“ řekla mi herečka, které se daří obdivuhodně skloubit mateřství s kariérou.

„Každá profese jde s mateřstvím skloubit, je to hlavně záležitost dobré organizace. Mně práce přináší radost, jsem spokojená, a z toho přece těží i rodina. Nejsem z těch matek, co jsou na děti nalepené čtyřiadvacet hodin denně, sedm dnů v týdnu. Ani si nemyslím, že to je dobře, takové děti pak snad ani samostatně nedýchají.

Hlavní je věnovat se jim naplno v tom společně stráveném čase, to je pro mě priorita. Kariéra mě baví, ale dávno si dobře uvědomuji, že každý časopis nakonec zežloutne na půdě i se mnou na obálce. Děti a rodina jsou nejdůležitější.“