Ester Janečková: Baví mě být ženou i manželkou

Netěším. S tou čtyřicítkou mám trošku problém. Zdá se mi docela zlomová v tom, že se najednou dostanete do věku, kdy o generaci mladší lidi jsou už dospělí. Teoreticky bych mohla být babičkou. Je to zvláštní pocit. Cítím se dobře mezi hodně mladými, ale vím, že na mě koukají už jako na matku.

Nedokážu říct na kolik let, ale cítím se plná elánu. Dokonce ani jako starší máma nejsem ze Sáry unavenější, i když ji pořád kojím a málo spím. Ona je taková moje násoska a mazlíme se u toho. Jsou to hezké chvíle.

Když moderuji pořad Sama doma, hlídá buď moje máma, nebo tchyně, a Sára je s nimi spokojená, přestože má teď závislé období. Jakmile se začnu oblékat, brečí a já si připadám jako krkavčí matka. Je to těžké, ale o to víc se na ni těším. Pošta pro tebe se naštěstí točí jen jednou měsíčně o víkendu, to hlídá pravidelně můj muž Zdeněk.

Není to legrace. Mám o jedenáct a čtrnáct let starší sestry a stejnou situaci jsme připravili Sáře. Pamatuji se, jak mi bylo v dětství smutno, protože ségry byly pořád v tahu, nebraly mě jako parťáka. Nechceme to zopakovat u Sáry, myslím, že by si zasloužila ještě sourozence. Přece nebude sama se starými rodiči!

Ne, to už bych ani nestihla. Osm dětí si ani představit nedovedu, ale ty čtyři ano. I kluci by chtěli další miminko a manžel to bere úplně samozřejmě.

Ale on se dost podílí na chodu domácnosti. Do Pošty jsem se vrátila tři měsíce po porodu a Zdeněk ty víkendy trávil se Sárou sám. Naložil ji do kočárku a přivezl mi ji na kojení.

Ona chtěla mít vždycky velkou rodinu a šla si cílevědomě za tím. Týden po maturitě se vdala a devět měsíců po svatbě se narodila Kristýnka. Je jí už 31 let a nejmladšímu Filipovi 13 let. Svatava všem slíbila, že s dětmi končí, a vrátila se do práce. Je dětská sestra. Její manžel pochází z deseti dětí, je spojař. Jak je vidět, spojování mu jde dobře. Bydlí na vesnici u Hradce Králové, ti nejstarší se už odstěhovali a mají vlastní děti, takže jsem prateta.

Je to tak, jsem už pět let prateta díky šikovné neteři Karolínce. Všechny děti se ale povedly, jsou zdravé, studují a mají se navzájem rády. Předloni jsme u sestry slavili Vánoce, bylo to úžasné.

Holky se lišily odmalinka. Dáša byla přemýšlivý typ, výborně se učila, Svatava byla rošťák, pořád něco rozbíjela. Když jim máma oznámila, že čeká miminko, Svatava zajásala a Dáša souhlasila jen za předpokladu, že jí zůstane pokoj. Dáša teď zrekonstruovala v Miličíně dům naší babičky a v Benešově má ordinaci.

Občas ano. Má svých příběhů v ordinaci dost a spíš si od nich potřebuje odpočinout. Ale pravda je, že se s ní radím, když mám nějaký problém. Myslím, když se připravuji na pořad a zvažuji, jak s lidmi mluvit.

Určitě ne, a naštěstí většina našich příběhů skončí šťastně. Tím se naopak dobíjím. Deprese mívá člověk, který pochybuje o smyslu své práce, to já nemám. Ale můj muž je lékař a jeho práce je smysluplnější než ta moje.

Někdy mám strach, aby lidi nezapomněli, kdo všechno je poslouchá, a aby třeba neprozradili něco, co by mělo radši zůstat utajeno. Těžké životní osudy mých hostů mě velmi dojímají. O to víc si vážím toho, v jaké rodině žiju, a ráda bych na diváky působila pozitivně.

Odbyla jsem si to jako malá a mladá a teď už s tím jsem srovnaná.

To je pravda. Ona si ho zamilovala už jako holka a kvůli němu studovala literární historii.

Oba kluci krásně píšou, Cyril dokonce knížku - Tajemství Grunmallu, sci-fi, oba mají webovou stránku na recenze počítačových her. Krištof hodně čte, zajímá ho historie, rád by ji studoval, Cyril se chce věnovat češtině. Jsem ráda, že je to netáhne k herectví.

Ta je samozřejmě talentovaná na všechno! Ale vážně. Když slyší hudbu, začne tancovat. Sárinka je něžná a celou naši rodinu zjemnila.

Cítila jsem se dobře. U kluků jsem měla migrény, teď to bylo v pohodě. Se Sárou jsem si hlídala, aby na mě moc emoce nepůsobily. Párkrát jsem se tomu trochu víc poddala a Sára vždycky začala kopat.

Že by? To tedy ještě nevíme, prozatím říká baf, ne a bác, ale kdyby ji zajímaly lidské osudy, bylo by to fajn.

Také si to myslím. Potkali jsme se, když mi bylo sedmnáct a jemu devatenáct. Po maturitě mě nepřijali na DAMU, tak jsem na rok odjela do Anglie jako au pair a po návratu jsme se rozešli. Po třech letech se ke mně vrátil.

Když jsem byla v Anglii, věnovala se mu na medicíně spolužačka. Ale je dobře, že poznal také něco jiného. My jsme si byli navzájem první láskou a ty to mají těžké. Já jsem pak také měla vztah a nakonec jsme zjistili, že je nám spolu nejlíp. Teď jsme slavili šestnácté výročí svatby.

Doma je mi dobře. Neumím si představit, že bych jela na dovolenou bez rodiny. Až před narozením Sáry jsme byli se Zdeňkem týden sami na Šumavě a to kluci byli na táboře. Vlastně nedávno jsem vyrazila se Sárou a s Lejlou Abbasovou a jejím Davídkem do Španělska. Bylo to moc příjemné, ale už jsem se zase těšila domů. Dokonce i moji chlapi mi řekli, že jsme jim ten týden chyběly. Ale aspoň si mohli pouštět svoje chlapské filmy a nikdo jim do toho nekecal.

Nemusela, i když vařím ráda, ale můj muž to zvládá. A dokonce i Cyril, Krištof ne, ten se rád nechá opečovávat. Potrpíme si na společné večeře, hezky prostřeme stůl, povídáme. Je to důležité.

Baví mě především být ženou. Nechápu, proč někdo žehrá na to, jak to ženy mají těžké. Záleží na tom, jak si to zařídíme, koho si vezmeme, abychom se jako ženy mohly realizovat. Ano, baví mě být manželkou. Nevydržela bych být sama.

Právě že mi bylo v dětství smutno, tak si to teď užívám.

Točíme až patnáct příběhů za víkend, tak mě v neděli večer bolí čelistní klouby. Úplně se mi nedaří dát pusu zpátky. Ale nesměju se z donucení, mám opravdu radost, když se lidé po letech setkají.

Za pozdní příchody a za vyrušování. Pořád jsem mluvila a měla jsem nejvíc poznámek ze třídy. Diskutovala jsem s učitelkami, hádala jsem se s nimi, byla jsem drzá.

Mám ráda bílé víno.

Párkrát jsem tančila na stolech nebo na baru a jednou jsem dokonce skočila do Vltavy. Opravdu nejsem tak vzorná. Teď kojím a předtím jsem byla těhotná, takže se docela těším, až zase skočím na stůl. Ráda tancuji a někdy si říkám, jestli je to v určitém věku ještě vhodné. Ale co je komu do toho! Nejlíp se mi tančí v jižní Itálii, kde mě nikdo nezná. V českém baru by to byl problém.