Emma Thompsonová: Dlouho jsem potlačovala svou ženskost, to se změnilo

„Dolittle je kouzelný film. Sešli se na něm herci, kteří si chtěli odpočinout od strastí současného života. Ať už to byl Antonio Banderas, či Michael Sheen, všichni jsme si chtěli užít pohádkový film s doktorem, který rozumí řeči zvířat. A pro mne zahrát si, tedy namluvit neuvěřitelně chytrého papouška Poly, vedle famózního Roberta Downeyho juniora bylo nesmírně osvobozující,“ básní o své ptačí roli.

Emma Thompsonová také dlouho nezapomene na své šedesáté narozeniny, kdy jí v Buckinghamském paláci předal princ William Řád britského impéria. Nyní se tedy může pyšnit hodností rytířka-komandérka a titulem dáma.

O celé události se ještě nedávno rozpovídala v show s Ellen DeGeneresovou: „Miluji prince Williama, je to úžasný člověk. Byl kouzelný už jako dítě, jak si vzpomínám! Musel mi ten řád ale připnout nad ňadro a ten další už těsně nad bradavku, což mě zabolelo, tak jsem vyjekla. Jinak to bylo skvostné, jen škoda, že jsem ho ani jako dáma nemohla políbit,“ dodala se smíchem.

Pro ocenění si přišla v bílých teniskách, protože se už nehodlá ani před královskou rodinou mučit vysokými podpatky.

Ostatně pro strach měla Emma Thompsonová uděláno hned od začátku své kariéry, kdy se projevil její komediální talent a smysl pro humor.

„Bylo mi dvacet, když jsem jako studentka anglické literatury na Cambridge University napsala svůj první, podle mě vtipný monolog jako členka souboru Footlights. Ve třiadvaceti letech jsem už předváděla svoji první stand-up komedii. Vzpomínám si, jak jsem nemožně oblečená zpívala komickou skotskou píseň před opilými obchodníky, kteří řvali, proč nejsem nahá,“ vzpomíná.

V sedmadvaceti pak měla vlastní show v Edinburghu, hrála v komediálních klubech, kde to bylo pro ženu skličující.

„Na začátku osmdesátých let byl svět stand-up výhradně mužský. Když si žena stoupla na pódium a začala byť vtipně něco povídat, publikum ji málem vypískalo. Nyní je to jiné. Tehdy jako by lidé ani nechtěli, aby ženy byly vtipné. Je to ironické, protože bez humoru by ženy nikdy nemohly přežít muže,“ dodá sarkasticky.

Střídala satiru s humorem, soustředila se na věci, které byly podle ní v té době důležité – sex, herpes a Margaret Thatcherová.

„Bavila jsem se o nutné sexuální hygieně. Bylo to těsně před AIDS. Všichni jsme tehdy vesele skákali do postele s kýmkoli, aniž bychom mysleli na smrt. Přiznávám, že někdy byla moje vystoupení až moc ostrá, i proto byly reakce na moje komediální show většinou negativní,“ vybavuje si.

Situace se nezměnila ani poté, kdy v roce 1987 prorazila jako zrzavá rocková kytaristka Suzi Kettlesová v kultovním televizním seriálu BBC Tutti Frutti.

„A přestože jsem za roli dostala svou první cenu Bafta, s komediemi doma jsem na čas přestala. Nechtěla jsem být neustále kritizována, psali, že snad nenávidím lidi, tak jsem se vrhla na drama,“ vzpomíná po letech.

Byl to hned její první válečný seriál Fortunes of War (1987), za který dostala druhou cenu Bafta. Právě tam si poprvé zahrála s talentovaným režisérem a hercem Kennethem Branaghem, svým budoucím manželem. Ten ji hned následující rok obsadil do svého filmového debutu Henry V. V roce 1989 se vzali.

Branagh pak točil jeden snímek za druhým, všechny sklízely obdiv kritiky i diváků a ve všech hrála Emma. Ať už to byla Grace v hitchcockovském thrilleru Zemřít znovu (1991), Maggie v komorní tragikomedii Petrovi přátelé (1992), či Beatrice v shakespearovské komedii Mnoho povyku pro nic (1993). V roce 1995 však plodné manželství skončilo.

Na úspěchu Thompsonové se pak podíleli další muži. K oscarovým výšinám ji vynesla dvojice dobových dramat Rodinné sídlo (1991) a Soumrak dne (1993), obě s famózním Anthonym Hopkinsem.

Přišly i nabídky od amerických tvůrců. Například v komedii Junior (1994) si zahrála s Arnoldem Schwarzeneggerem a Dannym De Vitem, v politické satiře Barvy moci (1998) s Johnem Travoltou, její doménou byly ale vždy filmy britské. Nejplodnější spolupráci měla se svým dnes už nežijícím rodákem Alanem Rickmanem, první v úspěšné adaptaci románu Jane Austinové Rozum a cit (1995).

Oscarovým scénářem za Rozum a cit a hlavní rolí svéhlavé Elinor Dashwoodové završila Emma nejen své nejvydařenější tvůrčí období.

„Seznámila jsem se zde i se svým nynějším manželem Gregem Wisem. Byl nádherný a navíc o celých sedm let mladší, jsme spolu už pětadvacet let. Právě s ním mám Gaju. Hlavně pro ni jsem posléze napsala i další dva scénáře ke komedii Kouzelná chůva. Měla jsem ji až ve čtyřiceti a chtěla jsem, aby se, když mě na plátně uvidí, mohla smát.“

Ze stejných důvodů pak vzala i šílenou věštkyni Sybilu Treelawneyovou v Harrym Potterovi.

„Vychovávali mě velice moudří, kreativní a přívětiví lidé, kteří se museli poprat s těmi nejhoršími okamžiky v lidském životě, jako je nemoc a smrt. Zvládli to s noblesou a nebáli se dělat si legraci ani na pohřbech. Ovlivnilo to celý můj život.“

Ačkoli se Emma narodila v Londýně, často hovoří o tom, že se cítí z poloviny Skotkou.

„A to nejen z důvodu, že jsem napůl Skotka, ale také protože jsem zde strávila polovinu svého života, je to můj druhý vlastní domov.“ A právě tam se také nedávno vrátila z italských Benátek.

Právě v historickém centru milovaných Benátek koupili letos v únoru dům. „Chtěli jsme mít možnost na čas si sem vždy zmizet za sluníčkem. Dlouho jsme si ho ale neužili. Netrvalo dlouho a Itálie se stala epicentrem epidemie koronaviru v Evropě a my jsme se vrátili zpět do našeho šedého, starého ostrova,“ zavtipkovala i v nelehké době.

Celou dobu pak trávili s manželem a Gayou ve Skotsku v rodinném venkovském sídle v Argyllu, kde žije osmaosmdesátiletá matka Emmy, která má Parkinsonovu nemoc.

Na závěr o sobě ještě dáma Emma Thompsonová prozradí následující: „Hodně jsem se za léta změnila. To, jak vypadám a jak se prezentuji dnes, má daleko více co dělat s tím, jak se cítím jako žena. Nikdy jsem nebyla domýšlivá. Když jsem studovala na Cambridgi, vyholovala jsem si hlavu a nosila šaty z pytloviny. Dělala jsem to proto, abych potlačila svou ženskost. To se dávno změnilo, teď si to vynahrazuji svými slušivými šedinami a rebelantstvím.“