Elizabeth Kopecká: V showbyznysu je strašně těžké se prosadit. Talent nestačí

Jak jste přišla ke křestnímu jménu Elizabeth?

Moje maminka se za totáče potkala s jednou Němkou, co se jmenovala Elizabeth, a mamince se líbily její boty. Chtěla je od ní koupit. To se jí tedy nepodařilo, ale skamarádily se a já se jmenuju po ní. Ona byla krásně upravená a to se mamce líbilo. Mám ráda, když se ženy o sebe starají. Snažím se o to taky a asi to mám po ní. Původně jsem se měla jmenovat Isabela, což je ve španělštině Elizabeth. Babička ale zavolala do porodnice, ať mě přejmenují na Elizabeth.

Jak vám říkali? Betynko?

To nikdy. Betynko mi říkala jen paní sbormistryně Kulínská. Já Betynku nenáviděla, u ní jediné jsem to tolerovala. Říkají mi Elí nebo Elo. Lízu a Betynku mám spojené s pejsky. Je to odvozené spíš od Alžběty a já se snažím držet anglické verze jména, když už mi ho dali. Paradoxně mám moc ráda česká jména. Kdybych měla děti, chtěla bych pro ně česká jména. Ale jinak jsem šťastná, že jsem Elizabeth.

Co vás přivedlo do soutěže SuperStar?

Vydala jsem jednu písničku s Honzou Muchowem, ale neměla jsem kapitál, neznala PR, neměla jsem žádné zázemí. Takže písnička zapadla. Ale do české SuperStar se lidi vyhledávají. Jsme malá země, není nás tolik jako v Americe. A to byl můj případ, věděli, že mám natočenou písničku, sice nic známého, ale něco to bylo. Svoji účast v soutěži jsem vzala jako šanci, i když jsem ji zvažovala a hodně konzultovala s Honzou Muchowem.

Jak to, že vám radí tak slavný muzikant?

To je náhoda. Hlásila jsem se na FAMU na produkci. Jsem znamením Panna, tedy dost racionální a nohama na zemi. Ale věřím na osudové náhody. Chodila jsem na státní gympl, a to udělala maminka moc dobře, protože mě dala mezi chytré lidi. To mě motivovalo, abych se taky učila. Určitě nejsem podprůměrný žák. Snažila jsem se dohnat svoje chytřejší spolužáky, protože kdyby oni měli gympl vystudovaný, a já ne, anebo by se dostali na vysokou, a já ne, to bych nepřežila. Takže jsem se vždycky vybičovala k výkonu. Takhle jsem to měla i v SuperStar, které jsem se předloni zúčastnila. Potřebovala jsem si zjistit, jací soupeři proti mně stojí, a vyrovnat se jim.

Vy jste ale produkci nevystudovala, nebo ano?

Šla jsem po gymplu na humanitní vědy a mediální studia. Na FAMU jsem se sice hlásila, ale na přijímačky jsem se moc neučila. Kamarád mě přesto vzal na schůzku s absolventy FAMU, že by mi mohli něco poradit. Mezi nimi byl i Muchow a Kohák. Kamarád mě vyzval, ať jim něco zazpívám, když mě to tak baví. Kývla jsem na to a další den jsem byla u Honzy ve studiu. Což pro mě bylo osudové setkání. Ratio mě ale furt hnalo, že musím dodělat školu, protože člověk nikdy neví, co se stane. Přece jen je strašně těžké se v showbyznysu prosadit. Talent nestačí. A hlavně mít někoho, kdo rozjezd zainvestuje. Třeba vydavatelství. Pokud nemáte zámožnou rodinu, která by hudbu mohla zafinancovat, jste namydlení. Takže jsem se dlouho nevěnovala hudbě naplno.

Ale možná jste byla holčičkou, co si doma zpívá před zrcadlem. Nebo ne?

Já si zpívala v koupelně. Vyrůstala jsem s maminkou a její sestrou a od ní jsem dostala magneťáček. Pořád jsem si s ním zpívala a ve čtyřech letech mě dali do Bambini di Praga. U babičky v koupelně jsem pořád vyzpívávala. Hřeben byl můj mikrofon. Zpěvačkou jsem chtěla být od dětství. Ale dost lidí mě od toho odrazovalo.

Kdo například?

Třeba dědeček z tátovy strany. To mě mrzelo. Říkal, že budu moct zpívat jen do padesáti a pak že je s kariérou konec. Snažila jsem se tedy najít, co bych dělala jiného. Uvažovala jsem o novinařině a zamířila na gympl. Tam jsem už tolik nezpívala, nevěřila tomu. Dostavily se pochyby. Rozum říkal, že bych měla dělat něco solidního. Ale chodily mi různé nabídky a taky přišlo seznámení s Honzou Muchowem, který mě hodně vedl a vede doteď.

Vyrůstala jste bez tatínka. Uvědomovala jste si to, nebo vám nechyběl?

Vyrůstala jsem bez táty velmi brzo. Naši se rozešli, když mi byly dva roky. Za mě je to asi lepší, když si to dítě neuvědomuje. Když nepozná otce, tak mu nemá co chybět. Já dostávala lásku od své maminky na 200 procent a od své tety, její sestry, taky. Vlastně jsem měla dvě maminky a mám doteď. Navíc mám ještě babičku a dědu z máminy strany. Fajn rodinu jsem měla. Nic mi nechybělo. Občas jsem si řekla, jo, ti mají milého tatínka, ten by mi nevadil, umí hrát s dětmi Activity. Ale já měla jako mužský vzor dědu, takže táta mi fakt nechyběl.

Jaký to mělo vliv na váš pohled na muže?

Jsem na ně přísnější. Ale jsem ráda, když mě muž inspiruje. Chci úspěšného partnera a to je pro leckoho podivné. Měla jsem i obyčejného kluka a ten mě zranil víc, než kdybych měla někoho nadprůměrného. Takže jsem teď sama, ale nevadí mi to. Věřím, že ta pravá láska přijde. Panny jsou naivní, věří v čistou lásku a hledají dokonalého partnera. Některé moje kamarádky to hrozně hrotí, řeší věk. Mně je osmadvacet, což někdo vnímá jako nejvyšší čas.

A vy začínáte kariéru…

To ano, ale kdybych teď měla mít dítě a manžela, tak to zvládnu i s kariérou. Nevidím v tom problém. Moje máma na mě byla sama a zvládla to, i když to bylo těžké. Takže proč ne.

Máte zástupy ctitelů?

Nějací kluci mi píšou, ale já nechci partnera za každou cenu. Když ženská chce, vždycky si může někoho najít.

Když si počká?

No to je vidět třeba u sportovců, kde je všechno podřízené jejich kariéře. Holky na ně musí čekat. Ale já umím žít sama se sebou a partnera bych chtěla kvalitního. Takže se rozhlížím a uvidíme. Nebudu to hrotit.

Život sportovců jste mohla poznat, vždyť jste pracovala pro Jaromíra Jágra. Jak se to stalo?

Náhodou jsme se potkali na jedné akci. Byl tam se svým synovcem Jirkou a se svým manažerem. Seznámili jsme se, začali se bavit. Jsem dost komunikativní a bezprostřední, tak to šlo. Hokejový svět mě později ještě víc otrkal. Oni hledali někoho do marketingu a já byla zrovna mezi bakalářem a magistrem. Sháním brigádu, tak mě vezměte, řekla jsem jim. A oni to zkusili a šlo to. Sedli jsme si a mě to bavilo. První sezona byla skvělá, tu druhou spadli kluci do nižší ligy. Starala jsem se o zahraniční hráče, vyřizovala jsem víza a komunikovala se sponzory. Bylo to fajn. Média mě ale s Jágrem hned spojovala. Že to není jen tak. Jsem salámista, takže to se mnou nehnulo, ale když potkám nějakého kluka, vždycky se mě ptá, jestli jsem s ním něco měla, protože každý musí mít něco s Jaromírem. Já tedy ne a práce pro něj rozhodně nelituju.

Jaké je pracovat pro takovou legendu?

Velice mě inspiroval v kariéře. Líbí se mi, když lidi hodně dřou. Pokud něco vydobydou z ničeho a pak se postarají o celou rodinu. To Jarda udělal. Myslí i na ostatní. Vůli něco dokázat obdivuju. On má velký talent, ale ještě větší vůli. Je velmi vtipný a je svůj. Taky mi dal pár dobrých rad. „Teď se nezatěžuj klukama, máš svoji kariéru,“ říkal a měl pravdu. Láska taky rozptyluje. Já ji chci, ale chci někoho, kdo bude chápat mou práci.

Ve vašem klipu Summer Boyfriend hraje herec Vladimír Polívka. Jak se tam ocitl?

To byla náhoda. Praha je malá. Zpívala jsem na jedné akci a on ji moderoval. Byl milý, říkal, že mi fandil v SuperStar. Když jsme točili ten klip, došlo mi, že tam potřebuju kluka. A Vláďa se mi líbí, je to jeden z nejatraktivnějších herců, co máme. Cítila jsem, že by to měl být on. I když jsme se viděli jen jednou, napsala jsem mu a on odepsal, že to pro mě udělá. Udělal mi velkou radost, vždyť jsme se neznali. Když si někdo s někým sedne, vzniknou různé situace a ten člověk vám dá šanci.