Dvanáctiletý operní zázrak Patrícia Janečková trému nezná

„To je obyčejná školačka z České republiky. Jak ale uslyšíte, teprve dvanáctiletá Češka je nadmíru talentovaná zpěvačka,“ uvedla moderátorka CNN v příspěvku o Patrícii.

„Vůbec to nechápu. Nevím, jak je to možné,“ kroutí nechápavě hlavou otec mladé dívenky Martin Janeček, kterému jen pomalu dochází, že díky Patrícii se celé rodině obrátil život naruby.

Na začátku bylo dívčino nevinné přání. „Vždycky jsem toužila být v televizi,“ pokrčí Patrícia rameny a usměje se. A když jednoho dne při brouzdání po internetu narazila na informaci, že televize Nova společně se slovenskou Markízou připravují talentovou soutěž, měla jasno. „Hned jsem věděla, že to chci zkusit,“ říká.

Patrícia zpívá od čtyř let. Tehdy rodiče postřehli, že si často pobrukuje písničky, které slyší v rádiu. Nebylo to ale jen nahodilé pobrukování. Patrícia písničky přezpívávala celé a s čistou intonací! Na druhou stranu ale není divu, že má muzikálnost v krvi. Vždyť už její prababička zpívala ve sboru, krásný hlas měl i její pradědeček z otcovy strany. Hudbou se živí i tatínek Patrície. V ostravské filharmonii hraje na kontrabas.

Hned jak si Janečkovi všimli jejího nadání, přihlásili dceru do základní umělecké školy. Začínala s lidovými písničkami. Později si přibrala i hru na piano. „Klavír mě ale brzo přestal bavit. Nenáviděla jsem, když jsem musela cvičit, takže jsem toho nechala. Teď už nic nezahraju. Maximálně vybrnkám písničku Ovčáci, čtveráci,“ přiznává Patrícia.

Ani s lidovkami si dlouho nevystačila. Uhranula ji totiž vážná hudba, konkrétně opera. „Doma v šuplíkách máme uložená cédéčka s klasickou muzikou, a když Páťa zjistila, co tam je, byla zvědavá a pouštěla si je,“ vypráví pan Janeček. Patrícii árie natolik zaujaly, že se je chtěla také naučit. A nic jiného už zpívat nechtěla.

Dokonce začala s rodiči pravidelně chodit na opery do ostravského divadla. „Viděla jsem už dost. Ani nevím, kolik. První ale určitě byla Dvořákova Rusalka,“ je si jistá.

Když bylo Patrícii devět, dali Janečkovi na radu několika známých a zašli s ní na konkurz k Lence Živocké, která v Národním divadle Moravskoslezském vede Dětské operní studio. „Paťka jen zazpívala to, co paní Živocká zahrála na klavír. Ani jsme tam nebyli dlouho,“ vybavuje si pan Janeček. „Hned mě vzala,“ směje se dívka.

„Konkurz do operního studia dělám každý rok. Když ke mně přišla Patrícia, zkusila jsem s ní pár tónů a jakmile jsem slyšela její rozsah, věděla jsem, že je skvělá,“ říká sbormistryně Lenka Živocká a dodává: „Musím říct, že za sedmnáct let, co studio vedu, jsem měla a mám spoustu šikovných dětí. Ale za celou dobu nepřišel nikdo takový jako Patrícia. Ona je opravdu mimořádně talentovaná.“

Po úspěšném absolvování konkurzu do divadelního studia dala Patrícia základní umělecké škole sbohem. „Stejně mě to tam pak už nebavilo,“ mávne rukou dívka. K Lence Živocké chodila dvakrát týdně. „Od začátku jsme tam zpívali operu. Nejprve nás paní Živocká naučí text, pak melodii,“ říká Patrícia. „Teď už ale na zkoušky nechodím,“ tvrdí sebejistě.

Netrvalo dlouho a Lenka Živocká nabídla Patrícii sólovou roli v Mozartově opeře Kouzelná flétna. „Zpívala jsem tam sopránový part prvního ze tří chlapců,“ upřesňuje Patrícia, kterou tahle nabídka překvapila. „Do té doby jsem byla zvyklá zpívat jen ve sboru, se kterým jsme měli maximálně nějaký koncert. Ale zpívat přímo v opeře? Najednou přišla paní Živocká s tímhle. Hned jsem se jí ptala, co to je a o čem, protože jsem to neznala. Radila jsem se pak doma s rodiči, nakonec jsem nabídku přijala. Byla jsem strašně ráda,“ vypráví nadšeně.

S chlapeckou rolí si hravě poradila. A to i přesto, že celý part je v němčině. „Ne, německy neumím,“ kroutí hlavou dívka. „Ale taťka mluví perfektně, takže mi všechno přeložil. Sedli jsme si doma spolu, naučili se text jako básničku a pak začali s melodií. A když jsem přišla na první zkoušku, jediná já jsem to už uměla nazpaměť,“ pyšní se Patrícia, která mluví stejně dobře česky jako slovensky.

Oba její rodiče totiž pocházejí ze Slovenska. Ona se ale narodila v Německu, kde Janečkovi nějakou dobu žili. „Odstěhovali jsme se do Ostravy, když Paťce byly asi čtyři měsíce,“ vysvětluje pan Janeček. „Proč zrovna sem? I kvůli práci, ale jinak se dá stručně odpovědět, že z rodinných důvodů, které nechci zveřejňovat,“ dodává.

„Víc mi jde asi čeština, protože tu se učím ve škole a pořád ji kolem sebe slyším. Jen doma mluvíme slovensky,“ usmívá se mladá zpěvačka. Ještě prý koketuje s angličtinou. „Ta mě ale nebaví,“ nestydí se přiznat.

Prozrazuje také, že ve škole jí dává nejvíc zabrat přírodopis a dějepis. Přesto domů nosí samé jedničky, maximálně dvojky. „Matika mě nebavila od první do šesté třídy. A najednou, v sedmé, mi začala jít. I fyzika! A to je co říct. Protože jsem ji nenáviděla. Minulý rok jsem chtěla kolikrát s knížkou fyziky praštit o zem,“ tvrdí s dětskou upřímností. „Nevím, co se stalo, že mi tyhle dva předměty začaly jít, a dokonce mě i bavit,“ podivuje se.

Nejvíc podle svých slov ovládá výtvarnou výchovu. „Co kreslím? Všechno. Teda až na člověka, toho vůbec neumím. To je hodně těžké. A ještě mi nikdy nešlo zátiší. Jinak krajiny a domečky si občas čmárám i doma, jen tak pro radost.“

Ve volnu se taky často zabaví přehráváním různých scének z televizních filmů. A podle toho, co vypráví její tatínek, není pochyb, že v sobě má Patrícia i kus hereckého nadání.

„No jo, Paťka je naše hérečka,“ pohladí s láskou pan Janeček svou dceru po vlasech. „Málokdo ví, že ona je absolutní komička. Doma nás tím vždycky dostane. Když spustí a chytí ten drive, všichni se smíchy válíme pod stolem.“

„Často napodobuju někoho z komedie,“ tvrdí Patrícia, jejímž nejoblíbenějším filmem jsou Pelíšky. „Celé je umím nazpaměť. Tenhle film miluju. Proto si ho často pouštím.“

Pohádky ji nikdy moc nebraly. Dívá se na ně, snad jen když je nemocná. „Ale třeba ty animované nebo o barbínách jsem nikdy neměla ráda,“ ušklíbne se a dodává, že si ani s panenkami nikdy moc nehrála. „To spíš s autíčky,“ vyhrkne.

Její největší láskou je však muzika. „Ta moderní mě ale nebaví. Můžu poslouchat akorát ABBU nebo Beatles. Ale jinak nic.“

A jak reagovalo její okolí, když přišla s nápadem zkusit štěstí v Talentmanii? „Já osobně jsem z toho nadšená nebyla. Říkala jsem, že do soutěže ano, ale do pěvecké. Ne do takové, kde ji budou hodnotit spolu s tanečníky, žongléry, polykači ohně a s jinými různými exoty,“ říká Lenka Živocká.

Stejného názoru byl i její manžel, operní zpěvák Jiří Halama, ke kterému už rok dochází na individuální hodiny zpěvu. „Také jsem byl proti. Rozmlouval jsem jí to.“ Rodiče s účastí v soutěži souhlasili, ale pod jednou podmínkou: „Že se musí Paťka připravit na to, že může hned vypadnout. A pokud se tak stane, nechci, aby z toho byla nešťastná a plakala,“ opakuje svá slova pan Janeček.

Patrícia se nenechala nikým a ničím odradit. Ani tím, že na prvním konkurzu, na který jela začátkem léta s tatínkem do Bratislavy, čekala v třicetistupňovém vedru téměř šest hodin, než na ni dojde řada. „Byla jsem totálně vysílená. Ale vydržela jsem to,“ vzpomíná.

Když poprvé předstoupila před porotu ve složení Adela Banášová, Zdeněk Troška a Paľo Habera, všichni oněměli úžasem. „Patrícia je zázrak,“ shodli se.

Její andělsky čistý zpěv chytil za srdíčko i televizní diváky. Zaslanými SMS hlasy ji okamžitě poslali do semifinále, pak do finále. V závěrečném rozstřelu se pak rozhodovalo mezi ní a talentem Aleny Smolíkové a její fenky Keysi. Nakonec Patrícia z více než 1,2 miliónu SMS hlasů získala třiapadesát procent. A jak zvládala napětí celé soutěže? „Trému jsem neměla,“ odpovídá sebevědomě.

Absolutně nás to její vítězství zaskočilo,“ kroutí nevěřícně hlavou pan Janeček, který se spolu s Patrícií okamžitě stal středem zájmu novinářů. „V první řadě je nejdůležitější, aby dobře studovala,“ opakuje všem.

Jak Patrícii po jejím triumfu přivítali ve škole? „To bylo úžasný,“ rozzáří se jí oči. „Na oknech byly nalepené nápisy: Patrícia vyhrála! A když jsem přišla do budovy, do rozhlasu pustili můj zpěv. Všichni stáli ve dvou řadách, já šla uprostřed, oni mi tleskali, jásali. Bylo to nádherné,“ vypráví dojatě. „Ve třídě jsme pak s naší třídní učitelkou otevřeli dětské šampusy. Můj spolužák dokonce vystřeleným špuntem zničil lustr,“ rozesměje se.

Patrícia vítězstvím v soutěži získala téměř čtyři milióny korun. Jak s penězi naloží, už také ví. Od začátku tvrdí, že tatínkovi koupí nové auto, mamince kuchyň, o tři roky starší sestře Lucii počítač. A sobě nadělí notebook. Jen o koni si musí nechat zatím zdát. „Toho mi rodiče nedovolí,“ špitne smířeně. „Všichni máme rádi zvířata, ale konkrétně jízdu na koni pokládám za velmi nebezpečnou,“ vysvětluje pan Janeček.

A jak Patrícia dál naloží se svým neobyčejným talentem? „Zaslouží si opravdu vynikajícího pedagoga. Takže teď zvažujeme pár možností dalšího studia,“ tvrdí pan Janeček. „Určitě bych chtěla na konzervatoř!“ doplňuje otce Patrícia.