Drogově závislí rodiče jí vzali dětství, o to usilovněji bojuje za své sny

„Odmala jsem byla nucena se o rodiče starat, dospěla jsem velmi rychle. Při odebírání jsem si moc dobře uvědomovala, co se děje a proč musíme jít se sourozenci pryč. Ten konkrétní den byl ale hodně zmatený, především kvůli obrovské změně prostředí a lidí, kteří mě obklopovali – najednou jsem se nepohybovala mezi drogově závislými, měla jsem dost jídla, postel jen pro sebe, kde jsem mohla spát – až jsem z toho byla nervózní, to jsem nikdy předtím pořádně nepoznala,“ vzpomíná dnes osmnáctiletá Natálie.

Z klokánku si všechny tři sourozence vzala do pěstounské péče tehdy 55letá babička. Ani u ní ale nepanovaly žádné ideální vztahy. V podstatě se o děti nikdo zvlášť nestaral. V té době bylo Natálce pouhých deset let.

„Vládla spíš taková vlčí výchova. Bylo nás pět dětí, ještě dva moji strejdové, kterým je dnes 15 a 19 let. Takže bylo doma stále rušno a nic moc se neřešilo. Babička hrála v mém životě významnou roli, ale ne jako někdo, kdo by mě vychovával. Nyní už se nestýkáme a kontakt s ní nevyhledávám,“ svěřuje se Natálka.

S otcem se jako malá vídala pravidelně, protože s nimi i nějaký čas bydlel a chodil do práce. Nakonec ale u něj opět vyhrál život na ulici, považoval to za určitý druh svobody. „Nyní to vypadá, že na sobě pracuje a chce to změnit, tak uvidíme,“ říká opatrně Natálka.

U babičky Natálka žila až do svých 17 let, poté se vrátila spolu se sourozenci ke své matce, která se vyléčila z drogové závislosti. Spíš než jako svou matku ji ale vnímá jako sestru.

„Nenalezly jsme si k sobě cestu. Jsem ale ráda za sourozence, kteří ji jako mámu berou a jsou u ní spokojení,“ dodává Natálka.

Po finanční stránce na tom matka Natálky není moc dobře, jako servírka si příliš peněz nevydělá, navíc musí neustále bojovat s dluhy, které za svůj život nadělala. Natálie se tak o sebe v podstatě stará sama, na což je ale zvyklá od útlého dětství.

„Už jako dítě jsem měla hodně neoficiálních brigád, třeba jsem pomáhala mamce s roznášením jídla v restauraci. Oficiálně jsem si začala vydělávat ve 13 letech úklidem. Také jsem za malý obnos pomáhala starším lidem s gramatikou nebo se zpracováním textu na počítači. Dodnes pracuji v restauraci nebo na zámku jako průvodkyně. Od 12 let jsem si potřebné věci, jako například oblečení, vždy kupovala sama,“ říká dnes úspěšná studentka managementu cestovního ruchu na střední škole v Krnově.

Vzhledem k tomu, že vždy chtěla od života víc, než jí osud nadělil, a nechtěla čekat, až budou peníze nebo čas, aby mohla začít pracovat na svých snech, sama se přihlásila do projektu pro znevýhodněné děti Samsung Tvoje šance, který jí pomohl si uvědomit, čím chce skutečně jednou být.

Přestože se původně chtěla věnovat marketingu, díky projektu zjistila, že ji mnohem více baví grafický design. Navíc se zde i ujistila v tom, že skutečně může dosáhnout všeho, o čem sní.

Může se vám hodit na Firmy.cz: