Dnešní padesátnice umí být velmi atraktivní a sexy

Jak to dělají? Nepodléhají mýtům, že v pátém desetiletí života má žena všechno pěkné za sebou a už ji čeká jenom stáří, nemoci a smrt. A recept? Chce to pozitivní myšlení, pečovat o sebe, aktivně odpočívat místo sezení doma u televize, využít svoje zkušenosti a věnovat se smysluplné činnosti. Dámy, které si míchají tenhle koktejl, jsou i po padesátce atraktivními ženami.

:."Padesátiny jsem necítila jako životní přelom. To, jak člověk vypydá, je stav mysli," říká Jana Paulová.foto: Právo/Marie Votavová

Ve třiapadesáti letech dostala herečka Jana Paulová nabídku, aby se stala tváří známé kosmetické firmy. Přesto ji otázka, jak to dělá, že vypadá i ve svém věku skvěle, přivedla do rozpaků. Podle ní je totiž krása velmi relativní pojem.

„Celý život mám problém s tím, co si představit pod slovy krásná žena. Po padesátce si každý může za svůj obličej sám, věřím, že krása vychází odněkud zevnitř (tedy pokud pominu plastickou chirurgií poznamenané ,masky‘). To, jak člověk vypadá, je stav mysli. Čistá mysl s tím kromě správné životosprávy úzce souvisí. Snažím se zbavovat negativních vlivů, učím se vychytávat černé myšlenky a být většinu času v tiché radosti,“ říká.

A to se jí opravdu daří. Není divu, že si máma dvou dospělých dcer, Adély a Anežky, může dovolit propagaci zkrášlující kosmetiky. Svým vzhledem herečka oslnila všechny, kdo ji v reklamě zahlédli.

„Nikdy jsem kosmetické salóny nenavštěvovala, ale je pravda, že nešetřím na dobrých krémech a od nějakých pětadvaceti let si vždycky něco kvalitního na obličej namažu. Moje nejlepší kosmetika je odpolední spánek, který, pokud jen trochu čas dovolí, nikdy nevynechám,“ prozrazuje herečka.

Podle Jany Paulové je důležité, aby se žena neupínala jen na rodinu a věnovala se po odchodu dětí něčemu, co ji opravdu baví. V jejím případě je to kromě herectví také hudba a cestování.

S Pavlem Zedníčkem hraje v pražském Divadle Kalich. Představení bývají vyprodaná. Komedie Natěrač, kde se herečka jevištěm projde docela nahá, se hraje už dvanáctým rokem!

„Mám léta stejnou konfekční velikost. Asi proto, že se pořád hýbám. Žádný sport nedělám důsledně, ale o to raději se učím nové věci. Ráda také vyrážím na výlety a mám ráda hory. Nežiju rutinně, takže každý den je jiný a každý den je svátek.

Nedovoluji si výkyvy v náladě ani ve vztazích. Nestřídala jsem dětem tatínky a mám pevné rodinné zázemí,“ vypráví Jana, která je už přes třicet let vdaná za hudebníka Milana Svobodu.

Padesátiny prý necítila jako životní přelom, protože se nic podstatného nezměnilo. „Pořád mám doma báječného manžela a dvě krásné dcery. Cestuju a učím se od lidí, které potkávám. Věřím, že existuje nějaký vyšší plán, a tak sama nic moc neplánuju. Stejně je vždycky všecko jinak a pro mě nejlíp. Takže i věci, které se nedaří, beru pozitivně. Možná i to se odráží ve tváři.“

Dnešní padesátnice jsou zralé ženy, které mají ještě pořádnou část aktivního života před sebou. Odborníci se shodují, že dokonce tu lepší. Nebo, chcete-li, tu zdravě sobeckou. Manžel už je vycepovaný, děti vylétly z hnízda, rodiče ještě nejsou nemohoucí, a tak se přirozená ženská potřeba o někoho pečovat na rozdíl od dřívějška může soustředit právě na ženu samotnou.

Pokud padesátileté ženy nepodlehnou mylné, i když rozšířené představě, že přechod je konec ženství, mají možnost prožít smysluplnou a příjemnou životní etapu.

„Vzhledem k tomu, že se dožíváme stále vyššího věku a že žijeme v období, které je charakterizované tzv. ageismem, tedy výraznou orientací na mládí, snažíme se stárnutí co nejvíc oddalovat,“ myslí si psycholog Slavomil Hubálek.

Podle něj odmítání stáří dřív platilo hlavně u mužů, ale protože se v posledních letech normy mužského a ženského chování, včetně sexuálního, velmi přibližují, došlo i na ženy.

„Je to zjevné i na módě: oblékáme se všichni od patnácti do devadesáti skoro stejně, jsme v džínách a trikách. Doba, kdy se podle oblečení dal poznat sociální status a věk osoby, se už nevrátí,“ dodává.

„Všichni se dnes ztotožňujeme nejvíc s věkem mezi dvaceti a třiceti. Používáme třeba podobný slovník - jako super, buď v pohodě, klídek, oukej, to je hustý, to neřeš, to je nářez,“ ilustruje věkový posun Slavomil Hubálek.

:.Jana Krausová (se synem) se přestěhovala za Prahu a pobyt jí evidentně prospívá.foto: ČTK/archiv

Podobná slova zná ze slovníku svých dvou synů i čtyřiapadesátiletá herečka a výtvarnice Jana Krausová. Žije už čtrnáct roků s o osm let mladším hercem Karlem Rodenem (46). Nedávno se přestěhovali na zámeckou usedlost severně od Prahy a pobyt v přírodě jí prospívá. Vypadá skvěle.

„Po letech, kdy se mi třásly ruce, jak jsem se bála o syny, jsem konečně v klidu. Deptají mě už jen výkyvy počasí. A dokonce mě vedle Karla netrápí ani můj věk,“ říká herečka. Připouští, že pro svůj vzhled toho nedělá mnoho. Když nemusí, ani se nelíčí.

„Fyzickou kondici si udržuji hlavně procházkami. Na cvičení jsem lajdák, měla bych cvičit asi víc. Ale hlídám si odpočinek, snažím se spát alespoň osm hodin. Někdy mám hodně práce a přemíru stresu a nedaří se mi to, takže to pak doháním.“

Teď má Jana za sebou tři výstavy obrazů, hraje v Divadle Komedie, v Ta Fantastice a ve Studiu Dva ve Švandově divadle. I když už má v rodině každý svůj program, přesto je stále v jednom kole. Se synem Davidem chce vymyslet nový divadelní projekt.

„Davidovi skončilo představení Obraz Doriana Graye. Je sice jako muzikant zavalený prací, píše filmovou hudbu, ale po divadle se mu stýská. Druhý syn Adam studuje, ten je pořád ve škole. Voláme si a vídáme se o víkendech na chalupě, když to jde. Potřebuji vědět, že jsou oba v pořádku, pak jsem v pohodě i já.

Doufám, že se mi podaří odjet v lednu na týden k moři. Plavat ve vlnách a na nic nemyslet. To je velká regenerace. Všechno ale začíná od hlavy. Pokud máte všechno srovnané, jste na tom dobře. Když budu mít na sebe čas a budu dělat věci, které mě baví, je jedno, jestli je mi padesát nebo šedesát.“

:.Herečka, která vnesla na naši scénu francouzský šarm, koncertuje i se šansony.foto: ČTK

Stále v pohybu je i francouzská herečka Chantal Poullain, která nedávno oslavila své dvaapadesáté narozeniny. Narodila se v Marseille. Jako malá chodila do baletu a tančila. Osud tomu chtěl, že v Paříži potkala českého mima Bolka Polívku a zamilovala se do něj. Od roku 1981 s ním žila v Brně. Do našeho nejen hereckého světa vnesla francouzský šarm.

Kvalitní kosmetika, vkusné a elegantní oblečení, které je dnes dostupné i pro české ženy, byly pro půvabnou blondýnku z Francie vždycky samozřejmostí. Právě dostatek omlazujících prostředků v kombinaci s postavě lichotícím prádlem a oblečením je podle vizážistů podstatnou částí úspěchu dnešních padesátnic. Nicméně stále pouze částí.

Chantal se totiž vždy uměla obléknout a upravit s přirozeným šarmem. A to je dar, který rozhodně nemá každá žena. Když ji Bolek Polívka po sedmnácti letech manželství opustil, překonala životní krizi a zůstala v Česku. Hlavně kvůli jejich dnes už devatenáctiletému synu Vladimírovi. Přestěhovala se do Prahy a pořád srší aktivitou. V Divadle Ungelt hraje čtyři představení, vyjíždí na zájezdy, koncertuje s francouzskými šansony. Na pódiu jí to svědčí, i když stále bojuje s češtinou.

„Když hraju a zpívám, předávám si s diváky energii. Mě v kondici udržuje aktivita. Momentálně zkouším novou hru Společnost na lovu s režisérem Ivo Krobotem, napsal ji Thomas Bernhardt. Pro mě je to velice motivující, krásná, ale hodně těžká práce.“

Chantal už ví, jak si udržet v kondici pleť, která samozřejmě líčením v divadle hodně trpí. Navštěvuje kosmetický salón, někdy dvakrát týdně, jindy dvakrát měsíčně. Jak má čas. Také chodí už osm měsíců na akupunkturu.

„Ta mi hodně pomáhá, posiluje imunitu, obnoví energii, cítím se vždycky lépe. Ale myslím si, že nejvíc jde o duši, o emoce. Když jsou pozitivní, je člověk psychicky vyrovnaný a má spoustu energie. Tu mi dodává i Vladimír. Bude maturovat na Gymnáziu Josefa Škvoreckého v Praze. Přála bych si, aby dál studoval v cizině. Máme výborný vztah, tak jsem šťastná,“ říká charismatická, i když teď právě co se týče mužů osamělá Chantal.

Vztahy, to je oblast pro ženy nesmírně důležitá v každém věku. V období zvýšené citlivosti, kterou bezpochyby padesátka je, se mnohým ženám rozpadají dlouholetá partnerství. Mnohé jsou přesvědčeny, že si každý muž musí zákonitě hledat mladší partnerku, protože v padesáti už jako manželky nemohou být atraktivní. S takovým postojem ovšem jako by si rovnou podepisovaly rozvodové lejstro. Ale mají mladičké slečny skutečně samé výhody před zralými padesátnicemi?

„To je individuální,“ říká k tomu psycholog Hubálek. „Mnohé zralé dámy jsou stále krásné. Některá zraje k větší vyrovnanosti, klidu a radosti ze života, jiná si zoufá, že muži koukají po mladších. Dost padesátnic ale prohlašuje, že už by znovu mladé nechtěly být.“

A o to právě jde. Mladší věk s sebou možná nese pružnější tělo a hladkou tvář, spolu s tím ale také spoustu hledání, netrpělivosti a očekávání, zejména od těch druhých. Zralá žena, pokud umí stárnout, už ví, co jí svědčí, a dovede svých zkušeností využít. Obličej přece lze vyhladit stále dokonalejší kosmetikou, tělo zpevnit cvičením a zahalit do rafinovaných látek. Pak už si jen zbývá říct, že nějaká ta vráska je sexy, a dát dostatek prostoru sobě i druhým.

„Důležité je, aby starší ženy neupadly do stereotypu. A to jak v myšlení, tak v činnostech. Ne každé padesátnici musí manžel utéct s dvacítkou. Radím jim také, aby například chodily do práce pokaždé jinou cestou a každý den myslely na to, co včera viděly nebo zažily. Ať si zajdou na výstavu, podívají se do květinářství, přečtou si krásnou básničku, protáhnou si tělo, udělají si výlet do galerie v Drážďanech, ve Vídni nebo v Mnichově. Jednoduše aby neseděly doma a tam ve skrytu duše považovaly televizi za svého nepřítele.“

:.O kráse Dagmar Havlové není pochyb.

Každá žena má něco, co ji naplňuje, ať je to práce na zahrádce nebo třeba malování akvarelů. Díky péči o rodinu a zaměstnání na to ale často nezbývá čas. Vždy je však možné se k milé činnosti vrátit. Své o tom ví i bývalá první dáma, pětapadesátiletá Dagmar Havlová.

Byla to vždycky pěkná holka. I jako trdlo s nakažlivým smíchem ve filmu Holky z porcelánu, kde jí bylo jedenadvacet let, byla neodolatelně živelná a bezprostřední. Její proměna z komediální herečky v první dámu republiky, které skládaly poklony hlavy států celého světa, byla poznamenaná trochou tápání a omylů.

Počáteční křečovitá snaha o důstojné naplnění nové role jí pověsila do šatníku usedlé kostýmky, rozevláté šály, až příliš decentní šperky a podivné klobouky. K tomu volila poněkud matrónovité vysoké drdoly a neúměrné líčení. Výsledek?

Temperamentní krásná žena byla ta tam, ale nová, důstojná kráska ji hned nevystřídala.

Tlak na ni byl obrovský a ona často působila dojmem štvané zvěře. Svůj uličnický temperament Dagmar Havlová držela na uzdě až do doby, kdy na obranu svého chotě zapískala ve Španělském sále Pražského hradu. Reakce na pískot sice byly značně rozdílné, nicméně Dagmar se začala postupně uvolňovat, což se odrazilo i v jejím zevnějšku. Do nového tisíciletí vkročila už jako elegantní a uvolněná žena.

„Prezident Clinton přišel na večeři se všemi klenoty, které kdy obdržel. Prezident Havel s jediným: manželkou Dášou,“ napsal o ní americký tisk v roce 2000.

Byla označena za nejkrásnější první dámu světa a poklonu jí vysekl král všech elegánů Alain Delon. Jako by se její přirozená krása začala rozvíjet právě až kolem padesátky, kdy náhle vypadala mladší než pár let předtím. Svěží pleť, lesklé vlasy, jiskra v očích, decentní make-up a vybraně elegantní styl, to je Dagmar Havlová, jak ji vídáme dnes, kdy je jí pětapadesát.

Rozdíl je i v tom, že místo křečovitého culení pro fotografy se jemně a přirozeně usmívá. V souvislosti s její proměnou se hovořilo o dietách a plastikách. Dagmar podobné dohady vždycky rozhořčeně vyvracela. Ale už fakt, že odmítala vizážisty a i na největší společenské události se líčila sama, jim spíš nahrával.

„Jsem hyperaktivní workoholik. Když nejvíc pracuji, říkají mi všichni, že vypadám dobře a sluší mi to,“ svěřila se v jednom rozhovoru. „Preferuji klasiku a eleganci. Líčím se zásadně sama, vizážisty neuznávám. Sama znám své nedostatky i přednosti. Navíc jsem se učila na vysoké škole základům líčení a taky vím leccos o světle a stínu.“

Se svými znalostmi elegance si evidentně vystačí, jak o tom svědčí její ocenění z roku 2007, kdy se stala nejlépe oblečenou ženou roku.

„To, že jsem jedna z nejprodávanějších tváří titulních stran novin a časopisů, beru jako závazek. Naučilo mě to sebekontrole a kázni,“ říká o své vizáži Dagmar Havlová, která se po období role první dámy postupně vrací ke své profesi filmové a divadelní herečky. Je důkazem toho, že se lidské zrání může snoubit s krásou i ve věku, který předchozí generace označovaly jako kmetský.

:.Ljuba Krbová se v padesáti vdala a zdá se, že konečně našla toho pravého.foto: ČTK/TV Nova

Ljuba Krbová, kterou vídáme denně v televizním seriálu Ulice, se mezi padesátnice překulila letos v létě. V nové věkové kategorii zatím necítí žádné převratné změny. Oslavila nejen kulaté výročí, ale i svatbu. Jejím třetím životním partnerem se stal spisovatel a publicista Ondřej Neff (63).

To, že se potkali, považuje za malý zázrak, protože se každý pohyboval v docela jiném světě. Poznali se při společném účinkování v literární kavárně.

„Možná mám štěstí, že mi sudičky neurčily, že mám být tlustá bába. Taky pro to něco dělám. Po představení mám tu a tam chuť vydrancovat ledničku, tak si ji nechám zajít. Nekouřím. To není zásluha. Prostě se mi hnusí inhalovat dehet a otravovat jiným lidem a smrdět na sto honů. Přijde mi legrační, když se někdo nechává fotit s dýmající cigaretou v ruce.“

Nejde ale jen o výživu a odpor k cigaretám. Ljuba se už mnoho let věnuje čínským bojovým uměním. Po tanci, baletu, aerobiku a atletice zakotvila u bojových umění zvaných souborně wu-šu. Na mistrovství světa 2001 v Jerevanu dokonce nesla vlajku české výpravy.

„Zpočátku mě zaujalo tai-či, to je jakási meditace v pohybu, která člověka zklidňuje. Pak jsem poznala šaolin, bojové umění, kdy ze sebe energii vydávám. Cvičím obojí. Je to už pro mě neodmyslitelná součást života. Ovlivňuje mě to v tom, jak se dívám na věci kolem sebe, jak se oblékám, jak si zařizuji domov.

Naštěstí je můj manžel stejně postižený. Oba inklinujeme k asijské kultuře, on k japonské, já k čínské. To je velká výhoda. Baví mě ale také procházky se psem v lese, ráda jezdím na lyžích a na kole. Je to možná zvyk, a kdo si nezvyk’, tomu to může přijít jako řehole,“ šprýmuje herečka, která se počtem let v občance necítí k ničemu vázaná či nucená. Důležité podle ní je, jak se kdo cítí a co pro to dělá.

„Moje dvacetiletá dcera Andulka se mi směje, že jsem příííšerně akční. Jen ať se směje! Ona je po mně, taky lyžuje, zkusila kickbox i to moje tai-či, teď ji to táhne k fotbalu. Já ji chápu, jsem taková celý život. On je to takový dobře začarovaný kruh. Když vás baví život, tak v něm jedete jako namydlený blesk, a to je strašně zábavné.“

To o ní se začalo říkat, že ta ženská snad nestárne. Dnes dvaašedesátiletá americká zpěvačka zbořila mýtus o usedlé ženě věku s příponou -sát a nahradila ho mýtem novým: o ženě aktivní, která o sebe pečuje. I za cenu plastických operací, se kterými se ostatně nijak netají.

„Jsem chodící reklama na výkony plastických chirurgů,“ říká pobaveně. Kromě plastických operací sází Cher na cvičení zvané pilates a jógu.

Stáří za zralost vyměnila rovněž popová megastar Madonna. V osmačtyřiceti, kdy už modelky bývají dávno v důchodu, se stala tváří jedné známé módní firmy. I jako čerstvá padesátnice udává módní trendy ženám a dívkám o generaci mladším. Bývá vždy dokonale upravená, i když se nikdy neví, čím překvapí a jak bude šokovat.

Naposledy se jí to podařilo s novým, o sedmnáct let mladším milencem, ke kterému se hlásí i uprostřed svého rozvodového řízení. Možná že právě díky mladému baseballistovi jí vrásek zase o trochu ubylo.

Křehké rysy a kočičí oči vynesly herečce Michelle Pfeiferové osmnácti vítězství v soutěži krásy a i v padesáti postavení svůdnice. Díky své výjimečné kráse se téměř bez přestání umisťuje v žebříčcích TOP 50 nejkrásnějších lidí na světě. Její tvář byla vyhlášena za ideál ženské krásy ve studii zkoumající poměr mezi proporcemi obličeje. Mnozí se domnívají, že právě ona musí mít recept proti stárnutí, Michelle to však se smíchem popírá.

„Žádný tajný recept není. Celé tajemství je v tom, že o sebe musíte pečovat, musíte správně jíst, cvičit a používat krém na opalování. To je všecko. Všichni to vědí, ale nikomu se nechce to doopravdy dělat. Chceme jíst, na co máme chuť, a nechce se nám cvičit,“ říká lakonicky.

Padesátku by nikdo nehádal ani blonďaté sexbombě Sharon Stoneové. Za svou pevnou a vypracovanou postavu vděčí hodinám stráveným v posilovně. Svých vnad si je dobře vědoma. Letos v Cannes nechala fotografy nahlédnout pod své kratičké šaty - neměla pod nimi podprsenku. Přesto si dokázala vždy a za všech okolností udržet pověst dámy, inteligence jí k tomu nikdy nechyběla.

Všechny tyto padesátileté krásky mají několik společných znaků: neváhají do sebe investovat peníze ani čas strávený u kadeřníka či v tělocvičně. Hlídají si váhu. Oblékají se a líčí s vybraným vkusem a hlavně - nechybí jim sebevědomí. A nenechaly si nakukat, že krása musí s věkem zmizet.