Dívka, která zvedla k protestům proti změnám klimatu 1,5 milionu mladých

I v Česku se k pochodu pod heslem Pátky pro budoucnost připojily tisíce studentů, v nichž copatá dívka vzbudila pocit, že je to ona, kdo může zachránit planetu.

Ještě loni v srpnu sedávala sama mezi osmou ráno a druhou odpoledne na karimatce před švédským parlamentem, s batohem nedbale pohozeným na kočičích hlavách a transparentem opřeným o budovu. Tehdy se lidi ze všeho nejvíc zajímali, proč není ve škole, a jen tu a tam se u ní zastavil někdo z kolemjdoucích.

Teď její portrét zahlédnete mezi davy na podobných akcích po celém světě. O rozhovor s ní stojí politici i reprezentanti ekonomických institucí. Ocitla se v nominaci na Nobelovu cenu míru a časopis Time ji uvedl na seznamu nejvlivnějších teenagerů loňského roku. Přitom ještě před několika lety to byla ona, kdo potřeboval vyburcovat z letargie.

Školačka, kterou pro její houževnatost a schopnost pouze si nestěžovat, ale i něco dělat, obdivují Brad Pitt nebo Arnold Schwarzenegger, propadla ve svých dvanácti letech depresím.

„V páté třídě se začala cítit špatně. Plakala na hodinách i o přestávkách. Přestala mluvit a jíst,“ vzpomínala v rozhovoru pro list Dagens Nyheter její matka Malena Ernmanová. Nejdřív si rodina myslela, že za její stav může šikana, což ale vedení školy popřelo.

„Ubývala na váze a během několika měsíců na tom byla opravdu zle. Nedělali jsme nic jiného, než se jí snažili udržet hmotnost,“ uvedla matka pro Expressen před čtyřmi lety. Na papír v kuchyni zapisovali každé sousto, které pozřela, ale bylo toho žalostně málo. Za dvě hodiny do sebe dostala například jen pět těstovinových noků plněných bramborami.

Běhali s dcerou mezi psychology a odborníky na poruchy příjmu potravy. „Byli jsme s ní 24 hodin denně. Ze všeho nejvíc chtěla s námi sedět na pohovce.“ Krize se rychle rozšířila na další členy rodiny. Po krátkém čase se zhroutila i její téměř o tři roky mladší sestra Beata a pak to nevydrželi ani rodiče.

Matka měla zrovna náročnou roli v barokní opeře Xerxes, kde nejen zpívala a tančila, ale předváděla i akrobatická čísla. Každé představení přirovnávala k tříhodinovému tréninku. Když jí tělo začalo vypovídat službu, třikrát zkolabovala.

„Vydržím hodně a práce je pro mě zábava, ale mít doma nemocnou dceru, to je něco jiného.“

Až pod hrozbou hospitalizace kvůli podvýživě začala Greta znovu jíst a brzy si rodina vyslechla i její diagnózy – Aspergerův syndrom a obsedantně kompulzivní porucha.

„Teď vím, proč mi před několika lety bylo tak zle. Deprimovalo mě, že se nic neděje. Teď mám pro co žít,“ svěřila se Dagens Nyheter dívka, která odmítá létat a jíst maso a mléčné výrobky, aby snížila svou uhlíkovou stopu.

Pocity zmaru ji pravděpodobně přepadly ve škole po zhlédnutí dokumentu o odpadu ve světových mořích. Tak ji to vzalo, že film proplakala. Ještě před koncem hodiny ale učitelka vyprávěla, že na víkend letí na svatbu do New Yorku, a spolužáci si pak povídali o nákupech v Thajsku a Vietnamu o velikonočních prázdninách.

„Greta do toho nezapadala. Je velmi citlivá a myslí jinak. Vkládá se do věcí, v tichosti o nich přemítá a přichází s odpovědí,“ konstatovala její matka.

Spolu s manželem, hercem a producentem Svantem Thunbergem se na dceřin popud zamysleli nad dosavadním životním stylem a přestali kupříkladu létat. Otec Gretu, která jinak cestuje vlakem, občas vozí na její „mise“ po Evropě elektromobilem.

Z předchozí krize se manželé vypsali v knize Scény ze srdce, kde vylíčili nejen svůj zájem o zlepšení životního prostředí, ale také těžkosti spojené s psychickými problémy dítěte.

„Někdo si neuvědomuje, že se mu může ulevit, když bude otevřený. Chceme podpořit lidi, kteří si myslí, že jsou v takové situaci sami,“ vysvětlila Malena pro Dagens Nyheter. Na otázku, jaké to bylo zveřejnit diagnózy svého dítěte, odpověděl Svante: „Máte pocit, jako když skáčete padákem. Strašně nepříjemný. Ale byly to naše děti, kdo nás hnal do napsání knihy.“

Když se Greta dostala z depresí a po několika měsících se vrátila do školy, podle matky všechno lehce dohnala, protože má velkého pomocníka – fotografickou paměť. Teď se vzdělává podle individuálního plánu a při stávkách je možné ji zahlédnout s učebnicí v ruce.

„Byli takoví, kteří mi říkali, že mám místo toho chodit do školy a stát se klimatickou vědkyní, abych krizi vyřešila. Jenže všechna fakta i možné způsoby řešení už přece známe. A proč bych měla studovat pro budoucnost, která možná ani nebude? Proč bych se měla učit hromadu faktů, když ten nejdůležitější ze všech pro naši společnost nic neznamená?“ vyjádřila se mladá aktivistka, která kroutí hlavou nad mizivými znalostmi některých politiků.

„Potkala jsem takové, kteří plakali, když jsem jim o klimatické krizi řekla, ale i jiné, kteří se rozčílili. Je to děsivé, že politici nemají v současné době základní znalosti o krizových otázkách, ale tak to je.“

Tváří v tvář generálnímu tajemníkovi OSN Antóniu Guterresovi si nebrala servítky. Na konferenci ke změnám klimatu v polských Katovicích loni v prosinci mimo jiné prohlásila: „Lidé se zvednou a přijmou výzvy, před nimiž stojíme. A protože naši političtí vůdci vystupují jako děti, musíme převzít zodpovědnost místo nich.“

Právě za otevřenost si jí mnozí příznivci považují. „Působí tak vytrvale a dívá se nám přímo do očí, když zdůrazňuje, že to musíme brát vážně,“ prohlásila podle švédského deníku účastnice stávky v Londýně. Greta ale přiznává, že na veřejnosti se vžívá do určité role.

„Všichni mi říkají, že jsem tvrdohlavá a silná, ale to není pravda. Jsem velmi zbabělá a nesmělá. Jenom tady jsem jiná a působím vlastně jako svůj protiklad.“

Když už byla řeč o škatulkách, do níž se jí snaží mnozí napasovat, samu sebe na twitterovém účtu představuje velmi stručně: šestnáctiletá klimatická aktivistka s Aspergerovým syndromem.

„Kolikrát si myslím, že jsme to my autisti, kteří jsou normální, a divní jsou ti druzí. Stále dokola říkají, že změny klimatu jsou existenciální hrozbou a nejdůležitější otázkou ze všech. Přesto pokračují stejně jako předtím.“