Detektor nepotřebuje, lež pozná z obličeje

Se stejnou metodou pracoval Cal Lightman, postava ze seriálu Anatomie lži. Expert odhaloval zločince jak na běžícím pásu a scenáristé si velkou část jeho schopností nevycucali z prstu, ale vycházeli ze skutečnosti.

V pražském výukovém centru QED se na týdenním semináři pod vedením Jana Ženatého ale nesešli policejní vyšetřovatelé. Jsou tu zaměstnanci větších firem, podnikatelé i psycholog, který se živí jako osobní kouč, a všichni se během týdne chtějí naučit, jak číst v obličeji jiných lidí.

„Honza za chvíli přijde a řekne vám historku, která se mu minulý týden opravdu stala,“ připravuje osmičlennou skupinu druhý lektor týdenního semináře Aaron Garner, ředitel britské společnosti EIA, která uděluje licence na Ekmanovu metodu. Přijel se podívat, jak české semináře probíhají.

V předešlém bloku se skupina učila rozpoznat v obličeji sedm základních emocí: překvapení, strach, znechucení, pohrdání, hněv, radost a smutek. „Nezapomeňte se dívat i poslouchat. Nestačí zachytit mikrovýrazy, musíte si uvědomit, co člověk říká. Na začátku to není vůbec snadné,“ upozorňuje Aaron.

To už do místnosti vejde Jan Ženatý, posadí se do čela stolu a začne s vyprávěním. „Šel jsem se nechat ostříhat a oholit.“ V jednom moderním podniku zaměřeném na mužskou klientelu se holiči podařilo popálit Janovu tvář. To si můžeme snadno ověřit, protože se mu kůže ještě úplně nezahojila a na pravé tváři má strup.

My ostatní lektora bedlivě pozorujeme, snažíme se soustředit na obličej a jeho jemné pohyby, ale není vůbec snadné uvědomit si, kdy lektor rychle svraští čelo, pohne koutky úst nebo napne svaly kolem očí.

„Když jsi mluvil o tom, jak na tebe vylil tu chemikálii, viděl jsem ti na tváři znechucení, je to možné?“ ptá se majitel internetového obchodu Milan. Je tu pro to, aby mohl vést lépe obchodní jednání. Znechucení se v zásadě projevuje zvednutým horním rtem a sníženým obočím.

„Vlastně jsem si v té chvíli vzpomněl na zápach popálené kůže, očividně se mi vybavil čichový vjem,“ vysvětluje Honza. „Je dost důležité si pamatovat, že vidět emoci je jedna věc a interpretovat ji druhá. Viděli jste znechucení, ale bez více informací nešlo říct, proč se tak Honza cítil,“ upozorňuje Aaron.

„Snadno můžete udělat Othellovu chybu,“ doplňuje Honza. „Když Othello konfrontoval Desdemonu s tím, že ho podvádí, dobře v její tváři přečetl strach. Ten poznáte rozšířením očí a roztažením pusy. Myslel si, že je to důkaz nevěry. Žena se ale bála, protože věděla, že její muž zabil domnělého milence a ona nemá důkaz, jak svoji nevinu prokázat.“

Většina lidí na semináři má dost postřehů k mikrovýrazům svého českého lektora a očividně jsou spokojeni s tím, jak úkol zvládli. „Ale doma to nezkoušejte,“ zasměje se Aaron. „Já jsem tu chybu několikrát udělal se svou manželkou,“ dodává, že se v osobním životě spíš doporučuje nezamýšlet příliš nad tím, když přinesete ženě dárek a místo radosti uvidíte ve výrazu její tváře zklamání.

„Honza udělal ještě odmítavé gesto rukou,“ přihlásí se jednatel české firmy Pavel. Ostatní hned zajímá, co ukazují právě gesta, jednotlivé pohyby, to, kam se díváme, nebo způsob držení těla.

„Ekman se začal zajímat o neverbální komunikaci právě přes gesta, ale je nutné říct a mnohokrát podtrhnout, že se nedají brát jako univerzální jazyk. Lexikon gest vytvořit nelze,“ vysvětluje Jan Ženatý.

I když panuje všeobecný názor, že lhář uhýbá pohledem, nemusí to být pravda. „Říká se, že pokud nemluvíte pravdu, máte tendenci dívat se doleva nahoru, ale to může mít i spoustu jiných důvodů. Lidé, kteří neříkají pravdu, se někdy skutečně snaží uhýbat pohledem, ale jsou zdokumentováni i lháři, kteří naopak oční kontakt zvyšují, protože si kontrolují, jestli jim věříte.“

U jiných gest platí totéž. „Jestliže mám ruce zkřížené na hrudníku, tak to automaticky neznamená odmítavý postoj. Možná se mi tak prostě pohodlně sedí.“ Podle Ekmana je třeba sledovat každého člověka individuálně.

„Zajímavé je, když změníte takzvanou baseline, základní linku. Například budeme mluvit o práci a já tu budu celou dobu sedět takhle se založenýma rukama, což je moje základní linka. Pak se mě zeptáte na sport, já najednou rozhodím ruce a začnu živě gestikulovat. Ta změna je podle Ekmana mnohem zajímavější než jednotlivá gesta a vypovídá mnohem víc.“

Pohyby těla se dají naučit a ovládat vůlí. „Naopak mikrovýrazy spouští můj vegetativní systém. Nerozhoduju se, jestli svoje emoce ukážu nebo ne, prostě se to stane,“ říká Honza s tím, že je snazší lhát slovy než tváří.

Základem odhalování lži je srovnat výraz v obličeji s verbální výpovědí. „Když vám například někdo tvrdí, že si je něčím jistý, ale jeho obličej ukazuje překvapení, dává mi to signál, že není něco v pořádku.“

Namítnu, že metoda vypadá působivě, ale těžko se dá osvojit za týden. „Tady v QED nabízíme společnosti vstup do tohoto světa. Týdenní kurz má dva na sebe navazující bloky. Během prvního se naučíte dobře porozumět mimice obličeje a vidět emoce.“

Druhý blok je pak náročnější. „Tam se učíte poznat, jestli je výpověď konzistentní, jestli se výrazy v obličeji shodují se slovy.“ Lektor Jan Ženatý přirovná kurz pro začátečníky s jízdou na kole. „I když máte dobrého učitele a dobré kolo, musíte dál trénovat. Tady správně pochopíte základy.“

Ptám se ho, jak dlouho trvalo, než se sám stal expertem. „Psychologii se věnuju deset let, je to moje velká vášeň. Navíc v QED se zabýváme psychologií založenou na důkazech, tedy takovou, která se dá empiricky ověřit,“ pokračuje s tím, že když dostal příležitost získat licenci od Paul Ekman International, hned po ní sáhl.

„Ekman dokázal propojit vnitřní stav člověka s něčím, co je pozorovatelné a měřitelné. Následně strávil drtivou většinu svého výzkumu prověřováním a potvrzováním této hypotézy,“ vysvětluje psycholog.

„Odjel jsem studovat do Manchesteru, což je britská základna Paul Ekman International, ta hlavní je samozřejmě ve Spojených státech, kde psycholog žije.“ Jan Ženatý měl za učitele celoživotního Ekmanova spolupracovníka Johna Pearse, který je i starším konstáblem pro Scotland Yard.

Metodu čtení z obličeje používají i bezpečnostní složky. „Zejména po útocích 11. září Ekman intenzivně spolupracoval s nimi a letišti.“ Trénoval zaměstnance, aby dokázali vyhodnotit potenciální hrozbu.

Stejný scénář se občas objevil i v epizodách seriálu Anatomie lži. Podle Ženatého ale realita vypadá jinak. „Sám Ekman seriál supervizoval a říká, že pravdivých je asi osmdesát procent, zbytek je autorská licence a různé dějové zkratky.“

Světová jednička v odhalování lži v podání známé herecké hvězdy Tima Rotha má svéráznou povahu. „Cal Lightman má podobnou auru jako jiná seriálová postava, doktor House, a to v tom dobrém i ve špatném smyslu slova. Je to takový ne zcela kamarádský člověk. Taky pohledem na pachatele dokáže až zázračně odhalit, co se v něm děje. To je docela deformovaný obraz reality.“ Lightman pokládá otázky, a i když zločinec mlčí, expert získává odpovědi z výrazů tváře.

Psycholog Jan Ženatý dodává, že seriál v tomhle směru udělal metodě medvědí službu. „Ekman se odhalování lži věnuje padesát let a dalo by se říct, že je v ní nejdál. Na úrovni pouhého pozorování druhého člověka má maximálně šedesátiprocentní šanci na ni přijít.“ I jako největší expert na vlastní metodu potřebuje víc času a informací, aby se pravděpodobnost úspěchu zvedla na 90 procent.

Získávání dalších důkazů proti zločincům je jistě záslužná věc, ale jak moc nám bedlivé pozorování obličeje pomůže při pracovních schůzkách? Podle Ženatého je to vodítko k ověřování informací.

„Policista může jít po důkazech. Zaměstnavatel, který nabírá nového člověka, si vyžádá další reference. Jednatel, který se snaží uzavřít obchod, zjistí, že potřebuje více informací z rejstříku podnikatelů. My primárně neučíme odhalovat lži, ale jak vypadá pravda a jak lež. Učíme lidi poznávat, která část výpovědi je věrohodná a která ne,“ vysvětluje.

„Hodně se mě ptají na to, jestli se dá tato metoda zneužít. V zahraničí panovaly obavy, jestli se manažeři, kteří si dovednosti osvojí, nezačnou chovat psychopaticky k podřízeným. Realita ale ukazuje, že jejich emoční inteligence stoupla.“

Psycholog ještě dodává, že díky částečné schopnosti vidět lidem do hlavy se můžeme lépe pohybovat v prostředí, ve kterém žijeme. „Když je člověk schopen vidět smutek u toho druhého, tak jen málokdo má tendenci ho surově zneužít.“

Navíc emoce druhých lidí nějakým způsobem vidíme všichni. „Kanál, přes který vnímáme pocity jiných lidí, máme přirozeně. Někdy se ženy smějí mužům, že nerozeznají jemné nuance barev, že je pro ně červená červenou a zelená zelenou. S emocemi je to podobné. Ženy jsou vnímavější vůči emocím a nám může podobný trénink pomoci k tomu, abychom tu paletu ocenili a možná se v ní lépe pohybovali.“