Designérka látek Anna Šebestová: I slimák by měl dostat šanci

Jako malá nedala pastelky téměř z ruky. Zatímco se ale všechny děti soustředily na kočky a psy, ji nejvíce zajímala zvířata, která byla na hony vzdálená představám o milých domácích mazlíčcích. Ať už šlo o chobotnice, nebo medúzy, ale i chaluhy.

„Divila jsem se, proč ta divná zvířata nejsou milována. Když kouká člověk na dokumenty o přírodě, říká si, jak je každé tělo úžasně vymyšlené a každá jeho součást má své opodstatnění. I slimák by měl dostat šanci,“ vysvětluje svoji zálibu textilní designérka Anna Šebestová.

Umělecké vlohy zdědila po tatínkovi. Ten sice pracuje jako chirurg, ale dlouho se rozmýšlel, jestli před studiem medicíny nedat přednost výtvarné škole. Nakonec si kreslení nechal pouze jako koníčka. Díky perfektní znalosti anatomie dokázal na papíře detailně vyobrazit nejrůznější přírodní motivy, aniž by používal předlohu. Anna ho fascinovaně pozorovala a bylo jasné, že se vydá v jeho stopách.

Po studiu na britském gymnáziu v Praze se přihlásila na kurzy na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a Akademii výtvarných umění, kde se zdokonalila v kresbě i malbě.

Díky mezinárodní maturitě měla cestu do světa otevřenou. Odjela za výtvarným uměním do Londýna, kde nastoupila nejdřív na Camberwell College of Arts a poté na bakalářské studium na Kingston University.

„Na začátku musíte projít jakýmsi nultým ročníkem, kde se učíte od všeho trochu. Teprve pak si volíte vlastní zaměření. Díky všeobecné přípravě jsem si mohla vyzkoušet tiskařské techniky, které mě od prvního dne nadchly. Tiskla jsem na vše, co mi přišlo pod ruku,“ vzpomíná designérka, které se multidisciplinární pojetí výuky natolik zalíbilo, že si ho později vybrala jako hlavní obor. Pod názvem Fine Arts se skrývalo doslova od všeho trochu…

Jako téma své klauzurní práce zvolila slimáky. V Anglii jsou přemnožení, takže se nezřídka stává, že se dostanou i dovnitř domů, s čímž měla Anna osobní zkušenost. V rámci práce proto zhotovila několik desítek různě velkých keramických soch slimáků. Umístila je na zem i na zdi jedné ze školních místností. Instalace se někomu zalíbila až příliš.

„Ten největší slimák v nadživotní velikosti prostě zmizel. Dodnes jsem nepřišla na to, jak ho někdo mohl odnést, když k jeho umístění byly potřeba dvoje ruce.“

Z Londýna se přesunula do Birminghamu, který je proslulým anglickým střediskem textilního průmyslu.

Zatímco bakalářské studium výtvarných umění bylo zaměřeno na kreativitu a konceptuální pojetí umění, magisterský program se specializací textilní design kladl důraz na praktický přesah.

Profesoři dbali na to, aby studenti obstáli mimo školu, proto pro ně vytvářeli mezioborové projekty. Někdo dělal tisk látek, jiný navrhoval oděvy, další se soustředil na marketing a vzájemně si osvojovali různé dovednosti. Studenti si tvořili i vlastní profily na sociálních sítích, web a také si vyzkoušeli spolupráci s firmami v praxi.

Talentovaná dívka z Čech se díky tomu naučila, že bez dobrého podnikatelského plánu a prezentace se žádný umělec neobejde. Tehdy už měla za sebou první autorské tisky i zakázky. V jedné vegetariánské restauraci například instalovala tapetu se svým motivem chřestu.

Hned po ukončení školy se vydala na stáž do Londýna do designérského studia, které tvořilo vzory látek pro komerční účely. Nejprve pomáhala pouze se šitím vzorků, později si vyzkoušela i jejich navrhování pod dozorem zkušených designérů.

„Pamatuji si, že jsem třeba vytvořila vzor ibišku, který měl uprostřed pestík. Jenže to vypadalo jako penis a moje šéfová mi vysvětlovala, že to by se neprodalo. Takže jsem jej musela předělávat,“ směje se Anna.

Po dvou měsících v Anglii se přesunula za oceán. Získala totiž stáž v americké firmě, která sídlila přímo na Manhattanu a vytvářela návrhy látek pro módní řetězce. Gros její práce spočívalo v tom, že pečlivě sledovala trendy a kolekce předních módních domů.

„Hodně jsem pracovala s květinovými vzory, často s vlčími máky, protože byly tehdy populární. Měl je Gucci a já jsem musela vytvářet cosi velmi podobného, ale v jiném měřítku a s jinými detaily. Byla to obří loterie, nikdy jsem nevěděla, jestli se návrhy budou líbit,“ vypráví Anna.

Také s kolegou vyrazila na schůzku, aby viděla, jak se dělá byznys v praxi. „V jednom z newyorských mrakodrapů jsme seděli naproti dvěma ženám, které si vyprávěly o jakémsi seriálu, zatímco my se snažili prezentovat svou práci. Prohlížely si sice vzorníky, ale vypadalo to, že nás vůbec nevnímají. Nakonec ukázaly na pár vybraných látek, příjemné to ale vůbec nebylo. Připadala jsem si jako ve filmu Ďábel nosí Pradu,“ vzpomíná designérka.

Kvůli končícímu vízu se musela přestěhovat do Prahy a pracovat na dálku. Zdánlivě snová práce se stále více podobala noční můře. Denně musela vyprodukovat tři návrhy, neustále po ní chtěli, aby je upravovala.

Pracovala téměř nonstop, neměla skoro žádný volný čas. Zběsilé tempo vydržela asi půl roku. Pak řekla dost a zdánlivě lukrativní práci opustila.

Přestože neměla dlouhodobý plán, zaměřila se na vlastní tvorbu. V roce 2014 tak vznikla značka annanemone, což je slovní hříčka dávající dohromady jméno výtvarnice a anglický název pro sasanky.

Některé tisky měla Anna schované ještě z dob studií. Další neotřelé vzory jako holuby, rajčata, hrochy, mývaly, cukety nebo šváby vymýšlí postupně. Nechává z nich šít košile, šaty i polštáře. Nejprve je prodávala na designových trzích, později přesídlila na internet a vystavuje své výrobky na globálním e-shopu.

„V začátcích byly mé vzory více nahodilé a odlehčené. Teď nad nimi více přemýšlím, hodně si s nimi hraji, aby do sebe vše zapadalo. Vracím se k technice linorytu a zakládám si na ručním kreslení podle předlohy. Dřív jsem kreslila především pastelkami, poslední dobou se ale přikláním hlavně ke kvaši (malba na papíře vodovými barvami smíchanými s krycí bělobou a pryskyřičnou, silně lepivou koloidní látkou – pozn. red.).

Motiv si nejprve načrtnu tužkou, pak začnu malovat kvašem,“ říká s tím, že v porovnání s klasickými vodovými barvami je kvaš hustší a barvy sytější.

„Většinou tvořím více pozic zvířete, aby to bylo zajímavější, upravím je ve photoshopu, ladím pozadí a poskládám do vzoru,“ popisuje výtvarnice, jak vznikají její potisky na látky. Ty jsou většinou z bavlny nebo lnu a odebírá je od osvědčených dodavatelů z Česka a Německa.

Lokálnost je pro autorku prioritou, a to i když jsou její zákazníci z celého světa: Velké Británie, Skandinávie, Spojených států nebo Austrálie.

Anna Šebestová se může také pochlubit zakázkou pro Zoo Praha. Přišla k ní vlastně náhodou v době pandemie, kdy si jedna z jejích zákaznic objednala roušky s potisky zvířat.

Úlovek sdílela na sociálních sítích a všiml si ho její kamarád, který pracuje v pražské zoologické zahradě, a profil textilní designérky začal sledovat také.

Když se pak zahrada stala novým domovem dvou vzácných luskounů krátkoocasých, bylo třeba tento odvážný krok nějak netradičně oslavit.

Zvířata jsou totiž extrémně náročná na chov, a proto je pražská zoo teprve druhou v Evropě, která je chová.

Pak už bylo jen otázkou času, kdy si vedení s umělkyní plácne, aby pro ně vytvořila dárkové předměty. Tedy polštářek, penál, tašku a pánskou košili. Tu mimochodem obléká jak ředitel Zoo Praha Miroslav Bobek, tak i bývalý pražský primátor Zdeněk Hřib.

Výtvarnice stojí také za kampaní pro neziskovou organizaci Zachraň jídlo. Zde šlo o předměty s kresbami křivé a „ošklivé“ zeleniny, jako byla mrkev, květák či kapusta.

Limitovanou kolekci šatů s motivy malin a citrusů vytvořila i pro obchod s udržitelnou módou Nila, michelinské restauraci Field zase originální ubrousky.

Právě tvorba vzorů na přání baví maminku čtyřletého Jonatána ze všeho nejvíce. Ráda by proto podnikání nasměrovala touto cestou. Postupně chce výrobu módních kousků odsunout do pozadí a jen občas pracovat na nějaké limitované kolekci.

Hlavní pro ni budou zakázky pro firmy a obchody. Momentálně se soustředí na vývoj nových webových stránek, kde bude nabízet své služby, mimo jiné i ilustrátorství.

„Před několika lety jsem ilustrovala britskou veganskou kuchařku, když si mě nakladatelství našlo na základě mé houbové kresby na Pinterestu. Také jsem ilustrovala kamarádovi knihu s krátkými povídkami. Ilustrace knížek je něco, co mě obrovsky láká, stejně tak volná tvorba zaměřená na papírenské produkty nebo třeba tapety,“ nastiňuje své plány Anna Šebestová.