Článek
Předtím snila o herectví, dělala produkční Leoši Marešovi, to ještě jako neznámý mladík v kožichu objížděl diskotéky, vystupovala s kouzelníkem anebo pomáhala skupině Tata Bojs. A dnes pod svou značkou Whoop.de.doo prodává Venušiny kuličky a připravuje vibrátor a vibrační vajíčko.
Jak se z knihovnice stane designérka sexuálních pomůcek pro ženy a dívky?
Pozvolna. Ale knihovnická škola byla něco jako gympl, takže takový standardní základ. Dlouho jsem nevěděla, co dělat dál, protože mě baví hodně věcí. A skoro na všem si najdu zábavu. Pracovala jsem několik let jako produkční, ale uvědomovala jsem si, že bych chtěla taky něco vytvářet, a ne se jenom o někoho, kdo tvoří, starat.
Několikrát jsem se hlásila na oděvní obory, protože jsem měla období, kdy jsem neustále něco šila. Říkala jsem si, že nic jiného vlastně neumím, tak jsem si netroufla dát si přihlášku jinam. Nepřijali mě, a tak jsem to na poslední chvíli zkusila na design. A vyšlo to.
Po mnoha letech překonávání překážek se vám podařilo uskutečnit svůj sen a rozjet značku Whoop.de.doo. Je to úleva, anebo vás ta největší dřina teprve čeká?
Vždycky cítím úlevu na chvilku, třeba když přišly na trh kuličky. Spadl ze mě balvan stresu, dostavila se únava, ale záhy se vyklubal pocit, že už bych měla dělat něco dalšího. Myslím, že za poslední dva roky jsem udělala velký krok, ale stále mě toho ještě hodně čeká.
Jsem nějak nepřetržitě v jednom kole, takže když dosáhnu jednoho cíle, už to nevnímám a vidím v dálce ten další. Vím, že to není úplně ideální, že bych se měla občas zastavit a otočit se za sebe a trochu si to užít. Tak na tom teď pracuju.
Co bylo při realizaci nejtěžší?
Nevzdat to. A to mám doteď. Vždycky, když si uvědomím, že se musím spolehnout sama na sebe, a že to poslední rozhodnutí je jen na mně, vždycky se vyděsím. Důležitý je pro mě tým spolehlivých lidí, takže nejtěžší pro mě je, když někdo zklame. To mám pak hrozný odliv energie a dlouho mě to mrzí. Ale pak jsou zase momenty, které mě vrátí zpět. Když mi třeba někdo pošle e-mail, že jsem mu udělala radost nebo mu i pomohla.
U nás jste ojedinělá designérka sexuálních pomůcek. Nedávno jste se musela vypořádat s negativní reakcí, která vyvrcholila pokutou. O co šlo?
Byla to pokuta za reklamační řád na e-shopu, který jsem sotva spustila. Vše se do týdne opravilo a diplomaticky a velmi hezky to odkomunikoval můj právník. Ale nemazali se se mnou, prý jsem v jednom rozhovoru řekla, že se mám dobře, tak mi tu pokutu prostě neodpustí.
Musela jsem si nějak ulevit, tak jsem ukázku z toho dvanáctistránkového vyjádření úřadu musela dát alespoň na sociální sítě. Připadá mi, že malým začínajícím podnikům u nás úřady hážou klacky pod nohy a velkým korporacím prochází ledacos.
Dost si uvědomuji, že tu chybí podpora státu pro začínající podnikatele a podniky. A je to škoda, protože tu je spousta šikovných a pracovitých lidí, kteří kvůli těmto „nepodmínkám“ zkrachují anebo to předem vzdají.
První sada elegantních Venušiných kuliček je vyprodaná, další jde do výroby. Překvapil vás zájem? Kdo je nejčastěji kupoval?
Je to zajímavé, ale je to tak půl na půl. Před Vánoci jsou to víc muži, kteří nakupují ženám dárky, ale taky ženy kupují ženám a často i sobě.
Na úplném začátku jste pustila do studia historie erotických pomůcek. Předpokládám, že se „chutě“ během staletí měnily?
Spíš mě fascinovalo, jak se každá doba odrážela na vnímání a přístupu k ženské sexualitě, vlastně k sexualitě obecně. A také, jak se na pomůckách odrážely aktuální technologie či materiály, které byly zrovna in.
Třeba v renesanci se vyráběla dilda z exotických dřevin a s průmyslovou revolucí začaly pomůcky vibrovat. Asi nejkurióznější byl československý vibrátor ze 70. let, který nesl označení ITES 702 a jako zdroj měl buřtovou baterku. Geniální odraz doby. Na nic si nehraje. Velikost se přizpůsobila tomu buřtu a barvy plastu červená a bílá jsou stejné jako na jiných plastových výrobcích v tomto období.
Také jste si dělala vlastní anketu, co by ženy chtěly. Překvapily vás odpovědi?
Zaujaly mne některé rozdíly v odpovědích mezi muži a ženami. Otázek bylo kolem třiceti a ty odpovědi mě fakt bavily. Třeba představa ženy o tom, jak by měla být zabalena erotická pomůcka, je úplně jiná, než jak si obal představovali muži.
Žena by raději válcovou krabičku bílé barvy, muž hranatou krabičku barvy černé. Ale nakonec se mužům líbí i ta ženská představa a právě z toho mám radost.
Hodí se vaše kuličky pro všechny ženy?
Moc limitů není. U nás nakupují ženy, které jsou po porodu, které potřebují posílit pánevní dno, ale i ženy, kterým je přes šedesát a které Venušiny kuličky používají jako prostředek proti inkontinenci. Někdo kuličky používá hlavně na posílení pánevního dna, někdo na posílení libida. Ideální je kombinace obojího.
Na vývoji jste spolupracovala s gynekology a sexuology. Jaké měli největší výhrady k podobným věcem v běžných sex - shopech?
Většinou k materiálu a jeho složení, které je často u erotických pomůcek neznámé. I z těchto důvodů jsem kuličky nechala otestovat ve Státním zdravotním ústavu v Praze.
Zaujal mě nejen čistý design, ale i novátorské indukční nabíjení. Čím ještě se vaše hračky liší od běžné produkce?
Myslím, že produkce erotických pomůcek se postupně vylepšuje, od samotných produktů až po způsob, jakým jsou nabízeny. Ale stále tam cítím jakýsi vulgární nádech. Já se snažím prezentovat svoje produkty přirozeně a zároveň jim chci zachovat jejich intimitu.
Whoop.de.doo se liší hlavně způsobem zpracování a technologií. Kuličky jsou zalité komplet v silikonu, takže tam nejsou žádné zbytečné výčnělky či další přidané materiály, a to splňuje další z mých podmínek, které jsem si dala – jsou opravdu hygienické. A navíc díky vnitřní výstelce tiché. Vypadají úplně jednoduše, o to víc je složité dosáhnout té čisté formy.
Zajímavé je, že vy své produkty prezentujete jako sexuální pomůcky, a ne jako hračky. Je to tím, že chcete vypíchnout jejich zdravotní efekt?
Mně se ani jeden výraz moc nelíbí, tak Venušiným kuličkám říkám jednoduše kuličky. Ale v překladu do angličtiny používám i sex toys. A právě to, že fungují na posílení pánevního dna, mě na nich baví. Funkce je pro mě hodně důležitá.
Stále se držíte filozofie, že je lepší pracovat deset dní na jedné věci než vyrábět deset věcí za den.
Raději dělám míň věcí a pořádně než hodně věcí a blbě. Ale zároveň je to můj pohled na současnou světovou nadprodukci zboží. Proto nechci vyrábět kvanta zboží a pak je za každou cenu prodávat. Myslím si, že lehký nedostatek je vlastně velmi prospěšný. A s tím souvisí i to, že pokud to půjde, chci vyrábět v Čechách nebo alespoň v Evropě.