Daniela Peštová: V kuchyni se cítím stejně jako ve fitku

V té písni se také zpívá, že bychom moc neměli vyčnívat. Tak v tomhle jsem pravý opak, ale ne vlastní iniciativou, spíš shodou náhod. Neměla jsem ambice vyniknout, do žádných soutěží jsem se nehlásila. V kině mě objevila Milada Karasová a poslala mě na casting pařížské agentury Madison Modeling Agency.

Devatenáct. Chtěla jsem původně studovat vysokou školu pedagogickou v Praze, ale odjela jsem do Paříže.

Rodiče tam stále bydlí, takže za nimi jezdím. Je to kousek.

Byla jsem poslušná, ráda a dobře jsem se učila. Neměla jsem hodně kamarádek, už od dětství jsem vyhledávala samotu. Každý víkend jsme jezdili na chatu u Loun. Moje dětství bylo obyčejné, ničím výjimečné, spokojené, mám o šest let mladšího bráchu Pavla. V naší rodině se vyskytuje hodně Pavlů. (směje se)

Ne, v New Orleans. Dělá kulisy u filmu. Sídlí tam několik filmových produkcí. New Orleans je sice trochu z ruky, ale existuje skype.

Moc si to nepamatuji. Vím, že existuje fotka ze školky, kde mám před sebou autíčko, takže jsem nejspíš na panenky moc nebyla. Odmalinka jsem chtěla být učitelkou. Asi jsem si hrála na školu.

Tohle se u nás v rodině nikdy neřešilo, dokonce jsem se ani nechtěla fotografovat.

Ale chvilku mi trvalo, než jsem si zvykla a ještě déle trvalo, než jsem si to začala užívat.

Neodjede, protože za pět let jí bude šestnáct, nepustila bych ji.

Proti modelingu nic nemám, mám s ním jen dobré zkušenosti, hodně mi pomohl a hodně mě naučil. Kdyby Ellina měla podobnou kariéru jako já, asi bych dceru podporovala. Pokud by ale měla skončit jen na lokální úrovni, jako jsou třeba přehlídky spodního prádla na diskotékách, doporučila bych jí nasměrovat svůj zájem někam jinam. Zatím ale žádné aspirace na modelku nemá. To ovšem neznamená, že ji to nechytne později.

Odjížděla jsem nezkušená, vyjukaná, neznalá praktických věcí, jako jsou banky a šeky. Naštěstí se mě ujala kolegyně Jarka Rytychová a do všeho mě zasvětila. Také jsme nebydlely v podnájmu, ale u majitelky agentury. Takže to nebyl typický modelkovský apartmán, kde bydlí deset holek najednou a lednice zeje prázdnotou. I v tomhle moje modelingová story není klasická. Paříž mám radši než Londýn, ale s New Yorkem se porovnat nedá. To je neskutečné město a jsem vděčná, že jsem ho mohla okusit jako mladá, svobodná a finančně zajištěná. Na to je New York ideální.

Ano, po pěti letech jsem se vdala za Itala Tommase Butiho (ředitel řetězce Fashion Café – pozn. red.) a po pěti letech jsme se rozvedli. Janík se s otcem vídá, Tommas teď žije ve Florencii.

Já odjela v roce 1989 na podzim. Do té doby jsem jezdila jen na chatu, nebyla jsem ani u moře.

Nikde. Jen v NDR, to je z Teplic blízko. Koupili jsme si tam třeba boty a schovávali je pod autosedačku, aby nám je na hranicích nevzali. Cestu do Paříže jsem vnímala jako obrovskou příležitost, i kdyby to nemělo vyjít. Mladé holky ještě nejsou plné strachu. Vyrostly jsme za železnou oponou a bylo pro nás lepší jet do poměrů, které neznáme, než zůstat tam, kde to známe. Bylo ještě krátce po revoluci.

Brali to jako šanci na lepší život, ale báli se. To je, myslím, normální a pochopitelné. Víte, jsem šťastná, že mi osud umožnil být matkou, ale rodičovství s sebou přináší i věčný strach o děti!

To se mi občas stávalo v Paříži, například v metru jsem poměrně často narazila na dost úchylů, ale nebylo to nic nebezpečného.

Moc ne, jsem slušňák, vždycky mě to zaskočí.

Jsem tváří projektu Avon proti domácímu násilí a semináře jsou součástí. Spojili jsme se se sdružením Krav Maga a v několika českých městech jsme zorganizovali workshopy pro ženy.

Zajímavé. Příležitost, které jsem ráda využila, protože to pro mě bylo něco naprosto nového. Samozřejmě jsem realistka a nemyslím si, že po absolvování hodinového semináře bych byla schopná se ubránit potenciálnímu útočníkovi. Navíc si myslím, že v okamžiku, kdy velkou roli hraje překvapení, by měla co dělat i žena, která se věnuje bojovým sportům pravidelně. Ale určitě není na škodu se něco naučit. Součástí těchto seminářů byla i přednáška zaměřená na zvýšení sebevědomí. To je podle mě pro mnoho žen velmi potřebné.

Utéct! Ano, je to tak, nejlepší je útočníkovi utéct. Kopnout ho mezi nohy a utíkat jak o život. Důležité je také křičet, upozornit okolí. Nenechat se odvléct někam stranou. Teď samozřejmě nemluvím o případech, kdy se jedná o domácí násilí. Tam je třeba postupovat jinak. Avšak už jen vědomí, že se žena dokáže ubránit, jí možná pomůže najít v sobě odvahu situaci řešit.

Jde o pravdivé příběhy žen, které si prošly domácím násilím. Doufáme, že tím podpoříme další týrané ženy a ukážeme jim, kudy vede cesta ven. Kromě toho právě objíždíme střední školy a se studenty vedeme debaty o násilí.

Nejsem. Čeká mě ještě posledních pár roků intenzivní práce, takže si to užívám. Navíc umím odpočívat.

Přijímačkami Elliny na střední školu. Hlásí se na gymnázium. A za týden letím do New Yorku, kde mám focení.

Přehlídky nechodím, jen na začátku kariéry, teď už vůbec ne. Nemám je moc ráda. Dělám fotky do reklam, do katalogů, do televizních spotů.

(směje se) I holky, které se mnou dělaly ve Victoria Secret, mají tři až čtyři děti.

Nemyslím si, že by se modelky chtěly ještě takto realizovat, spíš to souvisí se zabezpečením. Když nemusíte počítat každou korunu, je jednodušší mít velkou rodinu. Já jsem na volné noze a vybírám si jen takovou práci, která mě baví. A co je nejdůležitější – mám tak na děti a rodinu čas. Kariérně už si nepotřebuji nic dokazovat.

Byla jsem uprostřed své kariéry a Janíka jsem všude brala s sebou.

Mluvila jsem na něho česky od narození, i když jsme žili v cizině a návrat domů jsem neplánovala. Chtěla jsem ale, aby se domluvil s mými rodiči a rozuměl mému rodnému jazyku. Takže mluví, sice klopotně, ale mluví. Umí anglicky, italsky a ve škole má němčinu. Chodí do mezinárodní školy, v létě mu bude sedmnáct. Uvidíme, co bude dělat po maturitě.

Byla bych ráda, kdyby pokračoval ve studiu, ale Florencie ho neláká. Možná Skandinávie nebo Amerika.

Tahle podoba je její americká verze. Tady je pouze Ella Peštová. V Americe vám nikdo nediktuje, kolik jmen můžete mít, takže jich má o pár víc. (smích) Ellinka chodí do páté třídy, krásně kreslí a slyší hudbu, dokonce si skládá písničky, dokáže na klavír zahrát cokoli.

Pájovi teď byly čtyři roky, chodí do školky. No, chodí, vždycky začne a pak onemocní.

To si nemyslím. Jako nejmladší si buduje svoji pozici, má velký drajv, umí se prosadit. Děti nerozmazlujeme, ale je fakt, že u Páji už nemáme tolik důslednosti. Janík mi vyčítá, že jemu jsme zakazovali určité kreslené seriály nebo nějaké hračky, zatímco Pája je má povolené.

S dětmi mluvím anglicky, s Paľem česky a zvláštní je, že starší děti mají tendenci mluvit s Pájou česky. Nevím, čím to je. Janík s Ellinou si povídají anglicky.

Děti nedělají rozdíl mezi češtinou a slovenštinou. Paľo na ně mluví slovensky, takže občas použijí i tady slovenský výraz.

Nejsem ambiciózní matka v tom, že by musely mít každý den nějaký kroužek nebo vozit domů medaile. Stačí, když budou slušné, spokojené a empatické ke svému okolí.

V roce 2000 jsme moderovali jednu soutěž krásy. On byl ve dvojici s Adrianou Sklenaříkovou a já s Bořkem Slezáčkem. Tam jsem ho viděla poprvé. Věděla jsem, že je zpěvák, ale jeho písně a kapelu Team jsem neznala. Žila jsem v cizině.

No jasně, každý večer! (hlasitě se směje)

Dívám se. S Ondrou Soukupem a Ewou Farnou se docela shodují. Sledovala jsem už americkou verzi American Idol, mně se tenhle typ pořadů líbí.

Vidíme se až až. Paľo pracuje hodně doma, má tam studio.

Někam do tepla, třeba na Maledivy.

Ráda jezdím do Mexika, cítím se tam jako doma. Dobře je i na Karibiku. Těch míst je spousta.

Chodím do fitka, to mě baví. Mám osobního trenéra, ale cvičím i bez něj. A ráda vařím.

Všichni, až na Páju, málo jedí, ten nejmenší nás jednou sní. Vařím podle receptů, a návštěvám i to, co jsem ještě nikdy nezkoušela. V kuchyni se cítím stejně jako ve fitku, je to čas, kdy můžu vypnout, nestarat se o nikoho a nacházet klid ve svých myšlenkách. Někdy mi pomáhá Pája, strašně rád roztlouká vajíčka, ale pak víc uklízím, než vařím.

Krize vyloženě ne. Máme štěstí. Kdosi řekl, že jeho rodiče se nerozešli proto, že se nikdy nechtěli rozvést ve stejný čas. Tohle asi platí i u nás. Takže zatím… (ťuká na stolek)

Když jsem byla mladší, všechno jsem plánovala, ale pak jsem se naučila dávat věcem volný průběh. Ulevilo se mi. Chci zdravé a spokojené děti, pohodový vztah a čistou mysl. A přála bych si, aby ubylo domácího násilí.