Colin Farrell: Otcovství ze mě udělalo zodpovědného muže

„Doba, kdy jsem měl pověst sukničkáře a opilce, je už dávno za mnou. Teď vedu zdravý životní styl, dělám jógu a piju spousty zeleného čaje. Otcovství ze mě udělalo zodpovědného muže, výchově svých synů se věnuji, co nejvíc můžu,“ prohlašuje Colin Farrell.

Oba chlapci ale žijí vzhledem k jeho práci se svými matkami. Henry (12) s polskou herečkou Alicjí Bachleda-Curusovou, kterou Colin poznal při natáčení romantického snímku Ondine (2009), se starším Jamesem (18), který trpí vzácnou genetickou poruchou známou jako Angelmanův syndrom (syndrom šťastného dítěte), mají s jeho matkou, britskou modelkou Kim Bordenaveovou, víc starostí. James se dodnes nedokáže sám najíst ani umýt nebo se obléct.

„Požádali jsme americké soudy o jeho doživotní poručnictví. Jako opatrovníci bychom měli nadále legálně rozhodovat o jeho životě, a to včetně léčby nebo vzdělávání. Čekáme, jak soud rozhodne,“ sděluje starostlivý otec.

V obou nových filmových rolích, jak v Tučňákovi, tak jako hrůzný harpunář Henry Drax, je Colin Farrell namaskovaný téměř k nepoznání.

„Pravda, na obě role, ve kterých mě ani moji známí nepoznali, si mohli tvůrci vzít někoho jiného, já jsem je ale obě moc chtěl hrát a postupně vysvětlím proč,“ říká.

A začíná rolí v seriálu Severní vody: „Nikdy předtím jsem totiž nehrál postavu, která by dělala věci tak ohavné jako Henry Drax, je ke svým bližním stejně barbarský jako ke zvířatům. Nikdy mi nenabídli takovou roli, kde by to, co působí jako čirá tělesná brutalita, bylo tak krásně zdůrazněno. Objektivně bylo totiž něco krásného v tom, jak je zrůdný,“ míní Colin Farrell s tím, že právě v tom viděl hereckou výzvu.

Kritici napsali: „Nový seriál HBO zdařile zachycuje zmar a špínu druhé poloviny devatenáctého století a krutě líčí konec velrybářských dob. Colin Farrell exceluje v roli zvrhlého Henryho Draxe a povznáší sledování Severních vod na zvrhlou zábavu, ukazující člověka v celé jeho nahotě.

Je až neuvěřitelné, že někoho, komu divák už od začátku přisuzuje všechno zlo, jež se na lodi Volunteer děje, Farrell obdařil nečekaným charismatem.“

A sám herec dodává: „Musel jsem se s rolí sžít. Byl to jeden z případů, kdy jsem si nemohl ani na vteřinu sundat kostým, nemohl jsem se od postavy prostě odpojit. Drax byl pořád se mnou.“

Vyžádalo si to také velkou fyzickou proměnu. „Jako vzor jsem si vzal viktoriánské boxery a dokaře a snažil jsem se napumpovat stejné svaly. Hodně jsem jedl a zvedal těžké činky. Dělal jsem to ale bez dohledu lékařů, což bych nikomu nedoporučil.“

A proč tolik stál o roli Oswalda Cobblepota alias Tučňáka v novém Batmanovi, kde je rovněž prakticky k nepoznání? Vysvětluje, že získat ji bylo jeho splněným snem, protože Batmanovy příběhy miloval už od puberty.

„Tehdy to byly oblíbené snímky Tima Burtona, ale i pak jsem byl velkým fanouškem všeho, co tento komiksový svět přivedlo zpět k životu. Takže být nyní součástí tohoto folklóru, té mytologie, je opravdu skvělé,“ říká.

„Kvůli Tučňákovi jsem si musel vlastně jen oholit hlavu, ostatní bylo na geniálním maskérovi Mikeovi Marinovi. Po Severních vodách jsem už nechtěl přibírat na váze, protože jsem měl v důsledku náročného natáčení pár drobných zdravotních problémů, takže jsme se rozhodli pro chytře navržený vycpaný oblek. Je zábavné být další Tučňák, který je jiný než ten, jehož ztvárnil Danny DeVito ve filmu Tima Burtona Batman se vrací, ale stejně originální,“ prozrazuje Colin.

Jeho bouřlivá kariéra nemá nouzi o trháky, ale ani o propadáky, přesto ho tvůrci milují a váží si ho.

Joel Schumacher, režisér, který si ho objevil pro Tábor tygrů (2000), řekl: „Colin má až neskutečný půvab a přitažlivost, se kterou se buď herec narodí, nebo ne. Navíc je to naprostý profesionál: ráno je první na místě a vždycky zná svůj text. Proto jeho výstřednictví nemělo nikdy vliv na jeho vzestupnou filmovou kariéru.“

Úspěch mu vyneslo drama Telefonní budka (2002), ale třeba i Minority report (2002) nebo ztvárnění Alexandra Velikého ve stejnojmenném filmu Olivera Stonea (2004). Za postavu gangstera ve filmu V Bruggách (2008) dostal Zlatý glóbus.

V minulé dekádě zářil v snímcích jako Šéfové na zabití (2011), Zachraňte pana Bankse (2013), Humr (2015) nebo v mysteriózním thrilleru Oklamaný (2017). Vloni měl zajímavou roli i ve sci-fi Voyagers po boku dcery Johnnyho Deppa Lily-Rose.

Letos Farrella uvidíme také v britském dramatu The Banshees of Inisheer o dvojici celoživotních přátel na odlehlém irském ostrově, jejichž vztah změní jedna nepříjemná chvíle.

Další kousek, na který se můžeme těšit, je drama s Vigo Mortensenem Thirteen Lives o záchranné misi v Thajsku, zorganizované na vysvobození skupiny mladých chlapců a jejich fotbalového trenéra, kteří uvázli v podzemních jeskyních.

Bezesporu zajímavé bude i komediální drama Love Child plánované na rok 2023, v němž bude hrát s oscarovou anglickou herečkou Rachel Weiszovou.

V poslední době není Colin Farrell spojován s žádnou přítelkyní, byť nikdy o ženy, které mu často přezdívaly fešný ďábel, neměl nouzi.

On sám ale vzpomíná na jednu, která pro něho moc znamenala. Mluvil o ní znovu v jednom z posledních loňských rozhovorů v noční show Ellen DeGeneresové.

Byla to tehdy už o hodně starší oscarová herečka Elizabeth Taylorová, kterou poznal ve svých třiatřiceti, dva roky před její smrtí v roce 2011.

„Byla pro mě největší hollywoodskou ikonou. Měl jsem velké štěstí, že jsem ji měl šanci poznat, že mě vůbec přijala a že jsem se pak stal jejím blízkým přítelem. Celé dva roky, než zemřela, jsme si po nocích telefonovali. Zbožňoval jsem ji. Byla to velkolepá žena. Chtěl jsem být její manžel číslo osm. Nedošlo k tomu. Byl to ale snad nejhezčí a nejspíš i poslední druh tak nádherného romantického vztahu, který jsem kdy měl. Nikdy na ni nezapomenu.“