Článek
Za dvaadvacet let stihl natočit na padesát filmů a seriálů a o jeho talentu, podpořeném nesmírnou pracovitostí, už nikdo nepochybuje. Jak výstižně řekl zkušený režisér Joel Schumacher, který Colina Farrella (39) před lety objevil pro Tábor tygrů (2000) a vybral si ho znovu pro Telefonní budku (2002), má až magickou přitažlivost, s níž se, na rozdíl od mnoha jiných dobrých herců, narodil.
„Hned jakmile se objevil na plátně, měl milióny fanynek a mohl mít ženu, na kterou si ukázal, tvůrci ho začali opěvovat až později. Měl jsem čest být první,“ dodává po letech se zjevnou satisfakcí Schumacher, momentálně oslavovaný za mistrovský režijní kousek – seriál Dům z karet.
Žánry střídá, zvíře je poprvé
Farrell tak od roku 1994, kdy se poprvé objevil na televizní obrazovce, úspěšně střídá všechny filmové žánry – od thrillerů, válečných a historických filmů přes romance, krimi až po komedie.
Trailer k filmu Humr
„Do zvířete jsem se ale měl převtělit poprvé,“ směje se Colin v reakci na sci-fi Humr, jehož děj se odehrává v blízké budoucnosti. A o co ve filmu jde? Dle zákonů Města jsou v něm nezadaní lidé zatýkáni a odváženi do Hotelu. Tam si musejí do 45 dní najít partnera. Pokud se jim to nepodaří, jsou proměněni ve zvíře dle vlastního výběru a vypuštěni do Lesa.
Má rád pohádky
„Můj filmový bratr, který si nikoho v daném čase nenašel, se stal psem, já jsem měl být humrem. Kdybych si ale mohl vybrat opravdu sám, raději bych byl dravcem – orlem nebo sokolem. Často totiž mívám sny o létání. V oblacích se asi nejspíš cítím nejvíc svobodný,“ šprýmuje Colin.
A proč ho zaujala role Davida? „Je to zajímavá postava už proto, že diváky provede třemi různými světy. Když se mu už zcela zoufalému podaří uprchnout z Hotelu do Lesa, kde žijí Samotáři, proti jejich zásadám se tam zamiluje. Je to vlastně taková sci-fi pohádka a pohádky já mám rád,“ říká Colin.
Byl to on, kdo se vyznamenal i v pohádkové romanci Ondine (2009), kde jako rybář vyloví mořskou pannu. Má na ni nezapomenutelnou vzpomínku.
Jeho osobitému kouzlu tehdy podlehla i mexická herečka Alicja Bachledaová, která s ním hrála a dala mu jeho druhého syna Henryho (7). A i když se nikdy nevzali, o syna se Colin až dojemně stará, stejně jako o svého prvního syna Jamese (13), který se narodil s nervovou poruchou nazvanou Angelmanův syndrom (syndrom šťastného dítěte). Ten má za následek opožděný psychomotorický vývoj.
Za černou komedii V Bruggách (na snímku s Brendanem Gleesonem) dostal v roce 2009 první nominaci na Oscara.
Léta za donchuána považovaný atraktivní herec s uhrančivýma očima se zklidnil a svůj šarm a energii věnuje hlavně práci, na ženění zatím nepomýšlí. „Nemám čas domlouvat se s někým na internetových seznamkách, nechávám to náhodě. Doposud to nebyl problém,“ prozrazuje starý mládenec s uspokojením.
Jak si jeho rodiče vzpomínají, Colin byl odmalička posedlý chutí hrát. Vystudoval prestižní Gaiety School of Drama a v roce 1994 dostal první roli v seriálu Pie in the Sky.
To, že se mohu o někoho v tomto světě starat, mi vlastně zachránilo život.
A jak vidí Colin svoji budoucnost? „Dal jsem flašce vale a piju litry zeleného čaje, bylo načase. Cítím se plný síly a práce mě strašně baví. Při filmování tak fyzicky náročných snímků, jako je například akční krimithriller Pomsta mrtvého muže (2013), vybiju všechnu energii, pak jsem jako beránek a mohu se těšit s dětmi,“ směje se pyšný otec. Tvrdí, že díky nim se hodně změnil.
„Nikdy nezapomenu na natáčení Alexandra Velikého (2004). Byl jsem někde v marocké poušti, když jsem se dozvěděl, že se mi James narodil. Rozbrečel jsem se. Byly to slzy štěstí, ale i smutku. Nenáviděl jsem se za to, že nemohu být u něho, druhého syna jsem si už ohlídal. Ta chvíle, kdy poprvé držíte v náručí své dítě a celého vás pohltí neuvěřitelná síla a láska, je něco nepopsatelného. To, že se mohu o někoho v tomto světě starat, mi vlastně zachránilo život,“ přiznává polepšený Colin Farrell.
