Hlavní obsah

Co se skrývá v zákulisí oblíbených televizních seriálů

Právo, Zuzana Musálková

Odpustí mu? Vezmou se? Stáhnou obvinění? Půjde sedět? Televizní seriály žijí z napjatého očekávání odpovědí na podobné otázky, které si kladou jejich vděční diváci. Ovšem vytvářet postavy a rozhodovat o jejich osudech nemusí být vždy jednoduché.

Foto: Michaela Říhová, Právo

Natáčení seriálu Ulice je práce od pondělí do pátku. Někteří herci na něj chodí jako do kanceláře.

Článek

„Potřebujeme náhradní láhev,“ křičí někdo z prvního natáčecího týmu seriálu Ulice. Láhev upustila a rozbila představitelka Kateřiny Nekonečné Lenka Vlasáková. Jenže teď je nutné záběr několikrát zopakovat a bez náhradní láhve to nejde. Taková maličkost může natáčecí den dost zkomplikovat. Vše je naplánováno do detailu a v ateliéru by měl brzy začít pracovat další tým.

Všechno je tu rozpočítáno na minuty a od pondělí do pátku tu souběžně pracují dva natáčecí týmy. „Jednou se díky několika nepříznivým okolnostem stalo, že nakonec natáčely tři štáby najednou, abychom všechno stihli,“ říká šéfproducent Ulice Michal Reitler. Ať se děje, co chce, během týdne musí štáby natočit pět dílů, které poběží na obrazovce každý všední den.

Horké chvilky jsou denní chleba

Aby strategie tvůrců seriálů mohla dlouhodobě úspěšně fungovat, je třeba zajistit nejen desítky herců, ale i tým několika set pracovníků, pro které je natáčení jen každodenním chlebem.

V seriálu běží dvanáct až patnáct linií současně. Tvůrci tedy musí především vše dobře zkoordinovat. „Každý den toho natočíme poměrně hodně, hrajeme o každou minutu. Pak se ale stane, že herec uvízne někde v zácpě, nedej bože zapomene, že má nástup, onemocní nebo vypadne rekvizita, a někdy nám zase nevyjde počasí,“ vypočítává možné infarktové stavy v každodenním kolotoči natáčení šéfproducent. Řešit se musí třeba i nenadálý sníh, se kterým se nepočítá.

Nepředvídatelné situace se dějí denně. „Vzpomínám si, že herečka Pavla Tomicová (představitelka kadeřnice Simony Pavlicové) přijela se zlomeným kolenem, nemohla ani chodit a trpěla bolestí. Celý den ale natočila, protože věděla, že je na ni vázáno dalších osm hereckých kolegů a padesátičlenný štáb,“ pokračuje šéfproducent.

Přesto na řešení zádrhelů a nepředvídatelných situací většinou zbývá malá rezerva - seriál je natáčen v předstihu dvou měsíců. Hlavní dějové linky mají scenáristé v současné době naplánovány až do jara 2010, ale to neznamená, že se v průběhu celého procesu nemusejí dělat změny. „Pokud se stane něco tak nepředvídatelného jako úmrtí herce, samozřejmě musíme vyřešit i to, jak ze seriálu odejde jeho postava. Václav Mareš, který nás před nedávnem takto opustil, se bude objevovat ještě v podzimních dílech,“ říká šéf scenáristka Lucie Paulová.

Čas na práci

To nový seriál Vyprávěj, který od konce srpna vysílá Česká televize, měl pro svůj vznik úplně jiné podmínky. Na rozdíl od v podstatě nekonečné Ulice mohli jeho tvůrci vsadit na pomalou a důkladnou práci a retro styl naší nedávné minulosti.

Foto: ČTK

Andreu Kerestešovou, režiséra Bisera Arichteva, herce Romana Vojtka a Andreu Novákovou nejspíš čeká několik let společného natáčení.

Dějová linka začíná v roce 1964 a seriál by nás měl postupně provést dobou natupírovaných vlasů, srpnem roku 1968, obdobím normalizace, první jízdou metrem, frontami na televize, tatramatkami do každé rodiny, připomenout nám výjezdní doložky, olympiádu v Moskvě, sametovou revoluci či povodně, kupónovou privatizaci atd.

V seriálu už si zahráli herci ve 225 rolích a taky 4000 komparzistů. Natáčení začalo minulý rok v srpnu a poslední díl druhé série se dotočí během října 2009.

„Seriál určitě nelze přirovnávat k takzvaným nekonečným seriálům. Příběhy našich postav se vyvíjejí v čase a můžeme se maximálně dostat do současnosti. Pořád je spousta věcí, které můžeme v daném časovém období vyprávět. Maximálně natočíme 104 dílů,“ říká šéfproducent Aleš Ulm.

Foto: ČTK

Aleš Ulm si během produkování seriálu Vyprávěj připomínal své vlastní mládí.

„Náš seriál se na rozdíl od ostatních podobných sérií točí důslednějším, pomalejším tempem. Natáčení bych přirovnal spíš k filmu. Neděláme patnáct obrazů denně, ale třeba jen čtyři,“ říká představitel hlavního hrdiny Roman Vojtek.

Rozjetý vlak

Zato herečka Lenka Vlasáková, která v klání o roli Kateřiny Nekonečné v Ulici zvítězila nad čtyřmi dalšími kandidátkami, se má co otáčet. „Někdy tady natočíme až dvanáct obrazů za den,“ říká Lenka. Natáčecí dny musí ještě skloubit s hraním v divadle nebo natáčením filmu. Účinkování v seriálu považuje za poněkud hektičtější, než jsou její ostatní herecké aktivity. Na chodu celého procesu se podílí okolo dvou set lidí, kteří musí stihnout hodně práce.

Lenka Vlasáková, jejíž postava je v seriálu nová, oceňuje především profesionalitu týmů. „Jsem ráda, že jsem nastoupila do rozjetého vlaku. Celý proces prošel čtyřletou zkušeností. Když jsem začala s natáčením, všichni už přesně věděli, jak a co mají dělat,“ dodává.

Její zkušenost potvrzuje i režisér Vyprávěj Biser Arichtev. „Nejtěžší byly začátky seriálu, jak už to tak bývá. Jinak se během natáčení prvních dvou sérií nic dramatického nestalo,“ říká a také si pochvaluje profesionalitu a pečlivost několikasetčlenného týmu.

Foto: ČTK

Protagonisté nového seriálu České televize Vyprávěj (zleva) Nina Divíšková, Svatopluk Skopal, Veronika Freimanová a Andrea Kerestešová při natáčení.

I seriál Vyprávěj divákům představí obyčejnou rodinu, která se ve své době snaží žít obyčejný život. „Scénář se snažil popsat dobu, ve které vyrůstala a dospívala moje generace,“ vysvětluje Aleš Ulm. „Jsou to zážitky, příběhy a zkušenosti, které ve své době prožívali lidé u nás. Specifický je už samotný způsob vyprávění,“ dodává.

„Děj začíná v době, kdy jsem už starý děda, můj syn se žení a začíná vzpomínat na to, jak se seznámili jeho rodiče. V každém díle hlasem zasahuje do děje a vtipně komentuje dění. Nepamatuji, že by se to v nějakém českém seriálu někdy objevilo,“ říká ke způsobu vyprávění Roman Vojtek.

Herečka Andrea Kerestešová ve své roli také nachází paralely s minulostí vlastní rodiny. „Docela často volám své mamince, která si všechno dobře pamatuje. Přijde mi milé, že ten seriál vlastně stmeluje mou rodinu. Když jsem doma na Slovensku, chodím po návštěvách a vyprávím o tom, co točím. Hned se spustí rodinné historky strýců a tet ze spartakiády, zapomenuté příběhy přátelství a lásek,“ říká Andrea.

Postavy musí být uvěřitelné

„Seriál Vyprávěj popisuje přibližně čtyřicet let naší nedávné historie pohledem ze současnosti. Vypravěč je v aktivním věku a vypráví nám příběh své rodiny a jejího okolí. Z hlediska časového pokrytí je to výjimečný pohled, sledujeme různé osobní charaktery ve velmi dlouhém čase.

Foto: Michaela Říhová, Právo

Šéfscenáristka Ulice Lucie Paulová se považuje prostě za někoho, kdo zastřešuje tým.

Samozřejmě se jedná o fiktivní postavy, ale jsou inspirovány osudy konkrétních lidí. Lidé se časem mění, snaživý premiant na vysoké škole před čtyřiceti lety může nepřízní osudu skončit třeba jako alkoholik, naopak jedna z našich hlavních hrdinek zpočátku obětuje svou kariéru a studia rodině, ale v devadesátých letech zrealizuje své nenaplněné ambice a stane se úspěšnou majitelkou živnosti. A jsou i povahy, které jsou „úspěšné“ v každé době,“ vysvětluje autor a producent seriálu Filip Bobiňski.

Hlavní hrdina Karel Dvořák, kterého hraje Roman Vojtek, se nesnaží změnit systém a rozhodně není disidentem, ale snaží se zachovat si osobní čest a prostě žít jako normální člověk. „Karel není kladný prvoplánově a pohádkově. Natočil jsem několik pohádek, kde jsem hrál zamilované kladné joudy, a tam se nedalo nic dělat. Tahle figura je uvěřitelná. V téhle postavě je za co bojovat, a tím pádem je i co hrát,“ vysvětluje Vojtek.

Úkol? Hlídat si postavu

Je jasné, že na rozdíl od Vyprávěj se během čtyř let vysílání seriálu Ulice na obrazovce objevilo bezpočet postav. Herci v Ulici podepíšou smlouvu v trvání několika dnů až dvou let. Bez dramatických vrcholů a příchodů a odchodů starých i nových hrdinů se poutavý scénář neobejde.

„Někdy přidáme novou postavu, aby dodala novou optiku některému z příběhů, a jak jsou diváci zvědaví na svého skutečného nového souseda, tak jsou zvědaví na novou postavu v Ulici, protože ta je svým způsobem také nový soused,“ vysvětluje strategii Reitler.

Poněkud netradičním krokem v tomto směru bylo vytvoření celé nové linie v podobě kolotočářské rodiny Nekonečných. „Každá taková neobvyklá skupina lidí, zvlášť když drží pohromadě tak jako Nekoneční, se vymyká. To vyvolává silné reakce jak u postav Ulice, tak u diváků,“ říká šéfproducent a dodává, že kočovná rodina si mezi diváky okamžitě získala jak vášnivé příznivce, tak odpůrce.

Foto: Michaela Říhová, Právo

Šéfproducent Ulice Michal Reitler vnímá práci jako neustálý stres.

Někteří herci v ateliérech strávili jen několik natáčecích dnů, některé postavy se na obrazovce objevují celé čtyři roky. „Já osobně nemám smlouvu na počet natáčecích dnů v týdnu nebo měsíci,“ říká herec a představitel Bena Vojtíška Jakub Prachař, „někteří mí kolegové tu opravdu mají něco jako úvazek,“ dodává.

Producenti a celý tým musí počítat i s tím, že se přenáší váha z příběhu na příběh a situace mají svůj vývoj. Postavy musí občas počkat, až se na ně dostane. „Snažíme se, aby se děj odvíjel v čase podobném tomu reálnému. Když jsme v minulé sezóně řešili nařčení pana Peška ze spolupráce z StB, naším záměrem bylo jednat rychle v ději. I tak nám ale trvalo tři měsíce, než postava své jméno očistila,“ říká Reitler.

Na konečné verzi jedné postavy pracuje poměrně hodně lidí, několik scenáristů i režisérů. „Herci, kteří točí pod několika režiséry, si svoji postavu hlídají sami. Pokud herec přijde a není spokojen s nějakou částí scénáře, tak to buď opravíme, nebo mu vysvětlíme, že dialog je tam kvůli budoucímu vývoji nebo změně postavy,“ říká šéfautorka Lucie Paulová, která má k ruce víc než deset dalších scenáristů.

Scénáře se do rukou herců dostávají s předstihem. „Někdy dostanu scénář i dva měsíce dopředu, ale to neznamená, že se ho vždycky stihnu naučit,“ směje se Jakub Prachař.

Různé verze scénáře

V seriálu Vyprávěj musí tvůrci dávat pozor nejen na postavy, ale i na historické reálie, vše má na starosti rovněž celý tým. Herci ovšem dostávají do ruky hotovou práci. „Seriál píšeme už dva roky. Díly nepíšu sám, ale s týmem scenáristů, dramaturgů a historiků. Je to pomalá mravenčí práce od stolu, ale to už k psaní patří,“ říká ke způsobu práce na seriálu scenárista Rudolf Merkner.

„V počátcích příprav na natáčení jsme řešili i více než osm verzí scénáře. Každá verze přinese nový pohled na osudy hrdinů a my říkáme, že příběh nám zraje. Člověk tak pozná lépe všechny figury, stihne se víc věnovat i detailům,“ vysvětluje Merkner. „Musím říct, že v tomto seriálu jsme si dali laťku hodně vysoko. Snažíme se totiž přibližovat filmovému vyprávění, což je samozřejmě náročnější,“ dodává.

Po týmu scenáristů kontroluje scénář režisér. „Zasahuji do něj pouze v případě, že text nesedí danimu. ným podmínkám, nevyhovuje vybraným hercům nebo nastavení postavy, ale změny jsou zanedbatelné,“ říká režisér Biser Arichtev.

Příběh si řekne sám

Z tohoto hlediska je natáčení seriálu Ulice pro všechny účastníky rozhodně napínavější. Postavy se střídají na výsluní podle toho, jaký jim scenáristé vymyslí příběh. Původní nápad v nekonečné sérii ale ne vždy funguje podle předpokladů. „Někdy se z epizodní postavy vyvine postava hlavní. Zjistíme třeba, že je dobře obsazená a má potenciál. Postava Pavly Tomicové měla být jen humorný prvek do kadeřnictví, a teď má vlastní linii,“ vysvětluje šéfscenáristka Lucie Paulová.

Příběhy tedy musí být zábavné, zajímavé a v podstatě ze života. „Extrémy se snažíme držet na mitento Jde hlavně o to, vyprávět životní situace a zvraty, které nás obklopují. Kolem toho bývají největší autorské spory - jestli se dá situace, kterou scenáristi vymyslí, pořád považovat za reálnou, nebo je to už příliš,“ vysvětluje šéfproducent. „V současné chvíli sice potkává vyvrcholení příběh o mafii a stalkingu, ale to je zcela výjimečná situace,“ dodává.

Zpracovávat příběhy, které se v životě běžných lidí dějí jen zřídka, je jeden z nejobtížnějších úkolů. „Musíme hlídat, aby dramatické příběhy neulítly. I když máme v ději mafii, tak se u nás na ulici neodehrávají přestřelky. Kdyby se děly, tak se je pokusíme udělat věrohodně,“ vysvětluje šéfre žisér Stano Sládeček.

Zatímco se Vyprávěj točí díky vyššímu rozpočtu hodně v exteriérech, Ulice se točí převážně v hostivařských ateliérech. Nova v zásadě vybudovala téměř vše potřebné na jednom místě, včetně samotné ulice, ve které hlavní hrdinové žijí. Tam probíhá natáčení od pondělí do pátku. „Reálná prostředí točíme často o víkendech. Je to například prostředí školy, kde jsme, když tam nejsou skuteční žáci,“ říká Sládeček.

Ale ať už stojí natáčení seriálu o hodně více nebo méně, diváci touží hlavně po lidských příbězích. Tvůrci Ulice už dokázali, že právě to jim jde. Brzy uvidíme, jak se jim vyrovnají vypravěči z České televize. 

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám