Co rádi čtou oblíbení autoři dětských knížek a jaké knihy je potěšily pod stromečkem

Přestože většinu z těchto autorů mnozí dospělí neznají, a na rozdíl od dětí od nich nečetli ani žádnou jejich knihu, neznamená to, že s nimi nemají mnohé společného. Minimálně oblíbené knihy z dětství, které jim pro jejich vlastní psaní byly inspirací či knihy, které čtou právě v tomto okamžiku.

Podívejte se s námi na oblíbené knihy Lucie Hlavinkové, Ivony Březinové, Davida Jana Žáka, Ivany Peroutkové a Hany Lehečkové.

Lucie Hlavinková vystudovala historii a religionistiku, přičemž se věnuje výuce, překladům a psaní. Dlouhá léta psala „do šuplíku“, až v roce 2015 získala odvahu, zúčastnila se literární soutěže nakladatelství Fragment s názvem „Hledá se autor bestselleru“ a vyhrála s povídkou Seance ve stylu steampunku.

V následujícím roce se přihlásila do literární soutěže nakladatelství Albatros, kterou vyhrála s příběhem chlapce, který si nadevše přeje psa, a tak vymyslí plán, jak ho získat. Kniha nese název Projekt pes (ten můj) a dočkala se několika pokračování.

Je rovněž autorkou dobrodružné série pro děti Sesterstvo a knih pro dospělé čtenáře: Sestry Foxovy, Apatykář a Kdo šije u Podolské.

Ke knize Spolčení hlupců. Vůbec nevím, kolikrát jsem ji už přečetla, je prostě dokonalá! Musím se smát nahlas, když si některé popisované situace představím, a sotva někdo vymyslí lepší postavu, než je Ignácius Reilly. Vyzdvihla bych také překlad Jaroslava Kořána, dílu dodal ještě další rozměr.

Takových autorů je víc. Mým oblíbeným spisovatelem je Michel Houellebecq, číst jeho knihy je těžké, ale fascinují mě jeho přesné, i když velmi depresivní rozbory společnosti a motivací jednotlivce.

Další jsou Vladimir Sorokin, Michail Bulgakov nebo Michel Faber, jehož Kvítek karmínový a bílý má asi 900 stran a já byla smutná, že už mám dočteno!

Od Michela Fabera mám všechny knihy, které vyšly v češtině a každá je úplně jiná než ta předchozí. A v poslední době mě velmi zaujal čínský autor trilogie Vzpomínka na Zemi Liou Cch´-sin. Byly to snad kromě Duny nejlepší sci-fi knihy, které jsem kdy četla.

Mezi nejhezčí patří obrazové publikace věnované malířům. Například krásné knihy s reprodukcemi Hundertwassera, Marca Chagalla nebo Hieronyma Bosche. Sama také ráda dávám knihy jako dárky.

V poslední době na mě udělala největší dojem kniha povídek současné ruské autorky Ludmily Petruševské s názvem Byla jednou jedna žena, která chtěla zabít sousedovo dítě. Ty povídky jsou přesně tak bizarní, mystické a strašidelné, jak zní titul knihy.

Obzvláště jednu s názvem Zdravověda doporučuji číst v dnešní době koronavirové pandemie, abychom věděli, že může být i hůře!

Malý princ. Když jsem ho četla jako dítě, odnesla jsem si z něj úplně jiný dojem než jako dospělá. Je to kouzelná kniha, pokaždé mě dojme a něčím se mě hluboce dotkne.

Ivona Březinová je spisovatelkou na volné noze, šest let vedla semináře tvůrčího psaní na Literární akademii. Její prvotina Zrcátko pro Markétu načala bohatou řadu knih od leporel přes pohádky, příběhy pro malé čtenáře (F jako Fík, Vítej, Karle!, Ďasík a Ďáblík), populárně naučné texty a encyklopedie až po romány pro teenagery.

Pro dívky vydala literární cestopisy (tzv. Béčkovky) a nevyhýbá se ani závažným tématům (Lentilka pro dědu Edu, Kluk a pes, Řvi potichu, brácho, triptych Holky na vodítku). Mnohé její publikace získaly ocenění a byly přeloženy do cizích jazyků.

Nevracím se. Zatím. Pořád přibývá příliš mnoho knih, které bych si ráda přečetla aspoň jednou. Takže pokud se vracím, tak ze studijních důvodů.

Od Ivy Procházkové, Miloše Kratochvíla, Jiřího Holuba, Renaty Štulcové… Kupuji taky historické romány Ludmily Vaňkové, kvůli kterým jsem kdysi šla studovat dějepis. Zatím je ukládám do police a věřím, že čas pro jejich přečtení opět nastane.

A poslední dobou ujíždím i na knížkách a příručkách Beara Gryllse. Pomáhají mi při psaní dobrodružné série GO!

Ráda bych napsala, že těhotenskou knížku, ale tu jsem tehdy dostala až po Vánocích. Ovšem Vánoce bez knih si ani neumím představit.

Loni mi manžel dal pod stromeček Aniaru Harryho Martinsona. Kdysi jsem o ní psala v diplomové práci, ale pak se mi léta nedařilo ji sehnat. Takže loňský vánoční balíček mě moc příjemně překvapil.

Dočetla jsem Sůl moře od Ruty Sepetysové. Chystám se na Pandemii Michala Kubala a Vojtěcha Gibiše.

Pohádky Václava Říhy a Knížka Ferdy Mravence. A pod kůží mám Robinsona Crusoe.

David Jan Žák žije se svou ženou Lenkou, dcerou Anežkou a kocourkem Mazlíkem na Šumavě v malém dřevěném domku. Víkendy, prázdniny a volné chvíle tráví v maringotce hluboko v lesích Novohradských hor. Rád čte komiksy, kreslí indiány a sedí u potoka, kde pozoruje pstruhy.

Dosud vydal sedm básnických sbírek, jeho básničky vyšly v několika jazycích a pařížské nakladatelství Gallimard je zařadilo do Antologie české poezie 20. století.

Napsal tři knihy pro dospělé čtenáře, z nichž se román Návrat Krále Šumavy stal ihned po vydání bestsellerem. Zmizení Edwina Lindy je jeho první knihou pro mládež. Chystá i pokračování Tajemství Žeberova odkazu a Kdo krade sny?

Rád se každoročně vracím k románu Michaila Bulgakova Mistr a Markétka, ke Kafkově Zámku a Borgesovým povídkám.

Těch autorů je víc – Philip K. Dick, Roberto Bolaño, Arthur Machen, Mario Vargas Llosa, Álvaro Enrigue, Olga Tokarczuk, Robert Holdstock, Milan Kundera, Howard Phillips Lovecraft, Neil Gaiman, Reinaldo Arenas, Dan Simmons, Liou Cch´-sin, Ivan Wernisch… jistě jsem ještě na celou řadu zapomněl.

Nejhezčí? To bylo v dětství, když jsem byl kluk. Dobrodružné knížky ilustrované Zdeňkem Burianem. Kdyby tehdy vycházely foglarovky, tetelil bych se blahem a pod stromeček bych se nastěhoval.

A tak dnes naděluju svému malému já edici knížek Albatrosu s Burianovými pérovkami, kvaši a malbami, nová vydání Foglara, prostě všechno, co jsem miloval. Láska z dětství nerezaví.

Objevil jsem si edici Fantastika nakladatelství Argo, okouzlil mě v poslední době Robert Silverberg a jeho román Dolů k zemi, Příběh služebnice Margaret Atwoodové, Hyperion a Pád Hyperionu Dana Simmonse a mám rozečtenou trilogii Jeffa VanderMeera z tajuplné Oblasti X, první dva díly (Anihilace, Autorita) jsem zhltnul a nyní jedu v Adaptaci.

Hned jsem od něho koupil i další romány Veniss Undeground, Finch, Borne i Knihu divů, což je takový průvodce tvůrčím psaním pro začínající autory fantastiky a nejen pro ně.

Určitě Rychlé šípy a Záhada hlavolamu Jaroslava Foglara. Také jsem miloval Setonovy Dva divochy a Rolfa zálesáka, knížky Miloše Zapletala – Sedmička, Ostrov přátelství, Stezka odvahy, ransomovky, mayovky, od Josefa Kutíka v sešitech Karavan příběhy Bílé vydry a Flosovy Lovce kožešin.

Ivana Peroutková píše pro malé čtenáře, teenagery i dospělé. Její prvotinou je kniha Na vahách života. Je autorkou mimořádně úspěšné série o holčičce Aničce.

Menší čtenáři si oblíbili také její minidetektivky Ukradená cukřenka a Ukradený prsten ze série Frantík, malý detektiv. V roce 2018 odstartovala Ivana Peroutková knihou Valentýnka a narozeniny další knižní sérii, tentokrát o nevšední holčičce Valentýnce.

Knihy Ivany Peroutkové se pravidelně umisťují na předních místech čtenářských anket a získaly několik ocenění. V roce 2018 získala za sérii o Aničce také Cenu Albatrosu za významný počin.

Určitě si ještě jednou přečtu autobiografickou knížku Ingmara Bergmana Laterna magica.

Pídila bych se, kdyby vyšla kterákoliv dosud nepřeložená kniha od Virginie Woolfové.

Z dětství si pamatuju radost nad veselou obálkou Neználka ze Slunečního města. Pár let dozadu mě mile překvapila maminka, když mi darovala Zimní putování mé další oblíbené autorky, rakouské spisovatelky Elfriede Jelinekové.

Raymond Queneau: Odile, vzpomínky na období surrealismu a autorovu první a celoživotní lásku, ovšem napsané s nadhledem, lehkým sarkasmem, a přitom citem.

A. J. Dawson: Irčák Finn, srdceryvný příběh vlkodava.

Hana Lehečková pochází z jižních Čech a vystudovala obor Teorie a kritika na pražské DAMU. V roce 2012 vyhrála dramatickou soutěž Švandova divadla, které posléze uvedlo její hru V(ý)chod. Další text s názvem Trollí matka vznikl pro Divadlo LETÍ u příležitosti Večeře s novou hrou – Zahradní slavnosti (2018).

Kromě divadelní tvorby se věnuje převážně práci pro rozhlas (Johana a továrna na sny, Eliáš Říha zachraňuje svět atd.). Její seriál Vesmírné putování komety Julie uvedl Český rozhlas jako historicky prvního, živě čteného Hajaju.

V současné době se jakožto scenáristka zabývá animovaným filmem. Knižně debutovala v roce 2018 s titulem Co se děje v Podpostelí. Za knihu pro dospělé čtenáře Svatá hlava obdržela v roce 2020 Cenu Jiřího Ortena.

Asi to bude znít trochu infantilně, ale ráda se vracím k Harrymu Potterovi. Pouštím si ho jako audioknihu k úklidu. Vždycky mě při dalším poslechu překvapí nějaká motivická nebo tematická linka, které jsem si předtím nevšimla.

Od Jáchyma Topola.

Jednou, ještě na gymplu, jsem dostala sbírku milostných básní od Verlaina. Bylo to hezké vyznání, i když z toho láska nevznikla.

Dočítám teď Praskliny od Kláry Vlasákové, začala jsem číst už před časem, ale bohužel jsem knihu kvůli milionu dalších povinností musela na čas odložit.

Všechny, které mám jako literární redaktorka nakladatelství Albatros na starost. Ale když jsem byla dítě, hodně jsem milovala Děti z Bullerbynu a časopis Kačer Donald (ten jsem s oblibou čítávala ve vaně, takže jsem měla všechny výtisky po čase úplně pokroucené).