Cirqueon sází na akrobacii. Mladí nadšenci vlají na šálách a balancují na koulích

V bývalé tovární hale v pražských Nuslích nedaleko vršovického nádraží se usadili fanoušci nového cirkusu před třinácti lety. Tehdy Cirqueon využíval jeden sál jen párkrát týdně, dnes dokáže plně vytěžit tři. Nový cirkus je zkrátka i v Česku stále populárnější.

Relativně nový umělecký obor na pomezí cirkusu a divadla vznikl ve Francii už v sedmdesátých letech, kdy se cirkusoví umělci začali odvracet od velkých nákladných produkcí pod obrovskými šapitó a opět vyšli jako kdysi pouliční kejklíři ven mezi lidi.

Žonglovali na chodníku v davu, napnuli si lano v parku mezi stromy… Na Západě zažil nový cirkus prudký boom v osmdesátých letech, za železnou oponu se však dostával až na výjimky se zpožděním. Dnes už u nás ale působí desítky souborů, k těm nejznámějším patří Cirk La Putyka nebo Bratři v tricku. K popularitě nového cirkusu taky přispívá od roku 2004 festival Letní Letná.

Když Cirqueon před třinácti lety začínal, chodili do Nuslí cvičit hlavně lidi od divadla a ti, kteří nový cirkus už znali. Postupně se informace o zdejším centru šířila i mezi laiky, a tak čím dál častěji přicházeli i zájemci, kteří s cirkusem neměli do té doby nic společného.

Podobně se rozkřikla zpráva o kurzech pro děti. Už řadu let tady proto mají plno. Většina volných míst se obsadí hned po vypsání.

Černý baletizol na podlahách zajišťuje akrobatům pevnou oporu, ale zároveň hladký pohyb a trochu pružnější dopad. V největším sále, kam jsme přišli sledovat trénink závěsné akrobacie, vlaje od stropu řada červených, lehounkých, ale pevných šál. Pod nimi začínající cirkusáky jistí vysoké dopadové žíněnky.

Zatímco ve vedlejší místnosti zkoušejí dvě skupinky dětí chůzi po laně a balančních koulích, tady se kromě sedmiletého Tondy pohupuje na zářivě rudých pruzích látky ještě několik starších dětí.

„Tak si společně zkusíme všechny prvky, které už umíme. Já je budu říkat a vy je budete dělat všichni najednou. Pavouk!“ pokračuje lektorka Vilma Vojtíšková.

Děti se v šálách postaví nad uzlem, který spojuje oba pruhy látky dohromady, roznoží a rozpaží. Jednoduchý trik pro začátečníky.

„Princezna!“ pokračuje Vilma. Malí akrobati se hromadně přesunou do sedu a vzepřou se mezi svázanými šálami zády a nohama. Vypadají tak trochu jako při odpočinku v houpací síti, jenom je vidět, že při tomto posezení je náročné nepřekulit se na stranu.

Postupně vystřídají celou sestavu. Na závěr týdenního kurzu pak secvičí společné vystoupení, jehož choreografii vytvoří společně s lektorkou.

Takovýchto týdenních kurzů pro děti pořádá Cirqueon každé léto obvykle šest. Během školního roku ale otevírá v posledních letech kurzů zhruba padesát: některé jsou semestrální, jiné krátkodobější, přibližně třetina z nich je pro dospělé. Každoročně v nich trénuje celkem na šest set akrobatů. Po pouhých třinácti letech existence tak patří Cirqueon k nejvýznamnějším centrům nového cirkusu u nás.

„Vypadá to, že princezna si dělá v šálách pohodlí, ale tak snadné to není. V šálách vás za chvíli bolí ruce, řežou vás do nohou a do zad, a hrazda není o nic příjemnější,“ podotkne Markéta Lázňovská, která před třinácti lety podporovala svoji spolužačku z DAMU Šárku Maršíkovou při zakládání Cirqueonu, a nakonec sem před šesti lety nastoupila jako projektová manažerka.

Tento týden bude dohlížet na letní provoz. Zrovna se vrátila z dovolené a vystřídala své kolegyně.

V Cirqueonu taky působila jako lektorka nejmladších dětí od tří do pěti let, jak jí to rodičovská dovolená se dvěma dcerami a synem postupně umožňovala. Dnes už neučí, a ani sama se prý akrobacií systematicky nezabývá. „Mám už řadu let několik dalších sportovních koníčků, plážový volejbal, windsurfing, lyžování… A na další aktivitu, abych ji mohla dělat pořádně, by mi s třemi dětmi už nezbyl čas,“ vysvětluje.

Cirkusu se tedy v současné době věnuje jen příležitostně. „Když se potřebuju odreagovat a vstát od počítače, trénuju s žonglovacími míčky,“ prozradí. Nicméně nakonec nám během našeho setkání ještě předvede, že se umí pohybovat mimo jiné taky na šálách, a snažení malých „šálařů“ tedy komentovala z vlastní zkušenosti.

Po společné sestavě malých závěsných akrobatů následuje individuální nácvik a lektorka Vilma Vojtíšková dohlíží na provedení. Než jdou děti do pádu, který skončí zavěšením hlavou dolů, ujišťují se u ní, že jsou v uzlu správně nastavené, aby si přitom třeba nechtíc nezaškrtily nohu. Většina z nich se pohybuje nanejvýš asi metr a půl nad žíněnkou, aby na ně lektorka dosáhla a mohla jim pomoct se správnou polohou těla, nebo je případně i zachytit.

Dvě starší dívky však odvážně šplhají skoro ke stropu. Čím zkušenější akrobat, tím výš ho Vilma může pustit. „Do letních kurzů se hlásí nejen naprostí začátečníci, chodí sem i děti z našich dlouhodobých kurzů,“ vysvětlí situaci.

Většina zdejších trenérů sama prošla Cirqueonem. Také Vilma Vojtíšková, která se věnuje hlavně závěsné akrobacii, chodila cvičit do industriálního areálu v Nuslích už od dětství. Jako asistentka začala pomáhat na kurzech před osmi lety, lektorkou je čtvrtým rokem.

Hlavním cílem Cirqueonu není vychovávat mladé cirkusáky, přesto zdejšími kurzy prošlo už několik mladých lidí, kteří se v akrobacii našli a rozhodli se jí věnovat profesionálně.

Pokud se tu objeví mimořádný talent, který se začne profilovat uměleckým směrem a má touhu vystupovat, Cirqueon mu umožní trénovat intenzivněji.

„Chceme podporovat rozvoj talentů, na tom si zakládáme, a skutečnost, že se naši absolventi dostali na cirkusové školy, je pro nás samozřejmě obrovský úspěch,“ zdůrazňuje Lázňovská. Protože v Česku žádná cirkusová škola stále ještě nepůsobí, všichni zmínění odešli do zahraničí.

Budoucí cirkusáci chodí v Evropě nejčastěji studovat do Francie, ale oblíbené jsou i školy v Nizozemsku nebo ve Švédsku. Čeští profesionálové, které nový cirkus živí, jsou však často samouci. Mnohdy sice pocházejí z divadelních škol, jenže tam se cirkusové umění učí jen okrajově, a pokud nevyjedou za studiem do zahraničí, vyhledávají různé kurzy a workshopy, nebo i využívají videa na YouTubu.

Většina dětí ani dospělých se do zdejších kurzů samozřejmě nechodí připravovat na budoucí profesi, a dokonce tu podle Lázňovské nepanuje ani atmosféra typická pro současné dětské sportovní oddíly, které často zajímá hlavně výkon a dril.

To nejdůležitější, oč Cirqueonu jde, je podle ní nadšení pro pohyb, a tak sem může přijít úplně každý.

Poradí si tu s naprostými začátečníky i dětmi, které prošly třeba gymnastickou průpravou.

„Nikdo se tu nenudí a na druhou stranu nikoho neodradíme těžkými úkoly, které nemůže zvládnout. Pracujeme s unikátní metodikou, založenou na dovednostních úrovních v každé disciplíně. Například u žonglování se začíná s šátky, protože padají pozvolna. Sekvence úkolů je vymyšlená vždycky tak, aby na sebe navazovaly,“ vysvěluje Vojtíšková.

Kromě závěsné akrobacie na šálách a hrazdách se v Cirqueonu učí z cirkusových disciplín taky žonglování s míčky, kužely a kroužky. Patří k němu i dobře známé talíře nebo takzvaný flowerstick čili tyč s roztřepenými „květy“ na obou koncích. Trénují se tady také balanční techniky, ať už na laně, válcích nebo koulích, které vypadají zdálky podobně jako nafukovací gymnastické míče, jenže na rozdíl od nich nejsou měkké a pružné.

Stranou u zdi tu stojí pod šálami a hrazdami složené trenažéry s lany ve třech různých výškách, dnes jsou opuštěné. Další ale spatříme přímo v akci ve vedlejší místnosti.

Třetí den kurzu se tam pokouší přejít po laně dospívající dívka, zatímco u protější stěny obratně přeskakuje z koule na kouli přibližně stejně starý chlapec. Dvanáctiletý Matyáš Bajtl chodí do Cirqueonu pravidelně již několik let. Jeho starší sestra si už našla jinou zábavu, ale on zůstal, a nakonec dal přednost novému cirkusu i před fotbalem.

„Nejdřív jsem si oblíbil šály, ale potom mě začala hrozně bavit právě koule,“ prozrazuje a připouští, že žádnou vysněnou profesi zatím nemá, a tak bude možná jednou právě cirkusákem.

Jak nás upozorní Markéta Lázňovská, Matyáš si koule položil přímo na hladký a pevný baletizol, a tak je opravdu těžké udržet na nich rovnováhu. Jen kousek vedle něj balancují na koulích dvě mladší dívky, kterým to výrazně usnadňuje měkká žíněnka, na níž jim koule tak snadno nepodjedou.

„Balanční trénink se začíná chůzí po válci, to je nejsnadnější. Pak se k němu přidá deska a pohybujete se asi jako na surfu,“ dodává.

Ve třetí místnosti, kde v dnešním horku hučí mobilní klimatizace, zrovna menší skupinka dětí samostatně vymýšlí pod dohledem lektora sestavu skupinové akrobacie.

Na ramena stojící dívky se posadila druhá a na její ramena se po několika pokusech vyšplhal mladší chlapec.

Základna je hotová, a tak se další dívka pokouší naskočit stojící kamarádce do náruče, obejmout ji nohama kolem pasu a zaklonit se. V tu chvíli se chlapec na vrcholku zaklání na opačnou stranu a celá sestava se začíná otáčet kolem své osy.

„Pozemní akrobacie je hodně oblíbená, má navíc pro celou skupinu výhodu, že se u ní buduje vzájemná důvěra,“ poznamenává Lázňovská. Populární jsou prý hlavně nejrůznější pyramidy, které se líbí i dospělým kurzistům. Zhruba třetina zdejších kurzů je totiž určena pro ně, patří k nim například i teambuildingové aktivity pro firmy.

„V nich je oblíbená taky jedna hra, kdy všichni společně drží roztaženou plachtu, jakýsi padák, na kterém pak jednoho odvážlivce vyhodí mírně do vzduchu. I v tomhle případě se procvičuje hlavně vzájemná důvěra, podobně jako u pyramid,“ dodává.

Manažeři z kanceláří se sem ale chodí odreagovat i samostatně, místo do fitness centra si zkrátka na hodinku a půl zaběhnou na kurz do Cirqueonu. Shodí ze sebe sako s košilí a zkoušejí třeba chůzi po laně nebo prostě jen žonglují, aby si vyčistili hlavu.

Nový cirkus je podle zdejších organizátorů vhodný naprosto pro všechny, a tak vytvářejí taky kurzy na míru pro specifické skupiny: vyzkoušeli už Cirkus naslepo pro nevidomé a zrakově postižené, pracují i se staršími lidmi v domovech seniorů a nově chtějí pro starší zájemce od podzimu spustit Cirkus třetího věku.

Po celých třináct let do Nuslí však směřují taky profesionálové, kteří se chtějí zdokonalit v nějaké vybrané disciplíně, a tak vyhledávají hlavně speciální workshopy.

„Zejména během zimního festivalu Cirkopolis, kam Cirqueon zve také zahraniční umělce, mají příležitost absolvovat takzvané masterclass pod vedením světových jmen,“ upozorňuje Markéta Lázňovská.