Čím inspirovala královna Alžběta II.

Narodit se se stříbrnou lžičkou v ústech je jedna věc. Ovšem život pod drobnohledem, svázaný přísnou etiketou a množstvím povinností už tak příjemný není a nezvládne ho každý. Alžběta II. to dokázala s důstojností, pokorou, ctí, laskavostí a grácií.

I ona čelila těžkým obdobím a není pochyb o tom, že jako každý udělala v životě řadu přešlapů. Je to normální. A právě to, že přes své postavení působila jako člověk z masa a kostí, ji přibližovalo ke každému, kdo o to stál.

Své soukromí si pečlivě střežila, informace o tom, jaká opravdu byla, si znalci, média i veřejnost skládají po střípcích. Nepochybně byla ale silná osobnost a stojí za to si připomínat obraz, který o sobě tato původně plachá dívka a později respektovaná královna svým jednáním a tím, jak působila, stvořila.

V loňském průzkumu uvedlo přes 70 % Britů, že má královnu rádo. Hodně z nich obdivovalo její přístup k povinnostem. A smysl pro povinnost byla i jedna z charakteristik, kterou zmínil ve svém projevu na rozloučenou i její syn, současný král Karel III. Podle odborníků vždy považovala za důležitější spoléhat se na tvrdou práci než na šarm či nějaký zázračný talent.

Pracovitost a schopnost dobře se naučit nové věci pokládala za jedny z nejdůležitějších lidských cností. Věřila, že dlouhodobým tréninkem a poctivým učením se dá zvládnout mnohé, kdežto bez nich nedosáhnete opravdu ničeho. K tomu patří i stálost a výdrž. Včetně jisté tvrdohlavosti, kterou její blízcí s láskou zmiňují.

Pracovní etika a nasazení Alžběty II. byly opravdu pověstné. „Práce je nájem, který platíme za to, že obýváme místo na Zemi,“ řekla také. I kvůli tomu si sympatie britské veřejnosti získala už jako mladá princezna, když se během 2. světové války vyučila mechaničkou a naučila se řídit, aby mohla aktivně pomáhat armádě. Skutečně zvládla nákladní auto a věděla, co má pod kapotou.

A svému přesvědčení zůstala věrná až do konce. Novou britskou premiérku Liz Trussovou jmenovala pouhé dva dny před svou smrtí.

Pro mnohé byla královna symbolem klidu a vyrovnanosti a tento přístup si zachovávala, i když byla pod velkým tlakem. Britové si váží reakcí, které nejsou vedeny náhlým impulzem, ale naopak rozvahou.

Když se třeba v roce 1981 účastnila každoroční oslavy Trooping the Colour (překládá se jako Nesení vlajky), Brit Marcus Simon Sarjeant na ni vystřelil šesti slepými náboji. Královna, která v té chvíli byla v sedle, si udržela nejen klid, ale i kontrolu nad svým koněm. Doslovně i obrazně se nenechala vyhodit ze sedla.

V jednom z jejích proslovů zaznělo: „Všichni musíme najít správnou rovnováhu mezi akcí a uvažováním. S tolika věcmi, které odvádějí pozornost, je snadné zapomenout zastavit se a vše promyslet…“

Vícero lidí, kteří pracovali v její blízkosti, ji popisovalo jako ženu, která se ke všem chovala vždy korektně a s respektem. A i přes tvrdá pravidla a omezení vyplývající z její role z ní vyzařovala jistá laskavost.

Ostatně právě ta je tradičně uváděna jako jeden ze znaků nejen opravdové dámy, ale i jako velmi důležitý rys chování pro život. Laskavost totiž otupuje hrany jak v jednání s jinými, tak ve vnímání sama sebe, otevírá cestu porozumění a smíření.

Schopnost zachovat si klid i v náročné situaci a být laskaví, i když zrovna nemáme svůj den, jsou nesmírně pozitivní vlastnosti. Když se k tomu přidá i umění „vidět v každém to nejlepší“, které také zmínil Karel III., jde z hlediska přístupu k lidem o jednu z nejlepších kombinací – protože to, co jiným vysíláte, se vám také vrací.

Často je zmiňován i královnin smysl pro humor. Není to asi první věc, která se nám ve spojení s ní vybaví, protože na veřejnosti tuto stránku neukazovala příliš často. Přesto je při pár příležitostech zachycena kamerami, jak jí po tváři přelétne rychlý úsměv, utrousí nečekanou vtipnou poznámku nebo se přímo směje na celé kolo.

Nezapomenutelný je třeba skeč vymyšlený pro olympiádu v roce 2012, kdy se na stadion nechá eskortovat samotným Jamesem Bondem v podání Daniela Craiga. Uměla si udělat legraci i sama ze sebe, čímž si získala mnoho sympatií.

Jednou z psychologických funkcí humoru je i to, že slouží jako nástroj k boji se stresem a napětím, a to jak vnitřním, tak v komunikaci mezi lidmi. Humor uvolňuje, ale také připomíná, že život jde dál, i když je často těžký.

Alžběta II. měla i vlastnost, kterou monarchům příliš nepřipisujeme. Ráda kladla otázky lidem, s nimiž se setkala, a opravdu působila tak, že má o ně upřímný zájem. Na nejrůznějších záznamech vždy vypadá, že odpovědi skutečně se zaujetím poslouchá.

Ať už mluvila se světovými státníky, celebritami nebo s obyčejnými lidmi. Stejně pozorné otázky kladla doktorům, inženýrům i horníkům.

Pokud sama odpovídala, bylo vidět, že si své reakce dobře promyslela. Takový přístup k druhým vede k porozumění, na rozdíl od situace, kdy jen očividně čekáme na to, až se ten druhý vypovídá, abychom mohli začít mluvit my.

Znalci královské rodiny toto chování připisují její nikdy neutuchající touze učit se a dovídat se nové věci. A dodávají, že takový přístup k životu je skvělý v každém věku, ale extrémně důležitý ve stáří, kdy účinně brání psychickému i fyzickému chátrání a apatii.

Ostatně královna se uměla přizpůsobovat pokroku a změnám po celý život. Během pandemie se například naučila používat počítačovou funkci Zoom, i když předtím neměla mobilní telefon. Komunikovala tak se zaměstnanci paláce i blízkými.