Chybovat je zdravé, lidské, a dokonce žádoucí

Říká se, že bez neúspěchů není úspěchu. A také že chybovat je lidské. Nebo kdo nic nedělá, nic nezkazí. Přesto o dělání chyb nikdo nestojí a snaží se jim vyhnout jako čert kříži.

Proč nás tolik děsí vidina i sebemenšího neúspěchu? Vždyť chybami se člověk učí, posouvá dál a bez cest dlážděných omyly bychom možná ještě bydleli v jeskyni. Zkusme se zamyslet, co kladného nám mohou naše, mnohdy jen domnělé, chyby přinést, jak se jimi poučit a možná se z nich i radovat.

Známe to všichni. Svoje navenek úspěšné okolí považujeme za spolek šťastlivců, kdežto sebe za upracované smolaře, jejichž každé snažení končí neúspěchem. Pokud se nad mnohdy jen domnělými neúspěchy poctivě zamyslíte, budete si muset přiznat i nějaké úspěchy. Těmi nemusí být nutně vždy jen tučné konto nebo jachta, ale třeba spokojená rodina, vychované děti a fungující vztahy.

Přehnaná sebekritičnost a ambice jsou často překážkou ke spokojenosti, která může roztočit kolo pozitivních změn ve vašem životě.

Trochu krkolomnou radu názorně vysvětlí jednoduchý průzkum spokojenosti podnikatelek z francouzského města Nice. Nebývale velký vzorek žen různého věku měl hodnotit svoji životní situaci a pocit spokojenosti z ní pramenící.

Mezi respondentkami byly i zkrachovalé podnikatelky, ženy v exekuci, rozvedené a nemocné. Nejspokojenější nebyly překvapivě ty nejúspěšnější, které zmiňovaly stres a obavy z neúspěchu v podnikání. Nejspokojenějšími byly vyhodnoceny ty zkrachovalé, které se dokázaly z chyb poučit a začít znovu, bez ohledu na mínění okolí.

Ani na chvíli nás nenapadlo nabádat vás k lajdáctví či šlendriánu. Máme na mysli spíš situace, kdy nelze počítat se stoprocentním úspěchem. Pokud si budete říkat, že všechno lze udělat ještě o chlup lépe, a nic, co dokončíte, není tak perfektní, jak jste si představovali, zkazíte si radost z vlastní práce a snahy.

Není daleko lepší a zdravější pochválit se za něco, co jste udělali v danou chvíli nejlépe, jak to šlo? Jak vaše možnosti dovolily? Jen tak se můžete posunout o kus dál.

Jako příklad může posloužit vzdálená kolegyně z kuchyně, Magdalena Dobromila Rettigová. Žádný její geniální recept přece nevznikl hned, musela cestou omylů a zkoušení přijít na všechny lahodné ingredience, než mohl její manžel slupnout chutnou krmi! Tak proč bychom se my ostatní nemohli, ve jménu pokroku lidstva, pár drobných i větších chyb dopustit!

A pokud vás kuchyňská story neoslovila, máme po ruce slavnou spisovatelku Agathu Christie. Ta, aby byly zápletky co nejvěrohodnější, vyzkoušela mnoho chybných hypotéz, než vymyslela geniální vraždu. To se přece může hodit! Ne?

Co je tohle za radu, říkáte si. Je ale dokázáno, že pokud chceme zvýšit počet svých úspěchů, a to rozhodně chceme, musíme nutně strpět i vyšší počet neúspěchů. Tedy vítězného cíle se bez nějaké té dílčí, možná i fatální, prohry nedobereme. Proto bychom měli každý debakl považovat za krok k vysněnému cíli. Nehroutit se, netrestat se a nepodléhat depresi. Spíš přemýšlet, jak vše udělat jinak a lépe, i když možná s rizikem další chyby. A doufat, že potřetí, počtvrté…

Pro ilustraci můžeme opět zmínit pár slavných osobností. Známý komik Louis de Funes se živil jako jazzový klavírista v baru a nepřestával doufat, že po mnoha debaklech získá vysněnou roli. Stalo se a skutečnost předčila všechny odvážné vize!

Zrovna tak se slavná zpěvačka Barbra Streisandová nejprve toužila stát herečkou a začínala na Broadwayi v roli ošklivé sekretářky. Kdo by tehdy na ni vsadil! Naopak odstrašujícím příkladem nepoučení se z vlastních chyb může být krásná Elizabeth Taylorová. Vdávala se celkem sedmkrát a všechny svazky skončily fiaskem!

Možná dost triviální rada má svoje opodstatnění. Mít jasný cíl je důležité v každém našem konání. Určitě souhlasně kývnete na otázku, zda občas postrádáte smysl a cíl svého každodenního pachtění. Přitom jasná myšlenka a vize jsou tím hlavním motorem, který nás může dovést k vysněnému cíli. Cíli, pro který jsme ochotni strpět i pár příkoří v podobě nezdaru, chyby, omylu.

Ale dost teorie a vzhůru k vědecky ověřené praxi. Výzkum pedagogického institutu v německém Dortmundu dlouhodobě sledoval mládež ze sociálně vyloučených skupin. Cílem bylo zjistit, jak tuto mládež motivovat, aby navštěvovala základní školu a případně i nějaké učiliště. Po mnoha pokusech a omylech se podařilo prokázat, že motivací pro tuto skupinu nejsou ani peníze (ty si mladí holoubci lehce nakradli), ale ani vidina slávy nebo úspěchu v nějakém oboru.

Největší motivací pro většinu teenagerů se překvapivě stalo uznání a respekt ostatních členů komunity a zájem rodičů. V těch rodinách, kde se dlouhodobou sociální prací podařila obnovit a zlepšit komunikace, rostla školní úspěšnost a snaha o zapojení do společnosti v přímé úměře.

Možná bychom si i u nás mohli vzít příklad, zatímco se radostně dopouštíme jedné chyby za druhou.

Ale proto to děláme, chytáte se za hlavu. Prosím, dejte nám minutu a zadržte. Důsledné lpění na výsledku může zbrzdit či zhatit naše snažení. Je nám zřejmé, že tato rada na první pohled tak trochu popírá tu předchozí. Ale nenechte se mýlit. I cesta za jasně stanoveným cílem nás může dovést k úplně nečekanému, neméně hodnotnému a možná i lepšímu výsledku.

Vždyť i mediálně profláknutá modrá pilulka Viagra byla vynalezena s cílem léčit úplně jinou nemoc. No a výsledek zná téměř každý… Stejně náhodně byl objeven i penicilin a mnoho dalších léků. Proto když potkáte sličného fešáka na své každodenní svižné procházce, neodmítejte se s ním zastavit, byť máte pevně stanovený cíl ujít několik kilometrů.

V americkém Sacramentu si zadala velká kosmetická firma reklamu na nový krém proti vráskám. Billboardy s obrázkem krasavice, údajně používající tento krém, visely snad na každém rohu. Výsledek byl téměř nulový. Prodej krému se nezvýšil, zato neotřelá bižuterie, kterou byla zmíněná krasavice ověšena, šla na dračku. Jednalo se o šperky, které podomácku vyráběla nezletilá vnučka majitele firmy. Prostě chybička se vloudila a nečekaný úspěch byl na světě!

Je to stará známá věc, že radit bychom si měli nechat od lidí úspěšných v jejich oboru. Platí zde: Ševče, drž se svého kopyta. Pokud nám bude v manželských problémech radit třikrát rozvedená kamarádka, nebude to tím pravým ořechovým.

Zrovna tak kuchařské pořady vedené anorektickými herečkami mnoho důvěry nevzbudí. A co šarlatán s lahvičkou destilovaného hnoje proti uznávanému lékaři… Takto by se dalo pokračovat donekonečna a asi bychom se v nějakém malém příkladu také našli. Tak proč si nechávat radit, byť v dobrém a upřímném duchu, od rodiny, známých nebo kolegů?

Efektivnější a přínosnější je přemýšlet o radě, kterou nám poskytne odborník v daném oboru. A potom si samozřejmě udělat věci po svém, to je jasné. Statistické údaje jednoho velkého svazu živnostníků z Norska podaly jasný důkaz. Ti z malých podnikatelů, kteří prošli kurzem, kde mimo základních znalostí také vyslechli několik přednášek svých velmi úspěšných vzdálených kolegů, byť třeba z jiného oboru, byli potom ve svém podnikání o téměř 50 procent úspěšnější než ti, kteří o rady nestáli. Poučit se z chyb a omylů jiných může být cesta, jak si ušetřit svoje vlastní. Stačí jen trocha pokory a respektu.

Na závěr malé zamyšlení: Jak se naučit cizí jazyk bez chybného breptání? Jak se naučit chodit bez pádů? A jak jezdit na kole bez modřin? Chyby jsou prostě nutným začátkem každé dovednosti, která nás posune o krok dál. Tak se jich nebojme!