Článek
Jednu věc si je třeba vyjasnit hned v úvodu – potřeba dosáhnout pokud možno ve všem co nejlepšího možného výsledku je s největší pravděpodobností genetická, nikoliv naučená. K tomuto závěru dospěli vědci z Michiganské státní univerzity, kteří ve své studii zkoumali míru perfekcionismu u jednovaječných a dvouvaječných dvojčat.
Je také velký rozdíl mezi jedinci, kteří mají vysoké cíle, případně mají nastavené vysoké standardy svého jednání, a perfekcionisty. Perfekcionismus totiž odborníci obvykle definují nejen jako potřebu působit, vystupovat a jednat dokonale, být tzv. úplný, ale také jako víru, že je možné této dokonalosti dosáhnout.
Zdravá cesta za kvalitou
Taková potřeba může samozřejmě přinášet dobré výsledky. „Zdravý perfekcionismus je prostě zdravý,“ říká autorka seberozvojové literatury Jenn Grannemanová. Ale ostatní to tak vidět nemusejí. „Bez pochopení toho, co se opravdu děje, může vypadat například jako obsesivní studium, přílišné přemýšlení nebo přehnaná sebekritika,“ dodává odbornice.
Dokonalé matky nejsou, mnohem lepší je si to přiznat a volně dýchat
Zdravou touhu po dokonalosti můžeme podle ní chápat jako konzistentní cestu za kvalitou. Může jít o silnou touhu „najít to správné slovo, píseň, knihu, chirurgickou techniku, vybavení, kurz, choreografii, rovnici nebo cokoliv, na čem pracujete“, protože jde o jakousi intelektuální zvídavost a snahu o excelentní výsledek.
„Svým klientům říkám, že jejich vrozená potřeba rovnováhy, harmonie a preciznosti je naprosto v pořádku. Zdravý perfekcionismus je to, co vyprodukuje román, který nemůžete odložit, nebo symfonii, jež vás dojme až k slzám,“ vysvětluje.
Propadák ze strachu
Zato nezdravý perfekcionismus opravdu pěkný není. „Je to extrémní strach ze selhání a pocit, že i jednoduchá chyba je neakceptovatelná,“ uvádí Grannemanová s tím, že lidé se s nezdravým perfekcionismem nerodí, ale mohou k němu pod různými vlivy dospět.
Pokud třeba dítě tíhne k perfekcionismu, ve škole má náskok před spolužáky a rodiče ho spolu s učiteli začnou přechvalovat, může si začít myslet, že akceptování a láska závisejí jen na tom, jestli bude nejlepší.
K potřebě dotáhnout věci do zdárného konce tak precizně, jak jen to jde, se v tom případě u dítěte (stejně jako u dospělých) často přidává strach ze selhání. A tomu by rodiče měli pokud možno předcházet, protože na něj se nabaluje řada negativních jevů včetně prokrastinace, kdy věci odkládáme, abychom nemuseli čelit strachu a pocitu, že nedokonalý výsledek bude tak jako tak naprostý propadák. A nezřídka pak vše končí i opravdovým celkovým selháním.
Chybovat je lidské, naučte se odpouštět – i sami sobě
Všechno, nebo nic
Negativní důsledky nezdravého perfekcionismu mají vědci dobře zmapované. Například článek uveřejněný v časopise Harvard Business Review v roce 2018 srovnává několik studií a potvrzuje, že snaha o dokonalost a to, že člověk trvá na své představě o perfektním výsledku, zhoršuje produktivitu práce, z detailů se stávají nepřekročitelné bariéry, lidé prokrastinují a mezilidské vztahy se zhoršují.
Ano, perfekcionisté směřují k bezchybnému výsledku, bývají motivovanější a svědomití, ale mají také tendenci nastavit si neflexibilní a přemrštěné standardy, své jednání hodnotí velice kriticky a svou vlastní hodnotu odvíjejí od svého výkonu.
Jejich přístup je prostě všechno, nebo nic. Typicky – pokud moje práce není zcela perfektní, je to totální katastrofa…
Takoví lidé mají větší tendence vyhořet, protože jsou často přepracovaní, trpí úzkostmi, jež vedou k nízkému sebevědomí, ale také poruchami spánku či příjmu potravy a neustále čelí zvýšené hladině stresu.
Dost dobrý rodič je lepší než ten perfektní
Závěr je podle odborníků jasný – nezdravý perfekcionismus člověku nepřinese nejlepší výkony a automatický úspěch. Daleko větší efektivitu a výkonnost zaručuje umění nechat věci být v ten pravý moment.
Čekání na dokonalý svět
Podle kouče Petra Pražáka máme tendenci zaměřovat se na tři druhy perfekcionismu, které mají své nezdravé stránky.
„Sociálně předepsaný perfekcionismus je spojen s přesvědčením, že okolí od vás očekává, že budete perfektní. A také strachem z odmítnutí, když uděláte chybu,“ vysvětluje kouč, podle kterého se takoví lidé domnívají, že všichni se na ně v každém okamžiku dívají a kriticky je hodnotí.
„Jejich základní přesvědčení je spojeno s takzvaným podmínečným přijetím: Pokud budu perfektní, budou mne lidé mít rádi. Když udělám chybu, budu odmítnut.“ Ať už jde o vzhled, pracovní výkon, nebo péči o druhé, často si myslí, že pokud poleví, nebudou pro ostatní dostatečně dobří.
Posedlost dokonalým tělem připravuje mladé dívky o život
Druhý typ perfekcionistů je na sebe tvrdý kvůli svým vlastním hodnotám. „Na sebe orientovaný perfekcionista sám sobě nastavuje vysokou laťku a má silnou vnitřní motivaci být perfektní a vyhnout se chybám.“ Patologická pak na tomto přístupu bývá podle kouče přílišná sebekritičnost a černobílé vidění, tito lidé bývají navíc ohroženi workoholismem.
Třetím případem jsou ti, kteří očekávají, že svět bude naplňovat jejich představu o dokonalosti.
„Předpokládají, že ostatní budou perfektní, a jsou velice kritičtí, pokud okolí nenaplní jejich očekávání. Perfekcionisté tohoto druhu mívají vztahové problémy, nedokážou důvěřovat lidem kolem sebe, často zažívají pocity nepřátelství vůči svému okolí,“ uzavírá Petr Pražák s tím, že to nejsou lidé, se kterými byste chtěli sedět v kanceláři.
Chyby patří k životu
Člověka, který trvá na své představě o stoprocentním výkonu, obvykle okolí příliš neobdivuje už proto, že se zasekává na maličkostech.
„Budete mít tendence silně reagovat i na malé problémy. Například vaše reakce na zhuštěný provoz bude stejná jako na zprávu o zásadním zdravotním problému,“ dává příklad autor bestselleru Mini zvyky Stephen Guise.
Přehnaná reakce nastává proto, že i malý problém nezdravému perfekcionistovi nabourá jeho iluzi o dokonalosti. Takové osobnostní nastavení bývá často důsledkem hlubších psychických obtíží, a ty je třeba řešit.
Co chci od vztahu aneb Když se očekávání vymknou kontrole
A rada na závěr? Každý perfekcionista by podle odborníků měl začít u pochopení dvou základních pravidel – cenné a obohacující jsou i nedokonalé věci, situace, lidé. A nejvíc se člověk učí chybami a ty k životu patří.
Jak být perfekcionistou a nezbláznit se
Autorka seberozvojové literatury Jenn Grannemanová radí perfekcionistům, jak si se svým nadáním dobře poradit:
- Naučte se brát svůj perfekcionismus jako něco, co prostě nezměníte. I když je to někdy těžké a ostatní lidé můžou mít pocit, že otravujete nebo zdržujete, případně vás považují za neurotické a obsesivní. Svou potřebu krásy, hloubky, komplexnosti a akurátnosti nepotlačujte. Na to, co je pro vás podstatné, si udělejte čas. Ať už je to pěstění vzácné květiny, výběr těch nejlepších slov na závěr školní eseje, nebo jenom ta správná kombinace barev ve vaší kuchyni.
- Nesuďte lidi s jinými standardy. Mohou mít jiné hodnoty, například si víc cení dynamického a flexibilního jednání než zaměření na detail. Přesvědčení, že by vás lidé měli dohánět ve vašich silných stránkách, k dobrým vztahům nepřispěje. Pokud si dáte za úkol skvěle porozumět ostatním, jejich způsobu uvažování a přístupu k práci a ke světu, uvidíte, že se budete cítit daleko méně osamělí.
- Smiřte se s tím, že dokončit něco důležitého se bez kompromisů neobejde. Zvolte si jako prioritu projekt, na kterém pracujete, a ne svou lásku k detailu. Nebo vážně potřebujete strávit hodinu nad třemi řádky pracovního mailu, který uvidí jeden člověk?
- Před uzávěrkou zvolte úhel pohledu: Je to dost dobré! Ať už jde o velký projekt v práci, nebo výmalbu zdi v kuchyni, položte si jednoduché otázky typu: Je to už dost dobré pro danou situaci? Dostanu stejně jedničku, i když bych mohl pár věcí ještě vylepšit? Jak důležité je, aby to bylo přesně podle mých představ?
Nakloňte štěstí na svou stranu a získejte vše, co chcete
Proč se v zaměstnání nevyplácí chovat jako bezpáteřní hajzlík
Mohlo by se vám hodit na Firmy.cz: Mediátoři, Psychologické poradny, Manželské poradny, Koučink, Personalistika a osobnostní poradenství