České ženy jsou praktické, tvrdí přední módní návrháři

„Dnes tady máme malou přehlídku pro stálé zákaznice,“ říká známá návrhářka Beata Rajská a upravuje límec na podzimním kabátku, který už má na sobě jedna z jejích modelek. Malé přehlídky jsou jedním ze způsobů, jak přilákat zákaznice do butiku.

„Na návrháře si můžete hrát na molu, ale to neznamená, že nakonec svoje modely prodáte, pak je to byznys jako každý jiný,“ dodává Beata. Čeští návrháři, kteří mají často jeden nebo dva butiky a vyrábějí modely na zakázku a v omezených sériích i tzv. Pret-a-porter, tedy konfekční módu, mají opravdu velkou konkurenci v podobě světových značek. Ty totiž mohou prodávat oblečení ve všech cenových kategoriích a téměř na každém rohu.

„Velké firmy přenášejí výrobu do Asie, což si čeští módní návrháři mohou dovolit jen těžko. Vzhledem k tomu, jaké ceny musí zaplatit za látky a za výrobu, není jednoduché obstát na trhu a udržet si českou kvalitu,“ vysvětluje Daria Hrubá, která se jako moderátorka pohybuje v českém módním světě už dlouhou dobu.

Čeští návrháři mají různé způsoby, jak dostat zákazníky do butiků. Beata Rajská sází na kvalitu a osobitost svého oblečení, ale také na různé typy módních přehlídek. „Malou přehlídku pro své klienty připravuji jednou za rok. Jednou ročně dělám taky velkou autorskou, která je prezentací toho nejlepšího, a pak jarní a podzimní přehlídku,“ vyjmenovává Beata.

Beata Rajská přijela do České republiky jako absolventka Střední oděvní školy v Trenčíně a Filozofické fakulty univerzity Komenského v Bratislavě. Než si otevřela vlastní butik, šila modely na zakázku. „Úplně první galerie, kde jsem vystavovala, patřila Heleně Fejkové,“ říká Beata.

U Heleny Fejkové začala prodávat své modely i návrhářka, která se do České republiky přestěhovala v devadesátých letech z Ukrajiny, Natali Ruden. „Helena Fejková dává šanci mladým začínajícím designérům,“ říká. Pro Natali Ruden je typické, že se snaží vytvořit okázaleji vypadající modely, které by měly vyzařovat luxus.

„Můj způsob propagace rozhodně není inzerce v drahých lesklých časopisech,“ vysvětluje módní návrhářka. Značka Natali Ruden pořádá jednou nebo dvakrát do roka výraznou přehlídku. „Samostatná přehlídka je velmi nákladná věc, ale také to je další kreativní činnost, která mě naplňuje. Bez toho by mě návrhářství nebavilo. O show se píšou články a to vzbudí pozornost veřejnosti a přiláká lidi do obchodu,“ dodává.

Dalším způsobem propagace jsou večírky pro stálé zákaznice, které si mohou v butiku oblečení vyzkoušet a nechat se v něm vyfotografovat, aby dobře viděly, jak v něm vypadají. Součástí servisu, který vám butik nabídne, by měl být i osobní přístup zaměstnanců. Ti by měli být vyškoleni tak, aby vám dobře poradili s tím, co vám sluší a které střihy se hodí k vaší postavě.

„Některé zákaznice vypadají v mém oblečení líp než modelky, myslím, že charisma udělá své,“ dodává Natali.

Beata Rajská zase školí své zaměstnance tak, aby zákaznicím rozhodně nenabízeli to, co jim nebude slušet.

Podle Natali je pro návrháře těžké obstát na českém trhu i proto, že Češi nenakupují tolik u designových značek a nemají takovou kupní sílu jako obyvatelé zemí především západně od nás. I podle ostatních návrhářů Čechům chybí chuť si s oblečením trochu hrát a experimentovat.

„Myslím, že české ženy jsou pořád moc usedlé a moc se hlídají,“ říká Daria Hrubá. „Během posledních dvaceti let se oblékání Češek a Čechů o něco zlepšilo. Pokud jde člověk do divadla, tak už tam neuvidí tolik faux pas jako na začátku devadesátých let. Co se týká pánů, tak z ulic už hodně vymizela fialová saka i ponožky v sandálech,“ dodává.

Pokud se podíváte na ulici, tak pánové za dámami opravdu trochu pokulhávají a v obchodech s oblečením je pánských oddělení opravdu menšina. Mladý designér Jozef Sloboda se i tak rozhodl vyrábět oblečení pouze pro pány. „Jsem samouk, vystudoval jsem střední ekonomickou školu a šití jsem začal provozovat jako koníček. Nejdřív jsem dělal věci pro své přátele. Pracoval jsem hlavně na oblecích a večerních šatech.“ Později se Jozef rozhodl pro kreativnější formu návrhářství a začal pracovat na svých vlastních liniích módy pouze pro muže.

„To, co nabízíme, je střední luxus. Používáme kvalitní materiály a věci jsou kvalitně ušité. Skupina našich zákazníků se dá vymezit tak, že to jsou muži ve věku dvacet až čtyřicet let,“ vysvětluje. Podle Jozefa Slobody je důležité mít obchod v turistické zóně, protože zahraniční návštěvníci Prahy si rádi jako suvenýr odvezou kus oblečení od českého návrháře.

„Máme stálé zákazníky, kteří jsou zároveň našimi fanoušky a kupují si od nás každý kus, ale naše věci nosí i studenti, kteří si třeba dva měsíce šetří na tričko.“

Firma Jozef Sloboda vyrábí konfekci v malých sériích a svoje kolekce specifikuje jako nositelnou módu pro volný čas. „Nevyrábíme super kreativní modely na mola, ale módu, kterou budou muži rádi nosit.“ A dodává, že mu v začátcích obchodu ekonomické vzdělání hodně pomohlo. „Je spousta šikovných lidí, kteří navrhují, ale neumějí své věci prodat. Z mého pohledu je to, co dělám, byznys jako každý jiný, jako třeba vyrábět součástky do auta,“ směje se.

V ohromné nabídce, kterou dnešní móda nabízí, se asi těžko dají hledat modely i konfekce, které by se naprosto odlišovaly, snad se ale dá říci, že alespoň někteří čeští návrháři mají svůj rukopis a jejich práci může člověk znalý věci poznat na první pohled. „Nemyslím si, že nezasvěcený člověk pozná moje oblečení na ulici, ale naši zákazníci ho určitě poznají,“ říká Jozef.

Pokud návrháři vytvářejí jarní a podzimní kolekci každý půlrok, pak asi není nejsnadnější přicházet pokaždé s inovativními nápady.

„Trendy na sezónu udávají velké módní domy a světové módní firmy. Čeští návrháři se jimi nechávají inspirovat stejně jako západní návrháři. Na druhou stranu hledá módní byznys podněty i na východě. V posledních letech jsme mohli vidět výrazné etnické a folklórní prvky, které kopírovali návrháři po celém světě,“ vysvětluje Daria Hrubá.

„Nedělám super originální modely, vytvářím nositelnou módu, ale to, co by každá značka měla mít, je rukopis, podle kterého ji poznáte,“ myslí si Natali Ruden.

Přestože typická česká žena většinou nevyhledává značkové butiky českých návrhářů, český módní svět si své příznivce našel. Beata Rajská specifikuje svoji typickou zákaznici jako ženu, která stojí pevně nohama na zemi. „Často to jsou ženy, které se pohybují v byznysu a dobře vědí, co chtějí. To, co mé klientky na mém oblečení oceňují, je nápaditost a praktičnost.“ Beata své oblečení sama nosí a snaží se upravovat detaily tak, aby byly co nejpříjemnější pro pracující ženu. I u ní ale můžete nalézt večerní korzetové nebo svatební šaty a stejně jako v ostatních buticích vám je ušijí na zakázku.

Asi nejznámějším českým návrhářem, který vsadil hlavně na extravaganci a tvorbu originálních modelů určených jen pro jednu zákaznici nebo zákazníka, je Josef Klír. Podle vlastních slov nemá rád konfekci.

„V České republice je Praha jediným místem, kde se společenské akce dějí opravdu každý den. Česká žena je navíc praktická. Takže je asi zbytečné hrát si na to, že je třeba kupovat si nové společenské šaty každý měsíc,“ vysvětluje Josef Klír. „Pokud to jsou ale ženy, které pravidelně cestují do zahraničí a navštěvují tam různé společenské akce, tak je to něco jiného,“ Josef Klír se hrdě hlásí k tomu, že je původně krejčí. Vystudoval Střední průmyslovou školu textilní v Liberci. V Ateliéru K v Praze pomáhal po studiích vyrábět kostýmy k pohádce Nesmrtelná teta. Láska ke kostýmům a odlišující se módě mu nepochybně zůstala. Proslavil se spoluprací se známými osobnostmi showbyznysu.

„Jsem rád, když mi lidé volají s tím, že poznali nějaký model ode mě,“ usmívá se Josef. Jednou z jeho posledních zakázek bylo navržení kostýmu pro spoty televize Prima, ve kterých se objevují hvězdy Primy. „Dana Morávková má na sobě kabát, který jsme představili na naší módní přehlídce. Říkal jsem si, že je škoda, že něco tak dobře a pečlivě ušitého, ale extravagantního nebude nikdo nosit. Jsem rád, že se i tento model nakonec využil.“

Návrhářský ateliér Josef Klír je proslulý svými přehlídkami, které jsou hodně koncipované jako show, nechybí tam performance modelek, bláznivé účesy i líčení. „Za dobu existence ateliéru se mi podařilo udělat už deset autorských přehlídek, za což jsem, vzhledem k tomu, že jsme v České republice, moc rád,“ říká Josef Klír. Ke svým modelům se vyjadřuje tak, že by ho nebavilo ukazovat lidem šaty na ramínkách, které můžou v podstatě vidět kdekoliv jinde v obchodech.

„Na své modely třeba i něco přimalovávám, takže se dá říct, že i látka se stane opravdu ojedinělou,“ vysvětluje Josef Klír. Výběrem materiálů vlastně navrhování začíná. Josef Klír dřív nakupoval látky v zahraničí, teď spíš spolupracuje s dodavateli, kteří dovážejí zboží do Česka.

Natali Ruden jezdí nakupovat do Paříže a Beata Rajská si nechává některé látky vyšívat jen pro svůj salón. Jozef Sloboda až donedávna spolupracoval s českými textilkami. „S krachem mnoha textilních firem už není téměř možné koupit českou džínovinu a košilovinu, kterou teď nakupuji v Itálii. Firma, u které jsem odebíral nejvíc košiloviny, je momentálně v konkurzu,“ konstatuje Jozef Sloboda a dodává, že je poměrně obtížné sehnat menší množství kvalitního materiálu za dobrou cenu.

„Pokud zajedete do Paříže na veletrh, minimální odběry látek tam máte ve stovkách metrů, a to my neupotřebíme.“

České módní návrhářství se podle Darii Hrubé drží určitým způsobem pořád při zemi, je pro ně těžké expandovat a ekonomická krize této situaci ještě napomáhá. „Pokud mohu českou módu srovnat s tou zahraniční, kterou vídávám na veletrzích, myslím, že by se ta česká mohla v zahraničí prosadit. Za tu dobu, co se v módním světě pohybuji, znám bolístky českých návrhářů, kterým často dělá problémy uhradit náklady,“ říká Daria.

Butik v Amsterodamu má například česká návrhářka Klára Nademlýnská, která pracovala i pro módní firmu v Paříži. I Jozef Sloboda uvažoval o otevření butiku v Amsterodamu. „Bylo to v době tak před dvěma lety, kdy firma zažívala největší expanzi. Nájmy v Amsterodamu jsou leckdy nižší než v Praze. Obchod by ale asi bylo těžké zvládnout logisticky.

V dnešní době jsem rád, že jsem to neudělal, protože s příchodem krize by mi to asi zlomilo vaz,“ říká Jozef.

Čeští módní návrháři se shodují na tom, že vytvořit vlastní značku, která se ještě navíc prodává, není opravdu nic jednoduchého, a že krize se na obchodě s oblečením projevila opravdu znatelně. Přesto český módní trh nabízí poměrně pestrou škálu značkového oblečení a snaží se probojovat k zákazníkům tady u nás.