České raperky: Jsou drsné i křehké, mají co říct a neberou si servítky

„V rapu není pro muže, natož pro ženy nic zadarmo. Lidé si u žen zvykli, že zpívají hlavně pop, berou to tak, že se k nim víc hodí pomalejší písně. Na začátku kariéry mě nikdo neocenil, že jsem hustá. Posluchači mi psali: jsi sprostá, tohle nesmíš, nehodí se to k tobě… Musela jsem je těžce přesvědčovat o tom, že na to mám,“ konstatuje raperka Sharlota (26).

Nepřehlédnutelná zpěvačka, jejíž tělo zdobí divoké tetování a tvář výrazné líčení, není na hudební scéně nováčkem. Na konto má připsané dvě desky a řadu singlů. Před jedenácti lety ji na výsluní žánru katapultoval banger (v rapovém žargonu povedená píseň) s názvem Do rána, k němuž nazpívala refrény obepínající sloky rapera Jakuba Abdeslama.

Dodnes je to její nejúspěšnější skladba, na hudební streamovací platformě Spotify dosáhla více než čtyř milionů přehrání, což je mimochodem víc, než tady mají některé hity kapely Lucie.

K hip hopu měla Sharlota blízko odmala - byla věrnou posluchačku žánrově zaměřeného Radia Spin a k vlastní dráze ji motivovala hlavní domácí legenda žánru raper Hugo Toxxx.

Zmíněného rapera Abdeslama zaujala Sharlota coby patnáctiletá, když ji viděl na jejím prvním veřejném vystoupení. To stačilo, aby jí nabídl spolupráci a se zmíněným hitem později ovládli playlisty diskoték i maturitních plesů.

Sharlota se nicméně už v roce 2013 vydala na sólovou dráhu a ještě tentýž rok zveřejnila zásadní píseň Perníková.

„Pomluvama jsem prolezlá a mluví o mně, kdo mě nezná. Z posilovny namakaná, se sedmnácti rokama. Sharlota je klátitelná. Neříkáš mi nic, co nevím sama,“ dala už tenkrát světu najevo, že o nevyžádané názory na svou osobu rozhodně nestojí.

Singl sklidil značnou kritiku, protože na sprosté texty od žen nebylo tehdejší publikum ještě přivyklé.

„Přišlo mi absurdní, že k Perníkové mi lidé nejvíce psali, jak se za mě moje rodina musí stydět, a ta přitom hraje ve videoklipu!“ Problém podle Sharloty spočíval také v tom, že rapová scéna má určitý „nádech zuřivosti“ a ona na ni vkročila s pozitivní energií. Bez osobního kontaktu prý může působit dominantně a nepřístupně, v jádru je však milou bytostí. Vulgaritu ze sebe vybije v tvorbě.

„Posluchači postupně pochopili, že jiná už nebudu. Trendům se nikdy nepodvolím.“

Kariérně se původně zamýšlela vydat jiným směrem. Absolvovala střední policejní školu, uniformu ale nikdy nenavlékla. Už v půlce studia si totiž jako muzikantka vydělávala dost.

„Nakonec jsem si řekla, že světu prospěju mnohem více, když budu skrz hudbu předávat své myšlenkové pochody,“ směje se. Nestrádala ani za pandemie, kdy natáčela komedii Ubal a zmiz a zároveň jí proudily tantiémy. Živí ji i reklamní kampaně pro módní značky.

Na neobyčejně vyzrálé debutové desce Vdova z roku 2015 se vypsala z frustrace z nespravedlivě nastavených genderových rolí a pomluv od okolí: třeba že údajně fetuje.

„Nemusím drogy do žil denně si píchat, nemusím denně půlku Blakku (vydavatelství Blakkwood Records, s nímž je od počátku spjatá) o*íchat, jedu si ty disco bomby, proto tě se*e půlka tvorby,“ odvětila ve skladbě S*áč. Pravou tvář odhalila i účastí v reality show Zlatá mládež, v níž zamířila mezi bezdomovce i na indický venkov.

„Najednou všichni viděli, že jsem úplně normální člověk, který dokáže fungovat ve vyostřených situacích.“

Posluchači si na další Sharlotinu studiovku počkali pět let. I když Sextape (video s amatérskou pornografií) nese obhroublejší název, paradoxně v ní obsahově zjemnila. Polovinu skladeb navíc nerapuje, ale zpívá.

„Chtěla jsem být vnímána jako komplexní umělec a navíc jsem tím ukojila své žánrově rozpolcené publikum.“

Proti prvotině ubylo veršů o sexuální objektivizaci žen a divokých večírcích. Víc se opřela do tématu toxicity partnerských vztahů nebo zklamání z falše sociálních sítí, které rezonuje i v titulní písni:

„Fotečku dáš se mnou bez potíže, a hlavně ať se mi ta kráva na dick (anglicky vulgárně penis) podepíše!“ Někteří lidé o ní prý na internetu šíří nesmysly, ale nemají ostych ji naživo požádat 0 společné selfie.

Když se loni ukázala v hlavní roli Denisy, která vykrádá benzinky a dělá graffiti, v muzikálu Okno mé lásky s písněmi skupiny Olympic v Divadle Broadway, pro spoustu fanoušků to byl šok.

„Klaun je ve mně odmalička. Pozornost bych na sebe poutala, i kdybych prodávala rohlíky.“

Vystudovaná sochařka z AVU Erika Velická (30) se na prahu puberty kurýrovala v lázních v Jeseníku a s sebou měla jen soundtrack z Pána prstenů.

„Když jsem pochopila, že s touhle hudbou u dětí z Ostravy neuspěju, zavolala jsem z budky mámě, aby mi z Prahy přivezla kazetu s Eminemem, který zrovna frčel. A pak už jsem byla za královnu,“ vzpomíná na iniciační zážitek, který ji přivedl k filmu 8. míle o detroitské hiphopové scéně a pak i k českému rapu.

Její letitá kamarádka, umělecká performerka z AVU Kateřina Konvalinová (32) tvoří polovinu jejich rapového dua Lobbyboy&Saab900turbo. Lobby boy neboli hotelový poslíček, dívka s klučičí osobností, je Kateřina. Erika si pseudonym zvolila podle oblíbeného modelu švédské automobilky.

„Inspiroval mě kamarád, který holky přirovnává ke značkám aut. Na některou ukáže a třeba prohlásí: Ta je lambo.“

Kateřina rap dřív cíleně neposlouchala, spíš ji v záplavě žánrů bavil. Když se kdysi nepřístupné hiphopové bojiště začalo koncem nultých let měnit a přibývalo v něm žen, odhodlaly se na něj před čtyřmi lety vstoupit. Od začátku bylo jejich záměrem stvořit hudební projekt sdělující myšlenky, pro které nenacházely výtvarnou podobu.

Svou přímostí se jim zdál nejvhodnější právě rap, a tak oslovily kamaráda zvukaře Martina Michálka, který pro ně vytvořil první beaty (instrumentální složka rapu). V žánru našly zálibu a rozhodly se v tvorbě pokračovat. Ze začátku nacvičovaly po zkušebnách spřátelených kapel, dnes jejich zkoušky probíhají cestou na koncert.

Do rapového šuplíku jejich tvorba nezapadá absolutně, mísí ho s punkem i undergroundem. Směřování mimo hlavní proud projevily už v debutovém singlu Slunovrat: Bad Trip z roku 2019.

„Trávo, trávo zelená, já nechci bejt provdaná, pletu, pletu blín, nebudu tvůj stín,“ vzývají v něm svatojánské byliny proti někdejšímu venkovskému zvyku žen modlit se za nalezení manžela.

Na první vystoupení vyrazily ke kamarádům na statek, brzy se ale přesunuly do klubů. Nabídky přicházely samy, manažera dodnes nemají. Možná právě kvůli absenci mužského prvku narážejí na šikanu ze strany zvukařů na koncertních stagích - s jinou se prý nicméně nesetkávají.

„Udílejí nám nevyžádané rady, třeba jak správně držet mikrofon,“ říká Erika. A Kateřina přitakává: „Vůbec netvrdíme, že víme víc než oni, ale a priori mají potřebu nás prudit a poučovat.“

Vystupování ve dvojici berou jako výhodu, vzájemně si dodávají odvahu a vyvažují rozdílné energie. „Erika mívá tvrdší projev. Kdybych řvala i já, už by to bylo moc,“ míní Kateřina. Jejich texty připomínají poetičtější rozhovor dvou kamarádek, v němž si doplňují odlišné náhledy na jedno téma.

„V rapové hře kašleme na ego. Snažíme se tříštit pozornost publika a vyslat zprávu, že rap nemusí nutně stát na jednom člověku,“ vysvětluje Erika. Podle statistik ze Spotify mezi jejich fanoušky lehce převažují muži, což je nejspíš dáno žánrem samotným.

Na přebalu prvního EP Z lásky z roku 2020 je fotografie auta, které při bouračce letí z dálnice. Je to odkaz na Eričin zážitek, z něhož naštěstí vyvázla bez zranění. Téma skloubila s opravdovým vyznáním citů. „Kdybych se zabila, tak se nediv, bylo to z lásky. Kdybych tě zabila, tak se nezlob, bylo to z lásky,“ vypráví Erika ve skladbě Auto o zamilovanosti do muže, s nímž má dostaveníčka výhradně za volantem.

„V textech máme až bizarní shodu,“ prohlašuje Kateřina, podle níž vždy jedna nahodí námět a pak na něj společně reagují ve sdíleném dokumentu a navzájem si posílají nahrávky nafrázovaných částí. „Spousta raperů řeší hlavně formální stránku a na obsah tolik nehledí, my v něm na sebe klademe větší nároky,“ soudí Kateřina.

Koncepčněji pojaly loni vydané EP Macocha, které přeneseně znamená propadání se do neznáma. Kateřina v době jeho vzniku končila vysokou školu a před sebou neviděla žádnou jistotu. Aktuálně ji zaměstnává doktorát, práce na farmě a příležitostné umělecké melouchy.

„Název alba vypovídá i o prošlapávání si cesty k pravdě o sobě samotné,“ dodává Erika, která je také doktorandkou se stipendiem a vydělává si sochařinou nebo občasnou tvorbou filmových rekvizit.

Skladby pojmenovaly Jedna až Čtyři, aby naznačily dějovou posloupnost. Od úvodního tracku, v němž se loudají ranním městem po prohýřené noci, se přes party, na které zakoušejí prchavý pocit svobody, dostávají k plnému uvědomění si vlastního já. „Milion světel hořící tmou, půjdu tam, kde mě nenajdou. Už dost bylo slov - ty tě zaklejou. Za ruku mě vem, proskočíme tmou,“ vyzdvihují ve finální písni sílu sesterství.

Spolupráci s muži se přesto nebrání. Vloni je slovenský raper Edúv Syn přizval do tracku …furt to skúšajú.

„Furt to zkoušejí a jsou dosti zoufalí a vlastně netuší, jak dostat se k mojí duši, natož k mojí pussy (anglicky vulgárně vagina). Sorry, not sorry, ta je dnes busy (zaneprázdněná), to se musíš víc snažit, chceš-li nabažit a mám-li si tě vůbec vážit,“ dávají na srozuměnou návštěvníkům diskoték, kteří mylně očekávají, že na takové místo míří ženy s jediným cílem: ulovit chlapa.

„Jak se cítím jako žena v rapu? To je přesně otázka, kterou nechci dostat,“ zarazí mě Arleta Berndorff (26), další výrazná osobnost tohoto žánru. Vzápětí ale bez skrupulí pronese, že jde o maskulinní prostředí, v němž bojuje vůči sexismu prostupujícímu texty.

„Ke mně se nicméně rapeři od začátku chovali s úctou, a to je přesně ten moment, kdy se s nimi dá otevřít diskuse o jejich sdělení. Proč v tracku nadávají na bývalou přítelkyni a pak mi podrží dveře?“ pozastavuje se.

Její neobvyklé křestní jméno je pravé, Berndorff je nepřechýlené dívčí příjmení maminky. Umělecké geny podědila Arleta, která se zabývá také kresbou či tetováním, mimo jiné od příbuzného fotografa Josefa Koudelky.

Za sebou má Střední uměleckoprůmyslovou školu v Bechyni i pražskou VOŠ vizuální komunikace, kterou absolvovala loni na podzim a od té doby hledá stálé zaměstnání.

Do svých třinácti let si užívala bezstarostné dětství obklopená milovanými koňmi. Pak nastal zlom, když jí rodiče oznámili rozvod.

„Puberta pro mě byla psychicky těžká o to víc, že se mi ve třídě posmívali kvůli jménu a trochu divnému vzhledu. Za covidu jsem si nejvíc uvědomila, jak se na mně podepsala,“ říká s tím, že se jménem se vyrovnala právě jeho využitím jako pseudonymu.

Navenek se jeví jako drsňačka, až když se rozmluví, je znát, že jde i o citlivou duši. Sama to potvrzuje: „Jsem strašně duální člověk. Jednou asertivní feministka a jindy přecitlivělé koťátko.“

S rapováním začala dřívější posluchačka české hiphopové dvojice Supercrooo podomácku už coby náctiletá. Do textů vnesla naštvání na nerovné nastavení světa, jeden dokonce coby fanynka Tolkienových knih rapovala v elfském jazyce.

Písně nahrávala na mobilní aplikaci s primitivním rekordérem a vydávala na platformě SoundCloud, aniž očekávala, že jimi někoho osloví.

V roce 2019 pak Arletu kamarádka doporučila pořadatelům festivalu Transforma, které zaujala a dostala nabídku na něm vystoupit. Na živý koncert však potřebovala kvalitní materiál, díky čemuž tracky nakonec nahrála profesionálně ve spolupráci s producentem Davidem Herzigem z kapely Bert & Friends, s nímž se léta znala z jejich společného rodného města Blatná.

Roku 2020 se zrodilo první EP Ability To Damage Plant (schopnost zničit rostlinu). „Jednoduché to nebylo, jelikož jsme oba docela nároční, díky tomu ale nakonec šlo o super kreativní spolupráci.“

„Už není čas zachovat klid, už pozdě je zasadit strom. Zasaď jich několik tisíc - pak pokácej milion,“ kritizuje ve skladbě Nimby (česky „ne na mém dvorku “) ekologické pokrytectví. Environmentální žal se debutem táhne jako červená nit.

„Potřebuješ mě víc? Potřebuješ mě tak moc? Potřebuješ mě jíst? Vypiješ mě do dna a pak nebude už nic,“ zastupuje v tracku Damaged vysychající Zemi, která lidstvo varuje úvodním výrokem „you cannot fuck with me“ neboli „nemůžeš se mnou vy*ebávat“.

Do následující nahrávky Am2021 se tematicky promítla pandemická izolace. „Zalezla jsem do postele a všechny singly vlastnoručně nahrála v ní. Covidovou éru jsem si paradoxně užila, samota mě formovala,“ přiznává s tím, že se už dlouho potýká s hraniční poruchou osobnosti projevující se emoční a náladovou nestabilitou.

Nejkrásnější text dokáže prý napsat ve chvíli, kdy je smutná nebo má zlomené srdce. „Nech mě zůstat ve tmě. Neudělám dojem. Tolik hodin, ztrácím pojem o čase. A chci být… Toyen,“ obrací se na surrealistickou ikonu v hypnotizující skladbě Drink me (vypij mě). „Sedativní“ raperský styl namísto halasného Arletě sedí - kdysi ji k takové poloze pobídla Anna Hokešová z kapely Metastavy.

Láska a neschopnost udržet si vztah představují další rovinu Arletiny produkce. „Sněz mě kdykoliv, kdy chceš mě, svleč mě. Vždyť to přece vyzařuješ. […] Vždyť seš přece holka - logicky to chceš,“ nastiňuje v loňském singlu Sex marné požadavky expartnera na konvenční role.

V této skladbě je zdaleka nejosobnější, a to v části věnované prodělané interrupci. Bolestnou událost občas zmiňuje i naživo, ale jen před komorním publikem. „Rozhoduješ o životě, pořád hraješ hlavní roli, co bys ale ku*va dělal ve světě v mým postavení? Nikdo tě tu nepotrestá, nikdo to pak nezastaví. Nechci začít novej život, když mi vlastní momentálně k žití není,“ říká ve fiktivním dialogu polským a americkým zákonodárcům, kteří nedávno legalizovali zákaz umělých potratů.

Nové polohy tuzemských raperek vítá socioložka a moderátorka Radia Spin Anna Oravcová (41), která jejich postavení na scéně rozebrala v diplomové práci obhájené před třinácti lety, kdy se podle ní texty mužů a žen prakticky nelišily.

„Rapovalo se o tom, jak je na tom samotný rap, o kontextu bydliště, marihuaně… Jen sporadicky se tematizovaly genderové vztahy,“ uvádí. Spousta dívek se ze scény kvůli jejímu šovinistickému módu navzdory svému talentu stáhla, kupříkladu Kenta, která se obrátila ke zpěvu a reggae. Začínajícím raperkám Oravcová doporučuje navštívit workshopy v rámci projektu Synth Library, které vede interpretka Hellwana. Účastnice provází psaním textu i rapovým projevem a pomáhá jim trénovat hlas.