Článek
Po prvním víru gratulací a rozhovorů dorazila dvacetiletá kráska na schůzku klidná, se způsobným culíkem, v kožené bundičce a její štíhlá postava se skoro ztrácela za krabicí s missí korunkou. Zato při soutěži mezi ostatními přímo zářila a působila tak žensky a vyzrále, že na ni mnoho diváků sázelo. Sama se tipovala na vítězku maximálně na pět procent. Čekala, že vyhraje Simona Dvořáková.
„Je moc šikovná a hezká a umí se v tom prostředí pohybovat. O sobě jsem na internetu četla dost negativních názorů, třeba že mám na miss moc velká prsa, že se tam vůbec nehodím… Ale řekla jsem si, že z toho vymáčknu co nejvíc, získám aspoň nové zkušenosti. Chtěla jsem si všechno užít, včetně tancování – a to se povedlo. Nebyla jsem skoro nervózní, protože jsem to neřešila.“
Gabriela Franková je atraktivní, příjemná a chová se jako úplně normální holka. Baví ji cestování, poznávání odlišných kultur, exotická jídla a fůra dalších věcí…
A jak došlo k úrazu kotníku? „Při nacvičování taneční scény pro finále – partner mě vyhazoval do vzduchu, na to navazovala moje otočka. Jenže jsem měla o číslo větší boty a podklouzly mi nohy.“
Setkání s legendou
Obrovský dojem na ni během slavnostního večera udělala legenda italského filmu Sophia Lorenová, která ji korunovala. „Je pořád nádherná a charizmatická, v osmdesáti vypadá na čtyřicet. Když vstoupí do místnosti, je stále hvězda, oslnila i fotografy a novináře, nikdo se nešťouchal. Když vyslovila – malinko zkomoleně – moje jméno, myslela jsem, že špatně slyším. Pak přišly slzy dojetí. Naštěstí se mnou byla celá rodina a hned jsme to společně oslavili. Největší radost měla asi maminka, která mě do miss přihlásila, vyplnila za mě i přihlášku…,“ líčí Gabriela.
Jí se do soutěže moc nechtělo. Krátce předtím se totiž přestěhovala z rodného Brna k příteli do Olomouce, kde založila vlastní modelingovou agenturu a soutěž Miss středních škol Olomouckého kraje, k tomu začala studovat VŠE v Praze. Takže se bála, jak všechno zvládne.
„Ale mamka navrhla, ať si to jen zkusím a příští rok už budu vědět, jak to chodí, a pořádně se připravím. Přiznám se, že moje letošní příprava byla nulová, až ve vlaku jsem si četla, co mám mít s sebou. Chtěli například tělovou podprsenku, já měla jen bílou s kamínky. Ale prošlo to,“ směje se půvabná blondýnka.
V emocionálně vypjaté chvíli, kdy jí předávala Sophie Lorenová missí korunku, zapomněla Gabriela na základy své italštiny a řekla jen: „Thank you.“
Všechny tři vítězky miss jsou z Moravy – že by se tam vedle dobrého vína a slivovice rodily i nejhezčí holky? „Asi ano. Ovšem já moc nepiju, a když, tak sladké vínko,“ upřesňuje Gábina. Svůj kraj miluje, nedá dopustit na „svá“ města a Pálavu, Jeseníky… Je v dobrém smyslu patriotka.
V soutěžích krásy ale není úplný nováček. Účastnila se už Look Bella 2009, Miss Brno 2010 a Miss Praha Open 2011.
„Jako holka jsem trpěla trémou, a tak jsem se chtěla naučit vystupovat před lidmi. Ač si to leckdo neuvědomuje, vylézt na pódium a spatra mluvit je obrovská škola. Hodně mi to pomohlo, nabyla jsem snad kousek zdravého sebevědomí. Když si vzpomenu, jak jsem se cítila na té první soutěži, nebylo mi ještě ani patnáct…“
Uhodla všechny miss
Ve všem ji odmala vydatně podporovali rodiče, oba ekonomové, i starší bratr, který pracuje jako manažer. „Tatínek mi často vyprávěl pohádky, do nichž přidával ekonomické prvky, takže jsem ještě neuměla pořádně psát, ale už jsem navrhovala aquapark, sestavovala rozpočet…“
Byla prý hodné, spořádané dítě, zlobila jen tím, že byla lstivě drzá. „Co to je? Rodiče mi třeba zakazovali nosit rozpuštěné vlasy. Tak jsem se v šesté třídě nechala tajně ostříhat na mikádo, aby to nešlo do gumičky, a s provokativní básničkou jsem přišla přát mamce k svátku. Ta chudák lehla! Od té doby ví, že nemá smysl mi nic zakazovat. Jsem tvrdá hlava, Kozoroh.“
Desátý ročník České Miss vyhrála dívka s číslem 10!
Už v sedmi letech se připletla k předvádění dětské módy, brzy ale vyhrál sport a další zájmy. Hrála tenis, divadlo – místo princezen chtěla hrát čarodějnice, takže jí připisovali role, učila se na klavír, chodila na gymnastiku, tancovala latinu… „Všechno mě hrozně bavilo, jenže potom jsem onemocněla – přemnožil se ve mně streptokok.“
Musela skončit se sportem, a tak se ve čtrnácti vrátila do modelingu, s nímž projezdila pod křídly brněnské agentury kus Evropy a naučila se základy šesti jazyků. Což se vyplatilo třeba v Turecku.
O svém vzhledu jsem si kdysi myslela, že jsem nezajímavé, spíš ošklivé kačátko. Dnes uznávám, že jsem se zřejmě pletla.
„Můj kufr měl osm kilo nadváhu, ale protože jsem spustila turecky, platila jsem pokutu jen za dvě. Zažila jsem tam velký úspěch i dost hektiky. Jednou jsem už byla tak unavená, že jsem usnula při česání na přehlídku – a vzbudila se, když mi jedna paní držela bradu a druhá natáčela.“
Soutěž Česká Miss sledovala každý rok. „Byla jsem přilepená na obrazovku, zajímalo mě, jak jsou ty slečny oblečené a nalíčené. Vždycky jsem hádala vítězku – a pokaždé se trefila!“
Obdivovala Terezu Maxovou a Michaelu Maláčovou. „To jsou mé vzory. Ale nikdy jsem nemyslela, že se s nimi jednou setkám naživo. Od třetí třídy jsem chtěla být právnička a vylepšit svět. Vloni mi nevyšly přijímačky na práva, tak aspoň studuju na VŠE spřízněné obory.“
Přítele prověřila nemoc
Kluky brala dlouho jen jako kamarády a tvrdí, že žádný přehnaný zájem nepocítila. První opravdu velkou láskou je devětadvacetiletý přítel Roman Štěpánek, který podniká v reklamě. „Seznámili nás před třemi lety kamarádi a náš vztah prověřil vloni druhý útok streptokoka. Do nemocnice mě vezli v bezvědomí s horečkou 42 stupňů, bylo mi opravdu zle. Roman při mně stál po celou rekonvalescenci, a když jsem se omlouvala, že nemám čas na rande, protože musím k doktorovi a učím se k maturitě, přijel do Brna, strávil se mnou tři hodiny v čekárně a zase odjel do Olomouce.”
„Takže se nebojím, že by výhra v miss způsobila náš rozchod, jak to většinou bývá. Je fakt, že z mé účasti v soutěži nejdřív nebyl nadšený, ale protože mě zná, věří mi a bere vše tak, jak je.“
O svém vzhledu si Gabriela kdysi myslela, že je nezajímavé, spíš ošklivé káčátko. Dnes nemůže popřít, že se zřejmě pletla. Přirozeně ladnou postavu zdědila po mamince, na plastické operace se dívá nesouhlasně. „Aspoň do určitého věku, nevím, jak se zachovám v šedesáti. Diety nedržím, chutná mi všechno, akorát si místo šesti knedlíků k svíčkové dám jeden. A ulítávám na zmrzlině.“
Přítel rád vaří, takže ji odstrkuje od sporáku. „A já se realizuju pečením, baví mě zdobit dorty, pro kamarádku hudebnici jsem vytvořila dort s notami nebo na maturitní večírek dort pro ředitele plus minidortíčky pro spolužáky s cukrovými opičkami a jménem. Byla to piplačka, ale mám trpělivost a snad i zručnost. Takže kdybych neuspěla jako ekonomka, otevřu si cukrárnu!“
Na Mauriciu vznikly nádherné fotky, odhalující Gabrieliny přednosti. „Pokud budu mít nálepku Ta s velkýma prsama jako Iva Kubelková, nic s tím nenadělám,“ směje se.
Šikovnost projevila i na soustředění miss na Mauriciu, kde každá soutěžící musela splnit nějaký úkol a vše se točilo. Gabriela sklízela a prodávala ananas. „V exotice jsem se ocitla poprvé a cítila se jako v ráji. Povedlo se mi spálit se jako rak, i když jsem se poctivě mazala, a sblížit se s ostatními finalistkami. Jsou to fajn holky, navzájem jsme si pomáhaly, žádnou rivalitu jsem nevnímala.“
Scénka s ananasem byla zábavná pro diváky i účinkující. Nejdřív ho Gabriela prodávala u silnice, ale zastavilo jen jedno auto, tak se přemístila do města na tržiště. „Bála jsem se, že mě jako blondýnku vypískají, ale prodala jsem vše během chvilky a ještě si vyzkoušela pár slov v kreolštině. Děkuji se řekne mersi, podobně jako ve francouzštině.“
Když se osudu pomůže
Přestože jedním z darů, které na Gabrielu čekaly za vítězství, je i luxusní dovolená, bude si na ni muset novopečená miss chvíli počkat. Jedna akce střídá druhou – předávání auta, bytu, módní přehlídka, natáčení pro televize, společenská setkání, charita. S tou má zatím zkušenost jen z dražby, jejíž výtěžek šel na občanské sdružení Martina Zacha, Muže roku 2009, který skončil na vozíčku. Jaká bude přesně její další parketa, si musí teprve ujasnit… Být miss zkrátka znamená i úřadovat.
„Ráda bych tu dovolenou věnovala rodičům, mě osobně by lákalo Mexiko nebo Brazílie…,“ vypočítává Gábina, která je odhodlaná jít do nové role s plným nasazením, ale neošidit ani nejbližší. „Budu tím novým krásným autem křižovat republiku. Řidičák jsem si udělala v osmnácti a mít BMW byl můj sen.“
Stejně by se nechtěla vzdát své modelingové a hostesingové agentury. „Jsme tři majitelé a vznikla tak, že se mě v Olomouci lidi pořád ptali: Hele, potřebuju hostesky, neznáš nějaké? Znala jsem, ale odjinud. A tak vznikla nejdřív malinká agentura, která se rozrostla až do Prahy…
Jednou bych se chtěla naučit odpočívat.
Taky mě baví soutěž Miss středních škol Olomouckého kraje, na které se podílejí sami studenti – jde vlastně o nápad skloubit teorii s praxí. Takže řezbáři vytvořili trůn pro vítězku, kuchaři vařili, kadeřnice česaly, kosmetičky líčily… Nádhera!“
Tahle dívka se určitě neztratí. Po hodině, kdy líčí všechny své aktivity a plány, se zeptám už jen: Jak relaxujete? „Těžká otázka. Asi spánkem. Když je čas, jdu si zaběhat a vybiju ze sebe stres. Jsem hyperaktivní a všechno to dělám ráda, takže ani únavu nepociťuju. Ale jednou bych se chtěla naučit odpočívat.“
Momentálně nestíhá číst víc než učebnice do školy a muziku poslouchá jen díky příteli, který je velký ctitel Karla Gotta. „Je vtipné, že jsem Romanovi k narozeninám sháněla mistrovo CD s podpisem – a teď na miss jsem se s ním normálně bavila. Jak s člověkem může zatočit osud,“ uvažuje Gabriela.
