Článek
„Film mě nepřestal fascinovat. Pokaždé, když sleduji nový příběh, objevím něco zajímavého, sledovat film je pro mě stejně povznášející jako poslouchat hudbu. Jsem velký filmový fanda, do kina chodím pravidelně, i když sama natáčím. Film je od mládí mou vášní,“ vyznává se dnes už pětašedesátiletá herečka.
Letos se stále atraktivní Catherine představí v dramatické komedii Vánoční příběh. Na otázku, proč vzala roli Junon, smrtelně nemocné matky, odpovídá: „Lví podíl na tom měl režisér Arnaud Desplechin. Před pár lety mi dal malou roli psychiatričky ve snímku Králové a královna (2004) a už tam bylo neuvěřitelné ho sledovat při práci.
Doslova srší energií, kterou přenáší na ostatní. Tak například moje postava ve Vánočním příběhu sice umírá, ale v mnoha směrech je díky němu daleko živější než její neurotické, neustále se hašteřící děti. Na první pohled je to příběh o obyčejné domácnosti s tím rozdílem, že její členové si v něm natvrdo říkají, co si o sobě myslí. A to běžné není. A tak se Junon například snoubence svého syna představí slovy: Jsem ta, která má rakovinu, což je kruté, ale i vtipné zároveň,“ konstatuje Catherine.
Herečkou původně vůbec být nechtěla
Třetí ze čtyř dcer herců Maurice Dorléaca a Renée Deneuveové sice film od mládí milovala, ale na rozdíl od své sestry Francoise Dorléacové, která zahynula v roce 1967 při autohavárii, vůbec nemyslela na to, že by byla někdy herečkou. „Vždycky mě zajímala móda a chtěla jsem být návrhářkou. Ani po prvním filmu Gymnazistky (1957), do kterého mě vybrali ve třinácti letech, a několika dalších jsem nebyla rozhodnutá, jestli chci hrát,“ vypráví.
Nepřesvědčil ji ani slavný režisér Roger Vadim, kterého poznala, když jí bylo sedmnáct. Catherine se do něho bláznivě zamilovala, ale po prvním filmu Neřest a ctnost (1963) se rozešli. „Pro hereckou dráhu mě získal až režisér Jacques Demy, který mě obsadil do muzikálu Paraplíčka ze Cherbourgu (1964). Až ten mě přesvědčil, že jsem pro něj velmi důležitá, že beze mě by tento film nevznikl, a to rozhodlo,“ vzpomíná na Demyho, kterému muzikál vynesl pět nominací na Oscara.
Catherine Deneuveová ve filmu Act of Agression
Klasickou krásou proslulá Catherine vzápětí svůj úspěch znásobila sérií charakterních rolí, jakými byly duševně vyšinutá manikérka Carol v hororovém thrilleru Romana Polanského Hnus (1965) či znuděná vdaná žena Séverine a její milostná dobrodružství v dramatu španělského režiséra Luise Buñuela Kráska dne (1967). Tyto filmy spolu s dalším Buňuelovým snímkem Tristana pomohly dotvořit Catherininu pověst nejpozoruhodnější herečky své generace.
Lákaly mne spíše evropské filmy
O Catherine, která se zároveň stala francouzským sex symbolem, se začal zajímat i Hollywood. V Americe však natočila jen několik filmů. „Vždycky jsem chtěla víc hrát zajímavé role v evropských filmech než pasívní Evropanku v americkém filmu. Apríloví blázni (1969) s Jackem Lemmonem a mysteriózní Podivná spravedlnost (1975) s Burtem Reynoldsem se mi moc líbily, pak už kromě romantického hororu Hlad s Davidem Bowiem a Susan Sarandonovou (1983) nabídky lákavé nebyly,“ vzpomíná Catherine a dodává:
„Navíc v amerických filmech bych asi těžko mohla před světem klidně stárnout jako ve Francii, u amerických hereček je to něco téměř nemyslitelného. V Evropě, alespoň si to myslím, si dovedou tvůrci zralejších a starších žen víc vážit,“ míní Deneuveová, která mluví kromě své mateřštiny italsky, anglicky a částečně německy.
Catherine Deneuveová si zahrála spolu s Jeanem-Paulem Belmondem v roce 1969 ve snímku Siréna od Mississippi (La Sirène du Mississipi).
Její oduševnělý obličej byl vždycky velkou devízou a znalci dodávají, že bez ohledu na změny vždycky bude. V zemi galského kohouta je totiž stále považovaná za jednu z nejkrásnějších žen na světě. V roce 1985 ji Francouzi vybrali, aby po Bridget Bardotové propůjčila svou jemně profilovanou tvář Marianně, národnímu symbolu Francouzské republiky, jejíž busta je vystavena na každé radnici.
Catherine byla vdaná jen jednou, a to v letech 1965-70 za anglického fotografa Davida Baileyho. Z mladistvé lásky s Rogerem Vadimem má už pětačtyřicetiletého syna Christiana, z milostného vztahu s italským hercem Marcellem Mastroiannim dceru, herečku Chiaru Mastroianniovou (37).
Románek prožila i s režisérem Franćoisem Truffautem, zamilovala se do ní řada jejích kolegů včetně Gérarda Depardieua, platonicky ji miloval i proslulý návrhář Yves Saint-Laurent. V posledních letech žije s o dva roky mladším bohatým magnátem Pierrem Lescurem.
Dnes je Catherine trojnásobnou babičkou a má i spoustu koníčků. Patří k nim fotografování, malování, čtení, muzika, móda a starožitnosti. Nevzdala se ani myšlenky, že bude návrhářkou, a navrhuje boty, šperky a blahopřání. Nejraději však tráví volno na své zahradě. O té říká: „Udržovat ji je pěkná dřina, ale dělá mi to dobře nejen na tělo. Pořád mě totiž drží pěkně při zemi."