Článek
Proč Cate a pohádka? „Pohádky jsem měla vždycky ráda, protože se zabývají složitými problémy, před které jsou děti postaveny. Díky těm, jež se však vyprávějí dnes, se hodně dětí cítí hrdiny, kteří vše bez potíží překonají a mají pocit, že svět je dokonalý. Ale klasické pohádky, jako je Popelka, nám připomínají, že svět naopak může být i velice krutý a od dítěte vyžaduje velký kus odvahy a houževnatosti, aby v něm přežilo,“ říká Cate.
„A právě proto, že mám doma tři kluky a vím moc dobře, že sledují převážně akční filmy s mužskými superhrdiny, jsem nadšená, že budu součástí příběhu, kde je hlavní silou vlídnost a laskavost a ve kterém se stává středem pozornosti ženská hrdinka,“ dodává úspěšná Australanka.
Režisér věděl, že z postavy neudělá karikaturu
Režisér a známý britský tvůrce Kenneth Branagh si ji vybral pro postavu obávané macechy Lady Tremaine proto, že si byl jistý, že postavu ztvární tak, aniž z ní udělá karikaturu. „Jen tak velká herečka, jako je Cate, nabídne celý rozměr a složitost této role. V maceše oživila elegantní vdovu, která sama, otloukaná životem, nesnáší nevlastní dceru pro její mládí, krásu a šarm. Macecha Cate je děsivá, vášnivá, inteligentní a hlavně nebezpečná,“ říká režisér s úctou.
V nové verzi Popelky z dílny Walta Disneye ztvárnila s uměním sobě vlastním zlou macechu.
A protože Cate nechtěla, aby macecha byla úplně nesympatická, zahrnula do role důvtip a emoce. Kromě rázné a nekompromisní ženy nabídla malé nuance, které nepřímo poukázaly na její vnitřní bolest, na sérii zničených snů, což bylo podle tvůrců na výkonu herečky nejúžasnější.
Dělat si legraci z „dramat”
A jak ona zvládá roli mateřskou? „Sladit účinkování v divadle, filmování a rodinu je často stejně náročné jako naplánovat vojenskou operaci,“ směje se sympatická rodačka z Melbourne, která se letos kromě Popelky objeví v dalších pěti filmech. „Mám ale ohromné štěstí, že mi je ve všem velikou oporou manžel. Bez muže, jehož miluju a který mi pomáhá zvládat všechny potíže náročné hollywoodské kariéry, bych byla úplně ztracená,“ prozrazuje s úlevou.
Scenáristu a autora divadelních her Andrewa Uptona si vzala před šestnácti lety v době, kdy jí role v australském válečném dramatu Cesta do ráje (1997) zajistila světovou slávu. „Tajemství našeho manželství spočívá v tom, že si děláme legraci z toho, co jiní vidí jako drama,“ tvrdí matka třináctiletého Dashiella, desetiletého Romana a šestiletého Ignatiuse.
Cate Blanchett
„A protože jsem doma obklopena samými muži, i náš pes Egg je mužský, musela jsem se naučit, jak přežít. Oni sice dominují, ale já se zato cítím jako včelí královna a moc se mi to líbí,“ říká s tím, že alespoň nemá moc času přemýšlet o sobě.
Nešla klasickou hollywoodskou cestou
Dcera námořního důstojníka Boba a učitelky June vyrostla v australském Melbourne. Otec, původem z Texasu, se na své plavbě k protinožcům zamiloval do krásné Australanky a nakonec se v zemi protinožců usadil. Když bylo Cate deset let, tatínek nečekaně zemřel na infarkt. Zbyly po něm tři děti. Aby matce ulehčila, pustila se po maturitě do světa. Po návratu z cest se zapsala na Australský institut dramatických umění, kde začala dostávat první nabídky. V roce 1997 ji režisérka Gillian Armstrongová obsadila jako partnerku tehdy už známého Angličana Ralpha Fiennese do filmu Oscar a Lucinda.
V té době hledal herečku pro titulní roli anglické královny Alžběty I. režisér Shekhar Kapur. Když uviděl Cate Blanchettovou, dal jí přednost před mnohem známějšími tvářemi. Ale i přes famózní úspěch a první oscarovou nominaci v roce 1999 odmítla jít tradiční cestou hollywoodských hvězd a dala přednost epizodním rolím, jako byla ta v Talentovaném panu Ripleyovi, Bláznivé runwayi a dalších. „Byla to moje mladistvá revolta. Čas však ukázal, že šlo o správné rozhodnutí,“ přiznala později.
Je to ta nejlepší herečka
Dnes ji uznávají kritici, režiséři a stejně tak i její herečtí kolegové. Spolupráci s ní si v Letci pochvaloval Leonardo DiCaprio, v Podivuhodném případu Benjamina Buttona Brad Pitt a v Zápiscích o skandálu slavná Judi Denchová. Ódy na ni pěje i George Clooney, který po snímku Berlínské spiknutí (2006) prohlásil, že Cate je nejlepší herečka, jakou zná.
Z toho, že pro ni režisér Peter Jackson vytvořil roli elfí královny Galadriel i v Hobitovi, má upřímnou radost.
V roce 2008 dostala za opakované ztvárnění britské panovnice ve snímku Královna Alžběta: Zlatý věk pátou nominaci na Oscara za hlavní roli a současně byla nominovaná i za vedlejší, navíc mužskou postavu v životopisném snímku Beze mě: Šest tváří Boba Dylana.
O schopnosti Cate v jednom roce vytvořit dva tak rozdílné typy hovořili kritici v superlativech. „Jeden týden se pohybovala po leštěných kamenných podlahách královských sálů jako vladařka Anglie v 16. století, pak vyměnila oranžovou paruku a dobovou róbu za černý ohoz dvacetileté rockové hvězdy Jude a přenesla se na rockové turné 60. let, což je téměř nepředstavitelné.“
A úspěchy slaví dál. Za roli Jasmíny v Allenově hořké komedii Jasmíniny slzy dostala loni druhého Oscara. „Cate je velice odvážná herečka. I když znalci o ní hovoří jako o klasickém prototypu kladné hrdinky, schopnost hrát postavy naprosto odlišné je neuvěřitelná. Na rozdíl od mnoha kolegyň ochotně riskuje,“ shrnuje její klady režisér Joe Wright, který si ji vybral pro postavu psychicky narušené agentky CIA v akčním filmu Hanna (2011).
Aby ale těch superlativů nebylo tolik, jedno hodnocení je záporné. I když na červeném koberci platí za filmovou královnu, co se jejího oblečení týče, dávají módní znalci palce dolů. Ovšem i v tomto směru zůstává očividně nad věcí. „Hodně si užívám krásných kostýmů při natáčení. A naposledy ty v Popelce byly opravdu nádhera sama. Tím, co si pak obléknu na premiéry, už tolik času neztrácím. Přiznávám, že moje módní kreace občas nevyjdou, ale stejně se v nich pak objevím na titulu Vogue!“ dodává s úsměvem talentovaná Cate Blanchettová.
