Cate Blanchettová: Bez svého muže bych byla úplně ztracená

„Sladit hraní na divadle, filmování a rodinu je často stejně náročné jako naplánovat vojenskou operaci,“ směje se populární Australanka. „Mám ale ohromné štěstí v tom, že ve všem, co dělám, mám velikou oporu ve svém manželovi. Bez tohoto muže, kterého miluju a který mi pomáhá zvládat všechny potíže náročné hollywoodské kariéry, bych byla úplně ztracená,“ prozrazuje čtyřiačtyřicetiletá Cate.

Scenáristu a autora divadelních her Andrewa Uptona si vzala před šestnácti lety v době, kdy jí role v australském válečném dramatu Cesta do ráje (1997) zajistila světovou slávu. Tehdy jí bylo osmadvacet. „Tajemství našeho manželství je v tom, že si děláme legraci z toho, co jiní vidí jako drama,“ tvrdí matka tří synů - dvanáctiletého Dashiella, devítiletého Romana a pětiletého Ignatiuse.

„A protože jsem doma obklopena samými muži, i náš pes Egg je mužský, musela jsem se naučit, jak přežít. Oni sice dominují, ale já se zato cítím jako včelí královna a moc se mi to líbí,“ říká Cate s tím, že nespornou výhodou je, že nemá moc času přemýšlet o sobě.

Dcera námořního důstojníka Boba a učitelky June vyrostla v australském Melbourne. Otec, původem z Texasu, se na své plavbě k protinožcům zamiloval do krásné Australanky a nakonec se ve státu Victoria usadil. Když bylo Cate deset let, tatínek nečekaně zemřel na infarkt. Zbyly po něm tři děti: Cate, starší bratr Bob, dnes počítačový expert, a mladší sestra Genevieve, divadelní návrhářka.

Matka samoživitelka počítala každou korunu, a aby jí Cate ulehčila, pustila se po maturitě do světa. V Egyptě se poprvé setkala s filmovou kamerou ve filmu o americkém boxerovi. Po návratu z cest se hned zapsala na Australský institut dramatických umění, kde začala dostávat první nabídky. V roce 1997 ji režisérka Gillian Armstrongová obsadila jako partnerku tehdy už známého Angličana Ralpha Fiennese do filmu Oscar a Lucinda.

V té době hledal herečku pro titulní roli ve filmu o anglické královně Alžbětě I. i režisér Shekhar Kapur. Když uviděl Cate, dal jí přednost před mnohem známějšími tvářemi. Ale i přes famózní úspěch Cate odmítla jít tradiční cestou hollywoodských hvězd a dala přednost epizodním rolím. „Byla to moje mladistvá revolta. Čas však ukázal, že to bylo správné rozhodnutí,“ přiznala později.

Dnes ji uznávají kritici, režiséři a stejně tak i její herečtí kolegové. Spolupráci s ní si v Letci pochvaloval Leonardo DiCaprio, v Babelu a v Podivuhodném případu Benjamina Buttona Brad Pitt a v Zápiscích o skandálu slavná Judi Denchová. Ódy na ni pěje i George Clooney, který po snímku Berlínské spiknutí prohlásil, že Cate je nejlepší herečka, jakou zná.

V roce 2008 dostala za opakované ztvárnění britské panovnice ve snímku Královna Alžběta: Zlatý věk pátou nominaci na Oscara za hlavní roli a současně byla nominovaná i za vedlejší, navíc mužskou roli v životopisném snímku Beze mě: Šest tváří Boba Dylana.

O schopnosti Cate v jednom roce vytvořit dvě tak rozdílné postavy hovořili kritici v superlativech. „Jeden týden se pohybovala po leštěných kamenných podlahách královských sálů jako vladařka Anglie v 16. století, pak vyměnila oranžovou paruku a dobovou róbu za černý ohoz dvacetileté rockové hvězdy Judea a přenesla se na nejsenzačnější rockové turné šedesátých let, což je téměř nepředstavitelné.“

A úspěchy Cate slaví dál. Za roli Jasmíny v Allenově nejnovější hořké komedii, kterou mimochodem znalci hodnotí jako snad nejlepší snímek Woodyho Allena vůbec, ji kritici tipují na dalšího Oscara. Cate si je jistá, že jejímu zdařilému ztvárnění Jasmíny pomohla role Blanche DuBois, kterou si zahrála v divadelním představení Tramvaj do stanice touha v nastudování Liv Ullmannové v roce 2009.

A o co ve snímku jde? Zhýčkané Jasmíně se po rozpadu idylického manželství s bohatým podnikatelem v jediném okamžiku rozpadne bezstarostný život na kousky.

„Jenže útěk z pohádkového stereotypu není vůbec jednoduchý. Pro ni, podobně jako pro Blanche, je prostě jednodušší existovat ve světě fantazie. A vytváření vybájeného života ve virtuálním světě je celá desetiletí jedním z nejvýnosnějších odvětví v Americe,“ tvrdí Cate.

„Je tu i další problém. Jasmína je žena, která sama není nikým. Vzdala se svého já, své osobnosti ve prospěch muže, kterému obětovala všechno, což je ale typické nejen pro románové hrdinky, ale i pro mnoho žen v dnešním postfeministickém světě. Obětují se pro své muže, bratry i otce a jediné východisko, jak se pokusit z tohoto podřadného postavení vymanit, je připoutat se k dalšímu muži, což je hrozně smutné,“ filosofuje.

A proč si Allen vybral právě Cate? „Poprvé mě uchvátila už před lety v thrilleru Talentovaný pan Ripley a od té doby Cate obdivuji. Obsadit ji do role Jasmíny bylo podle mě stejné jako umístit do filmu vodíkovou bombu, ale riskl jsem to,“ prozrazuje slavný režisér. A Cate ho nezklamala. Za úspěch považuje i to, že ho přesvědčila, aby ji nechal vybrat pro Jasmínu oblečení.

„Woody nemá zájem nebo porozumění pro vzhled svých postav, což je překvapující při obsazování tak silných ženských osobností, jakou je třeba Diana Keatonová. Pro mě ale oblečení bylo klíčové.”

„Dokonalé, bezvadné značkové kostýmy jsou totiž to jediné, co Jasmíně zbyde a co si přiveze ke své chudé sestře do San Franciska,“ vysvětluje Cate, kterou ještě letos uvidíme jako elfí královnu Galadriel ve fantasy snímku Hobit: Šmakova dračí poušť.

„Když jsme točili Pána prstenů, díky kterému jsem se vlastně stala tak známou, ani jeden z mých tří synů nebyl na světě. Teď jsem je tedy vzala na Nový Zéland, protože jsem věděla, že Hobita budu natáčet jen osm dní. Mohli se seznámit s natáčením přímo na místě. Pro mě bylo důležité, že viděli, jak tvrdá a namáhavá práce je to pro herce, ale i pro štáb. Poznali, co znamená týmová práce i to, že ti slavní herci by byli bez šance, nemít štáb, který je natáčí.“

Není divu, že řadou prestižních cen ověnčená Cate stále více láká bulvární novináře a paparazzi. „Vzpomínám si, jak před deseti lety britský tisk napsal story o tom, že jsem si nechala do své koupelny v Brightonu, kde jsme tenkrát bydleli, nainstalovat vanu z mramoru za dvacet tisíc liber, a poslal to do celého světa.”

„No a co: média potřebují, aby lidé jako já existovali. Vytvářejí představu, že každý herec je motivován především penězi a slávou. Stokrát jim pak můžete vysvětlovat, že tohle není váš případ, že jsem nešla na dramatickou školu proto, abych se pak mohla někde ukazovat ve značkových šatech.”

„Prostě to beru jako fakt. Vím, že jsem nesmírně šťastná, že jsem finančně nezávislá. Tisíce herců takové štěstí nemají. Nikoho by ale nezajímalo, jakou mám vanu, kdybych netočila dobré filmy,“ končí pragmatická Cate Blanchettová.